Mluvíte na mimina do 1 roku?
Zajímalo by mě to🙂 Mluvíte na miminka do jednoho roku,tj.když ještě neodpovídají? Mně lidi říkají,jak je to důležité,ale dělám to jen občas a když je doma manžel, když jsem sama s ní, přijdu si trochu divně a moc na ni nemluvím,max.komentuju,co dělám, ale stylem jako na dospělého, nedávno jsem se přistihla, jak "s ní" řeším politickou situaci :D Ale vykládat jí řikanky apod. se nějak nemůžu donutit.
na říkanky myslím, že je fakt čas. ale mluvení je důležité všeobecně 🙂
@arwen_arina Říkanky jsem miminku neříkla,ale mluvila jsem,komentovala to co děláme,povídala jí jak je krásná apod. 🙂
Já na něj mluvím a to se ještě ani nenarodil 😀
@arwen_arina Na dceru jsem mluvila od narození pořád. Jsem docela upovídaná, takže mi to nedělalo vůbec problém 🙂 Někdy jsem vyprávěla říkanky, někdy jsem komentovala, co dělám, někdy jsem jí třeba vyprávěla, že zítra přijede babi, jak je babi fajn atd. Prostě cokoliv. Dcera začala hodně brzy mluvit a teď, ve dvaceti měsících, už se pokouší skloňovat a časovat (samozřejmě jí to zatím nejde a říká třeba že něco dá "mamkovi"), říká krátké věty, třeba "mamka vaří oběd" nebo "půjdeme spinkat", děkuje, když něco dostane, pozdraví, když někam přijde, řekne kratší básničku sama, u delších básniček povídám já a ona doplňuje. Bude asi po mně, protože za celý den pusu nezavře a pořád něco vykládá. Neříkám, že za to všechno může jen to, že jsem na ni neustále mluvila, určitě tam hrají roli i vrozené dispozice, ale myslím, že jsem je slušně podpořila 🙂
@arwen_arina Můj názor je, že mluvení na děti již od narození je velice důležité, spíš bych ještě řekla nutné. Klidně komentovat co děláme nebo budeme dělat, že budeme jíst, hrát si nebo říkat, co mu podávám nebo komentovat přebalování. Jednak si myslím, že to miminko uklidní. Oni to vnímají, vnímají hlas a tón a později pak těm jednodušším větám i rozumějí. Jak jinak by se děti naučily mluvit ??? Mluvit se naučí jedině tak, že na ně budete mluvit 🙂
Říkanky bych si klidně nechala na pozdější věk.
Že jsou říkanky zbytečné rozhodně nesouhlasím. Malé říkám od úplného miminka o Mravenečkovi nebo Kuřátku a Vařila myšička kašičku apod. a je to velmi dobrý způsob, jak ji zklidnit a utišit. Když začne plakat v autě nebo je už večer unavená, tak začnu a ona se zklidní. Měním jí tón a barvu hlasu a ona se tomu směje.
Ja se priznam, ze mi to chvili trvalo, nez jsem se naucila na miminko mluvit, prislo mi to divne. Nejsem moc ukecana, takze jsem nemela potrebu porad mluvit a vsechno komentovat. Ale kdyz byl nespokojeny a moje povidani ho uklidnilo, tak jsem neco vypravela nebo cetla cokoli, co jsem mela po ruce. Detske knizky a rikanky zacal vyzadovat az tak v 10 mesicich.
