Může být roční dítě rozmazlené?
Maminky,ptám se jelikož moje roční dcera začíná protestovat večer při spaní a vzteká se když není po jejím.Já chápu že se z ní začíná dělat osobnost 😅 ale někdy mi přijde že to přehání.Jak jí něco zakážu začne ječet.Tak by mě zajímalo,jestli je to normální vývoj nebo si mě obtočila kolem prstu.Já to čekala trošku za delší dobu 😨
@handula83 Doporučuju načíst nějakou literaturu, např. Vychováváme děti a rosteme s nimi či Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Je to moc inspirující, přátelské, partnerské a láskyplné.
Pokud budeš s dítětem jednat jako s partnerem, nebude mít vůbec potřebu něčí obtáčení kolem prstu.
Ne, nemůže být rozmazlená. Volá po tobě, kontaktu, chce vás, potřebuje vás. Nic víc, nic méně. Ne pro ni je tragedie, logicky to dá najevo. Nezkazuj přes NE, ale řekni, jak ANO. Uvidíš, funguje🙂 Nebude mít důvod protestovat a sebevědomí jen poroste.
Tohle období je hodně důležitý.
A co vlastně znamená být rozmazlený? Nemám ten výraz ráda. Dcera má dva roky a samozřejmě jsou věci, přes které nejede vlak, jako její bezpečnost, záměrné ničení věcí, ubližování ostatní apod., ale jinak jí vycházím víceméně ve všem vstříc, beru jí jako sobě rovnou ale zároveň se snažím dívat na věci jejíma dětskýma očima. Pro většinu matek, které mají vycepované děti co nevytahují věci z šuplíku, potichu si hraju ve vyhraněném prostoru a šoupou nohama, když se baví dospělí, tak pro ty jsem člověk, který svoji holčičku rozmazluje. Takže já mám doma dítě, které dělá bordel po celém bytě, nezavře pusu za celý den, když nechce jíst, nejí, když nechce spát, nespí a když se začne nesmyslně vztekat a rozčilovat, zůstávám úplně klidná a přestanu si jí všímat. Za chvíli bublina splaskne a můžeme pokračovat 🙂
@handula83 co by ti "nehezky vrátila", jak? lásku, vstřícnost, pochopení...jen dobře, když ti to vrátí, ne? 🙂)))
@berenika39 Přesně, připomíná mi to ten citát, že největší chybou, kterou děláme je neustálý strach, že uděláme chybu 😀 Důvěřuj si přece, když dítě mlátí kyblíkem do hlavy jiné dítě, tak asi víš sama, že to není v pořádku a zarazíš to. Ale to, že po tobě chce pozornost a společnost je přece úplně v pořádku 🙂
@handula83
@lrg jj, někdy méně je více. 🙂
@lrg to jsem na tvojí holčičku zvědavá až se narodí druhé a hlavně až půjde do školky, kde bude "muset" jíst co jí dají a kdy jí to dají ...ležet, když řeknou...atd...je mi těhle dětí pak docela líto, když najednou musí pochopit, že svět funguje jinak a to už ve věku, kdy je to pro ně mnohem těžší, takže mají pocit, že se jim ubližuje🙂
@berenika39 všude píšou (VE STARÝCH I NOVÝCH KNÍŽKÁCH), že už dítě v 8m chápe rozdíl ANO a NE🙂🙂.
Já jsem pro jasná pravidla, přes které nejede vlak a ty platí. Pak jsou věci, které mi vadí a moje děti je dělat nebudou, jiným mohou nevadit...samozřejmě vysvětlím proč ne.... a pak věci co jsou mi "fuk" a tam dám dětem vybrat a můžeme si o tom povídat. Nikdy u nás nebyl problém, aby pochopila co je nedělej a ne. Když holt musím uvařit a vyžehlit tak holt si musí hrát sama a třeba v postýlce nebo ohrádce... Vyrostli tak miliony dětí a nebyly vůbec zlobivější, méně sebevědomé...
@pisisvori jenže podle mě to NE je úplně zbytečné ve spoustě případů, dítě ho vnímá jako jasný pokyn, aby ANO🙂)))), Tak proč to hrotit🙂.
To, že to chápe, je fajn k tomu, aby dítě samo dalo najevo, jestli něco chce nebo ne. ALe ne k tomu, abych mu říkala - ne, ted nesmíš , ne ted nedělej tohle, ne, přestn, nedělej tamto - ve výsledku to obvykle zevšední a prcek má matku na háku🙂. A ona si jede a jede ne, nesmíš, nedělej, co jsem ti řekla, přestan - a dítě nic - pokračuje. začarovaný kruh.
Jen píšu, jak to mám já, jak to děláme, resp. jsme dělali a že to NE se přeceňuje.
I to slavné a tolik zprofanované "nesmí přece vběhnout do silnce" se dá řešit jinak, než NE, nesmíš.
jsme mimo téma, asi úplně neumím popsat, co myslím, a přiznám se, že jsem trochu už mimo - dítě odrostlé, třeba se něco změnilo a zase jsou v kursu jiné metody...neřeším, dělala jsem si to po svém. 🙂).
