Narušená důvěra u 2,5letého dítěte 😓

Ježíš, ty dnešní všemožný teorie a kecy o správné výchově některý úplně zblbnuly. Děláš, jak kdyby jsi ji striskala vařečkou až k modřinam, zavřela do sklepa a nedala ji celý den jíst a pít.
Je naprosto dobře a správně, že vidí, že matka je taky člověk, že má své emoce, že není pořád jen v zenu a neusmiva se i když dítě zcela vědomě teď už zkouší kam až může zajít. Jen dobře pro ni, aspoň ví, že i maminka má svou hranici.

Jé, kdybych měla spočítat, kolikrát jsem na syna vyletěla :D Není špatně se rozčílit a vyletět, ale umět to zvládnout potom. Ne se cítit na mašli a omlouvat se až do háje, ale lidsky tomu dítěti zkusit naznačit, že se zlobit může každý a je to přirozené, i ono přece občas vyletí a dělá scény - a ta naše scéna měla rozhodně nějaký důvod. Vysvětluju kolikrát na příkladech... Je pravda, že už nevím, jak jsem to vysvětlovala synovi když mu bylo 2,5.. ale po třetím roce jsme se o tom normálně byli schopní "pobavit" tak, aby i on uznal, že něco přepísknul a měl by se třeba omluvit - a já taky, že jsem třeba křičela zbytečně moc.

Já jsem mé děti nesčetněkrát seřvala na 3doby i přesto je miluju takoví jací jsou a stejně mi večer řeknou jak mě mají rádi...
A myslím, že je logické projevit i své emoce, jsi máma, ale každý den hold není sluníčkový 🤷‍♀️ aktuálně se učím na zkoušky a miluju své děti když spí, naštěstí jsou školou a školou povinni, mít je tu celý den tak jsem z nich na svestku...

- ještě teda doplním, že je kolikrát až neuvěřitelné, jak je syn chápavý (6 let) ve chvíli, kdy přiznám, že jsem třeba něco nezvládla a vylítla na něj, protože je toho na mě občas hodně - řeknu konkrétně co a tak...a on sám uzná, že toho je třeba moc a ještě mě pak hladí...prostě je fajn být upřímná, ale netrestat se a nebýt na sebe až tak tvrdá🙂 jsme jen lidi, ty děti to potřebují taky vidět... tak hlavu vzhůru ❤

Já měla emocionální zkrat pár dní zpátky, syn se vztekal od rána, už tři týdny přes den nespí, pořád jen skáče, lítá... Jenže je přetažený, takže se vzteká, propíná, no hrozný. A já jsem vyčerpaná, není mi dlouhodobě dobře. Ruply mi nervy a taky jsem řvala. Ječela jsem mu beze slov do obličeje, zatímco on řval na mě 🤦‍♀️ Asi půl minutový zkrat. V tu chvíli jsem chtěla jen pryč od něj, seděla jsem na zemi a bulela stejně jako to dítě. Vybrečeli jsme se, omluvila jsem se. Taky se hned nepřišel pomazlit, i když normálně potřebuje pochovat hned. Takže druhé kolo výčitek, slz, atd. Za chvíli teda přišel, začal si normálně hrát, komunikovat se mnou. Ale mě to mrzí. A hodně.
Na druhou stranu, jak řekl kamarád: "Takových příběhů jsem slyšel... Prostě jdi dál." 🍀

Já mám půlroční mimino a syna taky 2,5 roku, oba nespací náročné děti, mladší teď objevil pištění l, starší piští na oplátku, ač nerada, občas bouchnu, ale omluvím se a jdeme od toho - to je pro mě jedna z dobrých vlastností, co jsem získala s mateřstvím. Nedávno jsem to probírala s dětskou psycholožkou, děti žijí okamžikem a pravděpodobně si tu situaci pamatují jinak než my. Kult dokonalé mámy si vyžeň z hlavy, jednou Tě děti možná budou za něco soudit, ale ruku na srdce - taky své rodiče milujeme, ikdyž vidíme, že udělali pár chyb...

Smekám, že jsi ve vzteku řekla "dráček"😅 jako fakt 😄 víc nemá cenu rozebírat. Jsi matka a ne robot. Myslím, že ti nervy ještě párkrát rupnou.

