Nejčastější chyby rodičů v průběhu pohybového vývoje dětí do 1 roku
Neubližujte svým dětem, prosím.
Tohle by si měla uvědomit každá máma.
Nechte se inspirovat...tohle mi nedalo nesdílet.
Nejčastější chyby rodičů v průběhu pohybového vývoje
dětí do 1 roku
Kdy a jak často dávat děti na břicho
Poloha na bříšku je pro děti hodně důležitá. Přibližně od pátého měsíce, kdy se děti otáčejí ze zad na břicho, se celý vývoj začne odehrávat pouze z této polohy. A proto je potřeba, aby děti polohu na břiše dobře znaly, uměly v ní vydržet dostatečně dlouhou dobu, a aby se jim tam hlavně líbilo. V porodnici často maminkám radí, aby děti na břicho nedávaly z důvodu syndromu náhlého úmrtí, či vdechnutí vlastních zvratků. Určitá opatrnost je na místě u novorozenců (do konce 1. měsíce), kteří ještě sami neumí otočit hlavičku na břiše. Ale i v této době může být miminko několikrát denně na břiše pod dohledem matky. Není tak dávno doba, kdy všechny děti od narození vyrůstaly v poloze na břiše.
Kdy začít děti pokládat na zem
Mezi třetím a čtvrtým měsícem je vhodné začít nechávat děti často na tvrdé podložce, kde se můžou dobře opřít a volně pohybovat. Z hlediska bezpečnosti je nejvhodnější zem. Pokud máte doma chladněji, lze použít hrací deku, pěnové puzzle či kusový koberec. Hrazdičku dávejte jen občas, línější děti se rádi jen dívají a nesnaží se uchopit vzdálenější hračku. Fixace v lehátku dítěti neublíží, pokud tam bude tak 10% času. V jiném případě (nad 50% času stráveného v lehátku) se hodně blokuje vývoj dítěte. V tomto věku bývají děti často na posteli či gauči. Pro miminko to není ani bezpečné ani prospěšné. Matrace je moc měkká, dítě se nemůže pořádně opřít a dochází k blokování vývoje. Miminko, které si hraje na zemi, naopak můžete volně přenášet, podle toho v jakém pokoji zrovna jste. Většinou dětem stačí, když vás vidí a jsou spokojené. Výhodou pobývání dětí jinde než v postýlce je i získání určitého režimu - postýlka je na spaní, zem na hraní. Tento režim vám hodně usnadní ukládání dítěte ke spánku.
Kdy děti samy sedí
Existuje velmi rozšířená fáma o tom, že v 6 měsících by mělo dítě už samo sedět. Z hlediska vývoje je ale tento požadavek zcela nereálný. Tento názor přetrvává ještě z doby, kdy byly děti běžně pasivně posazované, z důvodu trénování zádových svalů. Bohužel, až když tato generace dorostla, zjistilo se, že je bolí záda mnohem častěji a dříve, než jiné generace. A pátralo se proč. Nakonec došli odborníci k závěru, že záda byla přetěžovaná už v dětství, a názor o pasivním posazování dětí se diametrálně změnil. Bohužel v USA jsou ve fázi pasivního posazování teprve nyní, takže spousta knih přeložených z angličtiny, vás může k pasivnímu sedu nabádat. Sed je vyvrcholením celého vývoje. Většina dětí nejdříve stojí a leze, a až poté, co si lezením posílí zádové svaly, začíná sedět. Sednou si tak, že z polohy na všech čtyřech jdou na bok a poté si vyndají jednu nebo obě dolní končetiny. Ze začátku se většinou ještě drží rukama země. Až v okamžiku, kdy si uvolní ruce pro hru, jsou záda připravená na sed. V žádném případě není možný sed z lehu na zádech, tak jako u dospělých. Někdy si děti tak sednou, když jsou ve zvýšené poloze (autosedačka, kočár, klín ad.), nebo se za něco chytnou a vytáhnou se do sedu (tyčky od postýlky, madlo v kočárku). Ale i to je pasivní sed, stejný jako byste je posadily na zem vy samy. Zde je na místě pevně kšírovat bezpečnostními pásy tak, aby se dítě nemohlo posadit. A proč je pasivní sed tak nebezpečný. Protože kromě toho, že dětem ničí záda, je schopný i zablokovat psychomotorický vývoj. Většina pasivně posazených dětí nikdy, nebo jen velmi krátce leze. Sed je cíl celého vývoje a lezení je cesta k němu. Pokud dítěti nabídnete cíl dřív, než projde cestu, pravděpodobně už se po ní nikdy nevydá.
