Jaká byla vaše zkušenost s prvním dnem v dětské skupince?

Samozrejme vsechno spatne. Kdybych dceru nebo syna nekde nechala a zmizela jim pryc "natajnacku", tak uz je tam podruhe nedostanu a budu mit problem je potom nechat byt jen s babickou. Toto se bude spatne napravovat, doufam, ze to u vas bude jednodussi nez u nas.
Tety u nas zvedaji i dite k oknu aby zamavali rodicum, pokud jim to pomaha a jsou tak zvykle. Obcas toho vyuzivame. Nikdy by u nas zafna teta nebyla hnusna ani na rodice ani na dite. A nikdy jsem za tu dobu co tam me dve deti chodi nezazila, aby nove dite komplet rozervalo zbytek. Jo, stane se, ze jsou smutnejsi, uplakanejsi a obcas nekoho strhnou a placou chvili i jine deti. Tety to obvykle zminuji jako "mame tu noveho kamarada, tak to bylo trosku narocnejsi a trochu se i plakalo". Ale neutisitelne rvouci dite jsem v nasi skupince fakt jeste neslysela. Natoz hromadne.
Za me je to skupinka, kam bych uz podruhe neprisla. Bohuzel si nejsem jista, jestli by me deti po tomto zazitku chtely jeste vubec nekam jit, i kdybych natrefila na detsky raj na zemi. 😞

@somalicats Děkuji moc za odpověď. Máte naprostou pravdu, že adaptace by měla probíhat jinak, než jak jsme ji zažili my. Očekávala jsem, že budu mít možnost zůstat s dítětem a že adaptace bude probíhat postupně, aby se dítě mohlo lépe přizpůsobit. Ještě mi dali milion papíru o adaptačním procesu, kde jsou vyloženě body o tom, že nikdy neodchazet bez rozloučení a dneska jsem teda dostala facku. Přitom můj syn není vůbec plachý, ba naopak, společenský, ale my jedeme tu metodu, že mu vše vysvětluji i říkám pravdu, jsem naštvaná i sama na sebe, že jsem si za tím nestala, bylo to vážně dneska stresující 😭

@jana_zofie
Přesně tak! Hlavně tahle skupinka na mě působila hodně dobře i když jsem tam byla pro papíry, paní ředitelka byla milá a empatická, říkala mi o adaptacnim procesu, dala mi papíry ať si vše přečtu a moc se mi to líbilo, ale dnes když jsem tam přišla a nikdo se mě ani neujal, jen jsem přišla do šatny a pak mě hned “vyhodila” tak si říkám úplně co to je?! Já čekala, že to tam se synem projdu, popr zůstanu a ona, že jsem mu to měla vysvětlit předem a rozloučit se v šatně a já na ní “prosím?! Jak jsem se mohla rozloučit v šatně, když jsme tu poprvé” tak mlčela a řekla, že musí jít, že musí jít utišit děti (jedna měla na ruce) a říkala koukejte všechny ten váš Lukášek rozplakal, zítra to zkusíme znovu. Nashle, zavřela a ende. Říkám to vis že jo, pak jsem sedla do auta a celou cestu brečela a připadala si vážně strašně😭

To bude asi nějaká divná chůva. My máme stejně starého a taky čerstvě v DS. Sice nějaké děti plakaly, ale chůvy je aktivně utěšovaly a konejšily. Jako ano, sáhodlouhé loučení, kor když u toho třeba dospělí brečí apod. situaci může zhoršit, ale běžné rozloučení je úplně v pořádku. Pokud paní učitelka nedokáže zvládnout plačící děti, tak tam očividně nemá co dělat. Od toho je profesionál, aby si s tím dokázala poradit a ne hned útočit na rodiče, co jako má dělat. Asi by bylo lepší si promluvit s ředitelkou, zda je přístup chůvy v pořádku.

@agienka3 to neni vase chyba. Cloveka v novem prostredi leccos rozhodi, dokaze se nechat presvedcit. Mne se to stava bezne. Pak si rikam, jestli jsem vubec svepravna nekdy... Nejradsi to mam v lekarne takhle. Minule jsem svatosvate odkyvala ze diteti s prujmem nesmim v zadnem pripade dat ani bily nizkotucny jogurt nebo kefir.

