Maminky, zacla se nam stavat divna vec. Dcera vzdycky byla spolecenska, bylo ji jedno, kdo ji ma v naruci, hlavne ze se ji nekdo venoval. Casto ji hlidavala babicka, dokonce i nekdy pres noc. Ted zacla delat to, ze kdyz nevidi me nebo manzela, zacne kricet, a dokaze takhle u babicky kricet treba cely den vkuse. Je mozne, ze je takove male mimi zavisle na rodicich?? Prece tahle separacni uzkost prichazi az mnohem pozdeji, nebo?? Porad se mi zda, ze k tomu kriku musi prece mit jiny duvod....
Kdyby snad slo opravdu o zavislost, je to jen docasny / prechodny stav, nebo na porad? Delam VS... tak me zajima, jestli s tim mam rovnou seknout... Dekuji za vase rady a zkusenosti
@gwennie separační úzkost může mít dítko téměř kdykoliv a hlavně tvoje malá začala lépe vidět, začala lépe rozlišovat své nejbližší a taky cizí lidi a samozřejmě nejvíc touží po mámě, případně tátovi. je to naprosto normální. prostě si už uvědomuje víc sama sebe i své okolí a buduje si vazby.
Máme taky čtyřměsíčního prcka a přijde mi to úplně normální. 😉
@ginnevra
@blahova_andrea
A pomohlo by treba, kdyby byvala s babickou casteji? Doted u ni byvame 2xtydne cca 2-3 hodiny
@gwennie určitě to pomůže. čím víc budou spolu, tím víc bude babi patřit do nejužší rodiny a s hlídáním nebude problém. já v podstatě dávala malého hlídat jen babičce, v 8m byli sami u nás doma celý víkend. pokud se to obešlo bez přebalování, tak pohlídal i děda 😀 já teda hllídat nechávala delší dobu vždy u nás, aby byl prcek ve svém, na co je zvyklí, když už u něj nejsou rodiče a zase, když jsme byli třeba i na noc jinde, tak měl sebou prostě mámu. brali jsme to postupně. prodlužovali dobu od sebe a tak. děti jsou o obdobích, stále se to střídá. někdy holt bude hlídání naprosto super a bez problémů a jindy být nemusí. je tolik faktorů, co to ovlivňují.
bože, divné je naopak to, že by na svém mamince závislý nebyl, to bych se pak bála, jestli je jeho psychomotorický vývoj v pořádku🙂.
Dceři jsou 4 roky a nikdy ji ještě nikdo jiný než manžel doteď nehlídal. Ve 4 už je to trochu extrém, ale babičky jsou daleko a když byla malá viděla je 1x za 2-3 měsíce..teď tak 1y z aměsíc -2, takže se ani moc nedivím a přestože bych občas nějaké volno brala a i našemu vztahu s manželem by prospělo být jen spolu(jít třeba do divadla...) , tak si vždy řeknu, že jsem si děti nepřála na to , abych je někam odkládala, když mě potřebují. U 4 měsíčního díttěte by mě to ani ve snu nenapadlo.
@gwennie Ahoj, hele, já myslim, že si to klidně mohla uvědomit ze dne na den. Naše ještě tak před skoro týdnem byla v pohodě i s cizími a najednou přijel můj táta na návštěvu a sednul si k ní (mě neviděla), promluvil na ní, tak 5 vteřin koukala, pak se strašně zamrač́ila a naprosto něšťatně se rozbrečela (většinou řve vzteky, to je úplně jiný pláč), úplně mě to překvapilo, musela jsem jí pohladit, podržet za ruku, hned se usmála a pak si na tátu zvykla. Od té doby se jí cizí lidi moc nelíbí. Dřív jí to bylo jedno. Ale když ji budeš zvykat pravidelně (alespoň 1x za 2 dny, líp častěji) a budeš u toho, tak bude v pohodě a babičku přijme 🙂 podle mého jenom už moc dobře vnímá okolí.
@gwennie Kojenci do cca 4 měsíců věku nejsou psychomotoricky vyzrálí natolik, aby byli schopní výrazněji preferovat rodiče před ostatními lidmi. Zpravidla je jim "jedno", kdo je chová. Od těch cca 4 až 6 měsíců už ovšem začínají velmi intenzivně vnímat, jestli je s nimi rodič či někdo cizí. Je to zkrátka další vývojový krok v přerodu miminka na batole 😉 Za sebe doporučuji miminko netrápit a dopřát mu maminku v maximální možné míře 😉
Separační úzkost je trochu něco jiného a přichází později.
@gwennie jasně chápu, ale trochu nešťastně jsi to téma nazvala🙂. Ale i když opravdu potřebuješ..miminku jedůvod jedno🙂. Pro ní jsi jediný svět ty , jsi její bezpečí, prostřednictví tebe poznává svět. Neumím to správně napsat, ale takovéhle mimnko má toho svého jediného člověka (maminka většinou, ale i taínek,babička...prostě ten co s ním je nejvíc času) a ten je pro něj nejdůležitější...)ostatní začíná přijímat apotřebovat až asi okolo 10m (nevím, jestli isto pamatuju přesně. Když se mu tenhle jeho člověk "ztrácí" a každou chvíli je to někdo jiný není to pro něj úplně to nejlepší, ale asi to zase záleží dítě od dítěte, jak moc mu to vadí a určitě všechny prochází určitýma fázema, kdy je to lepší a kdy horší.
Asi by bylo podle mne dobré, kdybys tam mohla být často i s babičkou, aby věděla, že ty nejsi pryč a na babičku si zvykala a ne hned nechat samotnou jen s babičkou a taky to co už tady zaznělo, aby babička hlídala u vás a dítě bylo ve svém prostředí pokud to jde.
Ale mylsím, že se musíš smířit a psychicky připravit na to, že to někdy bude opravdu hoodně težké a bude plakat. Víc poradit neumím.Já jsme dceři ukazovali kdy přijdu na hodinách, ale to už byla asi 13 měsíční , když byla delší dobu s taťkou a nechtěla mě nikam pustit , takhle malé takové věci asi nemůže pochopit.
Držím palce.
a nebo je varianta vzít hlídací babičku s sebou, minimalizovat tu dobu, kdy bude miminko s ní a ne s tebou
Tak todle je dotaz jak noha 😒 .. Chudak prcek
Také ted bojujeme se seprační uzkosti malýmu je měsíc a půl a do toho ještě bojujeme s prdíky ☹ ☹
určitě je to možné 🙂 už nám to taky začíná
@deedeedee proc proboha chudak prcek? Ja myslim, ze je dobre mamince poradit, aby si napriklad prcek vice zvykal na babicku, hlidani v domacim prostredi, jezdeni s kocarkem kolem skoly apod. Vy napisete chudak prcek jako kdyby mu maminka nejak zamerne ublizovala. Myslim, ze jste kapanek prestrelila, ze rozhodne hlidani babickou na par hodin nedela z miminka chudaka...
Vůbec mi nepřijde divné, že malé miminko potřebuje (a ano, je to jeho potřeba, ne rozmar) své rodiče 😉.