No..nebylo jednoduché s malou "mluvit"...docela mi to dělalo problémy, protože i já sama jsem totálně nekomunikativní typ. Nicméně...zabralo mi popisování toho, co dělám.. Sice to bylo zvláštní, ale povídala jsem o tom, co dělám, popisovala jsem ji kosmetiku v koupelně, na co slouží, k čemu...a teď už jedeme říkadla, písničky...... 🙂 a sice svou tchyni nemám ráda, tak ona mě učí, jak s malou mluvit.. 😀 a hodně z těch jejich rozhovorů čerpám 🙂
Já jsem na dcerku mluvila a zpívala pořád, vysvětlovala jsem jí různé věci, i když to třeba nepochopí, zvyká si na řeč a její rytmus. Taky stylem jak na dospělého, ale to neva, napodobování hlasů a citoslovce prijdou později s knížečkama a pohádkama 🙂 Taky jsem se občas přistihla že mlčím a přemýšlím nad něčím jiným (např při přebalování apod), ale hned jsem zase spustila. Měli jsme písničku na přebalování, na koupání, na jídlo, to bys mohla vyzkoušet, to se rychle naučila a věděla co se bude dít. Vymýšlela jsem i sama různé popěvky podle toho co jsem dělali, aby se to rýmovalo, tím jsem zabavila i sebe 🙂 Myslím si že to význam má, brzo bylo vidět že dcerka rozumí lecčemu, i když byla ještě miminko. Knížečky miluje uplně od mala, pořád dokola... Jak jinak by se naučili prcci mluvit než od maminky? Někdy se uplně divím jakým slovům rozumí, fakt si pamatují strašně moc, i když to na nich zezačátku není vidět.
Ja ji taky ctu, ale treba Apollinaira nebo Ajvaze🙂 ale nekdy i Alenku v risi divu a pohadky,co jsem mela rada ja...nekdy se fakt pristihnu,ze na ni mluvim,jak kdyby ji bylo dvacet 🙂jednou na me v krame divne koukali,jsem se zapomnela a vypravela ji cosi z dejin staroveku 🙂
Ale strasne se smeje, kdyz recituju treba Kainarovy Rozhlasky nebo takove ty parodie na pisnicky jako "vyletela F16 ze skaly" 🙂 na ty basnicky se tesim,znam mnoho uzasnych basnicek pro deti 🙂 teda radsi moc nezpivam, jen kdyz me nikdo neslysi:D
@arwen_arina - mluvila jsem odmalička....ony třeba do roku neodpovídají, ale jednoduché věci rozumějí daleko dřív a je to pro vývoj řeči důležité....jako, básničky mi taky z pusy zrovna moc nešly, navíc syn je nijak moc rád neměl, ale jinak jsem tak nějak komentovala co jsme zrovna dělali, co jsme viděli kolem venku a tak různě, podle toho, na co syn reagoval, co ukazoval apod...
Mluvím, čím víc, tím se na mě víc směje. Občas si spolu půl hodiny povídáme. Já na něj mluvím s on odpovídá ve stylu agu, ongi, gí... začal se mnou komunikovat ve 2 měsících...
@arwen_arina Taky nejsem rikankova mama, to spis s mimcem poresim prave tu politickou situaci. 🙂 Hodi se mi, ze me nekdo nenarocny posloucha, protoze si pak nepripadam tak trhle, jako kdyz si treba vareni komentuju jen pro sebe. 😂
@arwen_arina Ne, na děti jsem nemluvila, dokud na to nějak verbálně nereagovaly. (To bylo určitě víc, než rok.) Ani jsem nekomentovala, když jsem něco dělala - připadala bych si, jako bych trpěla samomluvou. Jo, když přišel muž z práce, tak jsem řekla něco ve smyslu "táta je tady" a taky jsem komentovala, co je na obrázku, když jsme si občas společně prohlíželi nějakou dětskou knížku. Ale fakt mi to není blízké a nepřemáhala jsem se. Samozřejmě se to doporučuje, ale vzhledem k tomu, jak starší teď pořád mele (4,5 roku), ho to evidentně nijak nepoznamenalo. Takže si to udělej, jak to cítíš. Za mě snad jen - nešišlat a nekomolit a taky nepoužívat mateřský plurál. 🙂
@arwen_arina mluvím pirad, je jedno co, hlavně když mluvím, strašně ráda mne poslouchá a smeje se....ale mluvím vyloženě s ní, a k věci, třebas jak sundavá ponožky nebo když na mne prská jídlo atd... Nevím, ale já jsem hrozně ukecaná, mě to jde samo
tak úplně čerstvýmu miminku jsem říkala že jí přebalím, umyju a zkrátka co budu dělat a pak komentovala denní rituály, později jsme přešli na zpívánky 😀 a teď už se zajímá o okolí tak to komentuju víc ale ne že do ní hustím pořád je mi jasný že všeho moc škodí 😀
Mluvila jsem na obe deti od narozeni. Vubec mi to nedělalo problem, přišlo mi to prirozene. Rikala jsem co delam, co budu varit, ze vyrazime na procházku, proste jsem vse komentovala a popisovala. Rikanky a basnicky taky, ty treba později kolem pul roku. Knizky vic prohlizime a deti dele vydrzely cca od roka.
