Jak učíte děti zvládat vztek a agresi?

Ja teda nevím, ale hackuju se. Zajímá me to. Tak snad někdo přispěje 🙂

vždycky jsem říkala holkám, že chápu, že se zlobí, ale nemůžou kvůli tomu bít druhé. Když mají vztek, můžou si bouchnout třeba do polštáře.
Dnes se stane vyjímečně, že jedna druhou bouchne. Když byly malé, musela jsem to řešit dost často.

@betelgeuzz tak to dělám podobně, ale ta moje 5letá dcera a 2letý syn to sice v klidu chápou ale v afektu neudělají. Zavedli jsme i hadrovou panenku "Otloukánka", ale použije ho výjimečně
Taky jsem zkusila s plišákama přehrát konfliktní situaci z jejich života - dcera okamžitě vidí, že nějaké chování není správné či přijatelné a je i schopná navrhnout řešení. Ale když je sama v takové situaci, tak jako by si nemohla pomoct a použije řešení silové...

Pomohlo u někoho přehrávání scének jako nácvik přijatelného chování?

tady je pár hezkých tipů: http://www.forexample.cz/view.php?cisloclanku=2...

@kamste dělám to jako vy a betelgeuzz.
Ve vašem případně mě ještě napadlo - co vaše děti odkoukaly od vás? Jak řešíte vy s manželem svůj vztek a agresi? I když třeba není mířená proti dětem...?

@sarkar než jsem se stala rodičem, tak jsem byla velmi citově vyrovnaná. Hormony, spánková deprivace... udělaly své. Navíc jsem zjistila, že to, jak jsem byla vychovávaná, mi z pozice rodiče nevyhovuje. Takže jsem začala hledat jiné možnosti výchovy. A samozřejmě to nejde "přeprogramovat mozek" hned, takže jsem si prošla i svými výbuchy vzteku (což by mě nikdy nenapadlo, dokud jsem se nesetkala se vzdorem své prvorozené dcery - nikdy bych nevěřila, že se nechám tak vytočit) - reaguji nejčastěji slovně, občas došlo na bouchnutí dveřmi a šla jsem se na chvilku uklidnit do jiné místnosti, výjimečně i plácnutí (když mě dcera kousla). Postupně jsem ale získala nadhled...
Muž je velmi obtížně vytočitelný. Pokud je naštvaný, tak si zanadává a jde štípat dříví nebo rýt zahradu... Spory řešíme slovně (nejlépe, když děti spí), jeden čas jsme si i psali dopisy, abychom oba měli možnost si to sami v klidu rozmyslet a pak teprve reagovat. Jsme spolu skoro 20 let, takže se moc dobře známe.
U syna už je od zčátku jiná výchova a je to poznat. U dcery opravujeme "škody" napáchané na začátku.
Dcera je ovšem velmi tvrdohlavá. Ale jinak je moc chytrá a šikovná. Možná proto, že vypadá starší (tak na 7 let) a i rozumově je na vyšší úrovni (zná všechna písmenka, začíná psát, zná přes 50 slov anglicky....), tak mě to svádí k tomu, abych od ní očekávala i vyspělejší chování (proto se v úvodu ptám, od kolika let Vaše děti zvládají ovládat svůj vztek). Ona je holt trochu nevyzpitatelná - dlouho se chová velmi kultivovaně a pak jako když někdo zmáčkne přepínač... Nejčastěji se to stává, když je nachlazená, unavená... Pak je záminkou k útoku třeba jen to, že jí brácha vezme hračku, kterou před chvílí odložila a už si s ní nehraje, ale najednou "jí ještě chce". Chápu, že potřebuje ventilovat nahromaděné emoce. A tak hledám tipy, které fungují u předškoláků (je jí čerstvě 5).

