Jak vychovávat 15měsíční dítě?

Z mého pohledu (syn má rok a tři čtvrtě) je to zcela normální chování. Vysvětlování nese plody, ale ne hned. Včera chtěl syn vylít vodu z hrníčku do knížek, takže jsem mu hrnek za velkého řevu vzala a vysvětlili jsme si, že tam se voda neleje. Dnes šel ke knížkám a říkal voda nenene (čímž ale neříkám, že kdyby ji měl v ruce, že ji tam nenalije znovu 😀). Prostě trpělivost, ale je to běs.

Nerozumíte si, protože nemluvíte stejnou řečí, až on začne mluvit, bude vše daleko snazší 🙂

Normální, snaž se to vydýchat 😀 Mám teď doma to samý, taky v bleděmodrym 😀 Na terase otrhává nezralý maliny no letos možná stihnu utrhnout dvě tři červený? Psovi vysypává granule do alelujá (to že je pak jí nebo máčí vedle v misce s vodou o tom ani nemluvě), když neni po jeho vzteká se na entou. Jednou se tak vzteknul že se rozběhnul proti zrcadlu a prásknul hlavou v plný síle - měl bouli nejmíň tejden. Venku se pohybuje hezky je zvyklej od prvních krůčků. Za ruku chodí v pohodě, no jsou momenty kdy se trhá a vzteká se ale to má smůlu jsou věci přes který vlak nejede. Já radim se obrnit a neustupovat, ony ty minuty kdy je klid protože se nevzteká jsou pak pozdějc draze vykoupený 😉

S dovolením jsem si odklikla "dostávat upozornění na nové komentáře". Máme doma 14ti měsíčního klučinu a zrovna nám to začíná. Zrovna dneska jsem měla chuť po něm skočit, ... tak jsem raději nažhavila net a začala hledat rady jak na něj "po dobrym". Přesně jak píšeš - vztekloun-ignorant. Ten náš ještě navíc v jakýmkoliv stupni rozčilení mlátí hlavou o cokoliv ( o zem, o stůl, o zeď, o sprcháč ), asi ho to uklidňuje 🙂 🙂.
Takže nám přeju pevný nervy a všem díky za komenty 😎

Tato diskuze mě docela zaujala - je tu nějaká maminka co by měla podobné trable s holčičkou - zatím koukám jen kluci 🙂 ? jsem teprve v očekávání tak hltám informace dopředu ať to stihnu vstřebat 🙂 Přeji hodně trpělivosti.

Ehm jinak můj bratr tohle dělal také a jemu to bohužel z velké části zůstalo (třeba se sním nedalo jít ani nakupovat -lehl si na zem kopal nohama a řval, že něco chce, prý i skoro modral vzteky) 😀 dnes je dospělý a už se ovládá ... občas, ale některé móresy má pořád 😀 . Tchýně mi vyprávěla, že můj muž byl to samé - dokud nezačal chodit tak to bylo dobré - pak tak vodítko 🙂 ... lezl po nábytku (a že mají dodnes vysoké skříně 😅 ), zlobil vztekal se no byl zkrátka pěkné číslo, běhal nedal se unavit ... a musím podotknout, že mu lecos také zůstalo - parádně se umí vztekat 😀 ...

Jéé, u nás je to úplně stejný...i s tou vybíravostí v jídle...na všechno kromě jahod a několika málo vybraných jídel dělá Lucinka "nenene" a to dřív baštila vše. Jinak ji většinou nechám vyvztekat, ale snažím se ji zvykat na to , že ne vždy bude po jejím (viz. ta houpačka). Nenadávám jí, ale ani neutěšuji (pokud je to vzteklý výstup - ne strach nebo bolest, to ji hned beru do náruče). Snažím se jí vysvětlit, že to jinak nejde, ona samozřejmě nechápe. To ocumlávání věcí, za to bych mu asi nenadávala, přijde mi, že je to ještě takový miminkovský reflex.
Ale jestli to dělám dobře? Já nevim, taky pochybuju...