Mam syna dva roky a dva měsíce a je to úplně to stejne co popisuješ. Dřív když opravdu zlobil tak jsem ho placla přes ruku a byl klid. Ted když ho placnu se mi směje do oči. Je to frustrující, snažím se na 100% a výsledek je toto. Ale snažím se to brát s nadhledem, je to proste součást vývoje a zase přijde jiné období.

Klid a nohy v teple, co budes delat az bude v puberte? 😀

@te_reza já bych skoro tipla, že to je automatickou opravou přepsaný "fracek," ale i tak zcela souhlasím.😅

Víš, já bych jí nejspíš odpověděla, že maminka bude zlá, pokud bude holčička zlobit a maminku kopat. A pak bych jí řekla, že to obě zkusíte příště jinak.

Nic tak hroznyho se nestalo, myslim, ze kazdy mame nekdy ujedou nervy, ja uz jsem na syna taky rvala, ze je fracek. Myslim, ze si dcera sama nehraje, nenaji se atd. prave proto, ze kolem ni 24 hodin denne skaces. Nemusis se ji stale venovat, abys byla dobra mama, myslim, ze je dobry dite uz od mala ucit, ze jsou chvile, kdy se mu nevenuju a musi se umet zabavit samo. Dcera te samozrejme miluje i pres jakekoli rupnuti nervu a pochybuju, ze by toto narusilo duveru. Deti proste zkousi, kam az muzou zajit a je dobre, kdyz uvidi, ze jsou nejake hranice, kdy je jejich chovani pres caru. Jasny, omluvit se, vysvetlit, proc se to stalo, ale nejaky prehnany doprosovani se vede podle me hlavne k tomu, ze s nami dite zacne za chvili velmi dobre manipulovat/cvicit.

A co mělo následovat za pecku nohou do obličeje, poděkování?

Na to omlouvání pozor. Mělo to důvod? Mělo. Spíš vysvětlit, proč k tomu došlo, klidně i že tě to mrzí, však je to pravda; ale na velký omluvy bych teda nehrála, to ti to přeroste přes hlavu ještě o metr. Prostě křičela jsi, protože..... Ne proto, že tě to baví. Nic hrozného se nestalo a není na místě to žehlit.

Respekt k dítěti rozhodně neznamená bezbřehé tolerování jakéhokoliv úplně pitomého chování.

@me_druhe_ja chtěla jsem napsat něco podobného, ale lépe bych to nenapsala.

Tohle téma je něco pro mě, já se k tomu ještě musím chtě nechtě vrátit.. mám obchod s dětskýma botama, chodím někdy i prodávat. A to co tam vidím je taková škola, že bych mohla chrlit výstražné webináře o výchově každý den :D

Autorko dotazu, neznáme se a nebudu mluvit teď o tobě, ale o těch lidech, které potkávám ;) jen chci dát k úvaze takové odstrašující příklady kam až lze dojít, když se dítěti ustupuje do krajnosti, aby náhodou nebylo chvilku na maminku nazlobené.

Tolik rodičů je úplně připosraných, aby náhodou dětem neřekli NE! Mají to už úplně pod kůží, prostě je to nenapadne; za žádnou cenu nebýt za nepřítele, aby se dítě křivě nepodívalo, neprojevilo nějaký nesouhlas a podráždění. Dítě rok a půl si to namíří do skladu, po schodech do patra, úplně oddělený prostor kde zákazníci prostě nemají co dělat, maminka se na mne ani omluvně nepodívá, cupitá za dítětem jak čokl a jen ho jistí, aby z těch schodů nespadlo dolů. Cestou sejmou komínek krabic, opět ani omluvný pohled, nic, protože paní je zaneprázdněna jištěním dítěte. Na prodejně další 4 lidi a fakt na to není čas, tak se prostě věnuju lidem a doufám v poslední zbytky soudnosti matky, že nám s harantem snad nezbourají půl skladu a zase se někdy vrátí dolů. Pak se teda vrátí, dítě třímá kus ortopedického koberečku co si doneslo ze skladu, rodiče (tatínek stojí celou dobu dole, žel ho nenapadlo ani posbírat ty krabice co shodili), poprdění jak si to tam Kubíček sám vybral a že mu takový kobereček musí někdy pořídit. Než zaplatí co vybrali, dítě v hadrech a původních špinavých botách vleze do velkého koše s rukavicema, půlku vyhází na podlahu a rodiče rádi, že se zabaví, než to teda zaplatí, haha, podívej, jak v tom koši sedí, roztomilé.

