Jak vysvětlit dětem odchod mazlíčka?

@cherie24
Rekla bych pravdu

Pravdu. Odejde, ale.. rozloucime se, měli jsme se všichni moc rádi, když na zvířátko budeme myslet, bude furt s nama, klidně bych udelala nějaký rozloučení - namalujeme obrázek a dáme/pošleme zvířátku.

My sme dcerke povedali ze Jerrynko odisiel do nebicka, kde ho uz nic neboli a bude odtial na nas davat pozor. Ked bola vacsia, bola trochu zmatena ci je teda pochovany na zahrade alebo v nebicku, tak to sme vysvetlovali ze iba dusa ide do nebicka, vzala to cele dobre 🙂

Kolem Vánoc jsem se tu ptala v souvislosti se psem, i když tam šlo o případnou euthanasii. Holka to nakonec rozchodila a je zase parťačka (ale je 14,5...).
Ty máš holky malé, hodně malé děti to vnímají jinak. Určitě říct pravdu, ona si to nějak poskládá. A pak třeba udělat hrobeček a nosit kytičky.

řekla bych pravdu...že se mu zastavilo srdíčko a umřel...a že máme být na sebe hrdí,že s námi prožil hezký život...a hlavně ..udělejte hezké rozloučení..pohřeb...děti to pak nesou snáze,pokud mají možnost se rozloučit..zasadit kytičky...zabalit do hrobečku hračku..

no nejdriv se s tim smir sama, podle toho co pises, bojis se hlavne ty... a pak detem rekni pravdu. je to zivot, kolobeh zivota. neovlivnime to. bohuzel. deti jsou chytre a je podle me nejlepsi jim vzdy rikat pravdu...

@cherie24 umřela nám kočka. Děti - 6, 3, 1 - to zvládly dobře, hlavně jsme jasně řekli, co se stalo. Ještě než jela na veterinu, tak jsem jim řekla, ať se rozloučí, že nevime jestli ji doktoři zachrání. No nešlo to. Než jsme kočku pohřbili, tak ji chtěly vidět. Upřímně vidět ji mrtvou jim překvapivě pomohlo se s tím srovnat. I mě to pomohlo k tomu přijmout skutečnost. Takže ví, kde je - na zahradě, ví co se jí stalo - umřela. A čas od času na ni vzpomeneme.. a v létě zase budeme nosit kytičky..

Pravdu. Umřela nám kočka když měl syn 4 roky. Společně jsme ji pohrbili, hladil ji, divil se jak je studená, povídali jsme si o tom. A vzal to v pohodě.

Zcela na rovinu. Pravdu, zviratko odeslo, ale to nevadi, protoze to proste k zivotu patri a dulezite je, ze melo krasny zivot.. Okecavani vede jen k naprostemu zmateni ditete, toho, ze se v tom pak porad "babraji" protoze jim to ocekavani hlava ne a ne pobrat (vetsinou to ma nejakou mezeru, ze..). S pravdou se deti srovnaji rychle

Říct pravdu. Nám umřel křeček,tak jsme to dětem vysvětlili,dceři bylo 5,5 a synovi 3 a kousek.a dobrý.zadne okecavani.

Říct pravdu. Možná tě překvapí, jak dobře se s tím dcera vyrovná. Osobně bych asi děti nepřipravovala dopředu, aby se ten smutek neprodlužoval a dala bych si pozor, aby pak mrtvého králíčka nenašla právě dcerka (i když pak bych jí ho ukázala), aby na ten prvotní šok nebyla sama. Králíčkovi bych pak udělala nějaké hezké rozloučení.
Držte se ❤️.

