Jsem na dně. Skoro 3letý syn je nezvladatelný
Už si fakt nevím rady.Malému budou za pár dnů 3 roky a má nastoupit do školky jenže on je nezvladatelný. Když něco nechce tak to dělat nebude, nechce se nic učit jak vytáhnu knížku zavírá jí a říká mě ticho,říkám mu venku třeba to je auto on dělá že neslyší a neodpoví, nebo naschvál řekne něco jiného. Prostě nespolupracuje. Od mala ho učíme říkanky a jako menší v pohodě opakoval ted nic. Dnes jsme byly u doktorky v čekárně se chytl lavice a nešlo sním hnout tak že tříletá prohlídka nic máme přijít jindy. Už jsem na dně nevím jak na něj. Bojim se že ho ze školky vrátí pač nebude spolupracovat. Venku zlobí a neposlouchá,utíká,vzteká se. Zkouším na něj po dobrém i občas dostane na zadek ale tomu se směje. Omlouvám se vim nejsem dokonalá máma ale co mám dělat když on prostě nechce spolupracovat ☹
ale vůbec to tak nemusi byt třeba je to jen obdobi a zpraví se to...
a dělá to dlouho?může to fakt být takové období.to přejde...
A když neudělá to co po něm požaduješ, tak reaguješ jak?
Období vzdoru - přejde
@teriszek A nečekáte druhé miminko? To bývá pro děti těžké období. No, myslím si, že je to prostě období vzdoru. Projde si tím každé dítě. Naše obě děti s tím začaly ve dvou letech. Dcerka už je v pohodě, syn právě prožívá také obdovbí vzdoru. Je to těžké, já vím. Zjistila jsem, že je to lepší řešit v klidu. Nekřičet, nebít je, nevyhrožovat. Říct mu, že se těď vzteká, tak ho necháš být, odejdi, nech vyvztekat a on se uklidní sám. Důležitá je důslednost. Když řekneš, že ne, tak nepovolit. Oni jsou chytří a vědí, jak na nás. A neboj se, ve školce si to nedovolí, uvidíš sama. Držím moc palce.
Já mám ve školce dvou a půl letou a měla jsem fakt strach, ale oba tam jde s davem a je fakt hodná... Navíc tam i perfektně ji, což je doma problém...
Syn mé sestřenice byl agresivní na své rodiče, bouchal je, kopal do nich, dokonce i na ně plivnul. Pořád potřeboval být za všechno chválen, ve všem musel být nejlepší a běda jak ne. Přišel do školky a tam byl hodný, učitelky si ho chválily. Na rodiče si dovoloval, znal je a věděl jak na ně. Když dostal na zadek, udělal oči a bylo. Na učitelku to neplatilo. Uklidnil a změnil se až díky školce. Třeba budeš mít podobný průběh 🙂 A na závěr - dokonalá máma neexistuje 😉 Budeš fajn máma, když tě tohle trápí a chceš to řešit!
@teriszek čerty bych do toho osobně netahala, ale mě třeba dost pomáhá u dcery (2,5r) když se zašprajcne, jí něčím namotivovat - se čtením, maováním atd. problém naštěstí není, to jí ba, ale třeba úklid, za boha nechce po sobě uklízet. Takže u nás platí "J., jdeme to SPOLU uklidit, pomůžeš mi s tím prosímtě?" Když se šprajcne na tohle, což většinou jo :D tak následuje "pojď mi s tím pomoct, půjde nám to rychlejc a potom můžeme -------, ok?" Doplň si tam, co ho baví - u nás třeba malování vodovkama, zbaštit nějakou dobrotu... cokoli. Nevim, nakolik to je výchovný, ale v 90% případů se s ní jde takhle dohodnout a občas pak překvapí, že si něco dá sama na své místo. Jako jasně, jde to aplikovat ještě předtím, než začne hysterčit, že něco dělat ne a nebude, to už pak nepomůže nic, krom lupnutí na zadek a to ne snažim nedělat, protože chci, aby věděla PROČ to dělá, ne že musí a neví důvod. I když - někdy mi taky ujedou nervy :D
Prostě období, co zase přejde, jen to přežít 🙂))) . Jak tu někdo psal autismus - blbost, ten se projevuje jinak ;)
@sheila86 s tím úklidem jsem si jednou naběhla řekla jsem mu že to dám do tašky a odnesu jiným dětem a on mě donesl igelitku dal to do ní a řekl běž koupime jiné auta. Uklid není většinou problém, problém nastane když po něm chci ať se něco naučí jíst sám,malovat si,oblékat se prostě se něco naučit ale to on nechce. Ukazuji obrázky a říkám třeba to je pes on řekne kráva přitom to ví.Třeba ráno mu říkám když mě pomůžeš a oblečeme se spolu dáme dobrotku on řekne nechci odejde a běhá nahatý. On nemá nic fakt oblíbeného. Dnes u té doktorky jsem se fakt styděla řval jak tur a do ordinace jsme ho prostě nedostali ani na auto nic tak že tříletá prohlídka odložena achjo
@teriszek něco děti cíleně učit je dle mého blbost.. Kdyby mi dcera řekla místo "pes" "tráva", tak se zasměju, trochu ji zlechtám a beru to jako srandu a ne, že se kvůli tomu budu čertit, nebo se cítit dotčená.. Zkuste ho brát jako parťáka, kterej se od vás bude učit přirozeně a nakonec rád a ne, že ho budete do něčeho tlačit. U nás taková reakce - že se zasměju a trochu ji polechtám a upusinkuju, zabírá na 99% . Prostě nebrat život tak vážně.. 🙂
@teriszek Ja bych to nevidela tak cerne. Spoustu veci,co ho "nutite" delat a on nechce,uplne bezprostredne k zivotu nepotrebuje. Najist se sam urcite nejak zvladne a neco oblect taky. Az pujde do skolky,tak se necha strhniut davem,jak pisi ostatni. Podle me po nem chcete veci,ktere ho absolutne nezajimaji. Nerikam,ze je jeho bojkot spravny nebo spatny. Jen ze ja bych na tom netrvala. To casem prejde samo. Ted se kvuli "blbostem" zbytecne sama nervujete.