Variací na toto téma bych našla milion, tohle je taková výživnější, ale v light verzi fakt dnes a denně. Dítěti to za zlé nemám, ono si prostě dělá co chce a je mu rok a půl. Ale stačilo říct ,,ne, do toho skladu nemůžeme" a trvat na tom. Dítě by si možná zadupalo chvíli nožičkama, no co už. A nebo možná že ne, jen by prostě vědělo, že do skladu fakt ne. Ale takhle neví. Příště tam poleze zas a potom zas. Jenže vtipný to bude čím dál tím míň.

Tříletý děti takových rodičů pak vesele vyhazují z regálu jednu botu za druhou, matka+ babička+ otec jen polohlasem zoufale kňukají ,,Adámku, to nedělej" a tím si to odbudou, Adámek se jim regulérně vysměje do ksichtu a pokračuje, a rodiče se zmůžou leda na to, že se snaží rychleji zaplatit a vypadnout (v tom lepším případě), a zase se neděje nic. Už jsme udělali pokrok, že zaznělo ,,nedělej", ale opět na tom nikdo netrvá. Boty si samozřejmě vybralo dítě, bez ohledu na to jestli mu sedí nebo ne, protože ,,kdyby se mu nelíbily, tak by je nenosil, tak jako posledně" (ve třech letech?? Wtf?)

Pětileté děti už pak rodiče regulérně vydírají. Tři dospělí lidé pak přesvědčují smrádě, že když si sundá jednu botu, bude zmrzlinka, ta dobrá jahůdková. Po hodině a půl totálního psycha, kdy jedny boty nejsou dost růžový, druhý si zaslouží jen útrpný pohled ale ani slovo, třetí tlačí, ale neřeknu kde......... vyberou ty dvanáctý, všechno nechaj jak jim to odpadlo od pracek a ještě si plácnou, jak to dneska super zvládli, jakože v rámci motivace že teda zdárný výsledek se musí ocenit, nebo ani nevim, protože všichni zúčastnění dospělí jsou po akci i přes ,,placáka" v totální křeči a zpocený až na prdeli.

Všechny situace důkladně proložený frázemi z nevýchovy a různých Monte apod. knížek, to prostě poznáte, že takhle ten člověk přirozeně nemluví.

Něco neskutecnyho. Prosím ženy, nebojte se říkat ne.....

Tyhle děti nejsou spokojené, že si rozhodují samy za sebe a že maminka nezvýší hlas. Absolutně neví, co se sebou. A jejich podíl v celkovém počtu zákazníků je fakt brutální.

Milá autorko, výchova dítěte není jen o tom, že bude dítě žít na tobogánu pozitivních zážitků a kladných emocí.

Každé dítě se musí naučit, že jeho svoboda konci tam, kde začíná svoboda jiného. Je naprosto v pořádku se snažit mít s dítětem dobrý vztah. Není v pořádku se nechat sikanovat. Obdobi vzdoru je obdobim, kdy si dite hleda svoje misto na svete - a ve vztazich. Uvedomuje si svoji individualitu a hledá se. Pokud v tomto období nedostane jasne vymezené hranice, ale bude mu za každou cenu vycházeno vstříc, stane se z něj nevychovany spratek bez empatie. Fakt. Tvým úkolem je být mu v tomto období průvodcem a ukázat mu, jak svět funguje - ono si totiž právě teď vůbec neví rady a potřebuje rodiče, aby mu ty hranice ukázal. Nejde o to ho bít a křičet na něj. Jde o nastavení hranic - co si může a co si nemůže dovolit.

Ve tvé situaci to zalovani babičce byla jasná dominance ze strany dcery - ona tě sice kola do hlavy, ale omlouvala ses ty. Správně řešení nebylo se omluvit, ale naopak vysvětlit důvod rozcileni... Nemůže ti kopat do hlavy a nemůže se chovat sobecky - máma má taky svoje potřeby. To nastavení, který ji teď ukážeš - to, že ona bude vnímat i potřeby jiných, nejenom sama svoje, jí nastaví základy pro to, aby se chovala k ostatním empaticky i v budoucnu.