Určitě pravdu. My měly kocoura, vypiplaneho, s dětmi úžasný parťák. Prostě víc než kocour. Člen rodiny. Dodnes mi není dobře když o tom mluvím a děti na něj také stále myslí a vzpomínají a mluví o něm. Už to jsou skoro dva roky co odešel 😓. Od diagnózy jsme měly cca 2-3 týdny na rozloučení a vstřebání. Začala sem na to děti chystat od začátku že je moc nemocný zlou nemoci která nejde vyléčit a že brzy umře. Aby to nebyl pak takovej šok. Samozřejmě jsme řešili i že bude v nebicku kde na nás počká a jednou se všichni uvidíme a že tam bude šťastný. První měsíce snivali co tam všechno dělá a furt si o tom povídali ( chytá myši, běhá po louce , hraje si ) mě to rvalo srdce ale jim bylo vidět že to pomáhá.

Nám v červenci zemřel pes, dceři bylo 2.5 roku. Řekli jsme pravdu, že měla bolesti a hodně trpěla, tak musela odejít do nebíčka její dušička, aby ji to nebolelo a takové. A zrovna minulý týden se z ničeho nic rozplakala. Říkám, co se děje, tyjo … ???? A ona: A už přijde Julinka z nebíčka? ……. 😞😞 A tak strašně plakala. I u malých dětí to musí asi trochu odvát čas …

Normálně. Umřel. Dušička odešla do nebe a tělíčko pohřbíme. Nijak to netutláme, když umře mazlíček. Když je nutná eutanazie psa/kočky, děti u toho normálně jsou, voláme si veterináře v těchto případech domů, aby zvíře nebylo ve stresu z cesty a prostředí veteriny (historicky jsme měli dost zvířat na dožití, problémových kousků z útulků apod., proto už těch zkušeností s uspáním/smrtí celkově mají děti vícero). Vidí že brečí máma, že slzí táta; že zvíře navždy, klidně usne. Dcera maluje do hrobečku obrázky, píše vzkazy, dáváme tam třeba i pamlsek, kluci s tátou kopou jámu..... pohřbíme, rozloučíme se, hrobeček zakryjeme hlínou a je to uzavřená věc. Děti si to odtruchlí v ten moment s námi a dál už ani není co rozebírat. Nic jim nevrtá hlavou, nic není nejasné. Obecně, děti jsou v tomhle velice věcné a obvykle to nesou líp než dospělí.

kup jim noveho kralicka, mozna ze ten starousek jetse na chvilku ozije a nebude to tak bolestive pro teba a deti.

@lvl16 já bych to naopak dopředu určitě řekla. Ale každé dítě je jiné, moje dcera kdyz má možnost se na něco nepříjemného připravit předem, je pak klidnější. A taky bych jim dala možnost si králíčka víc užít, rozloučit se ještě za života.
Když umřel praděda, daly jsme spolu s dcerou svíčku za okno a to bylo fajn. Říkala jsem že proto, aby jeho dušička našla cestu když se bude chtít rozloučit a aby věděl že ho máme rádi, jestli tam někde je. A ať najde cestu taky tam kam poletí. A mluvily jsme i o tom, že někdo věří že po smrti nic není, někdo že ano, vysvětlila jsem jí základní náboženství, řekla, že já věřím v reinkarnaci, ale že nikdo neví nic určitě, protože si na to nepamatujeme.

Když umíral pejsek, bylo malé půl roku, ale rozloučili se - chvilku se dívali do očí. Myslím, že nějakým způsobem chápala co se děje. Umřel, když jsme šly na oběd do restaurace co nejblíž veteriny a malá začala plakat a já najednou měla taky takový divný pocit. Když jsem volala dcery tatínkovi, potvrdil mi, že Brusíček opravdu umřel. A do dneška mi připadá, že za námi do té restaurace přišel se ještě rozloučit.
@cherie24

@jerrabina ten pejsek prisel ver mi, mne se to stalo 2x a sedelo to presne na cas. Odstehovala jsem se do ciziny a bylo to hodne kilometru a nevedela jsem dopredu, ze jdou na veterinu ani s jednim. Oba dozily u mych rodicu. Jednoho mi rodice adoptovali kdyz mu byl rok a ten druhy u nich zil spokojene od svych sedmi do 14 let. Prijdou......
i lide, je to v sekunde ....... a pocitu........ a jsou svobodni. Delaji to i lide.