Proč některé děti nelezou
Lezení je jedním z nejzdravějších pohybů ve vývoji vůbec. Nejen že propojuje hemisféry a tím zlepšuje koordinaci a soustředění, ale hlavně posiluje zádové a břišní svaly a připravuje tělo na sed. Děti, které lezou, jsou samy sobě nejlepším terapeutem. Dokáží se prolézt drobnými nesrovnalostmi těla. Lezení zaujímá ve vývoji veliký časový úsek, většinou 4 až 5 měsíců, než začnou děti samy chodit. Bohužel i dnes je dost dětí, které nelezou. Důvodů je více, ale mezi nejčastější patří bezkonkurenčně pasivní sed. Některé děti nemohou lézt kvůli chodítku. Chodítko je pomůcka, která může dítěti jedině ublížit. V žádném případě mu neumožní rychlejší nástup chůze. Je výhodná jen pro rodiče, kteří chtějí mít klid od svých dětí. Dětem se líbí, že vidí z jiné perspektivy a rodiče jsou rádi, že se jim nemůže nic stát. Bohužel se jim nemůže stát ani to, aby lezly. Děti se na vás stávají závislými, seberete jim radost z toho, co dokázaly ony samy. Motivace dětí dostat se do sedu je totiž hnacím motorem celého vývoje.
Stoj a chytání dětí
Dítě, které se dostane do stoje, je potřeba co nejdříve naučit jak dolů. Pokud maminka začne dítě chytat nebo sundávat ze stoje, dítě má pocit, že matka je součástí jeho pohybového stereotypu. Takové dítě se pouští, kdykoliv vidí matku v blízkosti, dokonce i v době, kdy už dávno umí dolů. Proto se většina úrazů stává v přímé blízkosti rodičů. Naopak dítě, které není chytané, se velmi brzy naučí spoléhat samo na sebe. Při nácviku slézání ze stoje doporučuji odstoupit na dostatečně velkou vzdálenost a udržovat s dítětem oční kontakt. Mluvte na něj klidným tónem, aby se drželo a nepouštělo, jinak spadne. Lákejte dítě pomocí hračky dolů, ale nedovolte, aby se vás chytalo. Pokud dítě odmítá spolupracovat, radši obě nohy pokrčte v kolenou do kleku, než abyste ho sundala. Z kleku se už dítě bez problémů dostane na zem, a přitom si může natrénovat jak na to. Při případném pádu situaci zlehčete, určitě nelitujte. Dramatický výraz vašeho obličeje může rozplakat i velmi statečné dítě. Každý pád je důležitá informace do mozku, jak příště neprovést pohyb. Hlavička vašeho dítěte je na pád teď připravena mnohem lépe, než když srostou lebeční švy. Určitě nedoporučuji obkládat polštáři či pořídit helmu. Každé dítě brzdí (či nebrzdí) svůj pád podle povrchu, na který je zvyklý. A většinou na asfaltu vaše dítě nikdy žádný polštář nepotká a ani helmu na sobě celý život mít nebude.
Vodění dětí za ruce
Většina dětí potřebuje od prvního stoje do chůze urazit dlouhých 4- 5 měsíců, které tráví lezením a obcházením nábytku. Většinou si rodiče myslí, že chůze přichází mnohem dříve. Často se stává, že chtějí tuto fázi zkrátit voděním za ruce, a tím urychlit nástup chůze. Vodění za ruce nemá bohužel s chůzí moc společného a už vůbec ji neurychluje. Dítě se do vás pověsí a reflexně pohybuje nohama. Vaše dobře myšlená pomoc se obrátí spíše proti dítěti, nastává stagnace vývoje. Dítě se fyziologicky nemá kam ve vývoji posunout a nástup chůze se naopak zpomaluje. A tak většina dětí voděných za ruce začíná chodit až kolem 15- 18 měsíce. A jejich rodiče či babičky často končí v ordinacích rehabilitačních lékařů s bolestmi zad. Proto doporučuji nechat své dítě v klidu lézt a obcházet nábytek, nijak nezasahovat do jeho vývoje a chůze přijde tak brzy, jak jen to je u vašeho dítěte možné.
NEJVÍCE POMUŽETE SVÝM DĚTEM TÍM, ŽE JIM NEBUDETE VUBEC POMÁHAT.
