Je zralý na školku?

A proč tam s nim nejses na adaptaci? Prostě jste ho tam soupli od 2.zari od 8 do 12? To se nediv, že pláče..domluv se s ucitelkama, že budeš chodit s nim.. první tyden budete spolu hodinu ve třídě a oba odejdete zase domů..doma ho budes chvalit do nebes a vychvalovat skolku,jak je to tam úžasný..a takhle postupně víc hodin, až ho tam třeba hodinku nechas samotneho a zase si ho vezmes dom..jestli nemusíš chodit do prace,tak to takhle zkousejte. Bude se citit jistejsi,ty taky to tam omrknes,jaky maji režim apod.

Mám březňáka, takže starší než tvůj. Vlastně celý svůj život věděl, že ségra chodí do školky, je tam buď do oběda, nebo jde po spaní. Letos šel poprvé do školky, stejná třída a dokonce stejná značka jako měla ségra. Říkala jsem mu, že si najde kamarády, zná hlavně holky od ségry, mají tam jiné hračky, dobře tam vaří. Nemyslela jsem, že bude problém. A ejhle, brečel, jednou za mnou prý i utekl. Dva dny byl nemocný, to taky moc nepomohlo. Ale po chvíli smutnění ho to vždycky přešlo, šel si hrát, normálně jí. Dneska to bylo bez breku ❤️ poprvé. A vím, že není vyhráno, může se to vrátit. A spaní ve školce je hudba budoucnosti.
Být tebou, zkusím vytrvat - ale nebrala bych ani nechávat doma nějaké dny, že se to jako učitelkam nehodí - ony tě presvedcily 😡 . Navíc každé zůstání doma je ústupek a pokazí adaptaci, alespoň co vím. Dala bych tomu tak dva týdny a pokud se nezlepší, tak prostě připravený není. Dřív to vzdávat mi připadá trochu zbytečné, ale pokud by se nelepšil, tak proč ho trapit. Rozhoduj za něj, v jeho zájmu. Manžela chápu, ale lámat na sílu něco je kravina a vůli malého dítěte tuplovaná kravina.

Já bych asi nedávala, když to takto špatně nese.. třeba bych vůbec neodhlašovala, a zkusila to zase po novém roce. My teď dávali dceru od začátku září (má 3 v říjnu). Ale má adaptační plán, a zatím chodí do 9:30 a po svačině domů. Ale ona má staršího bráchu a ví, jak to chodí, když jsme pro něj chodily. Už tehdy tam chtěla zůstávat. Teď plakala první den, i přes to, že jsme se rozloučili, tak si asi představovala, že tam budeme s ní.. od druhého dne, už věděla, a už mám skoro neřekne ahoj a jde si hrát. Druhá fáze je pak do oběda. Což po domluvě s učitelkami zkusíme asi od příštího týdne. Ale pokud to takto špatně nese, zkusila bych to později.

Vůbec bych ho nedávala. To je jako s mým prvním synem, taky jsem byla překecána dát ho v čerstvých třech letech, plakal, nebyl na to ještě dost velký, a učitelky se ho nechtěly vzdát, protože měly málo dětí 😀. Ale já jsem ho ze školky po 3 dnech odhlásila a bylo to jednoznačně správné rozhodnutí. Za dalšího 3/4 roku už pak šel naprosto připravený, natěšený, zralý a nikdy pak už nezaplakal, ani jedinkrát 🙂
Takže radím netrápit zbytečně, když nemusíš, sebe ani dítě a odhlásit ho.

@squezy Byla jsem tam minulý týden 2x s ním, asi do 9 hodin..pak už mají nějaký program pro děti. Ale přišlo mi to, jako úplný nesmysl..syn sice nebrečel, ale neustále byl u mě, musela jsem vedle něj sedět při snídani, jít s ním čůrat, dívat se jak si hraje..nehnul se ode mě ani o metr. Navíc mě obklopily ostatní děti a neustále strhávaly pozornost na sebe, což mu vadilo a nakonec chtěl jít domů. Myslím, že s rodičem si tam nezvykne už vůbec..
@mourovatakocka Mě to taky překvapilo, že mi tak na rovinu řekla, ať zítra nechodime..že až v pondělí. Hlavně si myslím, že v pondělí to nebude vůbec žádný rozdíl..teď hlavně pořád přemýšlím, jestli to řekla, aby od něj měly s kolegyní klid, anebo kvůli jemu samotnému..🤷‍♀️
@gruyerre Přesně takto to udělala i jedna kamarádka, loni ji tam kluk strašně plakal (taky chvíli po 3.narozeninách) a nechtěl tam být, po dvou dnech ho odhlásila. Nastoupil znovu letos s naším synem a nedá se to srovnat, nezaplakal ani jednou a dokonce maminku sám prosil, jestli by tam mohl s ostatními dětmi spávat. Ale víte jak to je, okolí (a bohužel i můj chlap) vám bude pořád předhazovat, že když brečel teď, bude i za rok..🤦‍♀️ A toho se celkem bojím..a proto pořád tak váhám.

