Často jsem nad tím přemýšlela, ale zatím jsem nepřišla na žádný vhodný způsob, jak malému dítěti srozumitelně vysvětlit, že někdo umřel, nebo kde je člověk, kterého zná jen z fotografie. Tak, aby to to dítě co nejlíp pochopilo a nebylo z toho jen zbytečně zmatené. Myslela jsem, že se syn začne ptát až o něco později, ale přišlo to už teď (syn má 28 měsíců). Mám u postele křížek po své babičce, která před lety zemřela. Syn se začal ptát co to je atd. a já nějak mimoděk řekla, že to je od prababičky - začal se ptát, kde prababička je. Řekla jsem něco ve smyslu, že spinká na hřbitově a že to přece ví - chodíme s ním na hřbitov odmalička, nikdy jsem v tomhle směru nechtěla před ním dělat jakékoli tajnosti a ze smrti a věcí kolem ní dělat tabu a zbytečného strašáka - prostě s ním chci mluvit na rovinu, ale samozřejmě přiměřeně věku. Jenomže co je přiměřeně věku? Ve 2,5 letech prostě není schopen téma smrti pochopit. Ale na druhou stranu to nechci zbytečně odsouvat a odkládat na jindy, protože máme už starší babičky a dědečky, s kterými se běžně vídá, a kdyby se cokoliv stalo, budou mu chybět a bude se ptát - vím, že to můžu nějak zamluvit stylem ,,jel nakupovat" apod., ale ve svém věku už vycítí, že něco není v pořádku, a je mi proti srsti vymýšlet si nějaké báchorky a plést mu hlavu, protože samozřejmě každý člen rodiny by taky mohl říkat něco jiného - to raději pravdu. Ale jak ji takhle malému dítěti podat? Uvítám jakékoli vaše zkušenosti.
My jsme se znamou zavitaly do knihkupectví a na toto tema jsou hezke knizky kde je to pro deti krasne vysvetleno.
Nas to zatim nepotkalo, ale vim ze kdyz ja byla mala, ve trech letech mi umrela praprababicka a mamka mi to vysvetlila tak ze stari lide jednou usnou a spinkaj na hrbitove a my jim chodíme zapalovat svicky aby měli hezké sny jak dlouho spinkaj. A pak kdyz jsme byli s brachou starsi uz to prislo i s vysvetlenim ze telo prestane fungovat a presne na prikladu domacich mazlicku....
Jinak u kamardciny kolegyne se osvedcila konzultace s dětským psychologem, detem umřel tata, holkam byly 2 a 4 roky. A psycholožka to s ni probrala a mamka pak byla schopna vysvetlit.
@samaber Náš syn už právě mluví ve větách, ptá se na hodně věcí. Domácí mazlíčky teď žádné nemáme, poslední křeček nám umřel minulý rok a to z toho syn ještě rozum neměl vůbec - zeptal se párkrát, kde je ,,diš" (myš) a za pár dní úplně zapomněl. Ani nikdo v rodině nemá zvíře, s kterým by syn trávil čas a pamatoval si ho, aby mu pak chybělo, když odejde. Bohužel u nás v rodině víc odchází lidé než zvířátka. Ale je to určitě dobrý nápad, můžeme to zkusit u zvířátek venku 🙂
Je to tezky tema, sama nevim... ale rozhodne bych diteti nerikala o nekom kdo umrel, ze usnul...to rikali mne a ja se pak bala usnout 😀
@laisobel Děkuji za tip, knížky ho baví hodně a podle obrázků pochopil i nočník a dokázal o tom vyprávět. Zkusím nějakou knížku na toto téma sehnat, myslím, že to by mohlo hodně pomoct.
Já si pamatuju, že když mi byly 2 roky, tak přišel mamce nějakej dopis (bylo to parte její kamarádky) a ona jak ho otevřela, tak seděla u stolu a plakala a já jsem stála bezradně vedle ní a ptala se ,,Maminko co je ti?" - byly mi 2 roky a pamatuju si to - tak to pro mě bylo těžké pochopit, poprvé jsem viděla mamku brečet a ona mi nedokázala vysvětlit, co se děje. Potom později už jsem to nějak pochopila, máme velkou rodinu a stávalo se často, že někdo zemřel, a naši mě nikdy neodstrkovali, ale vždy jsem byla v centru dění, vždy jsem se mohla s tím člověkem rozloučit - dnes to vidím jako velké plus a našim jsem za to vděčná a proto to tak chci praktikovat i u syna, ale zase ho nechci zbytečně zatěžovat něčím, co by bylo nad jeho síly pochopit. Ten psycholog je určitě dobrý nápad, pokud jde o někoho dítěti takhle blízkého - než se v tom nějak plácat, tak psycholog určitě odborně poradí, aby to dítěti ještě víc neublížilo.
