Jak vysvětlit dítěti, že se něco nesmí?

Mám téměř tříletého syna. U nás se z dlouhodobého efektu vyplatilo pídit se po tom, proč ty věci dělá, a najít vhodnou alternativu, případně uzpůsobit. Např. na televizi může dítě "bušit", snažit se jí dotknout, protože se mu prostě líbí jeho vlastní odraz v ní, řešení může být nabídka něčeho jiného bezpečného, v čem se uvidí; kytky může trhat, protože se mu prostě líbí květy, pak bych se s ním třeba u těch kytek zastavila a důkladně si je s ním prohlídla, očichala, ohmatala atd. Důležité je pídit se po motivech, po tom, co v dítěti ten zájem o danou věc vzbuzuje.
Děti se učí nápodobou, pokud jim někdo bude milionkrát za den říkat NE, NE, NE, za chvíli to od něho uslyšíte taky...
Obecně je lepší nastavení pozitivní - říkat a ukazovat dítěti, co má dělat a jak může věci dělat.

@olga_ Děkuji. Já si právě myslím to samé. Jen mě nenapadlo ukázat mu co s tím tedy má dělat.
Ne, ne ,ne už ho naučila babička dokonale. :(

Fyzicke "vysvetlovani" ani krik rozhodne nee, to je primitivni zpusob komunikace a ukazujeme diteti,ze je primitivni ono i my. Durazne receno NESMIS,pevnym hlasem a bez usmevu... a pak hledat alternativy, ktere ho zabavi. Dnes je pro deti takovych vymozenosti,ze si vyberete urcite🙂 Zaklad je nepovolit, aby v nezadouci cinnosti pokracovalo.

Dam sem prispevek, za ktery mne asi ukamenujete, ale at jsou tu zastoupeny i matky, ktere to ne vzdy tak dokonale zvladnou. Zastavam stejny nazor jako vy, vysvetlit, odvest pozornost, drzet ruku atd. Jednou jsem to uz ale nevydrzela a přes ruku ho placla. Syn 16 m neustale chodil zapinat a vypinat kavovar-je to zábavné, vrci to, tece z toho voda, blika to. Vysvětlovali jsme, umožňovali jsme mu jej obsluhovat pod nasim dozorem, kdyz byla chut na kafe, ale proste to byl magnet a syn to opakovane zkousel, idkyz vedel, ze uz neni pro pousteni duvod (bylo prave udelane). Drzela jsem ruku, az se vztekal, ale proste porad nic. Po odneseni jinak se vracel a to same nanovo. Tak jsem ho jednou pres ty rucicky placla a odešla. A svete div se, nema trauma a kavovar pousti dost malo casto. Nejčastěji k nemu jen vyleze, vztahne ruku, pak rekne ne, placne se sam pres ni a zacme se smat...
Nedavam to tu jako vzor chovani matky, ale proste jako neco co se proste stalo a vlastne to nakonec melo pozitivni důsledek🙂

@sandi vsak ono mu to taky neuskodi,ja bych to nehrotila a rozhodne neodsuzuju

@sandi Hele to je úplně normální, že občas ti to prostě ujede. Já svou malou taky jednou plácla, když mě čapla za vlasy a vyškubla jich pár, bolelo to jak sviň a fakt jsem chtěla, aby toho nechala... Důležitý je, nebrat to jako základní metodu výchovy, ale když to ujede, tak se prostě stane. Hlavně, když to není často 😉

olga_ Tvoje metoda je bezva a taky se snažím to tak dělat, ale tříleťák je něco jinýho než roční batole. Pro ní jsou většinou ty důvody dost jednoduchý - vidí něco novýho, chce to prozkoumat, jenže její způsoby jsou destruktivní nebo je to něco, s čím by si mohla ublížit (nebo to sežrat). většinou jí nechám hrát si s tím do tý doby, než to začne likvidovat/ubližovat si s tím, pak jí začnu vysvětlovat, proč ne, a pak prostě zabraňuju nebo se snažím jí odlákat k něčemu jinýmu. Taky se snažím jí ukazovat, jak si s tím má hrát "správně", ale ona prostě chce dělat to, co nemá. A NE je zatím jeden z mála povelů, kterýmu určitě rozumí. Čím bude starší a bude toho víc chápat, tím míň to NE chci používat, to je jasný. I teď se snažím spíš vysvětlovat, i když vím, že mi nerozumí.

Já mám stejně starého chlapečka, takže toho moc o výchově zatím nevím, ale myslím že je uplně normální, když dítě říká NE. Projevuje tím svou osobnost. Přece nebude celý život říkat ano maminko, jistě maminko. A je jasné, že když mu něco zakážeš, nebo zvýšíš hlas jednou, tak to nepochopí. Musí se to opakovat, vysvětlovat. Musím říct, že přes ručičku už párkrát dostal a už ví, že to nesmí. Např bouchat s dveřmi (skleněnými) - občas to udělá ale hned ví, že neměl - čeká, co bude. Ale říkat přijď až budeš hodný chlapeček mi tedy přijde moc... to takhle malý dítě nepochopí a velkýmu to udělá akorát bordel v hlavě.

