Je mi líto moji dcerky na hřišti. Jsem moc citlivá?

Svět není jen sluníčkový, lidi mají různé nálady a setkávání se s různým typem lidí v různých situacích je ta tzv. socializace. A jo, myslím si, že to moc prožíváš. Evidentně tvoje dítě nic netrápí, takže doporučím přestat řešit neexistující problém 😉.

Takových "zklamání" ještě bude 🙂 Moje dcera je naopak citlivá, zdrženlivá a neprůbojná, takže jakmile jí někdo sebere hračku (i její), prostě se nechá (zatím naštěstí neřve). Když do ní někdo strčí, nechá se. Když na ní někdo zařve, schová se za mě. Když je na ní někdo zlý, nechá se. Když jí chce někdo "ňuňat", uteče. Když odejde z hřiště "kamarádka", je smutná. Asi to bude mít těžké, když se pořádně neotrká, sama to znám (nyní jsem otrkaná natolik, že jsem dost flegmouš).
Každý je nějaký, někomu cizí děti a lidi vadí, důvodů může být spousta. Já jsem taky ostražitá, když se k nám "žene akční dítě", prostě zatím hlídám, aby dcera "nepřišla tolik k úhoně".

@izzylka
@olga_
Já vím holky, ale je mi strašně líto pak malé, že si s nimi chce hrát a ty matky jsou někdy opravdu hnusné😔 tak malou vezmu a jdeme pryč a ona brečí a vzteká se, chce za těmi detmi chodit.. je mi to jen líto😔

@daasqua To malá je právě v klidu, hodná.. jde pomalinku a nic neresi, postaví se a kouká třeba, i to dítě třeba k ní jde, ale ty ženský se tváři, jako by malá to dítě měla snad unést.. 😔

A nemůže být taky teď problém v tom,že je ta korona?

Jakože hnusné přímo na tvé dítě? Jak konkrétně? Pokud se nějak tváří, tak se prostě tváří. Některé z nás mají vícero dětí a ne vždy každý stojí o úzký kontakt s cizím dítětem. Třeba z milionu důvodů.
Navíc - jsi u svého dítěte, nebo to pozoruješ z povzdálí? Za sebe oceňuju, když s takto malými dětmi jsou rodiče. Zároveň pak můžeš korigovat situaci podle naladění druhé strany a nemuselo by to končit takto radikálně odchodem z hřiště.

@klokanka31 Asi.. ale tohle se stalo teď po druhé, jindy je vždy vše v pohodě.. taky když za malou jde holčička co si chce hrát, tak řeknu “hele holčička jde za tebou” a né že bych se podívala na tu maminku, na to dítě a ještě se tvarila jak bozi umuceni..

@olga_ Jsem u malé, je to 2 týdny co začala chodit, tak ještě občas upadne, tak ji raději hlídám😁

To pockej. To jeste bude, ze bude chodit za starsima detma, ale nepochopi jejich hru a oni si s ni nebudou chtit hrat, protoze jim bude borit babovky. Pak bude chodit za nejakym ditetem, ktere zrovna nebude mit naladu. No a pak jednou nebude mit naladu ona a bude ignorovat chlapce, co za ni bude behat s babovickama (toho mi bylo fakt lito. Cely tyden behala za detma a nikdo si s ni nechtel hrat a pak kdyz dosel on, tak jestli rezignovala nebo co...)

Jsi přecitlivělá, ne každý je odvareny z cizího dítěte, já na děti taky neumím dělat nějaké tutununu. Taky záleží jakou ma kdo náladu, někdy prostě nejsi v rozpoložení se culit na cizí děti, nevíš čím si ta ženská prochází.

Myslím, že se prostě nic neděje. Působí to na mě tak, že jedeš na vlně svého dítěte (nemyslím to jako kritiku) a prožíváš naprosto normální střet s realitou 😅, protože okolí z našich dětí nikdy nebude tak odvařené jako býváme my matky.

Tvoje malá ještě nějakou dobu nebude umět děti oslovit a vyzvat ke hře..tomu předchází to pozorování...ráda by si hrála s dětmi ale neví jak..mám syna 2 roky a občas se ještě teď chová na hřišti stejně..ale teda nevím, ze by to někomu vadilo..nemůže to být jen tvůj pocit? Ty maminky to možná nemysli zle...Mám kamarádku a ta vypadá permanentně naštvaně...ikdyz není.

