Jak se ovládat, když vás dítě dožene k vzteku?

Nekam zalézt a vydychat to..

zhluboka dychat, zhluboka dychat 😁 ale taky pomalu ty hranice nastavovat, dvouleta uz by mela poznavat, kdyz neco neni ok... a jestli si navic tehule... jeee jakej ja jsem nervak oproti normalu, pfff hormony delaji svy. taky mi obcas rupli nervy a ja si to vycitala a to jsem tehu nebyla, dite to prezije, hlavne kdyz jinak je uplne v laskyplnem prostředí. ono to k tomu rodicovstvi proste patri, dneska uz jsem drson cilene ve chvilich, kdy je to potreba a vetsinou v podstate nastvana ani nejsem, takze to není takovy to ze si to vycitam jako ulet ze sebekontroly.

Já si upřimně myslím, že každé z nás nejednou ujedou nervy a to i těm nejvíc bio/eko matkám, které jsou nejdokonalejší na světě ( jen to nepřiznají). Já měla takové období kolem Vánoc, byli jsme v karanténě...manžel nemocný, já hlavu jak střep. Dětem skoro nic nebylo a řádili jak černá ruka. Ale mě nejvíce pomáhá, odejít pryč...vydýchat se a nebo se prostě sebrat, bordel nebordel a jít ven. Jakmile se vrátíte z procházky hned se bude uklízet líp 🙂 S dětmi taky nebude každý zacházet v rukavičkách, musí poznat i realitu a že mamka není stroj a prostě také někdy už nemůže. Takže bych byla v klidu 🙂

Pokud to není často, je takové bouchnutí normální. Já taky řvu, jen jsem se naučila řvát o tom, co mě v tu chvíli štve a ne o tom, že už to dítě nechci, že je ošklivé apod.. V pátek jsme musela odevzdat zakázku, malý samozřejmě zrovna bez maminky ani prd, vyházel ze skříňky všechny ručníky, ruply mi nervy a já na něj zařvala, že kdybych ho nemusela každý den 2,5 hodiny uspávat, měla jsem tu práci dávno v klidu hotovou. Pak jsem se odešla vydýchat, přišla zpět a omluvila se mu, zeptala se, jestli jsme zase kámoši a dali jsme si ruku na to, že se oba zkusíme polepšit. Můžeš udělat chybu, ale důležité podle mě je, že dítě vidí, že si ji uvědomuješ a omluvíš se.

Malá má teď období, že jakmile se jí něco nelíbí lehne si na zem a do toho jí rostou stoličky. To znamená, že řve u uspávání, při přenášení z jednoho místa na jiné, při odebrání nevhodých předmětů, což dělá asi 8 hodin denně řevu na zemi nebo hysterického kopání v postýlce ve dne i v noci. Jako nervy mám na pochodu teda dost a někdy bych si nafackovala za to jak pak na ní štěkám. Když už to je fakt až moc, tak jí nechám řvát v postýlce nebo na té zemi, zavřu dveře a chvíli to prodýchám a pak to jdu zkusit k ní znovu.

Je to normální, ale taky s tím bojuju a pak mám vždy výčitky. Minulý týden mi dcera (necelé 3 roky) zavřela takový ten šuplík u pračky v okamžiku, když jsem do něj sypala prášek. Celá odměrka prášku se vysypala na zem. Ruply mi nervy a taky jsem na ní křičela, že už mě to nebaví takhle se s ní trápit. Ono 10x něco přejdu jen s vysvětlením a po 11té to prostě přeteče. Snažím se vždy zavřít oči a rozdýchat to, popřipadě se jí omluvím a dohodnem se, že ona nebude dělat to a to a já se na ní nebudu zlobit.

1) je to normální a i dítě potřebuje vidět, že máš emoce, že se taky rozčíš, že když je toho moc, tak už je toho prostě moc!
2) nevadí, že křičíš, ale křič smysluplně- tak aby tvoje slova chápal: že se zlobíš za tuto konkrétní věc, jak se v tu danou chvíli cítíš, čím tě naštvalo. Odpusť si hloupé obecné výčitky.
3) až vychladneš, jdi se omluvit (po dítěti bys to taky chtěla). Ale omlouvej se jen za to, co tě mrzí - za ten křik. Řekni, že chceš být zase kamarádka a takhle se kamarádi nechovají... Ale že tě moc mrzí, co provedlo a v klidu mu to znova zopakuj - co nesmí a proč.

