Kolik pozornosti věnujete dětem?
Ahoj holky,
potřebovala bych si udělat menší průzkum, protože moje intuice ohledně děti je od druhého porodu celkem rozbitá 🙈
Mám 2 děti (2,5 roku a 7m) a po porodu jsem několik měsíců trpěla silnymi výčitky, že nemám čas na staršího atd. Teď už jsem se dost zklidnila, ale stejně každý večer přemýšlím nad tím, jestli jsem dostatečně dobrá máma. Dětem se snažím věnovat maximálně, ale hodně jsem se zasekla v tom, že musím synovi "vynahrazovat" ztracenou pozornost. Věnuji mu opravdu každou chvíli, co to jen jde, naopak když ho nechám hrát si samotného, vycitam si to (I když vím, že je to pro něj prospěšné). Například se cítím špatně, když se potkáme s kamarádkou na pískovišti a já si povídám s ní, namísto abych se věnovala synovi, když dcera spí. Naopak mám i výčitky vůči ní. Je to strašně pohodové mimčo, ale přijde mi, že většinu dne si buď hraje sama, nebo ji třeba nosím, ale u toho mluvím na syna nebo se snažím něco udělat v domácnosti. A vlastně tu přímou pozornost jí dávám malokdy a třeba jen chvili (řekněme tak 3krat za den kolem 10min). Jako mluvím i na ní a tak, ale oproti tomu, jak jsem se v jejím věku věnovala synovi..jenže syn už přes den nespí, tak je to i v tomto složitější. Celkově se prostě bojím, že je oba málo rozvíjím. A že si zkazim vztah se synem, a naopak nevytvořím takový s dcerou 🙈
Já tak nějak vím, že je to se 2 detma asi normální, ale pořád se mi to nedaří nějak si urovnat v hlavě, tak si říkám, že když třeba okouknu, jak to máte vy, tak se to zlepší 😃
@honatko092 dekuju, tobě také ❤ u nás si právě syn byl zvyklý hpred porodem hrát i sám, ale po porodu to bylo náročné pro všechny a já jsem prostě hrozně zasekla v tom, že to má chudák těžké. Když se na něj dívám, jak si hraje sám a třeba má u toho takový posmutnely výraz, hned to ve mně spustí výčitky. A dcerka právě jak už je trochu větší a interaktivnejsi, tak si říkám, že bych se jí měla věnovat víc..
No je to pro mě pořád síla, čekala jsem, že to bude náročné fyzicky, ale na tohle jsem nebyla moc připravená 🙈
Mám jen jedno dítě, čerstvě dva roky. Pokud si zrovna hraje sám (a on si sám hraje dost už opravdu od mala), jdu si dělat něco svého nebo třeba jako teď courám tady na Koni 😉 A ne, výčitky kvůli tomu nemám. Samozřejmě, že pokud chce mou pozornost, snažím se mu ji dát. Ale taky potřebuju vařit, uklízet, apod. Mluvím na hřišti s kamarádkou. To jsou situace, kdy prostě jedním okem monitoruju situaci, hlídám, aby se někde nezranil nebo jestli něco nepotřebuje. Ale mou plnou 100% pozornost má v součtu pár hodin denně.
Jestli můžu poradit, zkus si ty výčitky v sobě nějak zpracovat. Děti to vycítí. A buď se objeví problém tam, kde zatím nebyl, nebo toho později budou zneužívat. Je v pořádku, že se tvé děti učí poznávat svět i tak, že se jim nevěnuješ 100% času. Dcerka bude brzy větší a budou si s bráchou hrát spolu 😊
Z me zkusenosti dite nejvic oceni, kdyz muze s maminkou "zit jeji bezny zivot", kdyz ho nechas slehat testo na babovku, umyt zachod, zmachat se u myti nadobi a rozkrajet bramboru nez uvaris obed. Za kazdou cenu se diteti vmesovat do jeho hry a jeho sveta je nesmysl. Bud tu pro ne, kdyz te potrebuji, ale materska laska se nepocita na pocty hodin, kdy si povidas s barbinama nebo vrcis jako motorka.
Hele ja tě asi chápu.... Mam doma 6 letou, ty jsem se věnovala fakt moře času, je fakt hrozně chapava, šikovná, ale absolutne nesamostna a da se říct rozmazlena, za coz na sebe nejsem vůbec pyšná... Pak mám dvouletou řekla jsem si, ze se ji nebudu tolik věnovat,aby prostě byla samostantnejsi a ne tak rozmazlena, jenže je to mamanek stejně a naopak mi přijde, ze je prostě ve všem pomalejší, což me ve finále štve, ze není v určitých věcech (mluvení, gramotnost) tak šikovná jak starší, asi si budu muset pořídit třetí, třeba najsu nejakou zlatou cestu, jak je vychovat a venovat se jim😃
@rejalin po narozeni mladsiho mi taky napadalo, ze ho zanedbavam😅. 100%pozornosti slo dvoulete, mimino jen spalo, obcas jsem nakojila a prebalila. A jediny cas pro nej jsem mela pri poslednim kojeni a prebalovani ve 22h kdy starsi uz spala. To sem si s nim asi 15minut povidala a hrala. Ono si to sedne a rozhodne nebudou zanedbabi😉. Ani jeden
@rejalin Neviem toto som nikdy moc neriešila vzhľadom na to, že máme tak veľkú rodinu, že s deťmi je stále niekto. Či už abuela ktorá na svoje vnúčence nedá dopustiť, alebo tety, strýkovia apod.. No pravda je že sa snažím tráviť čo najviac času so svojími deťmi. Som im nablízku čo to len ide. Ale aj keď sa im nevenujem 24/7 tak viem, že sa nikdy necítia samé a to je hlavné. Defakto je super keď sa deti dokážu zahrať samé pretože sa tým učia samostatnosti.