@agienka3 největší blbost a chyba odejít bez rozlouceni-dite potřebuje jistotu .. a pokud se mu nečekaně ztratis,,, o tu jistotu přichází … pravé u nás radi rozloučit se, loučení neprotahovat… adaptace u nás byla formou zkráceného tydne - týden měl tři dny za sebou, a pak se přidalo navíc spani do těch tři dnů, ze je to tak lepší.. jinak ze je pro dite malý ten týden moc dlouhej… ale jak už byla zvykla i na spani, tak pak ficela cely týden … paní učitelka ty nejmenší vždycky na sobě 🤣celá mokrá od slzicek😝 ale teda za ty dva roky jsem neslysela ze by někdo brecel víc než na začátku školního roku .. obecně to s nima u nás umí..😄ikdyz ty slzicky tam na začátku byly, když byla vzpomínka na maminku, nebo brecelo jiný dite po mamince… ale nic dlouhodobého… fotky spokojených děti u činnosti chodili už od začátky, jen někdy smutná chvilka, prý se pozná jestli je to ok k tak- pokud dite brečí cely den, není to dobrý a je fajn ho stáhnout, pokud brečí jen při loučení, změně činnosti a jinak funguje je to ok a sedne si to ..Jo a za me je nejvíc když ty ses v pohodě .. dite bude taky v pohodě .. pokud nejsi, bude to spatny … takže držet se a slzicky a nervozitu si nechat až vyjdes ze školky … Jo a teda četli jsme si knížku o skolce, aby věděla jak to tam funguje … nastupovala taky před třetím rokem …Jo a ještě me doporučili ať ji tam nedávám na ty první tři dny (ten rok zacinala školka uprostřed tydne) ze brečí i děti co chodili minuly rok a byli ok, ať ti má klidnější ten nástup… je to o lidech všechno ..

Tohle se hodně nepovedlo, no...
My měli původně trochu jiný plán adaptace, skupinka vycházela hodně vstříc, ale my to vzali trochu rychleji. První den tak na 30 minut společně, potom chvilku sám než jsem si ve vedlejší místnosti vyřídila papíry. Další den jsme nešli, potom na hodinu sám, seděla jsem v šatně. Syn se za celou hodinu ani jednou nepřišel podívat, tak jsme zkusili, že šel s dětmi na 30 minut na zahradu. Tam se prý ptal kde jsem, tak mu řekli, že jsem šla něco koupit, syn řekl něco jako aha a šel si zase hrát. Potom byl víkend a v pondělí jsme se domluvili, že zkusíme i spaní. Byla jsem na telefonu, že kdyžtak pro něj dojdu, ale nebylo to potřeba. Co jsem ale viděla jiné děti a rodiče u kterých to nešlo tak snadno, tak i učitelka trvala na rozloučení. Pokud bylo potřeba, tak třeba plačící dítě odvedla do třídy, ale žádné odtrhávání od maminky, žádné odchody bez rozloučení. Tohle mi přijde důležité, že to dítě ví, že maminka odchází. Protože pak taky ví, že se vrátí. U vás už bohužel ta důvěra je narušená, takže adaptace bude zbytečně těžší. Jo, je to blbý. Takže teď bych se obrnila trpělivostí a asertivitou a dávala si pozor, aby se to neopakovalo. Držím palce, ať už máte jen hezké zážitky 🍀

Není to povedený začátek, ale neházela bych flintu do žita. Největší problém na tom vidím tu chůvu/učitelku, ta je nějaká divná. já se u nás ve skupince ptala, jestli se loučit nebo ne. A prý podle toho, jak to cítím. Což já se domnívám, že to chce se rychle rozloučit, trvat na svém a odejít. Protože nechat to podle syna, tak tam vedle nějak sedím na zemi měsíce, možná roky. Bohužel si to takhle malé děti musí odžít, tu zkušenost, že maminka odejde a smutek z toho. Ale rychle pochopí, že se vrátí a že se tam mezitím můžou dít zajímavé věci. Samozřejmě nějaké děti to můžou mít jinak, ale můj syn je přesně tento případ. Když tam jsem, tak se ode mě nehne, když odejdu, tak zasmutní (na začátku pláč, pak jen neochota mě nechat odejít, občas úplně ok) a pak už se nechá zabavit. To už je, myslím, právě hodně na umu paní učitelek, jak to dítě rozptýlit a uklidnit. Jinak celý ten adaptační proces u nás byl v našem tempu a naštěstí stačilo, že první den jsem tam s ním byla do svačiny a pak vyzvedla po obědě. Dalších několik dnů jsem s ním byla cca 20 minut ráno a pak vyzvedla po obědě. A pak už jen odváděla k prahu třídy a po pár týdnech tam začal i spávat. Ale šlo skutečně o naše tempo. Teď už víš, jak to chceš a nechceš a normálně bych učitelce řekla, že už víte, že takto to nefunguje a teď bys to chtěla zkusit pomaleji. A nenechat se odradit.

