Návod: Jak být dobrá máma?
Pište názory, způsoby a poznatky jak být pro dítě dobrá máma. Já o sobě dost pochybuji, mám pocit že dělám málo. Ale co děti nejvíce ocení? Až vyroste, řekne si: mám skvělou mámu. Děkujko
Záleží na konkrétním dítěti. Doporučuji knihu Pět jazyků lásky. S plnou pozornosti a společně stráveným časem si myslím nikdo nešlapne vedle. Můj sedmileťák má na mě nejraději, že mu vařím špagety 😁
No, pri uvztekanym dnesku by me to taky fakt zajimalo. Dneska si prijdu jako totalni selhani.
Nejlepší máma je v máma v pohodě. Takže pro mne to znamená, ubrat, nebýt furt jen s dětmi, ale udržet si čas jen sama pro sebe i mimo rodinu vůbec, a pořádně odpočívat. Pak totiž nejsem vynervovaná a unavená a všechno jde líp.
Dále umět dětem naslouchat, chápat i jejich žabomyší války a malicherné problémy, které pro ně malicherné nejsou. Nezakazovat furt všechno, být v rámci mezí spíš tolerantní.
Pro me to znamena zcela jasne jednani vuci diteti, podporu a vytvareni stastnych vzpominek. Nikdy nechci aby moje deti pochybovali, jestli je mam rada a jestli jsem rada ze je mam, chci aby vzdycky vedeli, ze za mnou mohou prijit s tim co je tizi a rict mi to. Mit krasne spolecne chvilky - povedeny vylet do zoo nebo jen do lesa kde postavime domek pro skritky nebo hezky vecer kdy spolu koukame na film a spalim popcorn. A nepredstirat. Nepredstirat, ze jsem vzdycky stastna, ze se mi vzdycky chce neco, ale klidne i detem ukazat, ze mama muze byt nekdy utahana a jedine co chce je zalezt si pod deku a vzit si knizku. A dat jim stejnou moznost se nekdy jen tak poflakovat. A nebuzerovat je.
To, ze to ne vzdy vychazi je vec druha :D
Jako takhle - mám děti myslím slušně vychované, máme dle mého velice fajn vztah, ale nikdy jsem o sobě ještě neřekla, že jsem dobrá máma, a asi to o sobě ani nikdy neřeknu. Ano, dělám, co můžu, ale určitě ne všechno dobře.Tohle všechno se pak zhodnotí až mnohem později zpětně, až budou mít případně moje dcery své vlastní děti, tam se to teprve všechno ukáže, do té doby člověk neví vůbec nic.
Jediná rada je "mít rád", jinak se myslím nedá radit vůbec nic.
Taky bych uvítala nějako radu
Syn má necelé dva roky, furt ale furt se vzteká, venku je to totální katastrofa, když mu něco nedovolíme, tak začne řvát, kousat nás. Když si Sednu tak ho to rozčílí.
V noci nespí, furt pofňukuje. Zkoušela jsem X věci jak mu spánek zpříjemnit ale marně.
Dělám co můžu, síly dochází, snažím se mu vyhovět, zabavit ho. Ale už fakt nevím.
Za mě je to: milovat bez podmínek - sebe i dítě, nebát se chyb, omluvit se, když něco nevyjde.. A zpívat do rukojeti od smetáku reklamu na Dědoles nebo Babyshark😁🤟
A ještě mě napadlo, že cesta do rodičovského pekla je, když matka vstupuje do rodičovství s tím, že "já rozhodně budu dobrá máma"...nikdo není dokonalý, každý dělá chyby, prostě lámat něco přes koleno se v tomhle fakt nevyplácí.
Můj pohled je takovej, že se snažím se synem trávit čas, nejen v podobě srandiček, nebo her, ale třeba i to, že spolu usiname a predtim se třeba pomazlime. Snažím se ho netlačit do toho co nechce a podporovat, když se drzi- Kilda je třeba nejistej v kolektivu, takovej ten otloukánek. Když jsme někde kde je víc dětí a chce jít se mnou, vezme mě za ruku a necítí jistotu sám, tak prostě jdu. Pokud začne plakat a necítí se ok, chce jít pryč, netlačim ho do toho, prostě jdeme. Ráda bych aby ke mně měl důvěru, takže když něco, vysvětlím, omluvím se pokud je třeba. Třeba mi nerozumí, ale jde určitě i o ten tón. Když chci čas pro sebe, řeknu to a snažím se mu najít něco, co ho zabaví. Když pláče, ale vidím, že je to že jako “zkouší” neznamená to pro mě, že mu povolím, jen protože chce, ale jsem u něj a prostě ho třeba jen uklidňuju. Záleží určitě dítě od dítěte, rodič od rodiče, pro mě je primární se snažit mu nedávat na zadek, zbytečně na něj nezvyšovat hlas, abychom spolu vždycky za den měli něco u čeho se zasmějeme a neznevažovat jeho pocity, i když si z pohledu dospěláka uvedomuju, ze jde “o blbosti” . Byly ale dny, kdy jsem toho měla plný zuby a prostě třeba zakricela, nebo jsem neměla vůbec náladu na hraní atd atd, to určitě přijde u každýho a myslím, že pak je fajn si to uvědomit, netlačit se do toho a udělat si prostě odpočinkovej den, kdy nemusím skoro nic řešit (u mě je to klasicky kdy jedu na vesnici, pustím Kildu na ohromný zahradě, jen ohřeju jídlo a prostě koukám jak si hraje, ještě neleze na stromy, tak nemusím vlastně nic :D)
Kdyby takový uni návod byl, jak by to bylo jednoduché😁 pojem dobrá máma pro každé dítě znamená něco jiného. Pro někoho je to každá máma, která nepije, nefetuje a nekouří, jiný by byl radši za mámu, která je víc benevolentní, třetí by rád mámu s časem navíc a podobně. Za mě je důležité prostě milovat a nesnažit se o dokonalost, respektovat sebe i dítě a okolí. Učit se vzájemně a nezapomínat na sebe.
