Mám jen já strašné dítě?
Mám desetiměsíční dceru, se kterou už od narození mám problémy. První měsíce života doslova prořvala, byla schopná řvát deset, ale i patnáct hodin denně. Já byla naprosto vyčerpaná a několikrát přemýšlala nad tím, že zabiju sebe nebo to dítě... Od takových myšlenek mě nakonec vždycky dostalo to, že jsem si řekla, že to tomu dítěti přeci nemůžu udělat, aby muselo žít s vědomím, že bylo tak strašné až se mu z toho zabila máma. Postupně se situace začala zlepšovat, ale pořád, i nyní na deseti měsících je to dítě, které je velmi protivné, vzteklé, nedá se zabavit ničím na víc než na pět minut. Jako bonus NENÁVIDÍ kočárek, autosedačku, cyklosedačku... Takže jsem s ní strašně izolovaná. Když nyní vidím u někoho dítě, chce se mi brečet, mám pocit že mi někdo ukradl ty okamžiky života, které měly být nejhezčí a udělal mi z nich nejhorší část života. Všechny děti, které teď vidím, mi přijdou jako nemocné, jen leží, neřvou, to já vůbec neznám. Nyní má opět den, kdy řvala v kuse několik hodin a já nevím vlastně proč. Už nějak ztrácím naději, že se to někdy zlepší...
Řev několik hodin v kuse mi nepřijde normální ani u temperamentního dítěte. Nemůže mít dcera nějaký zdravotní problém? Řešila jsi to s pediatrem? Podstoupily jste nějaké komplexnější vyšetření?
Zoubky,brisko....a stres. Proto rve.ze nesnasi kocarek apod - prvni dcera neustale na rukou,i usinala tak ze jsem ji nosila....druhou dceru jsme meli po roce a kousek a bylo to trosku lepsi....kocarek mela radeji a koupili jsme sportak pro dvojky a jezdily spolu....starsi s mladsi vydrzela. Sama nikdy,to by rvala celou cestu....ted treti je za odmenu. Usne v kocarku sam...jen ho dam na balkon.
Ale k veci. Ty potrebujes pomoc....manzel nebo babicky a pokud to nelze tak sehnat pani na hlidani.ty se musis vyspat a pak nekolikrat v tydnu min 3x vypadnout....jit cvicit nebo byt sama nebo s kamoskou....kamkoliv kde si odpocines a naberes silu. Nektere deti proste vic breci....a ano jako matka mas byt k dispozici a pro nej,ale ne ze budes za kazdou cenu a na zhrouceni....ty se potrebujes dat dohromady....a nabrat silu.
možná byste namísto toho, že se budete litovat, měla litovat vaši dceru. Ona určitě neřve (já bych třeba napsala, že pláče.. už ta formulace o něčem vypovídá) z plezíru, má proto svůj důvod a vy byste ho měla již během těch deseti měsíců odhalit. Asi jste čekala, že vás tady politují, ale pokud vaše miminko v kuse pláče a je nervózní, tak je to vaše chyba. Začněte proto u sebe, jak se chováte, jak s dcerou komunikujete, jak komunikujete s partnerem...
A nemůže mít nějaký zdravotní problém? Hodili jste na tohle téma řeč s doktorem? Tohle co popisuješ mi přecejen nepřipadá jako takové běžné ,,trochu protivnější" mimčo.
Potřebuješ si odpočinout. Toť vše. Je dobré si udělat každý den chvíli pro sebe, já to řešila teplou vanou...je to veliká změna. Člověk přijde ze dne na den o svůj standartní komfort, na který byl zvyklý a pokud dítě neustále brečí je to psycho. Já si třeba pořídila ty veliký "Otíkovský" sluchátka na stavbu a když nebylo zbytí např. u přebalování člověk nemůže odejít a chvíli se nadechnout....tak jsem nasadila sluchátka a bylo to tlumené a nešlo to tak do hlavy 🙂 ale jinak doporučuji, když už je toho moc raději než něco s dítětem řešit nechat jí chvíli řvát cca 10-20 minut - to jsem dělala já, pak bylo buď většinou po breku...nebo když ne šla jsem za ní, ale to už jsem se uklidnila a mohla něco řešit. Je dobré si popovídat s manželem, zda by někdy mohl hlídat a ty si mohla někam vyjet, např. pro mě byl svátek když jsem si poprvé jela na jídlo sama! na meníčko 🙂 uplně jsem si to užila 😉 Snažím se jednou za čas jít si zacvičit, to mě nabije úplně nejvíc....druhý den jsem jako vyměněná - to mi řekl i manžel. Rozhodně nejsem dokonalá matka, občas mám také záchvat a jenom křičím, jednou jsem i práskla dveřmi....od pokoje a byl samo ještě větší řev.....jsou holt prostě klidnější matky a ty co mají prostě nervy slabší. Ono bohužel to dítě se chová, tak jak se chová matka. A když budeš dělat něco se svoji psychikou, určitě se to odrazí na chování tvojí dcery. Já mám dvojčátka dvě dcerky a věř je to náročné. Beru přírodní kapky na uklidnění asi od jejich jednoho roku....snažím se ze sebou něco dělat, protože nedělat nic tak trpím nejen já a dcerky, ale i manžel. Pokud máš ale nějaké myšlenky na sebevraždu, které se ti vrací. Obrátila bych se na psychologa...
