Jsem špatná matka?
Ahoj holky, jdu se trochu vypsat. Syn má rok a půl, ještě párkrát za den kojený, jinak krásně jí, když pominu borůvky, rajčata a mrkve. Stále se směje, běhá vypadá jako veselá kopa, problém však nastává tehdy, když mu seberu nějakou věc. Snažím se s ním domluvit, dát mu jinou věc, jinou hračku, odvést pozornost, ale ne, vždy následuje děsná scéna., když není po jeho. Bohužel se takto chová i v kolektivu mezi svými vrstevníky. Chápu, že tam vidí nové hračky, které doma nemá a je do nich zapálený, ale když ho poprosím, aby třeba s tou danou věcí nejezdil tam kde chce, scéna jak hrom. Nebo když náhodou tu jeho hračku chce někdo jiný.. Neumí se o tu hračku ani podělit. Bavíme se a já mu řeknu, že bych chtěla, aby hračku v klidu půjčil, nebo aby si vzal jinou, že tuto odložime na chvíli, ale ne, vždy se strhne děsná scéna a já pak mezi všemi vypadám jak matka, co nezvládá své dítě, když vidí jak se hrozně vzteká. maminky v okolí totiž většinou co dětem řeknou, to děti udělají a ano, už v takovém útlém věku.. Jak vymezit nějaké hranice? Milionkrát mohu říkat, vysvětlovat ale ne, v kolektivu mezi dětmi je to děsný. On je hravý, hrozně se vždy na děti těší, ale oproti ostatním mi přijde hrozně divoký.. přijde k ditku a chce ho pohladit, ale udělá to ne násilím, ale hrubě.. doma se snažíme vysvětlovat ukazovat jak by měl udělat malá, ale on se tomu vždy jen směje. je rozmszleny? Co s tím? začínám být zoufalá. Nejsem zastánce mlácení děti za vše, co udělá nebo neudělá, ale sem tam přes ručičku dostane, když opakovaně udělá něco, co opravdu nemá
Je příliš malý. Doporučuji se mrknout na něco o dětské psychologii. Dítě v roce a půl opravdu není schopno a ochotno půjčovat hračky a hrát si tam, kde má.
Každé dítě je jiné, některé třeba už od mala rádo poslouchá, některé má jiné priority. Že se vzteká v roce a půl? Syn se vzteká v šesti letech. Tebe nikdy nic nenaštve? Chceš po něm nemožné. Co se týče hraček, tak to dělám tak, že když přijde jiné dítě a chce hračku, se kterou si zrovna hraje to moje, tak tomu jinému řeknu, že musí počkat. A mému vysvětlím, že si s hračkou chce hrát tady chlapeček, tak jestli by mu to za chvilku nedal (nebo sama určím čas - 5x zhoupnout a končíme). Mě samotnou by i teď v dospělosti naštvalo, kdybych byla zabraná do nějaké práce a misela bych najednou skončit teď hned, protože mi to někdo přikáže.
@hanydve Je malý, zatím to v sobě neumí zpracovat. Ty po něm chceš, aby odložil nebo vrátil hračku, která ho hodně zajímá. On nechápe proč by to měl dělat. Nějak ten vztek/ smutek/ zoufalost musí dostat ven. Udělá to tím, co umí - začne křičet.
Mám to doma taky. Většinou se dá domluvit, ale když ne začne se vztekat. Úplně na ní vidím jak běhá a nutně musí udělat něco, aby se jí ulevilo. Jenže neví co. Takže buď křičí nebo hází věcmi.
@slunea já vím, máš pravdu, a ono to z toho mého psaní asi vyznělo blbě, jakože já jsem dirigent, e jsou to opravdu kolikrát situace, že už opravdu musíme někam jít. Připravím jo na odchod pět minut předem a stále opakuji, že už se odchod blíží a i tak prostě scéna jako hrom. Takže opravdu myslíte, že je ještě moc malý? Já to totiž slycgam všude od okolí, jak nám skáče po hlavě, a že my takový nebyly a že to s ním bude jednou těžké pokud nezasahneme... Tak strašně chci, aby měl krásné dětství..