Ahoj, myslím, že všechny děti si projdou více méně tím samým, já to neřeším, snažím se být v klidu, malý se venku vzteká, když není po jeho (musíme jít jinam, než chce, musí počkat na houpačku atd.), lehne si na zem a začne se zmítat (to u dcery nebylo). Vezmu ho do náruče (jinak by mě nevnímal), vysvětlím mu, o co jde, a tak pořád dokola a dokola a dokolalala. Jí sám, všechno mu padá různě okolo, občas nakonec převrátí celý talíř na zem, když už nechce, nebo se v tom čvachtá rukama, tak mu to seberu, řeknu, že se to nedělá. Podlahu pod židličkou vytírám stokrát denně, naštěstí máme psa, který nametený hromádky rád sežere. Nechává mě to v klidu. Objevuje svět, začíná si uvědomovat sebe sama, takže se na něj za to nezlobím, spíš se tím bavím (ale to samozřejmě nedávám znát) 😀 Jen mu vymezuju mantinely, on to za čas vstřebá a zklidní se.

@babuna to by byla parada kdyby se dalo vse nastudovat, pochopit dopředu 🙂 Problem je, ze nikdy nevis jake dite vyfasnes 😀 ale preju at moc problemu v materstvi neresis 🙂

Uplne bezny scenar 🙂)) syn byl uplne stejny, hahahaha mi to pripomelo ty doby 🙂)) jidlo do roka v poho, od roka hruza-proste jsem smirila s tim, ze ji jen banan, presnidavku do ruky, suchy rohlik, zeleninu jen rozmixovanou v polivce, neji maso atd.- tak ati, v puberte se to snad zmeni 🙂))
jinak syn bezne nechtel jit kam ja-a tak jsem sbirali kaminky a hazeli do kanalu, kdyz nechtel do kocaru (coz ma ted i dcera) nekompromisne pirkurtuji. syn docela poslechl pri silnicnich pravidlech, dcera tedkom vubec-leti a leti!! proste utikam za ni-az bude mit rozum, pochopi to, proste furt omeldavat dokola....to stejne na hristi, proc by se nemohl houpat klidne hodinu?? syn se taky tak dlouho rad houpal, pokud jsme na houpacku cekali-tak jsme se pak houpali dokud chtel.....taky rval, nepujcoval hracky, mlatil deti, hazel piskem nebo kaminky, neco dela dodnes, ale uz je to nebe a dudy 🙂))) proste furt opakovat, nekdy dat na prdel a prezit!!!!

@terezapetrova jo jo to chápu 🙂 ne vše jde nastudovat, ale mít nějaký přehled taky není k zahození ne ? 🙂 já se během let k dětem moc nedostala .... sice mám sourozence a jsem nejstarší, ale jsou všichni nevlastní a byli jsme už dost velcí když se rodiče brali .... tak se teď snažím navstřebat informace 🙂 🙂 jinak s mým štěstím to bude dílo 😀 😀

@babuna jasan 😉 aaa to bude dobry. Ale hlavne at to bude jakykoliv budes to muset dat 😀 Muj starsi se vzteka bezmála skoro 4 roky v kuse, no je to narocny ale co nadelas nekdy se neda delat nic jiného nez jak uz tady někdo psal vydržať! 😀

To že všechno strká do pusy je normální ,🙂 Jen ať si dá, dobře mu tak. Ale ohledně chování je potřeba aby dítě mělo respekt. He potřeba mi zrovna v této chvíli to ukázat a říct ne. Zkouší hranice kam může zajít.