@blecha94 Doktorka tvrdila, že malá řve kvůli tomu, že jí vadí nějaká složka v MM. Chtěla, abychom přešly na UM, což jsem absolutně odmítala, takže jsme podstoupily jakýsi test, kdy UM měla dvakrát denně, aby se vidělo jestli je po něm lepší, nebyla.... Takže je normálně kojená. Doktorka jí ještě odebrala krev, testovala stolici, byly jsme na sonu vnitřních orgánu a mozku, naštěstí vše v pořádku. Takže závěr podle doktorky je, že to bude chytré dítě...
@anazuzzuzana jak by za to mohla matka? Pokud se opravdu snaží tak někdy je to zkrátka tim ditetem,povahou.mam znamou.ktere dítě prorvalo pulrok,sileny, zkusila opravdu vse a nic nezabralo...domnívá se ze to bylo porodem,ktery nebyl lehky.nemuzete to byt i u vas?
@smallinka Děkuji za reakci. Snažím se vypadnout alespoň jednou týdně ven, ne vždy se mi to podaří. Dcera je stále kojená, takže se nemůžu příliš vzdálit, musím být max za dvě hodiny doma. Situace s babičkami se asi příliš nezlepší, ikdyž dnes jsem k jedné dceru odvezla a prostě na hodinu odjela, protože už jsem z ní nemohla. Mám u nás rozjednané soukromé jesle, že bychom ji tam dávali třeba dvakrát týdně na dvě hodinky. Mně to prostě celé strašně mrzí, malou jsme hrozně chtěli, pro mě je to bohužel opravdu nejhorší období v životě.... Chtěli jsme dvě děti, jenže strach z toho, že to druhé by bylo takové je tak velký, že to nechci risknout a třeba za pět let, kdy z toho snad už opravdu vyroste, budu na druhé dítě stará.
tatinka mate???
Podle mě vaše dcera z vás cítí že ji nechcete, že je vám naobtíž... A že jste schopná sem napsat, že jste přemýšlela o tom, že buď zabijete sebe nebo ji, svědčí o všem.... Nechápu jak tohle můžete napsat! Zajděte si k psychiatrovi.... Taky jsem měla plačíčí dítě a teď jí jsou dva roky vsteká se a nikde nevydrží sedět minutu, ale miluju ji nadevše a NIKDY by mě nenapadlo to co napadlo vás...!
@anazuzzuzana Ano, to je přesně reakce těch matek, které netuší... Ale pochopitelně Váš názor beru.
Mám hodně hodně uřvané (tomu nejde říct uplakané) dítě, ale k půlce dne probulené je druhá půl, kdy je veselá, miláček, mazlivá 🙂 tak to vyvažuje.
Že tvoje brečí furt není normální, řešila bych s lékařem. A taky sebe, bereš ji už za špatnou, neraduješ se, řeš to, at si spolu ty hezké chvíle užijete.
@lucyp13 Děkuji, už i nad tím jsem přemýšlela, jestli malá nemá podrážděnou nervovou soustavu porodem, potažmo léky, které jsem během porodu dostávala. Porod nebyl růžový, trval dvacet hodin, jak jsem pak ze zprávy zjistila, byl mi podáván nějaký lék "na zklidnění" a placebo proti bolesti, protože se jim nepodařilo zavést epidural (z důvodu vady páteře).
@77moona Jestli opravdu deset nebo patnáct hodin denně odmala řve, tak pro to je nějaký důvod... Hlad? Bříško? Není přetažená?.. má svůj režim na spinkání? Mě malej celý dny brečel, když mu byl cca týden, pak jsem přišla na to, že ho musím častěji uspávat. Má teď od čtvrtého měsíce období, že nesnáší kočárek, pokud nevidí ven na něco zajímavého.. takže prostě zkouším, jsem kreativní, chodím s ním např do supermarketu v autosedačce, aby viděl ven a občas tam usne, pokud ne, tak ho třeba venku houpu nebo dám do Manducy a pak opatrně přendám do kočárku..