@teriszek jo a já takhle zdrhala z ordinace od zubařky a dělala scény ještě asi v 10 letech, poněvadž jsem se prostě přirozeně bála.. Babička se za mě tehdá taky styděla a prohlašovala, že víckrát se mnou takto nikam nepůjde. Ale já se fakt bála a do teď si to pamatuju.
já vím že se má učit přirozeně ale když to tu čtu jak ve dvou a půl letech zvládají oblékání,básničky a bůh ví co ještě a ten můj prostě nic. Tak se snažím aby taky něco uměl ale jeho to nezajímá no
Jestli si nevíš rady, tak s ním někam zajdi do poradny. Alespoň by jsi měla jiný nezaujatý názor a třeba by poradili "jak na něj". Rozhodně bych nečekala až to přejde. Přejít to také nemusí. Může mít lehkou poruchu, může to být jen období, tam na to dojdou a bude to i pro tebe lepší.
@teriszek tak nesrovnávejte. Moje dítě ještě v roce a půl nechodí, zatímco ostatní běhají od roku. Každý dítě se učí věci v jinej čas.. Nechala bych ho být a nic ho cíleně neučila.Až bude chtít, sám si dojde s knížkou za váma a nebo se naučí básničky až ve školce s dětma..
Můj synovec je taky takový loupežníček, má svoji hlavu a je velký individualista. Než začal chodit do školky, tak toho moc nenamluvil a musím říct, že od té doby, co tam chodí, se strašně změnil - v tom dobrém slova smyslu. Mnohem víc a srozumitelněji mluví, je samostatnější co se oblékání týče, je ukázněný při jídle a na vyzvání po sobě i sám uklízí hračky atd... všichni jsme se shodli na tom, že mu školka vyloženě prospěla, ono je pravda že tam potká jiné autority a s dětmi se taky sžil... tak držím pěstičky 😉
@teriszek Ahoj, náš prostřední je také takový rarášek. Kvůli němu se mnou přestala chodit na hřiště a procházky většina kamarádek. Že by mi ho někdo pohlídal, nehrozí. Ten náš se trochu chová jako hyperaktivní, ale typickou ADHD nemá. Jen je živý a impulzivní. Na to, jak s ním zkusíme doma, je ve školce vcelku v pohodě. Sem tam si taky vyslechnu, že místo v posteli si ustlal na zemi nebo někoho bouchnul, ale když uvážím, jak často přijde se šrámem nebo zničeným oblečením, že se na něj vrhlo jiné dítko, tak ve školce je ještě v pohodě.
Pedagogicko-psychologická poradna není špatný nápad, ale počkala bych. Uvidíš, co udělá nástup do školky.
Vybrat dobrou školku a poradí si s tým a doma Vás začne tiež viac rešpektovať. Inak kľud noemálny vzdor a treba len vymedziť hranice upraví sa to časom samo
Nenervujte se tím, co ostatní umí a co ne!!! Já mám doma sice šikulku, která mermomocí chce leccos zkoušet sama... ale to neznamená, že to musí zvládat všichni ostatní!