Matersky plural je ZLO...proste pure evil :D
Taky patrim k tem co mluvi na mimco od narozeni. V sesti mesicich uz dela paci paci se mnou a ma z toho hroznou prcu i kdyz u nej je to spis takovy boxing. Ale me na tom neprijde vubec nic divneho, takze asi moc neporadim. Me treba prijde prirozene mluvit i na dite, ktere jeste neumi odpovedet. 🙂
Z hlediska spravneho vyvoje reci a predevsim utvoreni attachmentu je udajne vylozene NUTNE, abyste mluvila na dite jiz od narozeni. Dokonce to pry souvisi i s citovou otevrenosti a empatii. Popravde ja si absolutne nedokazu predstavit s miminkem nemluvit a cely den mlcet. Vzdyt je to clovek a ne panenka co nic nevnima a uz jen proto, kdyz ho chcete napr. zvednout tak byste na nej mela mluvit, aby cekal, ze se neco bude dit a ne, ze ho capnete beze slova a manipulujete s nim. Prijde mi to az tak nejak bezcitny mu nic nerict. Ale tak jestli si pred nekolika mesicnim ditetem prijdete trapne, kdyz s nim mate mluvit tak uz asi nema cenu to dal resit 😂
mně by zas přišlo divný na mrně nemluvit:D
@arwen_arina hele mluvila a mluvit, dceři je teď 14mesicu. Mám dojem, že lidi někdy divné koukají, ale podle mě je díky tomu o dost bystřejší, normálně poslechne, že někam nemá chodit, dělá o co jí poprosim. Přijde mi, že rozumí úplně všemu, co říkám.
@arwen_arina vždy jsem mluvila hodně už od novorozence. Občas i úplné blbosti... A ni jedna neměla problém s mluvením, naopak, R a Ř nebyl problém ve 4 letech, slovní zásoba větší než většina dvakrát starých dětí. Jo a nikdy jsme nepřizpůsobovala mluvu dětem, jako jednoduché věci a tak a stejně mi vše rozuměli. Takže za mne mluvit a mluvit, klidně o politice. Nějaké dětské říkanky potřeba nejsou, ač od jistého věku je mají rádi a myslím si, že mají něco do sebe a člověk to přežije 🙂
Já jsem dost užvaněná, takže ano, s 15m dcerkou mluvím od prenatálního stádia 🙂 Hlavně mám pocit, že je třeba okomentovat situace, které prožíváme, takže máme takovou terapii - vidíš, hafík se chová jako prase, tak mu maminka vynadala, to nebylo na tebe, apod. - když se někdy zapomenu před lidmi, musím se smát. Baví mně si s dcerkou povídat, evidentně jí to těší a reaguje.
Ano, mluvila jsem od začátku, syna to uklidňovalo (není divu, slyšel můj hlas už v děloze). Samomluvou jsem trpěla i jako bezdětná, tak mi to ani nepřišlo 😀
mluvila jsem na ně od narození. dokud nemluvil ten starší, tak jsem mluvila vše možné a taky ne dětsky, i když jsem mluvila přímo na něj. až pak začínal mluvit, tak jsem od hodně slov vymýšlela kratší a jednodušší varianty, protože tři slabiky, R apod. by byl problém, že? 😀 s druhým už je to pak jiné 😅 ale mě děti reagovaly a začínaly mluvit docela brzy. rozhodně to do tří let nebyli nemluvci, jak některé děti ještě ve školce. navíc mě by hráblo, kdybych měla být s nimi celý den sama a mlčet 😀