Není jí vedro? Některý maminky mají děti tak navalený v tuně vrstev oblečení, že se nestačím divit... mě malej taky řval v kočárku, když jsem ho moc oblíkla, než jsem na to přišla.
Nenudí se? Věnuješ se jí? V tomto opět musím být kreativní, mám půlročního chlapečka a rychle se u všeho začne nudit a křičet, a pokud bych ho nechala, tak se křik změní v pláč, ale prostě ho nenechám aby se nudil.. když je na zemi na dece s hračkama a začne křičet, podám mu jinou hračku, zvednu ho, chodím s ním po bytě, ukazuju mu různé věci, magnetky na ledničce, sám sebe v zrcadle, dám ho na chvíli do postýlky opět s jinou hračkou nebo kolotočem, čtu mu hodně knížek, když nevydrží u knížky, hraju si s ním, dám ho na sebe na bříško, směju se na něj, povídám si s ním, blbnu s ním.. jak začne být unavenej, zkouším ho v různých polohách houpat, nejraději má svislou polohu... Chodíme ven, do společnosti, do kaváren, na návštěvy... ty děti se doma kolikrát fakt začnou nudit... on je rozptýlenej, kouká se... zase ale samozřejmě nevydrží se koukat na jednu věc donekonečna, musím to střídat...
V neposlední řadě na ní bude mít strašně veliký vliv tvůj stres. Chce to zamyslet se nad svým režimem a hodit se do klidu, vypustit alespoň na přechodnou dobu činnosti, které tě deptají a nebaví tě, a věnovat se sobě a dítěti. Funguje partner? Je v klidu? Vyhraje si s malou? já na sobě úplně strašně vidím, že když mám blbej den a jsem ve stresu, tak miminko to ze mě okamžitě vycítí a začne být nervozní a podrážděnej.
Pokud jsi naprosto v klidu, malé se neustále věnuješ, jsi kreativní, není jí vedro, nemá hlad ani žízeň atd, zkusila bych to řešit s pediatrem, jestli jí něco skrytého nebolí. Jedná známá po velice dlouhé době zjistila, že její dítě má zlomenou ruku a prostě se na to dlouho nepřišlo... tak aby tam nebyl nějaký skrytý problém.
@77moona chápu dvě děti záhul rozhodně větší, ale většinou jedno dítě bývá klidnější než druhé...ale spoléhat se na to...chápu. Rozhodně teď bych neřešila zda mít druhé dítě, na to je brzy. Zaměř se na dcerku...je to těžké vím, když pořád pláče. Snažila bych se asi k ní najít si cestu...navázat ten kontakt...nevím jak probíhá váš den? Ona ti brečí v postýlce? nebo na zemi když si u ní? Máte nějaký režim zaběhlý? Jesle jsou už od 10.měsíců?
@lv I ona dokáže už být milá, veselá. Jak jsem psala, zlepšila se. Ale to zlepšení je asi pomalejší než jsem si myslela. Pořád jsem si říkala, až jí bude půl roku, zlepší se to, až jí bude sedm měsíců.... Zlepšuje se to, ale pořád je to dítě, které "vrčí" a je velmi vzteklé. Nosím ji stále na ruce, už jsem si prodělala i zánět lokte - z přetížení. Trošku teď pomohlo, že začala lézt.
@smallinka Režím se jí snažím udělat, ale ne vždy se to daří. Zřejmě trpí nočními děsy, kdy se v noci probudí, spustí strašný řev, i třeba mlátí kolem sebe rukama. Pokud se mi ji nepodaří uchlácholit, vzbudí se a je třeba dalš tři hodiny vzhůru a pak si celý den "posune". Spaní v postýlce jsme už dávno vzdali, takže spí se mnou v posteli. Hrozně mě bolela kolena, jak jsem k ní v noci stále vstávala a vyndávala z postýlky. Soukromé jeste u nás berou děti již od půl roku. Zatím se s tou myšlenkou smiřuju, ale i já si potřebuju zařídit zubaře apod.
@jouklisek Z čeho jste usoudila, že ji nechci a je mi na obtíž? Třeba z toho, že jsem půl roku držela bezmléčnou, diabetickou dietu, nejedla žádné ovoce a zeleninu kvůli případnému nadýmání? A že se snažím řešit a vymyslet, jak z ní udělat spokojené dítě? Tak pak máte pravdu.