@hanydve podle popisu mi to prijde uplne naprosto normalni 🤷🏼♀️ v tomto obdobi se dceri rekla tak 100x za den, ze na zasuvky sahat nesmi, ze je to au. nikdy jsem ji netrestala, jen stale opakovala, odnesla pryc, kdyz to bylo nebezpecne. ale to placani pres rucku je na tobe. ono se pak zase tezko vysvetluje, ze ty muzes, ale on ne (tebe nebo jine deti). myslim, ze k pristupu k detem a hrackam to delas dobre. on proste tu miru jeste nezna, neumi. dceru jsem taky musela ucit, aby kocku hladila opatrne, ze hracky si pujcit muze, kdyz se zeptame, ale kdyz ji deti hteji zpatky, musime vratit. to je vse naprosto normalni a nekdy se vzteka i ted ve dvou letech, hodi piskem, ikdyz vi, ze se to nesmi 🤷🏼♀️ ona se zlobi, tu vec chce. ja se snazim jeji emoce prijimat (protoze od sve maminky jsem to tak nemela a citim, ze mi to chybelo a mela sem s tim problem to zpracovat). a nechavam ji ty emoce, aby je dala najevo, nesnazim se ji hned ztisit, zastavit... prijde mi, ze v nasi spolecnosti se to obecne moc nenosi - nechat ty deti, aby se projevily. uvidis, ze za chvili povyroste a bude vse zas jinak 👍 urcite se to nauci, chce to jen trpelivost a opakovat ☺️
@klokanka31 Ne, samozřejmě ho nechci mlátit. Nemá z toho rozum, jak jsem psala v příspěvku na konci.. Také je mi jasný, že není cvičná opice, ale jsou občas situace, kdy je to neúnosné. Jen neustále slycham od okolí, že je rozmazleny a že my v jeho věku to a tamto.. No znáte to..
Není nic lehčího, než okolí vyfiltrovat a nepospouchat. Ohledně cizích dětí a nevyžádaných rad je každý odborník.
Zlepší se to, dcera je to samé, divoká, k pláči a vzteku má hned nakročeno. Teď má 2 roky a je s ní mnohem lepší domluva než před půl rokem.
@hanydve jeste doplnim...neblazni, ti rodice si to nepamatuji 😂 vzdyt je to co 3 mesice jinak. fakt to vidim na dcerce. mame o 4 mesice starsi kamaradku a ja si vzdycky rikam "ty jo ta je sikovna, to nase urcite v jejim veku takhle nevyleze" a vis co? vyleze. fakt se tim netrap a delej to, jak to ty citis. jak to vyhovuje vam. me taky mama rika, ze ji prijde, ze dceru dost nechavam 🤷🏼♀️ hele, ale me to neprijde. delam, jak si myslim, ze je to dobre, stale se ucim, jsem taky rodic prvne. moje mama mela uz 3 prilezitosti, tak uz predvedla, co umi, ted je to zas na me 😄
ted ctu Do nitra detskych emoci. je to super, moc se mi to libi. muzu doporucit.
a jeste s tim casem jo. to nezvladnou podle me nektere skolkove deti, ze se nekam pujde a je potreba se pripravit. o nejakem odhadu casu nemluve. to dceri taky treba reknu, ze bude to a to a budem muset jit, ale to je pro ne nerealne si predstavit, kdy a za jak dlouho. osbedcilo se mi ted ve dvou letech rikat, ze naposled, posledni - posledni pohadka a pujdem obedvat napr.
@hanydve " Vy jste takový nebyli" slýchám dost často. Ale taky proč? Dřív spousta rodičů neměla problém dát za tyhle konkrétní situace dítěti na zadek. Čemu to pomohlo? Ničemu. Začali se bát, že dostanou takže když se zvýšil hlas, hned udělali co se po nich chtělo. Tohle nesnáším. Za každou cenu dítě zlomit jen aby někdo nekoukal, že se vzteká nebo křičí.
@michaela666 přesně tak, souhlasím.
