Logopedie. Jak to chodí?
Ahoj, chtěla bych se zeptat těch,co mají nějaké zkušenosti s chozením na logopedii u malých dětí (3r), jak to tam probíhá? Učí se tam vysloveně samostatné hlásky, nebo slova, nebo to funguje jinak? Co se dělá, když dítě prostě nechce opakovat nebo se stydí?
Dcera bude mít v létě 3 roky a pořád nemluví "česky". Svoje slova používá tak od 1,5 roku, od 2 let výrazněji. Některá slova říká "normálně" (máma, táta, babička, houpačka, kolo, mimi, mňam, ťapat, zvuky zvířat), na některá slova si vymyslela svůj název (ťapica=noha/ponožka, hopi=míč, pakica=oblečení/látka... plus jeden název používá na více věcí, když je to podobné, třeba je to kulaté). Mluví v dlouhých souvětích, dává věci do souvislostí, že se až někdy divím, že si to pamatuje. Obecně mluví celkem dost, rozhodně není celý den potichu, mluvíme spolu, odpovídá mi, já odpovídám jí (jejímu slovníčku většinou rozumím, plus něco naznakuje). Už od 1 roku si prohlížíme knížky, ukazujeme, nyní vymýšlím třeba k tomu příběh. Říkanky měla ráda v 1,5-2 letech, poslední dobou spíš vrtí hlavou, ale zas si povídáme jinak. Rozumí víceméně všemu, motoricky je zdatná (hrubá i jemná m.). Já myslím mluvila ve větách až v 3,25 letech, takže možná to má po mně.
Měl jste to někdo podobné, že dítě mluvilo svou řečí? Jak na to logopedové šli? Co třeba doporučovali? Co s plachým dítětem (obecně je stydlivá, zvlášť covid tomu dal hodně, před cizími nebude chtít mluvit už tuplem)? Asi nás to nemine, tak přemýšlím, co třeba předem cvičit doma (taky nejsem odvázaná někam chodit v covidu, když máme doma mimčo a v rodině rizikové osoby).
Děkuji za postřehy
@daasqua my na logopedii chodíme, dcera teď bude mít 3 roky. Má svoji řeč, věta je typu dededetete eeee🤦♀️řekne pár slov, ve větách nemluví, ani v krátkých. Po nás tedy ještě logopedka chtěla vyšetření na foniatrii, zda dobře slyší. Dále jsme byli u klinické psycholozky, kvůli podezření na nějakou formu autismu (to se naštěstí nepotvrdilo). Dcera má něco mezi opozdenym vývojem řeči a vývojovou dysfazii.
U logopedky procvicujeme dvouslovne věty, podle toho co je na obrázku. Př. Je tam miminko v různých situacích, mimi papá, mimi jí, mimi chodí atd. Zvířata a přiřadit k nim jejich mláďata, jak dělají ta zvířata. Různé zvuky - trumpeta, buben, au, fuj. Přiřazení barev, pochopení situací v obrázku. My máme i založený deník, procvicujeme doma. Na logopedii chodíme každých 14 dní. Dcera se soustředí cca 15 minut, víc prý od ní ani nemůžu očekávat. Pak nám dá logopedka doporučení jak s ní mluvit, konkrétně podle "její vady", každý to má jinak, každý má něco jiného. My se teda teď zaměřujeme na to, aby mluvit začala, protože výrazem "toto" se do budoucna nedomluví.
Jinak dneska jsem dokonce musela odejít na chodbu, protože dcera se jen předváděla a nechtěla spolupracovat. Když tam byla sama, tak jsem slyšela jak krásně opakuje. Je to individuální.
Mám syna s vývojovou disfazii, když jsme ve 3,5 letech začali chodit na logopedii, spojil dohromady maximálně dvě slova a když se mu doktor nelíbil, neřekl vůbec nic. Takže s logopedkou ze začátku hodně ukazovali na obrázky, řadili věci k sobě, malovali, skládali puzzle... Později pracovali na stavbě vět... Pracovat na výslovnosti jsme začali až zhruba po roce a to nikoliv trénovat hlášky, ale různé pohyby jazyku a rtů...
Vyplatí se hledat člověka, který je opravdu klinický logoped (lékařský obor) a nebát se přejít jinam, pokud si s daným logopedem "nesednete".
@izzylka @palja @cilkat Děkuji za informace. Jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne a jakým způsobem budeme cvičit. Zajímavé, že je to hodně tou hrou, přiřazováním apod. Já chodila na logopedii v 5 letech kvůli V, R a Ř a to bylo vysloveně učení hlásek, které jsem se naučila celkem rychle. Snad to bude jen zpožděné a ne něco víc - on tomu taky covid dost dal, byli jsme hodně času na chalupě v lesích, takže byla málo v kontaktu s ostatními. Chtěla jsem s ní loni chodit na různé kroužky a mezi děti a prd, teď taky nikam nechodíme :-/ Asi nemá tolik podnětů, štve mě to. Plus je taky dost samostatná a hraje si sama, takže v ten čas s ní taky málo mluvím (kamarádek synové jsou nároční, takže na ně pořád mluví a je to na jejich mluvě znát).
Ty logopedky ví, jak na ty děcka. Poprvé jsem taky měla strach, jak to bude probíhat, protože syn je spíš neřízená střela, ale povídat s cizíma prostě nechtěl 😅 a u logopedky komunikoval normálně. Ze začátku se spíš poznávali, ukazovala mu hračky, přiřazovali obrázky, aby zjistila jestli chápe základní pojmy, jestli dokáže roztřídit obrázky podle druhu...třeba ovoce, zelenina, nářadí....zkoušela jestli pozná základní zvuky a říct kdo to dělá. Vyloženě o mluvení jsme to ze začátku neměli, spíš to soustředění na nějakou věc...teď po nějaké době se už soustředuje vyloženě na písmenka, co mu dělají problém, ale furt je to takovou hravou a zábavnou formou. Samozřejmě každý logoped je asi jiný, ale jak jsem psala na začátku, oni ví jak na ně...a pokud po třeba 30 minutách přestane uplně spolupracovat, tak se to ukončí a pokračuje se příště. Hlavně žádné strachy 🙂