páááni...palec nahoru!
Můj subjektivní názor na základě těch pár větiček od vás (a nemám dítě tohoto věku, takže se možná mýlím). Vypadá to, že dcera opravdu ješte je moc malá na to, aby dokázala zvládat vztek jako dospělák. Však jste psala, že i vy jste měla po narození dětí problémy...a což teprve pětileté dítě...Zkuste se ještě zamyslet nad tím,jestli toho po ní opravdu nechcete moc...mojí dceři jsou čerstvě čtyři roky, vztek taky mívá, bije tedy jen svého bráchu, na cizí děti si netroufne, přestože já se s ní domlouvám tak ona to s bráškou neumí, vztek vždy ovládne, ano, vadí mi to, takže pořád dokola opakuju "zkus se s ním domluvit" a prostě čekám a čekám. Kromě toho poslední dobou opět chce oblékat nebo pomoct se svlékáním, přičemž sama to zvládá už pár let a vůbec má občas takové chování jak kdyby byla miminko - snažím se to tolerovat a vycházet vstříc, právě proto, že si připomínám, že je pořád ještě malá. Určitě nevychovávat stylem "jsi nejstarší a musíš mít nejvíc rozumu". Nemusí. Vy a manžel jste rodiče, vy jste zodpovědní za to,co dělají dítě,takže spoléhání se na to, že ona je ohlídá, není to šťastné řešení (viz třeba kniha Sourozenci bez rivality).
No, od vzteku jsem se dostala zase úplně jinam, možná, že to pro vás bude užitečné a možná ještě někdo doplní k tomu vzteku pro dítě ve stejném věku...

@kamste ja bych řekla, že toho po ni chceš moc.. vztek a agresi neovládá ani řada dospělých 🙂 Jaka dcera je? Temperamentní, divoka, hlučna? Cholerik? Z toho je podle me potřeba vychazet. Těžko srovnávat např. melancholika s cholerikem. K Čemu ti bude, když ti někdo napíše, že jeho 5l dite vztek a agresi zvládá, když je to přitom dite, ktere se od přírody nikdy nevytočí? 🙂

A zapomněla jsem napsat, ze rodiče klidného dítěte ti poradi, jak to "dokázali ", a přitom nedokázali nic, jen si na necem mylne připisují zásluhy.

@sarkar chci dceři pomoct zvládat vztek bez fyzického ubližování druhým (hlavně bití mladšího bráchy) - myslím, že tuto úroveň by v 5 letech už mohla zvládat
Vím, že z toho jednou vyroste. Ale pokud bych jí mohla nějak pomoct, tak si myslím, že by to bylo ku prospěchu nám všem. Syn od ní totiž odkoukává "silové řešení" a už jí taky občas nějakou plácne...

Rozhodně jí nenutím "jsi nejstarší a musíš mít nejvíc rozumu" - opravdu nemůže za to, že se nám narodila první. Toleruju jí i občasné "miminkovské" chování - možná se potřebuje ujistit, že se o ní postarám jako o její sourozence. Takže jí třeba převlíknu a přitom jí vysvětluju, že být miminkem má i svoje nevýhody (např. mimčo musí doufat, že máma pochopí, co chce, protože se samo neumí říct nebo se obsloužit). Začala jsem se jí často ptát, zda něco chce "jako mimi nebo jako velká" - např. večer "chceš jít spát jako mimi (dřív a bez úklidu) nebo jako velká (později, s úklidem hraček a pohádkou)?" - většinou si sama vybere verzi "velká"
Vše, co se učí, vychází z její iniciativity - do ničeho jí netlačím, jen nabízím
Po narození brášky procházela silnou žárlivostí. Dokonce se snažila co nejčastěji nastydnout "aby mohla být s náma doma". Takže jsem stopla školku a nechala si jí doma.
Hlídat bráchu jí nenutím. Když se třeba musím pro něco vrátit ze zahrady domů, tak se jí zeptám, jestli zvládne počkat s bráchou nebo si ho mám vzít s sebou - a pak její rozhodnutí respektuji.

