Malá se zřejme bojí kluků. Jít k psychologovi?
Dobry den
mala nastoupila do školky, velmi se tešila, na hřišti vždy vyhledavala děti, protože je jedináček. Má bratrance, ty bydli daleko , vidime je raz za pul roka ale hezky si s nima hraje. Druhý týden jak šla do školky, každy den řika že neche do školky, že jsou tam kluci. Pani učitelka řika, že v školce nedošlo k žadním potížím s klukama. Odpoledne když po ni přijdu, vždy řika že se ji libilo. Ptám se ji ráno , jestli mám přijít dřivě , to řika že tam chce spinkat . Tak nevim, jít k psychologovi ?je ji 3 let.
@claudiafr moje rikala, ze do skolky nechce, ze se boji duchu 🤷🏼♀️ musi si tam zvyknout, neco se jim nelibi, neumi to pojmenovat...normalni adaptace podle me. my si povidame pribehy, to ji hodne pomaha. ze ve skolce bydli dobry duch skolky a ten je vetsi a vetsi tim, jak deti maji radost a jsou na sebe hodne a ze ten dobry duch zazene ty zle...nebo ze se nejake zviratko balo chodit do skolky ale dostalo od maminky "bonbonek sily" a pak uz to zvladlo a skolku si moc uzilo...ve zkratce, vypravim to jako pohadku proste. a v batohu mam vitaminy - to jsou ty bonbonky na silu a kdyz se neciti, tak jeden dostane 😄
ale taky ty kluky resi, ze zlobili, neposlouchali pani ucitelku apod. 🤷🏼♀️ tak si proste rikame, ze to tak kluci delaji, ze kdyz se ji to nelibi, tak si s nema hrat nemusi a muze s nima behat, jen kdyz ma naladu.
Spíš než na strach z konkrétní osoby nebo "z druhého pohlaví obecně", bych to viděla právě na tu smyslovou zátěž, jak píše Felis. Dcera prostě přebírá stereotyp "kluci jsou hluční, kluci rádi běhají, hodně se hýbou" možná i "kluci zlobí". Nejspíš jí vadí buď hluk samotný, nebo třeba právě ty pohyby nebo něco podobného... možná třeba i děti porušující pravidla, nebo tak. A všechno to pojmenovává "jsou tam kluci". Možná jí i vadí styl hry, který prostě je jiný u kluků.
Zkuste zjistit, co přesně jí vadí: ideálně zkuste jít do herny a pozorovat s dcerou nějaké kluky a bavit se s ní o tom "a tohle dělají kluci ve školce? Tohle ti vadí? ... s tím můžeš udělat třeba xy..." Zkuste jí neradit věci jako "napomínat a vychovávat ty kluky", ale "vadí ti, že běhají po koberci, kde si chceš hrát s panenkou? Když by sis tu panenku vzala ke zdi, nebudou ti překážet, ne? A můžeš jí tam postavit domeček." Naučte ji rozvrhnout si prostor v kolektivu tak, aby mohlo probíhat souběžně více aktivit. (Bacha- tohle není "naučte ji vždy ustoupit". Pokud by šlo o to, že jí věci berou, nebo úmyslně kazí hru, tak ji samozřejmě učte se účinně bránit. Ale předpokládám, že jako jedináček je hodně zvyklá na svůj prostor a vlastně neumí pracovat s tím, že ve stejném prostoru má souběžně probíhat i další činnost.) . Pokud by se ukázalo, že problém je opravdu hluk samotný, nebo třeba ten pohybový vjem nebo tak, existují metody, které pracují přímo s tím (obvykle vychází z Ergoterapie), ale docela si myslím, že kdyby tam takový hlubší problém byl, nejspíš o něm již tušíte.
@claudiafr Proč psycholog? Tohle je normální, nastoupila do školky. Kluci jsou hlučnější, dělají větší kraval, lítají. Chce to čas. My třeba doma moc nekřičíme a dcera se bála, když paní učitelka na děti občas houkla. Musela pochopit, proč to tak někdy je a že to není na ní. Bála se také jednoho hlučného chlapečka, ale on byl extrémně hlučný, měl problém s adaptací. Malé jsem upravila na začátku docházku do školky, nechala jsem adaptovat nejdříve toho kluka no a pak si to všechno sedlo🙂. Je tam jako ryba ve vodě, Chce to čas.
@claudiafr nechce do školky, protože je tam bez tebe...Vymysli různé záminky, proč tam nejít...teď to jsou kluci, pak to bude moc školkovych aktivit, pak to bude, že je venku zima...