Jen jiný náhled - rok může a nemusí pomoct. Máme letos nové čtyřleté holčičky a pláčou úplně stejně jako loni ty tříleté děti. Musím říct, že u nás byla adaptace postupnější, bez rodičů, ale na hodinu, pak na dvě a až po týdnu do 12. Nešlo by to taky tak? Abys tam nebyla s ním, ale nebyl tam tak dlouho? Asi bych to nevzdávala hned, když už jste to jednou zkusili, teprve kdyby opravdu nic nepomohlo.

Můj prvorozený je mimo jiné vysokofunkční autista. Učí se jinak, vnímá jinak... na jednu stranu jsem věděla, že fakt potřebuje dětský kolektiv. Na druhou na mě byl (a je) dost fixovaný. ... Zkoušeli jsme školku v jeho 2 r 10 m a nedal to. Vzdali sjem to po domluvě s učitakama vlastně velmi rychle a to jsme tam s ním tři dny plně byla. Prostě měl rozjetou separačku a odmítal být beze mě. ... o rok později v 3r 10 m nastoupil na dva dny v týdnu. ... A už to nějak dával (nezvládal víc dní, byl pak přetížený, ale nebylo to o neutišitelném pláči a tom, že dítě celou dobu jen zoufale čeká, kdy se vrátí máma. Ne, nechodil do školky rád. Nechodil do ní rád ani v sedmi letech, když měl odklad. Občas to bylo s ranními slzičkami, že nechce, že nechce být beze mě... ale byly to ranní slzy, které zmizely pár minut po tom, co jsem zmizela z očí já a které v pohodě zvládla zahnat mašinkodráha na podlaze herny...)
Takže ano, můj syn ve třech letech na školku zralý nebyl a ten rok mu pomohl. Pokud je to celodenní pláč a vy do práce nemusíte, tak bych ho nechala ještě rok doma.

Řekla to, aby měla klid, dítěti to podle mě spíš ublíží. A hlavně si nemyslím, že by měla právo tohle chtít.

Chápu, já jsem se taky nejdřív nechala zmanipulovat okolím. Bylo mi blbé vůči školce, že ho zase hned odhlásím, rodina mě přesvědčovala, že za rok bude taky řvát...ale já jsem si řekla, i kdyby za rok plakal, tak teď ještě ale nemusí. A neplakal pak vůbec 😉
A hlavně jsem si uvědomila, jak je celá situace absurdní. Já doma bez něj smutná, on ve školce beze mě smutný. A proč vlastně? Aby na mě někdo nebyl naštvanej? Túdle. Po letech jsem hrozně ráda, jak to dopadlo, do dneška mě mrzí jen to, že jsem nás trápila ty 3 dny, měla jsem to utnout hned po prvním dni.

Pokud to není nutné, nedávala bych. Syn si sice zvyknul (úžasné paní učitelky, malý kolektiv) , ale zralý byl až tak kolem 5 let. Dcera si školku vydupala už ve 3 a je tam spokojená od první minuty. Bavila jste se se synem, co mu vadí? Jak to udělat, aby se mu tam líbilo? Nám třeba stačilo začít chodit mezi prvními, aby tam při příchodu nebyl takový šrumec.

My jsme se rozhodli syna dát až za rok - má nyní 2,5 a rodičák mám do jeho 4let věku. S manželem jsme nebyli připravení ho tam dát a vidíme i my sami, že on by to taky nezvládl (od 2let, jako kdyby přecvaklo a malý se každého bojí - včetně manželových rodičů, jakmile ho necháme u mých rodičů, když jdu k doktorovi, už se po nás i ptá). Rozhodli jsme se, že ho přihlásíme do kroužku, ať se více socializuje (děti má opravdu rád a chceme, aby se rozmluvil). Za rok ale do školky půjde a já si z toho ve stresu už delší dobu - mluvila jsem s místní učitelkou, kde syn bude chodit a říkala, abych řekla vše o nás učitelce, která bude u syna - přišli jsme o prvního syna a o druhého se o to víc bojíme + je tedy na nás dost fixovaný a je tedy i dost senzitivní. Jakmile bude nastupovat, necháme pomalý nástup - první týden hodinu a uvidíme. A vím už teď, že ho na to budeme připravovat a základ je pro nás se rozloučit a říct, že za chvilku dojdeme.