Juknete na stránky nevychovy,jsou tam super videa a "navody"

Ahoj, nečetla jsem celou diskuzi. Mám dvojčata - kluky - téměř 2leté. To, co popisuješ, mi přijde jako nástup období prvního vzdoru, kdy si dítě začne uvědomovat svou osobnost a vytyčovat si první hranice. Taky jsme to měli doma, jen klidnější. Kluci začali chodit ve 13 měsících, asi od 14 měsíce nechtěli sedět v kočárku. Propli se jak luk a nezmohla jsem nic. Naučila jsem je chodit za ruku. Bylo to dost těžké, chtěli se vyškubávat a lítat přes ulici. Ale nepovolila jsem. Neustále jsem jim vysvětlovala, proč je tak držím. Nejvíce mi pomohlo pořád, pořád, POŘÁD mluvit o zajímavých věcech, o tom, co vidíme, co potkáváme apod. Jakmile jsem přestala povídat, už se cukali, chtěli jinou zábavu. I takto malé děti mi rozumněli, co vyprávím. Je to ale tím, že na ně stále mluvím a vysvětluji.
Co se týče klouzaček a dětských hřišť, zase neustále opakovat. Pomáhalo dopředu je nachystat na situaci, že musí počkat, co by se mohlo stát...cestou na to hřiště. Chce to čas. Kubík se to naučí, odkouká jak to dělají ostatní. Je potřeba upozorňovat, vysvětlovat. Když se vzteká, odvést pozornost, nabídnout jinou oblíbenou zábavu. Nebo se na čas klouzačkám vyhnout. V té hlavičce to musí dozrát, nejde to všechno hned. Pro děti to jsou všechno velké emoce.
Na jiné maminky nehleď. Buď to pochopí nebo ne, ale to je jejich věc. Vždy se najdou nějaké zkoumavé oči, které už jen pohledem kritizují a ty máš pocit, jak jsi špatná maminka. Nehleď na to.
Úplně tě chápu, že to nechceš řešit silou, ale domluvou. Podle mě je to nejlepší cesta a začátek. Chce to hodně trpělivosti, času, dobré naplánování, vytvoření vhodných podmínek. Když to nejde, neboj se této činnosti nějaký čas vyhýbat. To je jako s jídlem. Když dítě nechce něco jíst (ze začátku tolik nových chutí), nabídni to později, za pár týdnů.
U jídla nám pomáhá vyprávění pohádek nebo zážitků, popisování věcí okolo...zaměstnat oči a fantazii. My s klukama diskutujeme, jakou má jídlo barvu, odkud pochází, jak jsme to vařili...co nás napadne. Je to lepší jak pouštět pohádku 🙂 Taky jsme to tak měli, že jeden snědl celý obložený talíř zeleniny a druhý odcházel spinkat jen o chlebu. Každé dítě je jiné a má svůj čas. Přijde na to. A Kubít to všechno odkouká od Tebe. Když s klukama jíme, jím vždy to samé a moc si to pochvaluji, říkám, jak mi to chutná, jak sním teď papriku a teď ten dobrý sýr...kluci napodobují a třeba jen ochutnají a odloží, ale i to jsou začátky jak je to naučit jíst.
Když ochutnávali kamínky, písek apod., ptala jsem jich, jak jim to chutná a nakonec jsme to uzavřeli, že to není vůbec dobré, že to dělají jen miminka (na to dost slyší), že budeme mít špinavé zuby a bude nás bolet bříško...určitě si najdeš ty argumenty i pro Kubíka. Ale nestrachuj se. Hodně dětí takto ochutnává. To je pro ně přirozené, jen to odnaučit.
Držím palce. Není to lehké, hlavně to jde pozvolna.