@hanydve s tímhle si troufám říct mám bohaté zkušenosti. Mám doma tříleťáka a pořád má problém s hračkami. Dokud v krámě nedostane, to co chce, tak jdeme z obchodu s hysterií. Manžel mu zkusil pár krát ustoupit a vždy se něco koupilo. Já ale neustupuji, hold jdeme z obchodu s hysterií a co jako. Většinou když už pak jedeme domů, nebo jsme doma ho to přejde. Musí se prostě zabavit něčím jiným. Na lidi okolo nekoukám, dělám jako by se nic nedělo a dál nakupuji co potřebuji.
Další syn 1 a třičtvrtě roku taky spoustě věcem nerozumí, teprve se všechno učí. Nejsou to žádné naprogramované roboti. Takže z toho nebuď špatná
Přijde mi úplně normální, ale rozumím ti, mívám často podobné pocity, když slyším o jiných dětech nebo jiné děti vidím, jak jdou za ruku, neutikaji atd třeba... Dcera mi ruku dá výjimečně, jak může, tak utíká pryč... Někdy si říkám, co dělám špatně, snažím se vysvětlovat, někdy je scéna, že si sedne na chodník a ječí a ani se nehne... A takové věci, no... U druhého dítěte bych se nad tím asi nepozastavila, u mojeho o tom přemýšlím, jsem i nerada středem pozornosti, když někdo pak kouká, komentuje... Malé jsou dva roky, takže je mi jasné, že z toho časem vyroste, tím se uklidňuju 🙂
Uplne normálne správanie. V tomto veku sú deti extra sebecké. Vôbec z toho nevyvodzuj závěry že je chyba v tebe. Zlepší sa to, okolo 3 rokov
@hanydve však si houby pamatují. Kolikrát je bábám přes šedesát a pořád současné matky oblažují tím, jak měly děti před rokem věku bez plen, jak statečně praly čtvercovky v hrnci na plotně, jak byly jejich děti samostatné a zároveň tedy jejich dokonale vedené děti zjevně nedokáží vychovávat ty svoje. Kde udělali soudruzi z NDR chybu?
Prostě musíš jedním uchem tam a druhým ven.
A teda vlastní hračky rozhodně nemusí půjčovat ani náš pět a půl roku starý syn. Proč by měl? Nějaké to erární je věc jiná, ale také má právo nesouhlasit a vyjádřit emoce.
@hanydve Mám stejně staré dítě a když není po jeho, spustí řev. Když je hodně nazlobený, lehne na zem a řve. Nedávno začal kousat. Hele je to náročný, hlavně v kolektivu. Ale je to vývojová fáze. Taky vysvětluju, ale zároveň si nedělám iluze (i mnohem starší děti mají problém dělit se). Řve? Zabavím jinak. Nechce? Nechám ho chvilinku (minutu, maximálně dvě) vztekat (většinou ho to během té doby přejde). Nepomohlo? Odcházíme. Chce mě kousnout? Nastavím mu jeho ruku. Chce mě plácnout? Chytnu ručičku a důrazně řeknu ne. Výchova je proces. Nejde to hned.
Jinak s jídlem taky válčíme, momentálně nejí nic oranžového 🤦♀️. A že je rozmazlený? To mi jistá dobrá duše vmetla už v jeho šesti měsících 🙈
@hanydve Mám dětí 5, nejmladší je 14 měsíců, takže ta do toho období teprve přijde, ale: ač stejná máma, tak každé je jiné. Dvouleťačka se bez problémů podělí s výjimkou asi dvou extrémně oblíbených hraček, šestiletá v jejím věku byla schopná vystřihnout scénu jako z Hollywoodu. Nejstarší byla ultratorpédo, druhá skoro taky. Prostě každé dítě má svoje, má právo na to mít taky svoje špatný dny, a bohužel v tomhle věku jinak než řevem to vyjádřit neumí. S tím plácáním přes ručičku pozor, ony to pak rády dělají jiným dětem, a to pak budeš těžko vysvětlovat, že Ty můžeš plácat a dítě ne.
Co se okolí týče, na jejich kecy se vykašli, oni všichni okolo mají nejvíc keců na téma výchovy cizích dětí...