@absintka19 Neměl to být spíš článek než diskuse?
@ivular takto si to precte vice lidi, ne jen moji pratele.
Snad to maminkam pomuze si uvedomit spousti veci.
Děkuji za každý sdílení nebo like-dávam na svůj profil-blog. Děkuji.
Amen ;) Krásně napsané!
U nás by si to měly přečíst především babičky ☹ pro tchýni jsem skoro krkavčí matka, protože jsem dítě dávala na zem, neposazovala, nedovolila chodítko a teď zakazuju vodit za ruce. Asi jí článek pošlu, i když pochybuju, že to k něčemu bude
tiez to rozposielam kade-tade 🙂 ale niektorym nevysvetlis...
Ja jsem se osobne snazila malou motivovat, treba tim ze jsem nekde polozila hracku a ona si pro ni sama dolezla 🙂, za rucicky jsem drzela jednou, pak jsem si precetla jeden clanek a hned jsem toho nechala a do roka chodila sama, po ctyrech litala jak drak asi do mesice. Ale jsem zoufala z moji sestry ☹ ma taky holcicku, je ji rok, ale ona vubec neleze, jen sedi jak pecival, uz po narozeni se spatne otacela na jednu stranu, mela s ni cvicit, ale to udelala jednou a pak na to kaslala. ☹ Je mi jasne, ze kazde se vyviji jinak, ale ona to komentuje slovy ze ji nenuti, ze ona je pohodar, komu by se taky chtelo lezt, kdyz vazi o kilo mene nez moje dvou a pul leta dcera. Hlavne ze ma pro ni choditko a krmi ji gulasem a jitrnicema. Silenost, je to hnusne, ale ona mit deti radeji nemela ☹
@xhex presne.Jsem na ni byla uplne alergicka.To byly same:Ty se divis,ze nic neudelas,kdyz ji mas porad pri sobe.To moje deti byly v postylce.Moje deti chodily od roku na nocnik.Moje deti spaly uderem osme,zasadne jsem je neuspavala.Moje deti sedely uz v sestem mesici.Ty ji nemas pres den v postylce a ona se nema o co pritahnout........V te dobe jsem mela chut ji proplesknout.Vlastne jeste dnes.Protoze nase
dite chodi spat az kolem desate a je to samozrejme nase chyba,protoze jsme ji nenechali ani ubreknout😀
@xhex Vim o cem mluvis, moje mama a dokonce i mladsi segra to porad nechapou :(
@kika266 a jeje :( moje ml.segra 29 davala obe deti do choditka, posazuje, ale to ze nikdy nebyly holky na zemi, ze se neotoci, neleze, nehybe se to ji neprijde divne :( pprad oblozena polstarkama a vymluvit si to neda, bohuzel ani od odbornika.
Super, tohle dam precist vsem doma, aby vedeli ze to neni z moji hlavy a nedelam si srandu 🙂
Bylo by fajn uvest zdroj, obzvlast, kdyz je clanek prekopirovany slovo od slova... http://www.poliklinikaprosek.cz/stranka-nejcast...
Neber to prosim jako rypani. Ja shodou okolnosti chodim na tuto polikliniku s dcerkou cvicit, a to primo k autorce tohoto clanku, i kdyz pod nim neni podepsana. Clanek jsem poznala po precteni prvnich dvou vet a okamzite si ho zaradila. Mimo jine i proto, abych mela odpoved pro svoji maminku, ktera mi nechce verit, ze dite ma nejprve lezt a pak az sedet 😠
@martulka6188 na blogu mam zdroj uveden i to ze to neni z ne hlavy. Takze nuc nepredstiram a davno jiz jsem priznala.
@sisinka74 @absintka19 jo holky tak to prozivam taky,strašně řadí do toho mluví hlavně tchyně.Mala bude mít 1.12.tři roky a už mi vše brzy bohužel skončí,volně chvíle s ni,nejradši bych to o rok ještě posunula,jenže to nepůjde.Ted Hana vedle me v posteli,ale za dvě hodinky pojede na vykend k babičce.Je to moje zlaticko.Už ted mi je po ni obrovsky smutno,nejradši bych jela s ni.Jenže vánoce se blíží a tak musím provést vánoční úklid.😕
Jo a naší male jsem ne pomáhala,ale mi to měli nějak naopak.Ve stejném dni začala první sedět a za 5hodin na to ani ne pomalicku lézt.Tak v jednom dni zvládla sama dvě věci najednou
@pomoztekacence tak to budou pote krasne Vanoce. To u nas naopak tchyne s tchanem jako sportovci veci o vyvoji telicka hodne uz od noseni, zvedani a podobne...moje segra i kdyz ji je jenom 29 porad podklada miminko polstarema, sava do choditka, do sedu .... Snad to brzy pochopi. Pejny den a myslence zdar 🙂
Jak pisete, je nejlepsi kdyz si dite samo najde cestu.