Já mam 8 leté děcko. Byla jsem na něj sama. Zkusila vše jako každé dítě. Stekat se, vyvádět v obchodě.Prostě jsem jí třeba z obchodu vytáhla seřvala a naplácala a už to nikdy neudělala. Prostě dát na prdel a hotovo. V dnešní době se děti vychovávají domluvou a přísným pohledem a taky to tak vypadá. Šílený. Úplně to nesnáším, když má někdo nevychovanýho parchanta 😀
Jinak mám děti ráda, ale poslouchat prostě musí ☺

Je to tu beznadějné. Klidně ty děcka plácejte hlava nehlava a vůbec se nesnažte do nich vcítit a něco jim vysvětlovat. To by vás zbytečně okrádalo o drahocenný čas.
Násilí plodí násilí a zanechává jizvy na duši a je jedno, jestli je to plácnutí přes ruku nebo mlácení řemenem. Je mi některých dětí fakt hodně líto, ale je to váš boj.

😀 no uplný násilí 😀😀😀
Já si tu nestěžuji, vy ano. Tak kdw vude asi ta chyba? Že by výchova? 😀😀😀

@janickajana Tak určitě, seřvat a dát na prdel patnáctiměsíčnímu dítěti a ono už to nikdy neudělá! 😀 Hmmm.

@janickajana Zakladatelka psala, že bít chlapečka nechce.

Souhlasím s názorem- násilí plodí násilí. Děti, doma bite, to pak stejným způsobem zkouší na spolužáky, když je někdo neposlechne, praští ho, vždyť to jeho rodiče tak dělají s ním.. Děti nebite, násilí nepoužívají. S ostatními dětmi se více domlouvají.
Aby si někdo získal autoritu, nepotřebuje násilí.. Pokud ano, je mi ho líto..
Doporučuji knihu Respektovat a být respektován. Web: Nevychova.cz. Hodně sil. Syn má 22 měsíců, také se prosazuje, chápu ho, respektuji ho, domlouvam se. Funguje to. Kam přijdeme, patří tam mezi nejpohodovejsi děti. Nejvíc mi pomáhá, pojmenovat, co chce, aby věděl, že vím, kde je problém. Např. Chce hračku někoho jiného. Zeptám se:"ty chceš toto auto?" Když odpoví, že ano, vysvětlím, že nyní ji má jiný kluk, že si s ní bude hrát později.
skutečnost, že dítě ví, že mu rozumíte, mu hodně v situaci pomáhá.. A i když některé mladší děti nerozumí ještě slovům, z klidného hlasu mámy poznají bezpečí. Hlavně pak dodržet slovo a splnit, co bylo domluveno.

Zmíněnou knihu také mohu doporučit. Všem rodičům 🙂

@renat Jasně, jen prostě v 15 měsících je to domlouvání se ještě poměrně omezené a obtížnější.
R a R mi sedí, Nevýchova už méně. Problémy s respetktováním hranic u starších dětí v současné generaci dětí jsou, o tom žádná. Bití řešení není - o tom taky žádná.
Na druhou stranu plácnutí ve formě "nesmíš" u malého dítěte za bití nepovažuji...je to o hledání nějaké zlaté střední cesty...

@janickajana to musí být pro tvý dítě fantastický strachovat se, s které strany přilítne facka od maminky. Tomuhle opravdu neříkám výchova, ale neschopnost a vůle porozumět vlastnímu dítěti.