@rituska88 Synovi je už 5,5 let, nicméně od malička reaguje velmi úzkostně, a říct mu, že on i já jednou umřeme "definitivně", to by zatím prostě nezvládnul 😔 Když začal mluvit o smrti, vysvětlila jsem mu, že jde o koloběh, kdy staří lidé umřou a pak se zase narodí jako malá miminka (něco jako reinkarnace), to samé u zvířat. Chvíli mu trvalo, než se s tím smířil, i když fakt, že se dotyčný zase narodí, mu to zjevně dost usnadnil.
No a až budu mít pocit, že trochu víc dospěl, chci mu vysvětlit, že někdo tomu znovuzrození věří a někdo holt ne.. Zatím to téma ale otevírat nechci, jelikož mám pocit že předchozí vysvětlení přijal a na další krok zatím připravený není. Snad nedělám chybu, ale s jeho povahou jsou tyto záležitosti strašně ošemetné 😖
@onelove to je pravda.taky jsem se bala ze kdyz usnu tak uz se neprobudim😄
My to rekli tak jak to proste bylo.kdyz je nekdo hodne nemocny nebo stary tak zemre.Telo se ulozi do hrobu a duse jde do nebicka.v tomhle lhat nechci,clovek se pak do toho zamota a ditko je zbytecne zmatene.I narozeni miminka jsme rekli popravde a syl chtel videt i video.nebyl to primo zaber kudy leze miminko ale vi ze z pipinky.zrozeni a smrt je to nejprirozenejsi na svete,takze v tomhle nelhat.ty deti jsou chytry vic nez si myslime😉
Ahoj,když dcera viděla na fotce svou prababičku,která umřela,když ji byl rok,začala se vyptávat.Vysvětlila jsem ji,že babička už umřela,a teď je v nebíčku.Já sama věřím na duchy i na NEBE a PEKLO,takže jsem ji nelhala 🙂
Myslím, že můžeš vysvětlit smrt tak nějak všeobecně, nejvíc stejně dítě pochopí až zemře někdo jemu blízký. Pak je potřeba s dítětem přiměřeně jeho věku mluvit, nevymýšlet hlouposti, neskrývat smutek a pláč, nijak ho neodstrkovat a "chránit". My jsme vysvětlili smrt dědečka tak, že už ho sice nemůžeme vidět, mluvit s ním, ale je v našem srdci, máme ho ve vzpomínkách a tak je vlastně pořád s námi.
@rituska88 co vím, tak maminky si chválí tuto knížku: http://www.baobab-books.net/navsteva-male-smrti
Nám umřel strýc, kterého jsme měli všichni moc rádi 😢 . Holkám jsem vysvětlila, že strejda umřel, protože byl moc nemocný a teď svítí na nebi jako hvězdička a dohlíží na nás.
Holky na něho často myslí a když vykoukne na nebi první hvězdička, hned hlásí, že je to strejda.
No a holkám musím i říkat, že se určitě znovu zase narodíme. Ještě nechtějí uznat smrt jako definitivní konec.
@ivular To chápu. Náš syn je taky velmi citlivý, po mně. Některé věci s ním ještě nedokážu rozebírat bez toho, abych u toho sama nebrečela, a on je potom z toho zmatený. Zrovna dnes se pořád ptal, kde je prababička Veronika a když jsme mu s babičkou odpověděly, že na hřbitově, že za ní zase brzy pojedeme, tak fňukal - prostě tomu nerozumí, že babičku a dědu normálně vidí, jezdíme k nim atd. a prababičku vidět nemůže. Myslím, že ještě chvilku potrvá, než tomu začne trošku rozumět. Hlavně se musíme v rodině domluvit, aby mu každý neříkal něco jiného a neměl z toho pak v hlavě zmatek.
@adelinkkaa Naprosto souhlasím, taky v tomhle lhát nechci, jen vysvětlit přiměřeně věku. Ale třeba když už je dítku 6 a víc, tak už to je schopno pochopit, 3letému se to vysvětluje hůř. Vzpomínám si na sebe v 6ti letech, když mi umřel děda - byly jsme normálně všechny děti z rodiny na pohřbu, bylo to moc krásné rozloučení - děda měl 6 synů a všichni měli děti, takže nás tam bylo plno a před dětmi se nedělaly žádné tajnosti - akorát k otevřené rakvi nás nepustili, což je pochopitelné. Ale jinak jsme si ten rituál rozloučení prožili všichni a jsem za to moc ráda. Jen přemýšlím nad tím, od jakého věku dítě brát na pohřeb...jestli to chápe i např. školkové dítě nebo jestli by z toho bylo jen zbytečně zmatené.