@garlic chci, aby vztek ventilovala jiným způsobem než boucháním druhých lidí (obvzvlášť mladších a slabších)
nechci, aby své pocity vytěsňovala, aby aby je ventilovala přijatelnou formou
už jsem si i udělala pro sebe jednotlivé úrovně:
1) bez útoků na živé tvory (kousání, bouchání, kopání, tahání za vlasy...) => klidně ať řve, dupe, jde kopat do míče, bouchat do polštáře nebo použije "Otloukánka"...
2) bez ničení věcí (ničení hračky druhýho...) => klidně ať řve... použije věci určené k fyzickému vybití vzteku
3) bez ubližovacích slov (i slova můžou hodně zranit) => klidně ať řve... použije věci určené k fyzickému vybití vzteku, vyjádří vztek slovně (řekne jak moc a proč se zlobí - to teď často dělám, aby viděla, že to takhle lze dělat)
4) bez řevu
a dál jsem nedošla, myslím, že tyto úrovně nám do konce školní docházky budou stačit
až zvládne úroveň 1), tak se může učit zvládat úroveň 2) atd.

Pokud se něčí dítě nevzteká, tak mi to k ničemu není. Možná jen vztek nesmí vyjadřovat a to je ještě horší - potlačované silné negativní emoce se hromadí a začnou v těle dělat neplechu (psychosomatické nemoci...).

Zajímá mě, jak rodiče dítěti pomohly dostat se na společensky přijatelné vyjádření vzteku.
Jestli jsou i jiné možnosti než "čekat", "opakovat", "být vzorem"

@kamste Zkus metodu zrcadlení, tedy se zachováš jako ona a pak se jí zeptej, jak se jí to líbí, jaké z toho má pocity, jak by si představovala,abys reagovala jinak, prostě o tom mluvte,využij nějaké situace, kdy to půjde, jen mezi vámi dvěma a použij její metodu. Děti si to moc podle vysvětlování nedokáží představit, zrcadlení je na to dobrá metoda.Klidně křič, vztekej se na ní, naznač, že ji chceš udeřit , prostě všechno sehraj tak, jak to dělá v afektu ona.

@merunkova "zrcadlení" jsem už zkoušela, ale dost jí to rozzuřilo a pak s ní nebyla kloudná řeč. Používám to zcela výjimečně. Mám dojem, že to vnímá jako útok na sebe a nebo jako posmívání.
Všimla jsem si, že se nejlépe učí o vztazích a řešení konfliktních situací pokud není aktérem.
Třeba tohle se jí moc líbilo:

a ovlivnilo jí to víc, než moje dlouhodobá snaha - konečně totiž viděla, že si "máma ta pravidla nevymýšlí", ale že se ve společnosti skutečně používají. Sockeez jsme objevili asi před rokem - jsou tam i další videa.

@merunkova nam zrcadlení absolutně nefunguje. Máme dvě děti a ze zrcadlení si vzaly pouze to zrcadlo - zataha za vlasy, druhej zataha zpátky s hláškou "jak se ti to líbí" a uz to jede. A to jsme tuhle metodu použili párkrát.( my tedy s vysvětlováním a takovými těmi dospelackymi "cancy".) Zrcadlení ne, prosim. Z dlouhodobyho hlediska mi přijde těžce kontraproduktivní.

@odula souhlas - výsledek "zrcadlení" je u nás stejný - rubou se "jak se ti to líbí" a "abys věděl, jaký to je" - častěji to používá dcera (5let) po tom, co vyprovokuje syna (2r) a on se už po ní ožene, protože to neumí ještě říct, že ho ta "její hra nebaví"
snažím se jí to teď odnaučit

Nijak, oni k tomu dospějí, chce to být trpělivý a vysvětlovat a zároveň vyjádřit pochopení, každý má právo vyjadřovat svoje emoce, jen děti jsou ještě dost malé, aby to chápali, ale zároveň samozřejmě, když jsme na veřejnosti, vysvětluju, abychom nerušili ostatní, je třeba být i ohleduplný.

@kamste děkuji za tip! u dětí mají videa taky úspěch

@kamste jééé, to je pěkný video 🙂 A potěšilo mě, že to takhle už dělám a učím i starší 😀
Ale bude fajn to moje vysvětlování ještě podpořit videem 🙂