Na každý dítě asi funguje něco jinýho. Syn má 22 měsíců a doteď se hledáme, poznáváme, zkoumám ho, co na něj platí. Začal mě mlátit, když nebylo po jeho. Hnedka přišly rady od ostatních, plácni ho taky, ať ví, že to bolí....no, tak sem ho plácla, on mě znovu a to bysme se umlátili....místo toho jsem mu vysvětlila, že já ho nebiju, proč by mě teda měl mlátit on, žejo 😀 Zkrátka jsem mu to vysvětlila, otočila ode mě, že je na mě ošklivej a tak se s ním teď nechci bavit a to fakt pomohlo..jakmile se uklidnil, "usmířili jsme se" a pomazlili a jelo se dál..později mě plácnul, bylo vidět, jak se zarazil a hned mi nabízel pusinku, až pak jen napřáhl ruku a radši praštil vedle a teď už to skoro nedělá....sem tam se vztekne a plácne do země třeba, koukne na mě, já se zamračím a řeknu, že se to nedělá a je klid...Vysvětluju, vysvětluju už od toho roka a až teď vlastně sklízím to ovoce.....není každý den posvícení, ale upínám se na to, co se nám už povedlo a hned je mi líp 😀 Když hodí s jídlem, vysvětlím, že se to nedělá, vemu mu to a dostane to zpátky, až když se uklidní..někdy to je hned, jindy na mě 20 minut ječí...nevšímám si toho..Když udělá scénu v obchodě, ignoruju ho, rychle splavená nakoupim nejnutnější a odcházíme (ne, u něj nejde prostě svést pozornost na něco jinýho...)...teď má měsíčního bráchu a taky vše vysvětlujeme..má stoličku u přebalováku i u vany, aby mohl být s náma a koukat se na miminko, kdy chce..zapojuju ho maximálně a i tak je vidět, jak se to v něm pere a vstřebává..třeba teď se mi seknul a nechce chodit u kočárku..ani do kočárku by nechtěl, ale prostě na truc s kočárkem nepůjde..no tak holt chodíme ven až odpoledne, když je doma i tatínek a když se takhle zasekne, nemusim řešit vláčení dítěte jednou rukou a druhou kočárek 😀 Snad se i tohle brzy zpraví, teď mi přišel šátek, tak zkusíme, jestli bez kočárku půjde...minimálně se mi bude líp honit po sídlišti, když ho nebudu nahánět s kočárem 😀

Přeju všem pevný nervy při prokousávání se tímto skvělým období...taky si přijdu jak neschopná matka, ale vychovávám synátora podle sebe, jak to cítím já, jak si myslím, že to cítí on, ikdyž mi někdy ujedou nervy....snad se jednou ohlídnu a řeknu si, že sem to dělala dobře.. 😉

@yipee Facka prý, plácnout a facka je velký rozdíl. Násilí plodí násilí jak to tu zaznělo.
Sakra co to je? Nikdo neříká mučit dítě sakra. Počkejte až vám dítě jednou nafackuje samo za ty vaše metódy 😀
Dítě prostě vás musí poslechnout. Nebo vy budete poslouchat asi jeho jak to tu čtu. Tak to hodně štěstí s výchovou a pořiďte si děti alespoň 3 😀

@babuna Já mám to samé s holčičkou 😀

Fackou se hranice stejně nenastaví. Pevné rozhodné slovo, ze kterého neustoupím. Důslednost. Když jednou řeknu, že se něco nesmí, musím to důsledně vyžadovat vždy. To že respektuji názor dítěte, neznamená, že mu vše dovolím! Ale poslechnu si i jeho názor a domluvíme se. Samozřejmě u malých dětí je to složitější, ale často rozumí víc, než si myslíme 🙂 Dítě se učí napodobou, takže nemám strach, že by mě někdy nafackoval. Nemá to od koho odkoukat.. Navíc se opiram o 10 leté zkušenosti ve škole, kde autoritu mám a děti rozhodně nefackuji. 🙂

ja tedy souhlasim s janickajana- ono placnuti v pravou chvili je na spravnem miste! ja taky nekolikrat od nasich dostala (to uz jsem byla vetsi) za velky prohresek-a pak jsem se tak stydela, ze uz jsem to v zivote neudelala 🙂)) i syna jsem takto parkrat placla-zije, uklidil se, a je skoro zlaty (mouchy obcas miva)-a milujeme se 🙂 taky si myslim, ze stokrat omeldavat dokolo a nic -neni nekdy ku prospechu deti!!!

@lucisuska
doporučuji stránky nevychova.cz
a knížku vychováváme děti a rosteme s nimi,
dcerka měla tohle období kolem 20 měsíce a během 3 týdnů přešlo - musela jsem zjistit, jak s ní komunikovat a jak si to společně vysvětlit 🙂