@bekyc
On říká ne ne ne. Ale neví co to znamena. Jen opakuje. Vypadá to komicky. Říká to totiž u věcí se kterými to vůbec nesouvisí. 🙂
Když vysvetluju, že se něco rozbije, přijde mi to mimo mísu. Jak má pochopit co to znamená, když nikdy nic nerozbil.

@lucie87r Já myslím že brzy budou rozumět. On nerozumí tomu, že se to rozbije, ale tomu, že to nesmí. Já se vždycky zlobím, sama zatím nevím jak moc se mám zlobit, někdy se musím sobě v duchu smát. Takže vlastně jsem ti moc neporadila, sama tápu.. ale zastávám názor opakovat a opakovat. Jednou na to přijde.

@listopadka1 Můj téměř tříleťák (bude mít půlce října) byl docela nedávno taky roční batole 😉.
Přístup k dítěti se ve svém základu u mě nezměnil. Když měl rok a půl, krájel příborákem lilek, myl na židli nádobí, v roce obsluhoval s obrovskou vášní mop, přelíval vodu z kelímků, přes sítko, postupně i s trychtýřem atd., dostal do ruky spoustu syrových potravin při vaření (od dvou pozná všechny obiloviny a luštěniny, co máme doma)...
Bylo to někdy na palici, ale teď mi např. sám a když má chuť naloží pračku, trénuje ukládání talířků na odkapávač, nakrájí mi měkkou zeleninu, sám si nakrájí jablko (příborákem), zamete atd. Prostě mi ve spoustě věcí regulerně pomáhá.
V tom období od roku do dvou to bylo v tomto ohledu nejnáročnější, ale moje zkušenost mi říká, že se zapojování dítěte do běžných činností, o které jeví samo nebývalý zájem, může poměrně rychle překlopit v regulerní pomoc a spolupráci.
Ty roční děti to chtějí mít všechno reál, pak je to už lepší i v tom, že ty věci začíná dělat i "jako".

@olga_ je to pravda. Dcera 2 roky ochotne mi pomuze s mytim nadobi, naplni mi pracku, vyprane pradlo roztrepe, pomahala mi s mytim oken, kdyz neco rozsype na zem vezme smetacek, lopatku a snazi se to pozametat.

Ještě mě napadlo v souvislosti s názvem diskuze - lepší se mi zdá říct třeba "Pepíčku, to se mně (mamince) nelíbí, protože..." spíš než nějaké neurčité "to se nesmí". V prvním případě si to dítě spojí s maminkou, v druhém vůbec s ničím...

@olga_ o tom jsem alevubec nemluvila. v tomhle mate naprostou pravdu, zapojovat deti jak to jde do domacich praci je nejlepsi zpusob, jak je zabavit, s tim se neda nesouhlasit. Ja jsem resila, ze rocnimu doteti jeste spoustu veci nevysvetlim a jeho motivy jsou o neco primitivnejsi nez u ditete trileteho,

@listopadka1pardon, pisu z telefonu a odkleplo se mi to driv.

proste myslim, ze tazatelka se pta, jak vysvetlovat rocnimu diteti, ze neco delat nemuze, ne, jak ho zapojovat do domacnosti (coz je dulezite, o tom zadna). protoze at chcete nebo ne, at vymyslite cinnosti horem dolem, stejne bude vzdycky neco, co dite delat nemuze a i to mu musite nejak vysvetlit. a rocnimu diteti muzu do zblbnuti vysvetlovat, ale nakonec stejne skoncime u NE, protoze to je pro nej nejsrozumitelnejsi. a samozrejme cim bude starsi, tim min ne budu pouzivat, protoze uz pochopi jine formy vysvetlovani. a nemyslim si, ze by se castym pouzivanim ne dite nejak poskodilo, jasne, taky se to nauci rikat, ale koneckoncu i dite ma pravo nesouhlasit a asi sotva vam v roce prednese dlouhou souvislou argumentaci. takze pak zas pujde o to naucit ho, kdy a proc to ne pouzivat.

@listopadka1 Nepíšu o cíleném zapojování (to je také důležité, ale u ročního asi těžko, tam člověk vychází z jeho zájmu o věci a činnosti), v tom si asi rozumíme, i rozumíme si i v tom, na co se ptá tazatelka.

Rozdílný je způsob, jakým to řešíme.
Řešení, které jí nabízím já a které mi fungovalo i u ročního dítěte, je zájem o jeho motivy - tím myslím opravdu se ho ptát - ano, i toho ročního (motivy bych u ročního nenazvala primitivní, často jsou až překvapivě rozumné!) -, zastavení se s ním u té věci, vymyšlení alternativního způsobu, jak ano. Vytváření bezpečného prostoru pro jeho zkoumání a zájem.
A souvisí to i s tím - a tady se asi neshodneme -, že to dítě spoustu věcí prostě pod dohledem nebo ve vhodné modifikaci dělat nechám.