Mam jedno dite, a dokud si me aktivne nezada, nechavm ho hrat si samotneho.
@rejalin jsem milující máma, miluju mé děti, mají 8let a 4roky a přesto pokud vyloženě o to nezadaji, tak je nechávám hrát samotné bez mé asistence a překvapivě to zvládají...
Věnuju se synovi (2 a čtvrt roku) tak, že se mnou vyndá prádlo z pračky, podává nádobí, dává nakrájený věci do hrnce, po cestě ven počítáme schody, venku komentujeme veškerý dění, poznáváme písmena, prostě ho zapojuju do běžných činností. Samozřejmě si s ním i něco zahraju, ale když si hraje sám, tak se nejenom nevměšuju, ale snažím se být neviditelná, aby mu to vydrželo co nejdýl 😂.
Mám 3 děti a opravdu jsem zjistila, že nejlépe jim je, když jim neorganizuju den a nechám je žít si svým životem... Žijeme tak nějak vedle sebe, když chtějí pozornost, dostanou jí. Jezdíme na výlety, hrajeme hry, blbneme spolu a povídáme, ale taky se klidně stane, že jsou celý den zavřený u sebe a za nama se přijdou jen najíst... Podle mě přehnaná pozornost a neustále věnování se dítěti spíš škodí-musí se učit samostatnosti, zabavit se samo... To, že si máma dá občas nohy na stůl, uvaří kafe nebo si popovida s kamarádkou neni nic, co by mělo kohokoliv trápit...
Mam dve deti 6,5 a 5 a jsou jedna ruka... Takze jsou vetsinu casu spolu, uz co mladsi zacala brachu vnimat. Ja jsem dobra na servis, neco vyrobit, vymyslet, vysvetlit, delat krovi pri nejake hre, nadhodit napad na blbiny...
Ted uz i venku na prochazce "mami jdeme sami po poli, sejdeme se u lesa" a na hristi maji svoji partu ze skolky a to jsem vzduch. A vubec mi to nevadi. Kdyz me potrebuji jsem tu pro ne, ale nevymyslim jim aktivity na cely den. Aspon to nebude takovy sok, az je potkam jen u jidla a nezajem 😆
Dva synové, jeden 2,5 a druhý 6 měsíců. Co bych za to dala, kdyby si starší hrál sám. Vůbec bych neměla výčitky! Ale on zatím moc nechce, chce, abych byla pořád s ním, takže takový pohled z druhé strany. Někdy je to na palici 🥵 😃
Dcera 2,5 ráno se dívá na pohádku, já si zacvičím. Dopoledne jsme v pokojíčku, třeba hodinu - malujeme, čteme, hrajeme si, pak jdu poklízet - dcera mi buď pomáhá nebo si hraje (TV u nás běží celý den, jsme tak zvyklé) takže sem tam koukne, právě, když vařím poklizim. Pak se najime, jde spát. Odpo buď chodíme ven 2-3 hodinky nebo si dcera hraje sama už, potom koupání atd. Taky mi přijde, že de jí nějak extra nevěnuji ale když přijde mami pojď, jdu si s ní hrát 🙂 Po cca hodině mě vždy “vyhodí” hraje si sama nebo chvíli kouká na TV pak zas něco vymýšlí 🙂
Ahoj holky, po nemoci se zase vracím k diskuzi 🙈😃
Děkuju moc za odpovědi, úplně jsem to nečekala, ale trochu mi to pomohlo. Hlavně věta, že "mateřská láska se neměří počtem hodin, kdy jezdím s autíčky". Snažím se trochu více si pres den hledět svého, nebo se věnovat jen dceři a nevyčítat si to, a cítím se víc uvolněně. I když někdy to musím jakoby tlačit na sílu, přeci jen jsem si od porodu vypracovala nějaké vzorce. Tak jsem vám chtěla poděkovat, třeba nakonec ušetřím za psychologa 😃
Mám to úplně stejně jako ty 😅 Syn 2,5, taky přes den nespí, dcera 3 měsíce. Syn si začíná hrát sám a já jsem zjistila, že ho to baví - tak si říkám, že ho to taky rozvíjí, potřebuje přece svůj prostor 🙂 Dcera je teď ležící miminko, ale i tak se jí věnuju míň než synovi ve 3 měsících...snažím se trávit čas s oběma a u každé situace si říkám, že je to oba posune (musí počkat, podělit se o čas, pozornost..) držím palce ♥️