Mazlivý autista. Jak jste to řešili?
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda máte někdo doma také kontaktního a mazlivého autistu. Syn je takový odmalinka, teď jsou mu 3,5roku a co může, tak u mě prosedí (i teď ho mám na klině), proleží, pořád mě osahává a tulí se. Problém je, když chci někam odejít. To je schopný stát u dveří i hodinu a brečet, dokud nepřijdu. Přijde mi, že se jeho "tulící" stav horší a bojím se, že beze mě bude těžko zvládat školku a hlídání. Chtěla jsem se zeptat, jak jste to řešili vy, protože já se už setkávám s názorem, že to mám řešit na sílu, protože domluva s ním není možná....Děkuji. Jen upřesním, že syn nemá konečnou diagnozu, vyvojová dysfázie určitě receptivní, nemluví, ale když mě nevidí nebo se bojí, tak volá "mami".
My jsme nedávno po konzultaci u psycholožky a ergoterapeutky přešli od dětkého k atypickému autismu, protože řada symptomů u syna vymizela. Hyperaktivita stále je.
@cilkat Mám otázku, když tvůj syn neodpovídal na otázky, tak z tvého pohledu, to bylo proto, že neznal odpověď, styděl se, nebo to bylo z trucu, popřípadě jiný důvod.
@astyna88 Jen můj laický pohled, pokud má někdo extrémní mazlící potřebu a je na tebe hodně fixovaný, tak tím, že se s ním mazlit přestaneš, tak se z něj nestane spokojený samostatný jedinec. Když to vztáhnu na sebe, když něco hodně chci a nemůžu to mít, tak jsem taky naštvaná a mrzutá, ale za chvíli mě to přejde, nejsem autista. Osobně si myslím, že kdybys ho násilím oddělila od sebe, objeví se naštvanost, pláč, agrese, záchvaty, breku, vzteku...Podle mě potřebuje bezpečí a řád, aby věděl, že se mu vrátíš, ale chápu, že ho nemůžeš mít 24 hodin u sebe, že taky potřebuješ pauzu.
Já bych asi extrémní mazlící potřeby řešila nějakým zvířátkem, třeba psem.
Já to citim úplně stejně jako ty, když nám v aba centru řekli, že jako první věc máme odnaučit syna závislosti, tak jsem tam šla pak už jen jednou a stačilo. Já mu jeho potřebu nechci odpirat. Během pár měsíců chceme pořizovat kočičku, zatím má své plyšáky.
@astyna88 Od centra bych čekala citlivější přístup a něco lepšího než řešit na "sílu". Hledala bych asi jiné centrum. Vnímání času je poměrně složitá věc, nám už to přijde jasné, co znamená přijdu za chvíli, za hodinu, za týden, ale děti si myslí, že když odejdeš teď, je to na pořád. Proto jsou pro děti důležité rituály, když se udělá A, tak bude B.
Kočka je fajn zvíře. Má úžasně heboučký kožíšek. Viděla jsem jeden dokument o kočkách a kočka tam fungovala jako terapeut pro chlapečka, nevzpomínám si přesně, co měl za diagnózu, ale asi to byly úzkosti, problém s navazováním vztahů a komunikací. Věkově byl asi okolo 6 let a s kočkou to zvládal lépe.
@levandule_k Nerozuměl otázce. Respektive on hodně dlouho vůbec nechápal, že existují jiné otázky než ano-ne a prostě je místo odpovědi opakoval. Teď už několik typů otázek umí, ale musím prostě učit jednotlivá tázací slova (Kdo, jak, chceš...). Takže prostě na otázku "jaké znáš zvířaka" neodpoví (respektive řekne "zvířata?"), i když podle obrázků jich vyjmenuje desítky.
Jezdili jsme pak je Katrin Tellin a ta nám spíš doporučila domácí cvičení, že syn nebude spolupracovat s cizími lidmi. Takže jsme to i tam ukončili a vzhledem k tomu, že se stěhujeme na malomesto, tak jsem i rada, že nikam nemusíme jezdit....
@cilkat díky za odpověď. Držím palce, ať se synovi podaří zmáknout otázky.
Já se pripichnu. Mám pětiletého syna s vývojovou disfazii. Je také značně tulivy... A problém je spíš ten, že já už jsem úplně přesycená...
Na druhou stranu mám docela povzbudivou zkušenost: kolem tří let byl syn hrozně fixovany na mě a odmítal mě pustit kamkoliv, včetně toho, že si venku odmítal hrát s babičkou, abych se náhodou nevzdálila... Kolem 3,5 se to zlepšilo a když ve čtyřech nastoupil do školky, bylo to úplně v pohodě.
V pěti letech se do školky těší a ani po mě nevzdechne. Ale potřebuje svých několik hodin mazlení denně i teď, zvlášť když je unavený.