@handula83 normální vzdor začínající 😉
hlavně to nějak nehrotit, moc neřešit, je totiž ještě hodně malá opravdu 😉
pokud se vzteká může to být i tím, že má málo pozornosti... nebo málo pohybu a jednoduchých her, děti se hodně potřebují "vyblbnout"...
jinak za mě super na uklidnění je třeba teplá koupel a pak masáž... 🙂 do vody dávám levanduli, nějaký olejíček, Bachovky apod. a pak masíruju nožičky a většinou to je pak na dlouho... děti jsou klidné a spokojené...
někdy taky jak děti začnou chodit, tak člověk míň a míň chová - což je přirozené, ale někdy to jde dolů rychleji než by to dítě potřebovalo... já i v 5 a 7 letech chovám hodně, někdy to zlepší i věci, které má člověk pocit, že s tím určitě nemůžou souviset 😅
jinak děti můžou být rozmazlené, ale z mojí zkušenosti je to hodně o povaze... hranice určitě nastavovat, ale postupně a podle toho jak dítě OPRAVDU rozumí... ne tak, že babička nebo náš rozum zavelí "je jí 18 měsíců tak musí tomu a tomu rozumět a musí umět chodit na nočník"... tak to nefunguje... každé dítě je jiné... i děti o dost starší leckdy nechápou nebo nechtějí spolupracovat...
z mojí zkušenosti je to s dětmi nejnáročnější tak od roka do tří let... hodně už umí fyzicky ale hledají si svoje místo, zkoušejí hranice... snaží se vydobýt si respekt prostě
@handula83 jinak super je knížka Respektovat a být respektován 😉 vřele doporučuju, vynikající ne jen pro výchovu dětí, ale i pro komunikaci v rodině... naučí to člověka jak říkat věci efektivněji tak, aby bylo slyšet to co chce opravdu říct - a ne aby člověk zbytečně říkal věci útočně a končilo to konfliktem 😉
je tu i diskuse k tomu 😉
@pisisvori Když nebude chtít ve školce jíst v dobu, kdy jim jídlo dají, tak holt bude o hladu, až sama přijde na to, že když se nenají teď, tak už nikdy 🙂 Copak ty máš hlad vždycky ve stejnou dobu, jdeš spát ve stejný čas každý den, ať děláš co děláš? Děti přece nejsou hračky na pérka.....
přesně tak, naše mladší si taky vybírala, domluvit se s ní po dobrém nebo po zlém bylo nemožné... ve chvíli kdy šla do školky tak se to srovnalo... tam ji sice nikdo nenutil a neptal se dokola, ale prostě rychle zjistila, že by měla hlad a paní kuchařka jí nebude dělat extra svačinu..
ale na to je fakt čas později, děti by neměly být rozmazlené a vymýšlet si, na druhou stranu, já taky nemám hlad a chu´t přesně na čas na to co mi někdo kolikrát předloží 😉 důležité je, aby o tom děti uměly komunikovat, říct to v klidu a jasně a nebo si třeba uměly odvodit, že ok, nemám moc hlad, ale trošku se najím, protože pak oběd je až za delší dobu...
ono je ta hranice tenká.. děti, které nemají hranice pak můžou opravdu s okolím "vytírat podlahu", ale k tomu určitě nedochází v 1 roce 😉 ale zase děti, které poslouchají na slovo a jsou tzv. hodné, tak je pak otázka nakolik je to pro ně dobré do života... hodně to mívá vliv na tvořivost, sebedůvěru apod... a ta je dnes čím dál tím důležitější v jakékoli lépe placené práci...
ale zase děti by měly být schopné postupně s věkem unést určitou míru frustrace... za zásadní osobně pokládám to, aby dítě vědělo, že ho dospělý má rád (a pravidelně mu to ukazuje)... ta láska by tam měla být nepodmíněná... ano, dětem dám hranice, vysvětlíme si PROČ tohle ne a jaké to může mít důsledky (takové, které dítě chápe - neuklidím, někdo po tom uklouzne, neobléknu se a nastydnu apod.)...
ale dítě by vždy mělo vědět, že ho mám ráda.... to musí být nad jakoukoli "disciplínou" 😉
uplne normalni, idealni cas zamyslet se jako mama jak budete vychovavat dále. holcicky todle zkouseji drive.normalni vyvoj dítěte. takze ted pevne nervy a z laskou vysvětlovat a vysvětlovat a vytvaret si zderavy vztah s dítětem. v tom vam nikdo neporadi tady uz pak hraji věci jako jak jste byla vychovavana vy, jake mate nervy apod.. jedine co je stoprocentni, ze to chovani je normalni a odpovida veku a tak trochu povaze. bude nejspis temperamentni, ale neznamena ze zlobiva. mela jsem holcicku pekne kvitko jako miminko jak se zlomilo to obdobi tri let, je to naproste zlaticko. Pochopte, ze když se vzteka, tak mam zavareny mozeček a spis si nevi rady, nez ze je tak inteligentni, ze vas chce ocurat a vymyslet naschvály. Proste hleda co se muze a co ne a vy uz sama ukážete co a jak.