Na tohle kdyby byl jasny navod... Kazde dite je jine a tu dobrou mamu si bude predstavovat jinak. Zaklad je asi uprimnost, selsky rozum, hromada nadhledu a ohledu, respekt, straveny cas a je to asi blbe prirovnani, ale to Avatarske "Zřím Tě", nevim jak jinak to nazvat. Proste nejen zit vedle sebe, ale vnimat se, poslouchat, pamatovat si co to dite vypravi, co si preje, milovat se, verit si...
Dite za me neni maly dospelak, potrebuje pravidla, meze, ucit se atd. Ale zuby nehty se snazim k detem chovat tak jak bych chtela, aby se jednou chovaly ke me. Neodsuzuji jejich prani, sny a starosti. Maji dostatek volnosti, ale vi ze se na me muzou kdykoliv obratit. No a primo na telo pro ty moje deti... uzit si spolu spousty blbin, zazitku, sverovani, mazleni a smichu. Jj, delam spoustu veci "uplne blbe" nez je v chytrych knizkach, ale je mi to fuk. V duchodu se deti zeptam, jestli jsem byla dobra mama. Ted jsem podle nich nejlepsi, to mi staci 🙂
účastníme se s klukem kurzu EOV, https://kurzyeov.cz/reference-a-pribehy/ a mně to teda sakra otevřelo oči a tak neskutečně to sedí, že to není ani možný
Žádnej návod neexistuje.
Každé dítě je jiné, každá žena je jiná. Jediné, co je potřeba je dítě milovat a navést ho na správnou cestu životem.
Dneska je problém, že každá druhá na sociálních sítí se staví do role samozvané odbornice na výchovu, milion knih a rad jak vychovávat dítě...navíc internet pokřivuje realitu....
Takže buď sama sebou, miluj své dítě a budeš ta nejlepší máma na světě🙂
Milovat dítě bez podmínek,umět vidět svět jeho dětským očima,uznávat jeho pocity,byt opora,jistota.. Návod není,každý jsme jiný…
Já odpovím trochu jinak: Podle mě, dobrá máma určitě není ta, která si je jistá, že dělá všechno správně.
Jak psal někdo výše, návod na to neexistuje a to jestli jsme byly dobré se ukáže, až budou děti dospělé. Joo kéž by existoval návod 🥲.
Uznat emoce dítěte, umět přiznat chybu a omluvit se, v rámci možností se dítěti věnovat, dávat najevo lásku. Pracovat na sobě, protože nikdo nejsme dokonalý.
Podle mě dobrá máma může být jen ta, která se na tohle čas od času sama sebe zeptá, na tu otázku "jak být dobrá máma pro tohle konkrétní dítě?" Protože ty co "přesně vědí" jak na dítě, ty jsou většinou ty nejhorší mámy, aspoň co tak pozoruji 😁
Pečovat o sebe, dle mého jediné zazdrojovana, obstarana mama, může dávat. A děti bezpodmínečně milovat, ony to poznají, vnímají. Umět uznat chybu, omluvit se a jít dál❤️
@nicollbc souhlas. Jenom - ani kdyz jsou děti dospělé se neukáže, jak byl kdo "dobrý" rodič. Znám lidi z disfunkcnich rodin, ktery jsou naprosto úžasný, milý, vyzraly lidi. Znam lidi z rodin kde se rodiče snažili co to šlo - a.... mno. V dospělosti jde uz o vlastní volby, rozvoj osobního charakteru, samozřejmě do určitý míry i dědičnost ( i vrozený psychický/ autoimunitní
choroby), vliv prostředí, sociálních skupiny... Výchova ma vliv, určitě. Ale kladu si otázku do jaký míry vlastně. Prostě - dělat to nejlepší co v danou chvíli jde a co můžeme. A doufat ze to nakonec dobře dopadne . A moc se nestresovat ;) pokud možno.
Tak hlavně a především si pojďme říct, že abychom si o sobě mohly říct, že jsme dobré mámy, musíme si uvědomit, že opravdu stačí být dobré. Nemusíme být dokonalé, perfektní, za všech okolností vyrovnané a nikdy neselhávající. Dobré stačí. Ve škole je to za tři. Vykašleme se na honbu za jedničkama. A už vůbec se nesnažme být nejlepší máma ve vesmíru. Nic není víc než být dobrá máma pro to své, konkrétní dítě. A to, jestli si jednou v dospělosti řekne Mám skvělou mámu? Na to se vykašli. Prostě se každý večer přitul ke svému dítěti, koukni mu do očí a přemýšlej o tom, jestli si to řekne v tu chvíli. Jasně, možná jste se přes den pohádali, ujely ti nervy a řvala jsi na něj, možná jsi ho i pleskla přes zadeček, a že to je pro mě už přes čaru - ale když pak večer ležíte spolu, říká si tvoje dítě, že má skvělou mámu? Tak takhle to stačí.
Myslím, že hodně důležitý je kvalitně strávený společný čas...