@absintka19 Moje segra ma 34 let a taky si to neda vymluvit. Hlavne kdyz ji nase mamka podporila, ze je pro aby deti jedli vsechno a nejlepe hned. Dlouho jsem s ni bojovala, ale uz konecne me bere vazne a ze si nedelam srandu. Segre taky nei divne, ze vubec neleze, ale nejvic me mrzi ze mala z toho muze mit nejake nasledky treba. Ze bude zpomalena a bude to mit v zivote tezke ☹. Jo malou ma taky v choditku, hlavne ze ma klid ☹, proc by se taky mala snazila kdyz ji matka vrazi do choditka a dobre.
@robin92 Bohuzel kez bych si delala srandu, je to fakt silene. Kdyz ji neco reknu, tak jsem vysinuta biomatka, coz vubec nejsem, jen mi tohle neprijde jako vhodna strava pro 11m prcka☹, jo presne proc by se snazila o cokoli, kdyz ji matka hodi do choditka a dobre, hlavne ze ma klid.☹
To jsem ráda, že jsem to tady objevila, i se zdrojem v jednom z komentářů. Četla jsem to před časem, byla jsem nadšená, protože to dávalo naprostý smysl! Ale všichni kolem mně jsou samozřejmě zkušenější a moudřejší a mají mě za urputnou bojovnici, když je prosím, aby dítě neposazovali atd. Takže hned přeposílám dotyčným a doufám, že už to taky konečně pochopí.
kika266 - zpomalená nebude, to jsou drobnosti, ale když přeskočí nějakou vývojovou etapu pohybu (což někdy děti i bez našeho přičinění samy udělají), může, a většinou se to podepíše na těle dlouhodobě, tedy skoro nikdo si nespojí problémy se zády s tím, že byl v chodítku. Řešila jsem to, protože sama mám problém s bedry, což pramení právě z batolecího období, jak jsme postupně zjistili. Někde na internetu vyšel článek, je to ale už asi i pár let zpátky, kde snad doc. Kolář mluví o tom, že současní třicátníci mají více problémů se zády, což souvisí právě s trendem chodítek před třiceti lety.
Zrovna dneska mi tchýně (jinak celkem dobrá duše😀) řekla,, A proč jí nepořídíte takový to chodítko, víš jak by v tom drandila?!"🙄
Podle rad v článku jsem se řídila i já. Boje s rodinnými příslušníky taky proběhly. Ale naprosto s tim souhlasím a tak si musíme zabojovat ☺
@kika266 No prave, to vubec nemotivuje ty deti, kdyz jsou v choditku. Neboj myslim ze zadna biomatka nejsi, ja bych to malemu taky nedala, to si pis. 🙂 Bude chudak pomalejsi nez ostatni deti a muze z toho mit pak jeste nejake trauma, ze jsou jine deti na tom jinak. Me to pripada teda divne, ze to jeste neumi.
@ahanka Jo tak to je pravda, chlapovi je neco pres tricet a ma problemy se zady jak blazen. Rika ze se citi jak dedek uz ted, ze nevi co bude delat za par let. No a prave o to mi jde, ze uz tak je jeji mala pozadu a navic je v choditku, tak si myslim ze do budoucna s tim bude mit taky problem ☹
@kika266 To je takova skoda :(
@pavca1982 no jeste to tak 🙂
@ahanka jen bojujte 🙂 jsem rada ze se clanek libi, taky me oslovil a jak mam na blogu, dekuji poliklinice Prosek za takto krasne zhrnutou kapitolu 🙂
@absintka19 To je a strasne me to za malou mrzi. Vubec jsem to ani nevedela. Sestra bydli na druhe strane republiky, tak se vubec nevidime. Tesili jsme se na navstevu, ze si holky pohraji a pobehaji a budou radit na motorkach treba a mala se nehla z mista ☹
Velmi dulezity prispevek 🙂