Po 2tydnech bych rozhodně neuvazovala o návštěvě psychologa, těch je jak máku, pro děti co diagnózy mají, ne pro rozmar 3leteho dítěte, co zrovna nechce být v novém prostředí...
Muj syn zase tvrdil, ze ja pani ucitelka kazdy den bije 🤷♀️ v soukrome uzasne skolicce, kde na ne ani nezvysi hlas. Takze bych to brala v pohode, popovidat si o tom, ono to prejde a zase bude neco jineho.
K psychologovi, protože se jí ráno nechce do školky a odpoledne ze školky domů? 😀 Holka zlatá, ty to budeš mít na základce těžké.... 🙂
@cilkat nebo kluci muzou být divocejsi, byla svědkem nějaké "udalosti" a lekla se a má to pořád v hlavě (a spojené s klukama). Já mám třeba obě děti hodně stydlive a opatrne, a když přijdou do blízkosti dítěte, které je živé a všude je ho plno, vyděsí je to (třeba 2 léta dcera mi začala na kroužku na takovéhle děti reagovat placem). Ale samozřejmě to můžou být i ty smyslové vjemy, větší vnímavost...
Moje dcera hrozně nechtěla do školky, pak mi taky říkala že se bojí kluků, no a nakonec asi po týdnu páčení z ní vylezlo, že viděla, jak jeden kluk autíčkem srazil holčičku a ta plakala. A tak se bála, že se jí to stane taky. A prý se omluvil ale holčičku to bolelo i tak a plakala dál. Nemůže za tím být nějaká podobná zdánlivě nevinná příhoda?
(A to je ta moje někdy divoch že bych se nedivila kdyby srazila ona někoho když by taky nekoukala)
kdyz sme byly na koupalisti jeden kluk se nedival a zrazil ji ze skluzavky do vody, snazila jsem se to s ni probirat, aby to zpracovala, ale i tak stale to řika ale je problem ze je na mne až priliš navazana pak se mne nechce v skolke ani pustit
pani učitelky zas ze prisla nova holcicka do skolky a hodne brečela protože neumi cesky ...
pani učitelky řikaji že když odjedu je hned vesela a hraje si jenom mne nechce opustit, bohužel ji nikdo jiny nemuže nosit do školky misto mně, manžel odchazi moc brzo a krome nej tady nikoho nemam
@claudiafr máš úplně normální dítě, jedináčka, který se dostal do školky, do kolektivu, zkušenost s kolektivem asi minimalni, občasné děti na hřišti nepovažuji za kolektiv. Musí si prostě zvyknout že v jejím životě se objevili nové skutečnost, nový lidé. Zkouší i tvoje hranice, zkouší, jestli když by ses nechala narikam ráno do školky umluvit, jestli to funguje. Pokud chodí ze školky v pohodě, neleží ti doma uzlíček nervů. Tak výdrž, pozoruji, neuppzornuj na to a s největší pravděpodobností to prejde. Není potřeba hned všechno řešit s psychologem
@claudiafr Ahoj, žádný psycholog (nehledě k tomu, že než seženete kvůli neakutnímu problému psychologa, tak může utéct třeba půl roku až rok - taková je realita; i děti s problémy musí čekat), ale dejte změně čas a povídejte si o tom: co jí vadí, co může udělat pro sebe, aby jí bylo líp. Je to nové. Moje dcera (teď jí je 16 let) je citlivá na hluk a já taky... než jsem na to přišla, že to tak máme, tak jsme obě zažívaly obrovský stres a úzkost. Přečtěte si něco o vysoké citlivosti - je to psychologický termín, vědecky podložený. V mnoha článcích je i hezky vysvětleno, proč může být jakákoliv citlivost přednost a jak s tím pracovat (jsou i knihy)... a třeba se dozvíte i něco o sobě. Dceři teda vadí i davy. ale jak už je větší, tak je víc a víc v pohodě. Jako hluk eliminovat nejde... kluci ve školce se potřebují vyřádit. Dceři jsem řekla, ať si zaleze buď sama anebo s tím, kdo je podobný a hraje si stranou. Byla to krásná průprava do školy, kde se ocitla 9 let ve třídě s přesilou kluků. Jak se u nás projevuje vysoká citlivost na zvuky? Třeba večer nesneseme hlasitý hovor, televizi nahlas anebo koncert dáme třeba jednou za půl roku. Držím palce.