@lenerka1 Snažím se s ním o tom mluvit pořád. Co dělali ve školce, jestli zpívali, tančili, kde byli na procházce a jestli byli venku. Taky se pořád ptám, co se mu tam nelíbí. Ale on pořád opakuje, že plakal..neřekne mi ani s čím si hrál. A venku se prý díval skrz plot, jestli už ta maminka jde..☹️ Dneska mi po příchodu domů usnul a asi dvakrát se probudil a plakal, jestli už maminka přišla..to bylo hrozné.
Hlavně mi přijde, že se ta separace čím dál víc horší..ještě o prázdninách běhal s jinýma dětma, sestřenkama ( které má moc rád) a vydržel si s nima dlouho hrát. Teď se ode mě nehne..

Hele, jestli se tam takhle prohlubuje separačka, tak fakt jen vypěstujete/zhoršíte trauma z odloučení. Tady bych na nějaké "dělá scény - když ustoupíš, bude to jen horší" a "si zvykne - všichni si zvykli" nehrála. Jak říká moje maminka: zvyknout se dá i na krk v oprátce ... jenže to není to, co chceš. Nechceš, aby dítě rezignovalo, protože "protesty mu stejně nepomůžou". Tebe netlačí ekonomická situace do "jinak to nejde", takže bych dala tomu dítěti tu podporu v tom, že "máma slyší, že máš problém - máma ti ho pomůže vyřešit." Nemyslím, že nastane "si tě omotá kolem prstu", ale nastane to, že se dítě nebude bát ti říct, až rozbije sousedce okno míčem, nebo až ho u autobusu osloví divný pán s bombony, protože bude věřit, že ty můžeš vyřešit věci, na které on nemá.

Ve třech letech bývá druhá vlna separační úzkosti, takže jestli mu teď byly tři, může to být tím. Můžeš se zkusit domluvit na pomalejší adaptaci, aby chodil buď ráno dvě hodiny do svačiny, nebo třeba od svačiny do oběda. Můžeš ho zkusit stáhnout třeba na dva měsíce a zkusit to znovu za dva měsíce. Nebo ho nechat ještě rok doma. Za mě je opravdu důležité jak si to nastavis v hlavě ty, protože jestli doma brečíš, že si ho dala do školky když na to není zralý, tak on v pohodě taky nebude.
Řeknu ti jak to bylo u nás: nejstarší šla ve 3,5 a jediné slzy byly proto, že první týden nemohla ve školce spát.
Prostřední šla v necelých třech letech: první den pohoda pak začal řev cestou do školky, já nervy, že jsem ji tam nemusela dávat, protože mám doma miminko a chudák dítě. V den třídních schůzek rvala půlku cesty do školky (a máme to dva km), ptala jsem se učitelky jestli si ji nemám nechat doma, učitelka, že to zvládne, že se umí projevit. Od té doby byl klid a další týden už brečela, že do školky nemůže, protože stihla chytit rýmu.
Třetí šla v teď v čerstvých třech letech s tou je to nejsložitější ale svým způsobem snadné, fnukala už první den, což jsem do té doby neznala, ale zase si v podstatě sama vymyslela řešení problému a prostě vejde do třídy schová se do domečku a vyleze až se rozkouka a pak už se normálně zapojuje

Starší syn je narozený 4.9. Když mu byly čerstvé 3 roky, zapsala jsem ho na dvě dopoledne do dětské skupiny. A on tam plakal, nechtěl si hrát, byl smutný, nechtěl tam. No já tohle zvládla asi tři týdny (to bylo ale jen 6 navstev) a pak jsem ho ohlásila. Byla jsem doma s miminek. Rok na to šel normálně do státní školky každý den na dopoledne a šel rád a ve školce se mu celou dobu libilo. U nás ten rok hrozně pomohl. Ale určitě to není pravidlo. Dej na svůj cit jako mamy🙂

Pokud dite nechce a nemusí tam být,tak bych ho do školky nedavala. Ještě se do školního zařízení nechodí dost, když mu je lépe doma,nechala bych ho doma, nic mu neutece.