@agienka3 ahooj, povedeny zacatek to neni, ale jak tu bylo psane, nehazej flintu do zita. Nas maly zacal chodit do detske skuoinky ve 2 letech a 3 mesicich, mohla jsem tam s nim byt cely tydenna adaptaci, nebylo ale potreba, byla jsem tam jeden den asi na 3 hodiny a druhý den sel syn uz sam, chtel a zvladl to krasne, celou adaptaci, celou skupinku. Nyni uz do ni dochází přes rok a my jsme spokojeni stejne jako syn 🤗 preji at se libi a je vsechno dobry

Chudák dítě :( dcera taky šla do skupinky ve 2,5 letech, je teda hodně společenská a není problém, aby byla chvilku s někým jiným. Adaptace v naší skupince probíhala bez rodičů, zato však velmi pozvolna. První den byla ve skupince asi hodinku, další dny 2, za dva týdny už zůstala na dopolední hraní na zahradě. Vše velmi postupně. Ředitelka skupinky nám radila, abychom při prvních loučeních byli pozitivní - jdeš si pohrát s kamarády, maminka za chvilku přijde, žádné slzavé údolí. Tento přístup byl opravdu dobrý, plus navíc jsme se s dcerou několik týdnů předtím bavili doma o tom, že bude chodit do školičky, že to bude bezva, bude ta mít kamarády atd.

@agienka3 Odejit, fakt odejit.

Zjistila bych, jestli dítě mají mít na starosti tyhle vychovatelky, nebo ty, se kterými jste mluvila při zápise. Protože zjevně má řiditelka jinak nastavený standard, než jak ho zvládají tyhel vychovatelky. Může se to stát - učitelek v Mš je prostě stále nedostatek... ale... Ne, tyhel prostě nezvládají. S nimi bych své dítě nenechala. (Ano, že dítě první den ve školce brečí, je normální... ale není normální přístup řešit to "protože mi rozkládá skupinu" - vychovatel by to měl přece řešit kvůli dítěti samotnému, ne? ... není normální ani to řešit až po hodině trvalého pláče... Není normální nabádat rodiče k útěku bez rozloučení - i když je normální nabádat ke zkrácení rozlučky... Jak dlouho nechat rodiče spolu s dítětem ve třídě už je trochu na prostorových možnostech školky... navíc je prý zákaz z hygieny nechat cizí osoby u jídla... Ale bývá obvyklé nechat rodiče aspoň uvést dítě do třídy a ukázat mu nějakou činnost, kterou má rádo).

@agienka3
ahoj,
chtěla jsem se zeptat, jestli si to dál nějak řešila, jakože třeba zavolala té ředitelce, popsala co se dělo a tak a další věc, jestli budeš chtít, aby do téhle skupinky tvoje dítě chodilo, někdy později, třeba.

jinak naše zkušenost byla skvělá.
skupinku jsem i se synem navštívila, podívala se, syn si pohrál, ony na něj koukly 🙂 mezitím jsme si povídali, dostali jsem taky nějaké papíry na pročtení, smlouvu a další náležitosti, které bylo třeba dodat před nástupem dítěte do skupinky.
byli jsme tam o prázdninách, syn měl čerstvě dva roky, domluvili jsme se, že by chodil celotýdně na dopoledne, resp. po obědě domů a potom později se uvidí.
super bylo, že byla skupinka složená ze stejně starých dětí, navíc jsme se vesměs znali z parků a okolních ulic, možná to taky mělo vliv, že se děti potkávaly i vlastně s těmi chůvami, "učitelkami", které ne všechny, ale některé taky měly děti.
potom když šel první den v září, tak jsme se v šatně rozloučili, on odběhl dovnitř do herny a bylo vymalováno 🙂 já jsem odešla a venku před budovou jsem zažívala děsivý pocit ztráty 🙂 jakože pro rodiče to bylo těžší než pro děti jako takové.

takže tvůj, resp. tvého dítěte začátek pobytu ve skupince nebyl ideální, ale není to tvoje chyba, ani vina, jen došlo k obrovskému množství nedorozumění, které přinesly trauma pro tvé dítě (pláč) i pro tebe samotnou.

přeji aby to další, ať už tady nebo jinde bylo lepší a všechno si to pěkně sedlo a bylo tak jak má.
🍀

@agienka3 - jsem ucitelka v MŠ a zrovna dnes jsem s dvěma maminkami řešila, že nesmí odejít bez rozloučení. Mám ty nejmenší, tříletacky co jsou ve skolce poprvé a oni to opravdu berou špatně, když jim maminka najednou zmizí a oni nevědí proč. Je potřeba se rozloučit, i za cenu, že bude dítě plakat, ale jsou malí, mají na to nárok...