@olga_ vtipné je, že já jí právě nechám dělat skoro všechno, co jí zajímá, ale vždycky se prostě vyskytne něco,co už třeba jen kvůli bezpečnosti dělat nemůže. Třeba konkrétně to jedení písku nebo olizování věcí, co najde někde na zemi. To mi prostě nepřijde fajn a i když její motiv chápu, v tomhle případě to nejde udělat "bezpečně" - prostě písek ochutnávat nemůže. Ukazuju jí, co se s ním dá dělat jiného, jak si s ním hrát a tak, ale když jde lopatka do pusy, tak prostě řeknu ne. a abych jí místo písku dávala piškoty nebo nějaké mlsky, to teda ne (i když je mi jasné, že to byste neudělala ani vy). Klidně jí nechávám ochutnávat sedmikrásky a jiné přírodniny, které jí neublíží, ale písek, hlína a tak to není OK.

@listopadka1
A co se stane, když ten písek, hlínu ..... sní? Jako ptám se na to jestli jí to to tak hrozně ublíží. Maty totiž začal ochutnávat kamínky, kameny všech velikostí. A já se ho jen zeptám jestli je dobrý, on zjistí, že ne a vyplivne ho. Ze začátku to dělal častěji. Teď už jen zřídka. Počítám, že s hlínou a pískem to dopadne stejně.
Na začátku jste psala, že nenecháte dotknout se horkého čaje atd. Já ho nechám (samozrejme ne vařící) ale myslím, že pokud mu budu tohle a jiné zakazovat, tak Jakmile odejdu já nebo on do jiné místnosti, bude to první věc kterou vyzkouší :(

@lucie87r nic se nestane 😉 syn už takových přírodních věci ochutnal až až ☺

A co třeba skákání do kaluží, dovolíte? Jen mě to zajímá. Já ho třeba jednou nechala, ani na to neměl boty, ale byl tak šťastnej. Teď v těch vedrech ho nechávám vždycky cestou z procházky vymáchat se v takový kašně, kde stříká voda přímo ze země, má z toho hroznou radost, nedávno tam byla paní s holčičkou která se chtěla cachtat taky, ale paní jí řekla To nesmíš, přece nechceš být jako tenhle chlapeček. Ale na ní bylo vidět, že by moc ráda. 😀 Jinak myslim že písku už sežral taky hodně, nevadí mi to až tak, jen si myslím že není dobrý aby olizoval a jedl ze země kde co, v těch parcích nikdy nevíte kterej pes to tam počůral takže mu říkám, že ne. To samý s kytkama, sedmikrásky nevadí, ale jiný kytky by vadit mohly.

@bekyc
On mi ještě nechodí. Takže kaluže zatím nic. Ale upřímně už se na to sama těším jak tam budeme skákat spolu :D
Blbé je, že manžel tento typ výchovy nesdílí. Takže pokud jdeme spolu je to krapet o tom kdo z koho :(
Maty miluje pampelišky. Jednou jsem mu ji podala do kočárku a když jsem se na něj ohlídla. Trčely mu z pusy 2 zlute snítky. Vypadalo to hrozně vtipně :D

@lucie87r no tak treba do toho pisku muzou chodit kocky, ze ano. dneska treba chtela olizovat drzadlo nakupniho kosiku, to jsem ji kupodivu taky nenechala. nevadi mi, kdyz se uspini, zablati nebo tak, ale nemusi dostat prujem nebo zloutenku.

@listopadka1
Já vas nechci nijak kritizovat.
Každý máme proste jen míru někde jinde. Pro někoho je nepripustne i jen to, že se děťátko ušpiní.

@lucie87r Hele, já myslím, že je to v pohodě, podle toho, co píšeš. Opouštím diskuzi a přeju spoustu radosti při času stráveném se svým dítkem - letí to, letí 💃

@olga_
Mockrát děkuji za pomoc. Uvědomila jsem si dost věcí. ......

kuk sem: http://www.aharodicovstvi.cz/stanovujete-hranic...

@kanibalkaaaaa "seš zlý to se nedělá,az budeš hodny chlapeček tak přijd ted te nechci" tohle je hooodně zrádný: https://www.marianne.cz/clanek/podminena-laska-...
vhodné je taky oddělit čin od dítěte (hodnotit čin a ne dítě): http://www.babyweb.cz/odmeny-tresty-ve-vychove-...

@lucie87r Dvakrat v klidu gysvetlim, ze to opravdu delat nemuze s pouzitim slova ne a potreti uz jsem cilene neprijemna a pokud neposlechne jdeme pryc nebo doma posilam do pokojicku. U nas je to ale take dano tim, ze je vic deti, kdybych opakovala vse desetkrat, tak se nedostaneme obcas ani z bytu. Neposilam je ale pryc s vetou, ze zlobilyva majinprijit az budou hodne, ale s tim, ze ted to udelam bez nich a maji jit pockat vedle, protoze se jinak nikam nedostaneme a muzou prijit nebo si hrat priste.

@tomikjoejoe kupodivu se mi osvedcilo nelhat ani tomu nejmladsimu, kdyz mi prekazi ne o se mi to zrovna nehodi, aby se valely v pisku, tak jim to normalne reknu, chvilku to trvalo, ale pochopily to, vedi, ze jak to pujde udela se vec k jejich spokojenosti.