@muhehehe amen... dítě bez nastavených hranic je vlastně strašně nestastne... Oni je potřebuji k tomu, aby se cítili dobre - že mají ve světě své místo, že se můžou spolehnout že tam jsou...

Taky se mi to stalo párkrát, že jsem takhle vyletěla. Děti si to opravdu ale dlouho nepamatují, zapomenou, neboj. Ty si to ale budeš pamatovat celý život. Takový malý rodičovský trest. 🙂 Manžel mi povídal, že kdysi zmydlil dceru, že mu ruply nervy, že už to pak nikdy neudělal. A ona? Já si to vůbec nepamatuju, nevím, že se něco takovýho stalo. 🙂 Ale to, že je nutil jíst zdravě si pamatuje. 🙂

@muhehehe naprosto souhlasím! A je pravda, že kolikrát ziram, co některým rodičům přijde třeba konkrétně v obchodě normální 🙈 já rozhodně nemám žádné bezproblémové klidné andílky, ale právě proto jim nedovolím všechno, i když to kolikrát znamená pěknou scénu z jejich strany.

Já mám sice taky občas výčitky, když vybuchnu (mám kluky 2 a 4 roky a jsem s nimi nonstop bez hlídání, takže výbuchy prostě jsou...), ale prostě si to potom vysvětlíme a myslím, že kluci nemají z toho trauma. Naopak sami kolikrát řeknou, že ví, že zlobili, že dělali, co neměli a omluví se.

@muhehehe díky bohu, že tohle doma nemám, mě se stačí podívat a je po scénách 🤣🤣🤣

@te_reza závidím 😁 já se mohu kolikrát dívat a říkat, co chci a bez většího efektu 🙈 takže to musí jít holt rázněji 🙈

@me_druhe_ja úplně souhlasím.
To se prostě stane každý mamce,že toho má někdy dost.jen bych se neomlouvala . Neboj,holčička tě miluje furt stejně.

@aspie83 doma mě má taky v paži, ale na hysterické scény mimo domov je vycvičená 🤣

@muhehehe Tyjo, to je něco. 😈 By mě zajímalo, co by ty dokonalé matky dělaly, kdybys je požádala, ať ty krabice pobírají. 🤦‍♀️ Z díťátek vyroste generace bezohledných sobců.

Já nevím. Dost dobře se nevyznám v této moderní výchově. Děti vychovávám tak, jak to bylo zavedené u nás doma a namyslím si, že by nás naši vychovali špatně. A že bysme měli špatné vztahy.. Ale to nechávám na každém. Co každopádně nechápu. Tebe dítě kopne, ty je napomeneš. Pak tě kopne do obličeje, ty je sprdneš, což úplně chápu, ale v konečné fázi, se mu omluviš? Ty jemu? A kde je omluva od ní?! Toto už mi teda hlava dost nebere!

@muhehehe a pak je rodiče s velikou úlevou předají od 3 let do školky a od 6 ( to už teď taky málokdy, spíš od 7, protože většinou ještě nejsou zralá, no divme se s touto výchovou) do školy, respekt s autorit žádný a učitelé, čiňte se.. A běda jak bude něco, co se nebude dítěti líbit a vyhovovat mu..

Respektující výchova, kterou si asi chtěla zavést jak jsem pochopila, není o tom, že ti děcko skáče po hlavě... Hranice se musí nastavit. A první se musíš cítit ty dobře. k čemu je dobré, že lítáš jak hadr na holi? Stanovit si odpočinek a relax pro sebe je základ..jinak budou takové výbuchy na denním pořádku. A přehodnotit určitě styl výchovy.

@muhehehe tohle je tedy masakr....jen na obhajobu nevychovy..já tedy tu zrovna nesleduji, ty matky to velmi špatně pochopili... protože všichni tihle jako Králová, Studnička..nepropaguji že si děcko bude dělat co chce....tohle je prostě hrůza.nejlepsi je že tohle vydírání prostě v deseti, patnácti letech přestane fungovat

@muhehehe strašný strašný strašný.......

Když to je těžký, dneska máš plnej internet samozvaných expertek na výchovu, všechno je špatně, všechno dítěti způsobí trauma...se nedivím, že spousta matek je z toho totálně zmatených a bojí se dítěti cokoliv říct