@agienka3 pryč. Najít dobrou dětskou skupinu je umění, minimálně 70% z nich to dělá jen kvůli nabídka/poptávka, kvůli dotacím. Ale jsou skupiny, kde tu původní myšlenku berou za své a kde jsou i tak malé děti opravdu šťastné a rozvíjí se. Lze ale narazit i na dětské "koncentráky" tak velmi, velmi pečlivě vybírej.

@xxx3d Ano, já jí napsala tohle

"Vážená paní ředitelko,
ráda bych Vám poděkovala za příležitost navštívit Vaši dětskou skupinku a za všechny informace, které jste mi poskytla během naší první schůzky. Můj syn i já jsme byli velmi nadšení z možnosti, že by mohl navštěvovat Vaši skupinku, a oceňovala jsem přístup, který klade důraz na empatii a potřeby dětí, včetně doporučení z adaptačního programu, kde se uvádí, že odcházet bez rozloučení není vhodné.
Bohužel bych se s Vámi ráda podělila o naši zkušenost z prvního dne, která pro nás byla velmi náročná a stresující. Když jsme ráno dorazili, setkali jsme se s paní ******. Můj syn se klidně přezul v šatně a šli jsme do herny. Poté, co jsem předala potřebné papíry, paní ***** mi řekla, abych rychle odešla, aby mě můj syn neviděl. Okamžitě jsem cítila, že to není správné, a řekla jsem jí, že potřebuji se s ním rozloučit, protože vím, jak je to pro něj důležité. Přesto mě paní ****naléhala, abych rychle zmizela.
Když jsem vycházela z budovy, slyšela jsem hysterický pláč, ale uklidňovala jsem se myšlenkou, že kdyby to byl můj syn, někdo by mi zavolal. Po chvíli jsem přece jen dostala telefonát od paní Poborské, že můj syn situaci nezvládá a že bych měla okamžitě přijít. Během pěti minut jsem se vrátila a našla jsem svého syna, jak je celý uplakaný a až fialový. Nikdy jsem ho neviděla takto rozrušeného, a bylo mi ho velmi líto.

Když jsem přišla, paní ***** mi pouze sdělila, že můj syn rozplakal všechny děti, což mi přišlo nevhodné, zvláště když to říkala přede všemi dětmi, které tam plakaly. Když jsem jí řekla, že věřím, že situace by byla jiná, kdybych měla možnost se s ním rozloučit, stále opakovala, že jsem to měla udělat v šatně, což bylo obtížné, když jsem byla s ní předávat papíry a věci.

Byla jsem také zklamaná, že jsem během prvního dne nedostala více informací o tom, jak bude adaptace probíhat, a že nebyl zohledněn individuální přístup k potřebám mého syna. Očekávala jsem, že proces bude více komunikativní a že mi bude poskytnuto jasné vysvětlení, jakým způsobem bude adaptace probíhat. To by nám oběma pomohlo lépe se připravit na tento přechod a snížit úzkost, kterou můj syn zažil.
Tato zkušenost byla pro mého syna i pro mě traumatizující. Po této zkušenosti bohužel cítím, že mého syna do této skupinky nemohu nadále posílat, protože jeho pohodlí a pocit bezpečí jsou pro mě na prvním místě. Doufám, že má zpětná vazba pomůže zlepšit adaptační proces pro další děti a rodiče.

Děkuji Vám za pochopení

S pozdravem,

@agienka3 tos napsala skvěle.
přeji, abys našla lepší skupinku a aby to proběhlo podle "pravidel" hlavně v klidu a s příjemnou ozvěnou pro tvé dítě i tebe.
🍀