@andryyysssek A kolik dcerce bylo? Dokázala to bez problémů pochopit? Taky jsem věřící, ale syn je ještě podle mě malý i na to, abych mu vysvětlovala o co jde např. v kostele při mši apod. - takže jsem ho tam zatím ještě nevzala.
@rituska88 ja to takhle rekla synovi nedavno a jsouu mu necele 3 roky.on to zda se pochopil ale uvidime casem...na pohreb nevim,nemam nic proti tomu aby tam male deti chodili ale zas na druhou stranu -vydrzi tam sedet? Nas by se tam nudil , ptal by se na vse co to je...to musis vedet sama jako ma tvuj chlapecek naturu😉
@rituska88 já brala na pohřeb dceru v roce už zmiňované babičky.Od té doby nám v rodině nikdo neumřel,tak jsem to nikdy nemusela řešit,ale asi bych dceru(6,5)teď na pohřeb nebrala.Je hodně přecitlivělá,až úzkostlivá.Syn má 2roky,ještě z toho nemá rozum.
@tulena My syna bereme na hřbitov odmalička - nikdy jsem z toho nechtěla dělat tabu, aby se pak zbytečně bál apod., kromě toho si nedovedu představit tam prostě s ním nejít, neukázat ho babičkám...prostě tak je to pro mě přirozené. Ale že bych mu přitom už i něco vysvětlovala, tak to zatím ne. Teď se začal ptát - protože jsem si to neuvědomila a řekla, že křížek v ložnici je od prababičky a je pro něho těžké pochopit, kde prababička je, když ji nikdy neviděl, ptá se, jestli půjdeme na hřbitov...no teď už to nemůžu vzít zpět a musím nějak odpovídat 🙂
@rituska88 je pravda,že už byla větší,kolem 4let,ale pochopila to dobře.Sice párkrát pofňukala,ale jinak v pohodě 🙂
@baris Někde jsem četla, že děti předškolního roku ještě vůbec nedokážou pochopit smrt jako něco definitivního. Vzpomněla jsem si na sebe v 6ti letech - to mi umřel děda - pak jsem na něho často myslela a plakala a mám dojem, že jsem to ještě jako tu definitivu nechápala, ale o 2 roky později při tragické smrti 13tileté sestřenice už mi to bylo bohužel jasné až moc dobře...
@baris Ono mě tehdy o tom všem donutilo hodně přemýšlet to, že Zuzanka přece byla malá - byla jen o 5 let starší než já, chodila do školy...a umřela, protože ji srazil vlak...v rodině se tehdy dost probíraly podrobnosti, takže o tom, že je to stav konečný, už jsem tehdy byla přesvědčená, i když smířit se s tím trvalo podstatně dýl...vlastně už to bude 20 let a bolí to pořád ☹
@rituska88 to je hrozné,děti by neměly vůbec umírat ☹ Ale vím,jak se cítíš,mě v 18 umřela o rok starší kamarádka,navíc měla dva týdny před svatbou,a byla těhotná ☹
@adelinkkaa No já doufám, že to v dohledné době nebudu muset řešit, ale zase je lepší být na to nějakým způsobem připravená, holt jsou to věci, které se stávají. Ale asi do těch 4-5ti let bych ho na pohřeb nebrala, potom už bych v tom asi problém neviděla. Kamarádům bylo 5 a 6 let, když jim umřela maminka, a na pohřeb nesměli - tenkrát mi jich bylo líto, že se nemohli s maminkou rozloučit, mně tehdy bylo 9 a byla jsem i u otevřené rakve a oni se mě pak na všechno ptali - to mi přišlo vůči nim hnusné, protože to všechno už moc dobře chápali (jejich maminka byla dlouho těžce nemocná a rodina je připravovala na to, že zemře).
Mému synovi budou v prosinci 3 roky. Mého dědu zná jen z fotky. Říká mu dědo, hezky spinkej. Chodíme na hřbitov umýt hrobeček , děda tam leží, protože umřel, ale když chce, tak na nás kouká z mráčku na kterém sedí. Takhle syn vysvětluje kdo je na té fotce...
Tak můj syn v tomto věku ještě nemluví, tak bych mu to těžko vysvětlila, ale ctyrletemu jsem to vysvětlila na zvířátkách, kde smrt viděl (jak domácích mazlíčcích, tak na maso). Teď zemřel tchanum pes a chtěli ho pohřbít u nás na zahradě, tak ten starší ten rituál pěkně pochopil (a všem koho potkal pak vyprávěl o smrti a pohřbu toho psa.. A teď vzpomíná u hrobecku když jde kolem