@lu777 jo podobně to myslím🙂 ani rozmazlenec,co si myslí, že celý svět je tady pro něj...ani ustrašené dítě, které se bojí něco říct. Příklad: dcera se vzteká, že nechce být na zemi a chce nosit, když je vyspalá, napapaná, tak jí položím, dám hračku, minutku tam u ní jsem a pak jdu dodělat jídlo...ona jednou zakvičí a pak si vezme hračku a 10-15 minut je spokojená, ale v situaci, kdy má třeba rýmu, tak jí skoro pořád nosím a vařím až manžel přijde atd, ...když vím, že už má asi hlad a potřebuju něco udělat tak si jí dám do nosítka nebo do kočárku k sobě.....ale už teď má pravila, nějaký režim...
každému vadí něco víc a něco méně...někdo toleruje jíst kdy chce a ne v nějaký přibližný!!!! čas ..jinému nevadí vytahané šuplíky🙂
@berenika39 mě to tedy hodně zaujalo, co píšeš....u nás taky momentálně frčí období vzdoru, a jakmile řeknu NE, tak to natruc stejně udělá..... myslíš, že bys mi mohla napsat konkrétní příklad s tím, jak mu ukázat "takhle ano"??? Klidně i do IP, je-li to mimo téma :o) Děkuju moc :o)
@paulittav prostě jen to NE nevypustíš z pusy. potřebuješ, aby dítě nelezlo na stůl. řekneš mu: stůl je na jídlo, tady máš krabici, umíš z ní skočit? dáš mu třeba krabici od bot, nevím, něco bezpečného, prostě mu nabídneš alternativu. žádné ne se tam neobjevilo, dítě si skočí. jo, vím, stůl ho bude lákat dál, aby na něj lezlo, ale pořád dokola stačí tvrdit, že stůl je na jídlo. - a má to naprosto, ale naprosto stejný efekt, když budeš hučet: stůl je na jídlo, jako když budeš volat NE, NELEZ tam. oni totiž pak to ne úplně ignorují, přehlížejí, zevšední jim to. když běží do cesty, stačí říct stůj. když sahá na kabel, tak ho dám pryč, když sahá do zásuvky, dám tam záslepku.
skoro všechno se dá vyřešit jen ústně a bez negace - pak když to jednou fakt hoří, tak dítě na NE zareaguje spolehlivě. když se toho nezneužívá.
mě se tedy nejvíc osvědčilo obyčejné oslovení - prostě jsem různým tonem zařvala😀 - prostě třeba zvýšila hlas - Petře! a on sám si musel uvědomit, co je špatně, jak to udělat jinak nebo to nedělat a žádnými příkazy, zákazy a ne jsem ho nebuzínkovala. a hele, žije🙂. ví, co se má a nemá🙂
@berenika39 asi se bojím,že pokud nebudu přísná teda v mezích,jako že teda vůbec nejsem.Tak to dopadne jak to znám.Zkušenost je taková,že bylo plno rozmazlování a povolování a najednou je z toho v dospělosti citové vidíráni a nic nedělání.Spíš je to asi ve mě.Jinak co holky píšou je zajímavé 🙂 .Jen jsem chtěla zjistit,od kdy už nastavit hranice.Pořád mi přijde totiž jako moje malé miminko 🙂
@handula83 je to jen a jen na tobě, jak si to nastavíš. rozhodně je to každého věc. napsala jsem jen, jak to funguje, jak jsem to dělala, resp. dělám a co mi pomáhá. 🙂. někdy to třeba zkus, uvidíš.
jinak ten strach, obava, aby mi dítě nepřerostlo přes hlavu - ten je pro vzájemný vztah hodně moc škodlivý. budeš stále ve střehu, v opozici, pořád v napětí - panebože - už to začíná, už si vyskakuje, to musím utnout - a o to víc ji budeš dusit, ona se bude bránit, protžoe jí to nebude příjemné a je z toho takový kolotoč - co mám dělat, ona mě kouše - tak ji kousnu taky - už jsme jí to stokrát zakázala a dělá to stále - musím jí jednu plácnout - plác - jééé ona mě kousla.
vůbec, vůbec nic takového jsem nemusela řešit, fakt že ne. a ano, vím, vím, je to hodně o povaze dítěte. i rodičů. genech. vztazích.
přesto tvůj přístup ovlivní chování dítěte, a to tak, že velmi🙂
a ještě mě napadlo, jak píše @kajalka hore, tak to je strašně pohodlné - protože prostě neřešíš stokrát denně nějaký problém...🙂. příjemné i pro tebe.
@kajalka Tak do anarchie mam hodně daleko.Já nemyslela přísná,jako že bych chtěla mít vycepované dítě.Chci být její kamarádka vždycky jsem to tak chtěla.Aby mi věřila a svěřovala se mi.Ted mi přijde že bud jsem téma špatně napsala a nebo jsi špatně mě pochopila.Ale děkuji za názor 😉
Asi to opravdu moc řeším, děkuji za názory od toho tu modrý koník je 😅
Je to normalni obdobi vzdoru. Podle mne je ted dulezite urcit male pevne hranice a nepodlehat a neustupovat, kdyz zacne jecet apod.