Nevím, jak se chovat k dvouleťákovi. Je to období vzdoru?

Každé dítě potřebuje hranice. Že se batole vzteká, samo neví, co chce, nedomyslí důsledek svého činu, to je normální. Ale aby batole někoho cíleně kousalo, škrabalo, štípalo nebo přejíždělo nohy motorkou, to normální není a to si přece nemůžeš nechat líbit. Řeknu jednou, řeknu podruhé důrazněji, potřetí velmi důrazně a hotovo - dítě odnáším, beru mu motorku, prostě zařídím to tak, aby nemohlo v lumpárně pokračovat, v případě nouze i na tu prdel plesknu (ale to jsem dělala spíš když se mi schválně venku vykroutilo dítě z ruky před silnicí, prostě v nebezpečných situacích, které bylo potřeba řešit okamžitě a hodně rázně). Tady se mnou samozřejmě někteří nemusí souhlasit, každého věc. Kdyby mě štíplo, okamžitě ho za ruku chytnu, důrazně vysvětlím, že toto se dělat nebude, ruku chvíli podržím (bude se možná vztekat), ale dál se k němu chovám hezky. Odsuzuju nepřijatelné chování, ne samotné dítě. Myslím, že zatím se tohle budete muset učit oba dva🙂

@lucietamamieta mali sme doma nieco velmi podobne akonáhle ma udrel bez slova som odisla on sa chvilu zlostil hádzal sa o zem rozhadzoval rukami nohami od zlosti a az chvilu prišiel “maminka, postiskat” a uz srdcervuci plač na mojom ramene. Taketo deti nevedia pracovat s emóciami same su z toho tak povediac mimo, treba im dat priestor sa vykricanie vyplakanie ked to potrebuju, u nas bol po troch mesiacoch pokoj 🙂 držím palce nech to co najrýchlejšie mate za sebou 😊

@lucietamamieta od dvou let je v některých případech " ne" naprosto cizí slovo, ale grimasu naprostého odporu, nebo znechucení předvede dokonale 😆 u nás NE padne 3x a další není. Buď se něco zabaví, jde se jako že ' čau, dělej si co chceš ' a nebo letí jedna na zadek. A to že mívá vzteklé stavy až do zvracení. Mlátí s nimi první puberta...

@lucietamamieta Úplně normální 😃 naše bude mít tenhle měsíc dva roky, a teď to je docela mazec,a to byla vždycky zlatíčko... Často se vzteká, do kočárku nepůjde ani za zlaté prase, venku nechce chodit za ruku,což je pro nás největší problém kvůli bezpečnosti...co na ni teď funguje, tak s ní být co nejvíc venku, aby se vyblbla,vyběhala ale zároveň aby byla v bezpečí když neposlouchá,takže buď u našeho baráku na hřišti, a nebo dneska jsme byly x hodin na terase kde má pískoviště. A neboj, myslím že takové období má snad každý, manželův kolega (má taky dvouleťáka) říkal že mu synek prokousl až do krve nohu 😄

U nás naštěstí období agrese nebylo (myslím tím opravdu agrese typu kousani, škrábani nebo cílene ublizovani) ale samozrejme zkoušel hranice 🙈😉 já mam na tohle dost vyhraněni názor a nesnáším, když rodiče takového dítka řeknou “však on je malý/malá a nechápe to…ano, nechápe a zkouší, ale od toho jsou tu rodiče, aby mu to vysvětlili, a rázně zasáhli a ne to přecházet, protože když to rodiče neřeší, tak proč by to ditko neudělalo znovu, navíc když si tim získá co potřebuje 😉 takže souhlasím s holkama - vysvětlit proč tohle nee, případně rázně zasáhnout (někteří rodiče třeba opakovali chování dítěte, aby mělo “zrcadlo” což lze praktikovat jen doma, nebo v soukromý 😉😁).

Pokud 2x řeknu ne a neposlechne, věc vezmu nebo ho odvedu. 20m taky kouše a bouchá s věcma když je naštvanej nebo není po jeho a to teda vidím rudě. Ale učím se s ním pracovat. Když chce kousnout, strčím mu do pusy jeho ruku a on začne pomalu kousat a pak se smát. S házením věcí je to horší, protože už mi šel několikrát s kamenem po autě 😬 tak tam jsme teda nekompromisní a okamžitě odvádim pryč a nejednou jsem plácla přes ruku. Ale jinak vysvětlit a odvést pozornost. 🤷🏼‍♀️

@lucietamamieta Já jsem nejdřív četla, že ti přejíždí nohy motorovkou 😂😂😂. Syn 1,5 roku má teď taky vztekací období, kdy se vším hází. Naštěstí teda nemá žádný projevy agrese typu škrábání, kousání, to si myslím, že je věc, pro kterou by měla být ze strany rodičů nulová tolerance od prvopočátku. Děti velmi dobře rozumí a vědí, co dělají. Chodím se synem do klubu za dětma a jedna stejně stará holka to tam dělá tak, že chodí za nic netušícíma dětma a kouše je a škrábe po obličeji, její máma to neřeší, toto nepochopím. Obecně u nás nejvíc zabírá odvádění pozornosti (např. co jsi dnes viděl na procházce? Viděl jsi letadlo? - on začne hned přemýšlet, aby mi to řekl, přestože byl předtím prohnutý do luku na přebalováku a odmítal se přebalit 😅). Když s něčím hodí a řve, že to chce, tak nepodám, snažím se trpělivě vysvětlovat, že se to nedělá atd., nicméně když je to za den už zhruba po stý, tak mi tečou už taky nervy. Když vidím, že ho něco rozčílilo u jídla a sahá po misce s jídlem, že ji hodí na zem, tak ji chytím a nedovolím mu to, což samozřejmě vede k totálnímu hysteráku. Počkám, až se trochu zklidní, vysvětlím, jídlo dám zpátky. Je to náročný 😀.

Normální začátek uvědomování si sám sebe v kombinaci s nezralým nervovým systémem a omezenou možností verbální komunikace. Neříkat NE (a všeobecně vyvarovat se záporů, batolecí mozek to těžce zpracovává) ale ukazovat, jak ano (např. Baví tě přelévat vodu? Voda musí zůstat ve vaně, jinak podlaha klouže. Zkusíš ji přelévat tady do toho kyblíčku? ). Zamyslet se, proč některé věci dělá (nudí se? chce přilákat pozornost? je kvůli něčemu frustrovaný a vybíjí si ubližováním vztek? nemá hlad? není unavený? nedokáže něco vyjádřit? ). Těžko se to shrne do jednoho příspěvku, doporučila bych si spíš přečíst knihy Zkoušeli jsme všechno, Aha rodičovství, Vychováváme děti a rosteme s nimi, je tam spousta tipů, ale i vysvětlení, proč co děti v určitém věku dělají a čím je to zapříčiněno, případně jak tomu předcházet. Přeju pevné nervy 🙂

@lucietamamieta takové období přesně sme měli, nu vydržet a hodně dýchat.. částečně to přejde

@lucietamamieta jistě ze stává! 😁 😁 😁 Nám zrovna tedtaky a uz to trva pul roku 😁nekdy z ní uplbe šílím! Někdy to zvládnu, nekdy dostane na prdel, nekdy se začnu až smát 😁 chce ven, najednou zase nechce, nechce se oblikat, pak za svlikat, atd atd atd. Snad nezešílíme! 😁