Návyk dcery 2,5 roku (chování). Jak z toho šetrně ven?

Dcera je taky klíště a mamánek, ale když mi fakt není dobře, tak to chápe a najednou nepotřebuje ani nosit, ani uspávat.
Já tedy nosím jen chvilkami, že se chce pomazlit, ale když mě bolí záda, tak si sednu na gauč, ona se přijde pomazlit a chápe, že šplhat na mě nemá smysl. Nebo normálně uspávám, že u ní ležím, ale onehda se otáčela a bouchala mě přímo do otevřeného oka. Bolest strašná, řekla jsem jí, že vím, že to nebylo schválně, ale že mě to strašně bolí a potřebuju, aby usnula sama, že já si jdu dát obklad a lehnout do ložnice. Naprosto v klidu usnula sama.
Tak možná zkusit toto, už jsi velká holka, nemůžu tě tak hodně nosit, bolí mě z toho záda, ale budeme se mazlit, dokud nebudeš. (Když byla dcera minulý týden nemocná, usínala tak, že ležela na mě.)

Naprosto chápu potřebu dítěte být v blízkosti maminky, ale na potřebu "nosit ji" sis ji naučila už ty sama. V noci je lepší dělat co nejméně jakýchkoliv úkonů, aby si dítě co nejdřív zvykalo na to, že v noci se spí, spí všichni a pokud je nutné, udělá se jen to nejzbytnější. Pochodovat v noci s ročním a starším dítětem v náručí je nanic. Lehnout si k němu, držet ho za ruku, pohladit, přitulit, to je jiná. A co teď? Spolehnout se na inteligenici dítěte a své přesvědčení. Vysvětlit mu, že už je velké a těžké a že ho prostě nosit nemůžeš. Jakmile toto řekneš, trvat na tom a neustoupit. Pokud se v noci vzbudí, tak přitulit, chytit za ruku, hladit, ale cokoliv, při čem budete obě ležet, aby se dalo dobře usnout. Pokud bude chtít hystericky řvát, asi bych upozornila, že v řevu se spát nedá, že by musela do jiné místnosti... A ano, chováš se jak otrok, skáčeš jak madam píská. Je lepší nechat si 2x vzbudit mimino (pokud dáš hysterickou madam jinam, tak se možná ani nevzbudí) než si nechat diktovat, co máš s velkým batoletem v noci dělat za skopičiny. Je něco úplně jiného, pokud má dítě v noci bolesti, noční děsy apod., pak udělám cokoliv, abych dítě uklidnila nebo mu pomohla, ale vyřvávání si toho, že chce nosit, to je cesta do pekel. S takto starým dítětem se dá normálně mluvit, vysvětlit mu, proč to a to není možným, dát mu jasná pravidla a trvat na nich. Pokud se mu nebudou pravidla líbit, může projevit svůj nesouhlas (třeba i tím řevem), ale není možným z dohodnutých pravidel ustoupit. Pak si dítě naučíš, že si ledacos vyřve.

Zkusila bych to same jako s odstavenim od nocniho kojeni. Vysvetlit dopredu, a pak uz nedat a neuhnout. Pobreci si a postupne si zvykne..