Já dneska taky bouchla, mám doma 3 rošťáky. 4r, 1,5r a 4m. Chystala jsem něco v kuchyni. Máme obývák, jidelnu a kuchyň v jedné místnosti. Maličkého jsem měla na zemi, prostřední seděl v židličce a koukal na krtečka, přiběhl ten nejstarší, začal poskakovat a dělat cirkus, upozornila jsem ho aby byl opatrný, že Vojtíšek leží na zemi... a co se nestalo, Víťa se předváděl před Otíkem, udělal že padá a praštil mrňouska do čela. No to jsem byla vzteky bez sebe.

My teď máme období vzdoru u dvouleťáka a malou pubertu u ctytleťáka... Takže Ti k tomu napíšu jen jedno, neboj, bude i hůř 🙈

Souhlasím s ostatními, dítě také musí zažít hranice, kdy už to máma nezvládne, nejsme roboti. Jen opravdu řešit jen aktuální situaci - přidělala jsi mi práci, je to pro mě těžké už s bříškem apod., než že už ji nechceš vidět. Mě dnes junior necelých 5 let sral (pardon) od rána, pořád kňourání, problém, odpoledne venku i se staršími a jejich kamarádkami a oni vymysleli bejkárnu skákat do potoka... půlhodina cesty domů. To už mě dorazilo, řekla jsem jim (opět pardon 😀), že se úplně posrali, v zimě skákat do potoka, a že jdeme domů. Naštěstí!! Nikdo nepromáchal boty, takže jsme to zvládli v klidu domů, ale moc dobře věděli, že to přeťápli a moc dobře ví, že jsem se zlobila. Prostě to potřebují pocítit. Ještě jednou, nejsme roboti 🙂

Naprosto chápu, ze tahle sisifofska práce nejednoho vytočí. Já jsem zjistila jednu věc. Když nejsme doma-není bordel. Nejlepší je jít k někomu na návštěvu se stejně starým dítětem. :D Jinak js nechávám ty vykramovany věci tak jsk jsou, po o když spi, a nebo odpoledne si bere malyho manžel a já jdu uklízet. Pro mě je to i relax. Udelam Si to podle sebe v klidku. Průběžně jen luxuju, ale to ho bavi honí vysavač. Když už cítím ze na mě jde vztek, tak ho nahlas pojmenuji. Třeba dneska ho polozim na pult, on hovnouse až na zádech. :D A do toho mi začne rotovat a tak nějak kopl nohou do těch hoven a nakonec byly všude i na zdi na zemi na mě 😁. Tak u toho říkám tohle mě vážně nastvalo, smrdí to tu jak v žumpě, venku je hezky a my tu budeme o to dyl. Tohle nepocka, já chápu ze te to nebaví, ale co kdybys teď držel ? Uděláš mi radost. A v tu chvíli docela na klid. Já nevím jestli mi roční rozumí nebo ne, ale to mluvení funguje i na nej. Já jak se vlastně vykecam z ty frustrace tak mě to taky hned přejde. 😁

@95newmommy2020 ja bych rekla, ze ti hadi rozumi moc dobre 😁 jen je podcenujeme protoze neumi odpovidat 😁 rocni je sice prcek, ale dvouletaci uz rozumi azaz... 😉 zkušenosti ze skolky, z okoli s dětmi kamaradek i se svym vlastnim dacanem 😁

@holkaokomodra Jako je fakt ze mám někdy pocit ze slyší to co chce slyšet. :D

@95newmommy2020 chichi, hele jsou to filuty... bezna vec treba je, ze deti ve skolce nebo i skolni druzine jsou velmi samostatny, ale jak dorazi rodic neumi si nandat tuhle boty, tamhle zase rukavice 😁😁😁 a utahana mamka klekne a obouva at jsou co nejrychleji pryc a stihne jeste povinnosti doma, kolikrat ja nalitla tomu mojemu hadovi v letech, kdy jsem tuhle zkusenost jeste neměla... jsou to pazdrati, ale stejne je miluju, mam nejhezci praci na světě ❤️

Jednou za cas, kdyz to prezene tak proste bouchnu.. Ale jinak, nadechnout a napocitat do 3 nebo nejlip odejit a uklidnit se bokem ;)

neznám maminku, které by občas z dětí neujely nervy...
jinak pomáhá jít do vedlejší místnosti, počítat do 3 nezvládám, to rovnou řvu...
mám 2,5leťáka který má zrovna období vzdoru, vypadá to spíš jako kdo přežije nápor na nervy a k tomu 6letou dceru takovou "volnomyšlenkářskou" na vše je spousta času, teď se mi nechce, za chvilku...