Nenuťte, učte hrou... malá mě taky leckdy zkouší... mami, co to je? (věc, kterou zná). Tak jí odpovím úplnou blbinu a ona z toho má srandu, že mě opravuje... Školkou se nenervujte, fakt ty děti fungujou jinak (stačí i návštěva u babiček, nebo v mateřském klubu - jí, co by mi doma nestrčila do pusy, zvládá věci, se kterými musím doma pomáhat...). Naopak se bojím, aby jsme neměli se školkou problémy my, protože se tam (zatím) těší :D
Kamarádka měla to samé, má syna.Dělal to od 2,5 do 4 let.Strašně zlobil, když nebylo po něm tak svoji mámu mlátil, plival na ní, křičel, byl opravdu zlý a na ostatní. Teď mu je asi 4,5 a je zlatej. Měla jsem možnost ty dva roky ho sledovat, tak jsem si z toho vydedukola to, že když byl jen s mámou a jinýma dospělýmy, bez táty a ostatní děti si sním nechtěli hrát tak byl jak satánek, když byl s tátou bylo to o něco lepší. Ale největší změnu jsem zaregistrovala když si s ním začali bavit a hrát ostatní děti a jeho mamka začla chodit do práce. Byla jsem u ní na návštěvě a nevěřila jsem vlastním očím, mám půl ročního knedlíčka a jak se k němu choval? Nosil mu hračky, povídal si sním, hrál si s ním, hlídal ho (byla jsem vedle v místnosti). Prostě otočený o 180 stupńu. Dle mého názoru, až půjde do školky tak se to opravdu zlepší a bude motivovaný ostatními dětmi 🙂. Takže milá maminko hlavu vzhůru a no stres 😉
@teriszek Syn má taky 2,5 roku a "nic neumí", ale já to neřeším, je to dítě a ne cvičená opice. Sám se nenají, ani to dělat nechce a navíc nejí kousky masa, tak mixuju. Nosí plíny, mluví teprve 2 měsíce a nezvládá ani jednoduché věty, tak básničky nehrozí. Malování ho nebaví, takže to neděláme, stejně jako jiné "ruční" zábavy. Jednou za čas to zkusím, a když nemá zájem nic se neděje. Oblečení si kromě bot neumí sundat a nandá si maximálně čepici....
No a co? Však on se k tomu dostane. Nutit ho do toho nebudu. Poslední měsíce objevil knížky (sám) a má rád od narození hudbu. Jinak je hodně živé dítě a vztekat se taky umí pořádně. 🙂
@teriszek Ahoj, podle toho co popisuješ si také - jako většina tady - myslím, že se jedná o to vzdorovité období, kterým si, stejně jako pubertou, projde každý, ač je fakt, že každý v jiné míře.
Moje rada : nepřehánět to s požadavky, prostě pokud vycítíš, že momentálně je zase na vlně takové té rozjetosti, tak nevytahovat knížku a nesnažit se mermomocí učit říkanky apod. Na druhou stranu - neustupovat. Pokud se ti, jak píšeš šprajcnul v čekárně a nechtěl odejít, no řval už asi i tak, takže po přemlouvání po dobrém, bych ho i tak čapla, donesla do ordinace a uvidělo by se. Třeba by před paní doktorkou začal sekat dobrotu 🙂 .
Je těžké najít správnou hranici a pro každé dítě je jiná. Naše dcerka, ale v jednom období začala velmi rychle zneužívat toho, že si spoustu věcí může takzvaně ,,vyřvat'' 🙂, takže jsem musela nějak zakročit. Sice to leckdy nemělo nějaký krásný výsledek - nelogické ječení před krámem, že pro rohlíky prostě nejde, neustoupila jsem, šlo se. Ano, proječela to tam. Ale zkusila to párkrát a pak když viděla, že se tam stejně jde, přestala 🙂.
Takže tak. Na každé dítě platí jiný přístup, ale obecně jim musíš stanovit jisté hranice a ty hlídat s láskou a trpělivostí. Čerty bych také nestrašila, ono když se to pak omílá dítě stejně ztrácí respekt, jen jednou do roka má ohromný stres a díky němu, si neužije tento pěkný zvyk.
Jo a k tomu nezájmu o věci, aktivity apod. S tím bych si v jeho věku 2 let hlavu opravdu nelámala 🙂. Dcera v tomto věku uměla barvy, počítat do 5, znala jména celé rodiny i známých, uměla spoustu písniček, básniček, tanečků, znala zvířata......... Syn, ve svých 2 letech a 3 měsících, zná značky našich aut a jinak neumí a nechce umět nic 😀.
Nevím, co ti říct na to učení, protože já jsem jaksi dceru nikdy doslova jako neučila. Vždycky se všechno tak nějak stalo spontánně - neměli jsme žádný čas vyhrazený na učení, všechno bylo formou hry anebo před spaním, kdy zpíváme nebo čteme. Taky jsem se vždy soustředila na to, co jí bavilo. Ale asi to bude i tím, že jsem s ní byla doma jenom do jejich necelých 2 let a potom šla do školky.
Jinak v tomto věku jde vždy o vzdor. Já taky byla párkrát na dně z toho, že mě v tom věku dcera začala více méně ignorovat v určitých situacích a to se s námi táhne furt - někdy prostě jakoby vypne a můžu si třeba vyřvat plíce a nic s ní nehne ... Děcka to prostě zkoušejí, už se z nich stávají malí individuálové a chtějí taky cítit, že mají alespoň někdy kontrolu nad situací ... že to všechno není jenom na tobě a tvých rozhodnutí.
Toto mi jednou poradila paní učitelka ve školce: nechte jí každý den něco rozhodnout - například co si vezme na sebe ráno nebo co bude jíst na večeři, apod. To jí totiž může pomoci v tom, že se nebude cítit tak bezmocná a sníží to možnost dělání scén a celkového ¨neposlouchání¨... Musím říct, že to fakt často funguje.
to zavání autismem,byli jste na nejakem vysetreni?