@77moona je to tezky, Tvou frustraci chapu a musi to byt pro Tebe velmi tezke obdobi, kazdopadne nepomuzes nicemu, kdyz na malou budes nevrla nebo podvedome byt imrvere nastvana, ze neni takova jako ostatni deti...holt je jina. Jak reaguje mezi ostatnimi detmi? Je neco, co ma rada a uklidnuje ji? Mozna v tom muze byt i separacni uzkost, deti jsou ruzne. Neumim poradit, kdyz uz jsi zkusila i mudr apod. Kazdopadne drzim pesti, at je brzo lip
@77moona Ona bude chtít asi kontakt. Moje dcerka má asi taky běsy, anebo jsem spíš vypozorovala, že když se mi v noci vzbudí (normálně spí obě celou noc od toho půl roku) tak jí bolí buď bříško nebo zuby. Že to není jen tak myšlenkama.....to si jí také musím vzít k sobě do postele....tam se uklidní nebo se bříšku uleví a pak šup zase do své postýlky (je pravda, že je tam zvyklá od mala tak není problém). Nevidím problém v tom, že spí s tebou...pokud je tam v klidu tak proč ne, aspon nemusíš k ní vstávat.....V tvém případě ty jesle budou asi ku prospěchu, je možné, že se ti tam uklidní...ty učitelky mají přece jenom zkušenosti a ví, jak na ty děti. Kamarádka takhle začla dávat teda od 2 let také do jeslí, toho kluka moc nezvládala, vypadal jako autista, měl svůj svět a jak začal chodit do jeslí, změnil se...je více komunikativní. Možná bych přemýšlela v tvém případě i o umělém mléku, malá se ti více zasytí i v noci a bude spát déle a doporučují to psychologové v případě, že matka je na prášky.
@77moona Brala jsem prvně tyto kapky https://www.vitalita.cz/avis - zabíraly....když jsem je dobrala tak jsem opět pociťovala ty svoje nálady a paniky .....mám pocit že to souvisí i s mým cyklem, nejhorší jsem před MS ☹ tak jsem říkala, že zkusím něco jiného co je přímo na ženský cyklus a teď beru asi týden Gynex a taky super 😉 rozhodně lepší, neříkám, že jsem jiný člověk...ale cítím se klidnější, vyrovnanější....a ty úzkosti nejsou tak hrozné, nejdou do takových extrémů.
No... To co popisuješ ze jsi vnimala ze začátku, to zní jako stará "dobrá" poporodni deprese.... ☹ prošla jsem si asi něčím hodně podobným. Mela jsem extrémně "rvave" mimco a myšlenky na sebevraždu mi taky nebyly cizi. Možná te i zaskočila (me tedy určitě), takže nevzniklo pouto. A mohla zpusobit neurozu. mala je neuroticka též, a proto se chová takto "nestandardne". Každopádně je potřeba s tim pracovat. A hlavně a především ty, protože ty jediná mas v tomhle vztahu páky a možnosti něco ovlivnit. A desetimesicni decko je emocionálně naprosto nezralé takže nemůže do vztahu vložit vědomě vubec nic. Nebo to může byt úplně jinak. Kamarádka měla takhle emocionálně nestabilní decko a nakonec se z toho vyklubala nadprůměrne inteligentní osubka s aspergerem. ... :-/ Ta situace každopádně neni normální a je potřeba to řešit s odborníky - s psychologem nebo pediatrem nebo oběma... Protože takhle ty přicházís o krásný měsíce a zda se mi, ze by to tak být nemuselo. Hodně sil preju.
@77moona A co režim? Dodržuješ stereotyp, nebo je všechno jak to přijde? Pokud režim dcera má a řve, zkusila bych ho změnit, hlavně časově, co se spánku, jídla týče. Jestli ne, zkus ho nastolit, zaveď rituály, dělej den co den věci stejně a v co nejpodobnější dobu.
Chodíte ven? Vím, že to s věčně řvoucím dítětem není žádná sláva, lidi čumí a kritizují, ale spoustu dětí i přes počáteční protesty procházka unaví a zklidní a začnou pobyt venku vyžadovat a potřebují ho ke spokojenosti.
A co kolektiv jiných dětí? Kamarádka s děckem? Návštěva center pro děti a matky? Možná by dceru kontakt s dětmi naplňoval, vyřádila by se, našla by v sobě klid a nekřičela by pak ani doma.
I tobě by určitě bodlo vypadnout. Být pořád doma zavřená s malym paviánem deset měsíců, tak bych se asi zabila. A vůběc - začala bych od tebe. Pokud se nehodíš do klidu, nebudeš moc zkoušet nic z výšde napsaného. Možná by neuškodila návštěva psichiatrie a medikace, která by ti v začátku pomohla brát všechno s větší pohodou. A i dcera by se nejspíš uklidnila, když uvudí, že nejsi v tenzi.
Každopádně ti přeji hodně štěstí a síly!
Ahoj, asi by to už chtělo řešit i s psychologem, abyste si k sobě našly zpátky cestu ;). Jinak si myslím, že dcera bude hodně kontaktní dítě když nenávidí kočárek, autosedačku atd. Šátek jsi zkoušela?