A to chodí každý den? Moje starší nastoupila do školky, když já byla doma s půl roční, taky čerstvě tříletá. Já ji teda přes pláč do školky nedávala, neměla jsem na to žaludek. A to plakala jen ráno při mém odchodu, pak už ne. Chodila pak pouze 2 dny v týdny na dopoledne. Jeden měsíc jsem jí i odhlásila úplně a byla doma. Když to není nutné, netrápila bych dítě takto. Moje dcera se i hodně ptala a nechápala, proč ji odkládáme do školky, když jsme doma. Nebrala to tak, že se tam učí novým věcem a druží se s dětmi, ale tak, že jí tam odstrkuji. Takže byla doma s nami. Další rok už probíhal mnohem líp. Už si chodila s chutí pohrát a bez pláče. Kolikrát se tvářila i děsně opruzeně, že si ještě hraje a já už jí vyzvedávám. 🙂

Stahla bych ho. Nejstarsi dceru jsem dala do skolky cca ve 2,5 letech, prvni mesic super, pak ji neco preplo a strasne do skolky nechtela. Ucitelky rikali, ze je to docasne, ja to nezvladla a stahla jsem ji asi na 2 mesice a byla jsem za to rada. Uklidnila se, zacala ji skolka i chybet a pak se tam vratila uplne v klidu
Zkusila bych zkratit dobu co tam travi, slo by to? Ono to dopoledne je docela dlouhe, slo by vyzvednout uz po svacince? At vi, ze chvilku to da, da si svacinku a jak doji, maminka tam bude. Budovat tu duveru, ze se vratis

@cherie24 Syn se právě taky ptá, proč tam musí jít, když jsem doma..myslím, že má taky pocit, že se ho spíš zbavuju. 😥

Každopádně moc všem děkuji za reakci a vaše zkušenosti..😊Už jsem se rozhodla, že ho odhlásím..pořád jsem váhala, abych udělala dobře..ale když mi syn něco bezelstně povykládal, tak jsem pochopila, že pro něj tam přínos opravdu není. Aby venku místo hraní zíral přes plot, jestli už pro něj jdu..🤦‍♀️

Nase první si zvykala asi dva měsíce. V loni byla třetím rokem , stejné učitelky, stejné deti a brečela i v loni prvních 14 dní ne každý den Teda a před porodem třetí měla taky 14 dní krizy, ale mají skvělé učitelky a já s ní o tom mluvila, ona říkala že je přes den uplne v pohode a ráno když jsme přišli tak si ji šla vzít a hned ji zabavila a šla v pohodě 😊. Za to protredni hned druhý den sama (tady je 14 dní adaptace, první týden do půl 1p druhý jdou po obědě ten kdo neplace), tenhle týden v pohodě do obědě příští týden sama říká že chce až odpoledne...každé dítě je jiné...

U nás jsme děti mohli vyzvedávat po dopolední svačince a tak bych to ze začátku udělala, kdyby tam plakala celou dobu,dcera každý ráno že tam nechce v šatně ,že tam nepůjde sundavá si i někdy bačkůrky 10 x ji je nandavam,dokonce ji tam do třídy dovedu někdy i ,, násilím"( pere se s mnou),převezme si ji paní učitelka a nakonec ticho po pěšině kouká co by mohla dělat a vůbec nebrečí ,že v pohodě,že to dělá nám jenom ráno ,zatím ji beru po obědě, chtěla jsem ji tam nechat spát už teď v pondělí,no nevidím to tak,jsem na rodičovské,ale zase bych ráda i chodila na brigádu a čekat až tam bude chtít spát ,toho bych se nedočkala,tak váhám zkusit ji nechat spát nebo ne🤔,jo je introvert tak si hodně hraje sama občas si lehne na stůl a spí( odpočívá)😀,takže domluvit se ,že by jste vyzvedával po svačince ať si pomalu zvyká,hned to nevzdávat,popravdě jsou děti které by se i tak po roce mohli chovat stejně ,já taky myslela jak to bude lepší když půjde skoro ve 4 letech ( 4 roky ji budou v říjnu) a stejně je to pro ni utrpení

Já bych ho tam nedávala, je to na něj brzy. Sama to tak cítíš, vidíš, on to dává najevo. Jako zvyknout si může teď nebo třeba za rok, ale za jakou cenu? Dej na svůj pocit, to neznamená, že jsi slabá, ale že jsi schopná nacitit se na vlastní dítě. Můj syn je skoro o rok starší, začal chodit na pár dnů do soukromé školky v květnu. Doteď tam spíš pozoruje, ale kromě prvního dne je tam rád a šťastný. Až teď nám začal vyprávět, co dělali. A to mluví dobře, vypráví příběhy, ale ty zážitky ze školky nebyl doted schopný verbalizovat. Chci tím říct, že pro děti je to opravdu náročná situace a nejsou to malí dospělí. Ten adaptační proces je dlouhý. Řekla bych, že první měsíc můžou být reakce jakékoli a musí se s tím počítat.

Zkusila bych se domluvit, zda to můžete zkusit znovu např. v únoru/březnu - nebo prostě někdy později. A pak bych dala dva dny v týdnu (za sebou - např. pondělí a úterý) - prostě dva dny tam je, ale pak 5 dní s maminkou.