Já to dělám tak, ze než něco zakazu, tak si fakt rozmyslim, jestli je to nutný. Jestli to nezakazuju třeba jenom proto, ze mám pocit, ze to okolí očekává nebo ze to zakazujou ostatní maminky. Třeba skákání do kaluzi. Ve finále mi došlo, ze je mi fakt jedno, ze je mala mokrá, proste ji prevlecu.
A ve finále mi z toho vyšlo par zakazu (nesmí lézt na schody, sahat na kamna a do zásuvek).
Myslím si, ze čím víc dítěti člověk zakazuje, tím muže byt frustrovanejsi a pak jsou častější výbuchy vzteku.
Respektive takhle to mám vyzkoušené u mě 16ti měsíční.
Chápu, ze je každé dite jiné, ale třeba by tohle mohlo pomoct 🙏
Zkusila bych nenutit dite, aby pujcovalo hračky. Sama mám určitě věci (třeba nějaké srdcove kousky obleceni), které bych proste půjčit nechtěla. Tak bych asi nenutila ani male dite.
@hanydve Znám, taky slyším že my byli v klidu, že jsme nebyli takoví a blablabla 😃
A ještě kdybych mohla nevyžádanou radu - moc doporucuju sledovat profil Vladky Bartákové - Jak vychovávat kluky a holky.
Má přednášky na tema výchovy děti, které jsou podložené psychologickými poznatky. Strašně se mi líbí, ze je taková lidská a všechno krasne vysvětluje, ze to i laik pochopí.
Je spousta profilu o výchově, ale ne každá paní je vystudovana psycholožka, která by tedy měla “právo radit” ostatním, jak vychovávat děti.
@tahejhula Že jo, mně by se taky nelíbilo kdyby mi někdo přikázal ať půjčuju svoje knížky atd...😄
@klokanka31 přesně tak to je, je to pár let, co nějaká cizí bába naváděla svoji dceru na pískovišti, ať našemu dítěti jeho vlastní hračku prostě vezme, však to vrátí... Chlap nejdřív zastavil tu holku a následně dost znechuceně zasyčel na její matku, ať mu kouká navalit klíčky od svého auta. 😆
@tahejhula Nechápu proč lidi chtějí po dětech něco co by oni sami neakceptovali. Nejen tohle půjčování věcí, ale i třeba že se nesmí vztekat. My dospělí se taky vztekáme, nadáváme, a kdyby mi někdo za to dal ještě výprask tak nevím no...😄 jsem někde četla že potlačování dětských emocí je špatně, ale spousta lidí to dělá...🤔
@klokanka31 spousta dospělých pořád vnímá děti jako že jsou méně lidi. Je to vidět všude kolem.
To je zajimavy, jak zadny deti kdysi za nasich matek nebyly vztekly a ted jsou vsechny 🤦🏼♀️ Ja si uz nepamatuju jaky byl syn v roce, a to je 3,5 roku nazpatek, co si pamatuji po 30 letech nase mamky to fakt netusim 😄 Jinak ja bych nejak prehnane nevysvetlovala 1,5 letemu diteti, sice je to ted popularni, ale za me zbytecne - staci napriklad jasne a strucne: “Ted jdeme ven”. Casem je mozno vysvetlit adekvatne veku, ale rocni dite bych nezahlcovala prehrslem informaci, protoze mu pak unikne to dulezite sdeleni. Takze jasne, strucne, pokud neposlechne, vykonat to za nej a rozptylit. Jinak muj syn taky absolutne nechapal jak se ma podelit at uz o spolecne nebo o vlastni hracky, takze v urcitem obdobi jsme se temto situacim vyhybali. On je proste takovy, je to stir 😄 vsechno musi mit pro sebe i ted, je dravy, chytry, soutezivy, i kdyz uz se s nim da normalne mluvit nastesti 😉
@hanydve V roce a půl rozmazlený? To snad nejde ne? Tak se nechce dělit o hračky, přece ho za to nebudeš mlátit. Dítě není cvičená opice aby dělalo všechno přesně na povel.