Ja mam dceru 3,5 roku. Je uplne normalni, hodna a v pohode. Rada si hraje s menšími dětmi. Ale ja jsem z toho na nervy. Ona jeste neumi poznat miru, takze se treba jednou stalo, ze se s holčičkou, kterou držela za ruku, rozběhla. Holka neco pres rok, to samozrejme neustála a spadla. Nebo treba skáče na trampolíně a ty mensi deti tam lítají, jak kdyby se hlásily do NASA. Ja uz ted nemam strach ani tak o ni, jako o ty cizi. A casto jsou maminky tech menších deticek v pozadí, povídaji si, nebo cumi do mobilu. A ja tam koriguju svoje dite a furt neco vysvětluju a vlastne hlidam a starám se o cizi. A proste me to nebavi. Neříkám, ze je to tvuj případ, ale fakt nekdy nevis, co za chováním druhých stoji. Proste casto to fakt neni osobni. Je milion duvodu, proc se to děje a tvoje dcera s tim ve většině případu urcite nesouvisí.

Jsi přecitlivělá. Dítě ti chodí 2 týdny, takže takových zkušeností moc mít určitě nebudeš. Neřeš, jak se kdo tváří. Nevíš, jaký měl den, co je s jeho dítětem, jakou má dítě povahu.
Nevíš, jestli maminka druhého dítěte ví, že její dítě je nekontaktní a nechce se družit.
Nevíš, jestli třeba ví, že dítě se nerado dělí o hračku a čeká konflikt, který zrovna dneska řešit nechce.
Nevíš, jestli není tak unavená, že to poslední, co chce, je ještě řešit interakci svého dítěte s jiným (protože co si budeme povídat, pokud je mé dítě v přítomnosti takhle malého dítka, ale i většího, mé hlídací senzory jedou na dvojnásobný výkon).
Nevíš, jestli dítě není v rekonvalescenci, před očkováním a maminka se bojí, aby něco nechytlo.
Nevíš, jestli nemá dítě rýmu a maminka se bojí, aby nenakazilo jiné dítě a že doteď bylo bez kontaktu s jiným a to mimino to narušuje.

Tvoje dítě je pro tebe středobod vesmíru. Ale uvědom si, že ne pro svět kolem tebe.

Ja te treba chapu. Nas nejstarsi letos nastoupil do skoly a poprve se stretl s realitou v kolektivu (do skolky sel v peti, ale byl kvuli korone vic doma nez v ni). Kdyz mi rekne, ze na nej byl nekdo osklivy, uplne me to zaboli za nej. On to ale skoro neresi, vic to resim ja, protoze si vzpomenu na svoje skolni leta a stare bolistky. 🙂 Jsme proste mamy ochranitelky, deti o tom tak nepremysli.

Ano si přecitlivělá,píšeš že se to stalo jen podruhé jinak je to v pohodě. Tak proboha,každý nemá hned náladu a komunikovat a culit se na tvé dítě. Nic hrozného tobě ani tvému dítěti nikdo neudělal tak na tvé dítě proboha nepřinášej svou přecitlivělost

Je super, že je tvoje dcera nebojácná😉.. ber to jako bonus a z toho hřiště ji kvůli tomu, že někdo na ni nějak koukne neber.. nech ji, buď u ní (to jen tak pro jistotu,aby kontaktně někoho nemajzla lopatkou) a na nějaký upjatý matky se víš vy... co 😄

Jo a já to ještě otočím k tobě - zkus se zamyslet, co a PROČ to dělá s tebou. Máš velkou šanci na sobě zapracovat 😉.

Tak a teď se vžij do matky dítěte, které není kontaktní. Nesnáší, když na něj jiné děti sahají, chtějí ho objímat, stát blízko, nebo na něj civět. Takové dítě si v klidu samostatně hraje a najednou ho vyruší to tvoje. Matka vyčkává a přemýšlí... Začne to moje řvát? Nezačne řvát? Žďuchne do něj? Bude chtít jí pryč? Bože, chtěla jsem mít chvilku klidu a nechat tu dítě pohrát, protože tu byl klid, ale zase budu muset řešit nějakou interakci s jiným dítětem.
Tím jsem chtěla napsat, že si to nemáš brát osobně a nemáš očekávat, že ostatní se budou chovat tak, jak chceš ty. Mě taky cizí děti nedojímají a nemám tendenci si s nimi vykládat, prostě jsem ráda, že mám chvilku klidu. A moje nejmenší neměla ráda kontaktní děti, kdyby jí ta tvoje objala nebo na ni sahala, tak spustí pěkné divadlo.
Budete se muset obě přijmout, že někteří lidé mají rádi svůj osobní prostor a vystačí si sami 🙂

A napadlo tě, že ostatní matky prostě nechtějí mluvit na jiné děti, protože mají "dost" z těch svých? Že nemají potřebu komunikovat s malým minimem, protože třeba se sotva z tohohle batolecího období vyhrabaly? Nenazvala bych ostatní hnusnými jen proto, že nemají náladu/chuť povídat si s tvým děckem. A co kdyby ses zeptala, nevadí vám, že tu moje dcera kouká?