@xxx3d Nicméně paní ředitelka to nejspíše moc nepochopila ☹
"děkuji za Vaši zpětnou vazbu.
Co píšete mě moc mrzí, nicméně si myslím, že co se týče adaptace jste
informace dostala, minimálně dopředu přímo ode mne, a jsou též součástí
i smluv a plánů. Určitě jste je i četla, když píšete, že i tam je
informace, že rozloučit se je důležité. A s tím také souhlasím a určitě
není dobře, pokud jste tu možnost nedostala. Omlouvám se.
Škoda, že jste udělala závěr takto rychle, soudit po první návštěvě, že
by nebyly zohledněny potřeby Vašeho syna je myslím dost předčasné. A to,
že děti při první návštěvě pláčou je docela běžné - odloučení od
maminky, nové prostředí...každé dítko to snáší jinak a někomu to bohužel
třeba i trvá déle nebo je to intenzivnější a je potřeba vydržet. Od
ostatních rodičů mám zatím jen pozitivní ohlasy, a to i přes to, že se
to v některých případech též neobešlo bez pláče.
Samozřejmě je to Vaše rozhodnutí a plně to respektujeme.

Mějte se krásně a ať se daří Vám i malému."

@xxx3d a moje poslední odpověď byla tato a dál už nic "
Děkuji za vaši rychlou odpověď a omluvu. Rozumím, že adaptace může být náročná a že pláč je někdy součástí tohoto procesu. I když jsem předem dostala dost informací o tom, jak by adaptace měla probíhat, skutečná situace bohužel neodpovídala tomu, co bylo uvedeno v dokumentech a adaptačních postupech, které jsem podepisovala. Měla jsem dojem, že se postup bude více přizpůsobovat potřebám dětí a že bude kladen důraz na individuální přístup.

Mrzí mě to o to víc, protože při našem setkání s vámi jsem měla opravdu dobrý pocit. Celý proces, jak jste mi ho představila, se mi velmi líbil a věřila jsem, že toto prostředí bude pro mého syna vhodné. Bohužel se ale stalo, že v praxi nebyly tyto adaptační procesy zrealizovány.

Musím dodat, že kdybyste byla svědkem toho, jak paní ***** nezvládla situaci a jednala neempaticky, věřím, že byste jako maminka, která také prožívá první den dítěte v dětské skupince, lépe pochopila, proč to pro mě a mého syna bylo tak stresující.

Obávám se, že další pokusy by mohly mít negativní dopad na jeho pohodu. I když chápu, že každé dítě reaguje jinak, věřím, že kdyby mi bylo umožněno se s ním rozloučit, situace by mohla proběhnout klidněji.

Děkuji vám za pochopení a přeji vám mnoho úspěchů.

S pozdravem"

@xxx3d Jinak je super, že máš super zkušenost, to je dobře 🙂 Já v tohle taky věřila a přesně, jak popisuješ tu "ztrátu" tyhle pocity jsem měla také a o to horší pro mě bylo co se stalo a docela traumatizující, já vím, že si někdy bude klepat na čelo, že občas maminky neřeší, když jejich dítko pláče a tak, ale pro mě to bylo něco tak nepřijatelného tenhle přístup

@agienka3 obdivuji, že i ta tvoje druhá reakce je podle mě skvělá.
a jo, ředitelka to nepochopila, nicméně napsala si to skvěle.

tam se v tu chvíli podle mě fakt sešlo několik nedorozumění, které ale měly zásadní vliv na tebe, tvé dítě, takže je pochopitelné, že se ti to nelíbilo a nechceš druhý pokus.
a je moc dobře, žes jí napsala, protože si třeba uchránila nějakou jinou maminku s dítkem nepříjemnému prožití prvního dne.

My jsme s dcerkou před pár dny také navštívily dětskou skupinku a připravujeme se na
adaptační program. Mělo by to být postupné a nenásilné. Na skupinku jsem dostala výborné reference, zaměřují se na umění a angličtinu, tak jen mohu doufat, že všechno proběhne v pohodě. Dcera je také velmi společenská, ale zároveň vždy s námi a tak netuším, jak budou vypadat její první chvíle beze mne.
Asi bych to po prvním "neúspěchu" ještě nevzdávala, možná šlo o nedorozumění, možná vám metody ve zdejší skupince nebudou po chuti a zkusíte jinam. Je pravda, že když necháváme naši holčičku mamce na hlídání, většinou se snažíme vypařit a neloučit a je to lepší, protože jí jinak dojde, že odjíždíme bez ní a většinou začne plakat a prosit, že chce s námi. Jinak si skoro ani nevšimne. Ovšem babi miluje a je s ní pořád.. No jsem zvědavá. Někdy je to ze začátku boj.
Kamarádka řeší nástup dítka do školky a je to něco šíleného, co tam zažívají a jak s příšerným přístupem se setkávají ve spolku, co si říká respektující 😀 Nevzdávají a bojují a prosazují svá práva.