Jestli je Ti jí líto při špatném pohledu … co budeš dělat, až nějaký dítě přijde a vlepí jí facku? Nebo ji strčí? Prostě děti i dospěláci jsou různí a na hřišti se zrovna objevují různé výchovné prvky a spoooustu dalších věcí. Každý dítě je jiný, někdo se usmívá, někdo mračí, někdo vzteká, někdo jiný děti midlí apod. A všichni se sejdou na jednom místě a každá mamka se to snaží nějak korigovat. Jen ať vidí, co se kolem může dít, ne? V životě se taky na ni nebude každý furt usmívat. A hlavně ani třeba ona se nebude na někoho furt usmívat. Kdybych řešila každý divný pohled nějaké mamky, jejda mane …. 🤦🏻‍♀️🤦🏻‍♀️🤦🏻‍♀️ Hlavně svý dítě, prosím Tě, kvůli tomuhle nelituj.

Já bych si taky oddechla, byla bych totiž hrozně happy, že můj syn té vaší nevypíchl oko. A letěla bych pryč, zachraňovat další dítě. Syn (2.5 r) má totiž tendenci děti plácat, žduchat a píchat prstem.

Moc děkuji za všechny názory.
K pozitivním i negativním. Moc děkuji, kdo mi to hezky vysvětlil a v normálním směru. Jsem prvorodička, zažívám toto poprvé a prostě mi to přišlo líto, proto jsem uznala, zda jsem prostě jen přecitlivělá, každý řeší něco, já řešila třeba toto a chtěla jsem se jen poradit a vykecat, nečekala jsem tolik zla v lidech. Pokud by jednou někdo ji vlepil facku nebo něco jiného, tak udělám takové zle, že si to nevezme za klobouk nikdo. Držka jsem dost velká, nebojím se jít ani daleko pro ránu, ale přijdu si jak já nevím.. v tomto mi to bylo prostě líto, ale vůbec mě nenapadla taková fakta, opravdu nad tím moc přemýšlím a už nebudu. 🙂 Moc mi pomohly tyto komentáře a moc děkuji. 🙂

@mamikry Naprosto rozumím.. a neřekla bych to lépe..❤️

Porid male sourozence a budes tak zamestnana, ze ani nebudes vnimat jak se kdo tvari. U mne neni dite buh, natoz cizi. Ja ani nemam rada deti kamaradek - jsou hrozne rozmazlene.

@arko Tak v tomhle naprosto souhlasím, to mi vůbec třeba nedošlo.. já taky nemám ráda vůbec děti od mých kamarádek, zlobivé a prostě malá je taky nemusí, stejný princip..
Já už nechci dítě! 😂 muj 2 denní porod mi bohate stačil 😭😂

Tvé dítě je středobod tvého vesmíru, ne celého světa...
Já na hřišti běžně sleduju své děti, nemám čas řešit ostatní děti a ještě abych řešila jak se tváří jejich maminky??? jsem ráda, že už mám děti větší a nemusím jim stát za zadkem, tohle období mě stejně víc stresovalo, ať se jim nic nestane, než abych si to užila...

@veruuu_kubesovic Naprostý souhlas…

Já jsem asi ta ,, zlá" maminka z toho hřiště 😀 Alespoň podle okolí, neboť moje seznamování na hřišti vypadalo takhle : jeee, já si vždycky myslela že jsi nějaká namyšlená, ale jsi v pohodě 😆 Ve skutečnosti to bylo tak, že můj syn měl určitou hru, třeba kopal jámu na pískovišti a měl u sebe tři lopatky a všechny je potřeboval. Když se k němu blížilo jiné batole a maminka jej začala povzbuzovat : jé, jdeš si kopat s chlapečkem? Třeba to jednu lopatku půjčí. Jenže já věděla že nepůjčí, ani jsem ho nechtěla přemlouvat, protože jsem věděla že má potřebu mít u sebe žlutou, zelenou a modrou lopatku a fakt je nechce měnit za bábovky a jiné věci co mu začala druhá maminka nabízet. Takže mé pohledy asi nebyli vždy úplně ok. Můj syn si chtěl sám kopat jámu, žgrdlit si svoje lopatky a já si to chtěla respektovat a mít klid🙈

@madamas Tak toto třeba naprosto chápu🙂 Ale u nás šlo o princip, že to dítě stálo a koukalo a malá šla k němu a chtěla být jakoby u něj a to byl hned ten pohled.. ona nikomu do “zelí” neleze😁 když si někdo hraje, stojí a kouká miminek

Hele, můj tehdy dva a půl roku starý syn zažíval na hřišti regulérní šikanu, kterou proti němu podnikala skupinka dětí s tichým souhlasem jejich vlastních matek. Děti mám čtyři a tohle jsem do té doby nezažila. Kdykoli jsme se tam zjevili spolu s nimi, stal se syn automaticky terčem útoků dosti hrubého zrna. V podstatě nás donutili na hřiště dva roky nechodit, syn se potom už i bál. Co popisuješ, není žádný problém, věř mi.