Jak roční dceru naučit usínat samotnou?
Ahoj holky, dcera ma rok a pul a ja premyslim, jak ji naucit usinat samotnou. Spi uz ve velke posteli a ted fungujeme tak, ze usina u me v naruci na mici ( nemusim hopsat, len je to tam pro mne nejpohodlnejsi). Defacto mi sedi v naruci, takze to neni nejak vycerpavajici. Vetsinou usne za 10-15 minut, ale nekdy nechce zabrat a trva to i hodinu. V noci spi hezky, jdu k ni max jednou, jenom pohladim a spi dal. Zkousela jsem ji dat do postele, povidat pohadky, zpivat, pritulit se k ni, ale ona se vkuse krouti, hraje s dudlikama, kope nozickama, povida, nedokaze se proste zklidnit, i kdyz uz je min. 6 hodin vzhuru. Ani po hodine zaden uspech. Kdyz vstanu, ze jdu pryc, hrozny rev. Myslite, ze se to samo spravi nebo to proste bez place nepujde?
A to bylo vždycky takové? Usínala jen v náručí? A co kočárek? Kamarádka uspávala v kočárku ještě dvouletou dceru. Doma pojezdila v chodbě, když to nešlo jinak, vyrazila ven. Časem už stačilo ji jen posadit do kočárku a usnula, pak ji přenesla do postele. No a později dala postýlku na kolečka a jezdila s postýlkou :D to se sousedi asi divili :D
jak už píše cucinkam, je blbé, že už ji máš ve velké posteli, že může vylézt atd.. zase jiná známá to řešila tak, že manžel udělal zábranu na normální postel podobnou jako na malé postýlce a prcka tam nechali vyřvat.
U nás to se starší dcerou taky bylo těžké, usínala jen v kočáře. Když už spala jen jednou denně, tak jsem ji chvíli podrncala vedle postýlky, aby se uklidnila a musela jsem odhadnout přesně okamžik, kdy ještě nespí, ale je už tak načatá, že se nevzbudí, až ji přendám do postýlky. Vždycky jen otevřela oči a hned zase zavřela. Když jsem to špatně odhadla, tak začala řvát, takže znovu do kočáru a tak dokola. Postupně se ale naučila na postýlku a bez kočáru.
V tvém případě bych to dělala podobně, klidně ji uklidni v náručí a až už bude skoro spát, dej ji do postýlky, lehni k ni, tváří na tvář, aby cítila, že tam pořád jsi, drž ji, aby si připadala pořád jako v náručí a snad to půjde. nevzdávej to po několika neúspěších. Vzpomínám, jak jsem myslela, že dcera nikdy nebude usínat sama bez pláče, ale postupně to šlo, jen to chce trpělivost a hledat cestičky. Přeji hodně zdaru 🙂
Ja jsem kolem roku zkousela Estivilla, po par dnech jsem to vzdala, protoze mi to srdce trhalo. Vysledkem bylo, ze se naucila akorat na to, ze nevyzadovala uspavat v naruci, lezela v postylce a drzela jsem ji za ruku, ale usinani trvalo vic nez hodinu a musela jsem tam byt s ni cely cas. Po mesici jsem to vzdala, vzala ji do naruce a za 10-15 minut vytuhne. Ted by nejradsi usla v posteli sama, ale vzhledem k tomu, ze je to na dlouho, kolikrat vyleza z postele, chce odejit z pokoje nebo si chce hrat, nasilim ji vezmu do naruce a az tam se sklidni a postupne vytuhne.
A ten kočár? Vím, je to boj. Zkus jak jsem psala vychytat ten okamžik, kdy usíná, ale ještě úplně nespí, aby věděla, že je v posteli. A spí jen po obědě nebo ještě dopoledne? Pokud spí dvakrát, tak bych dopolední spaní zrušila a bude ví unavená.
@milius
Ona spala vzdy v postylce, v kocaru snad jen prvni mesic, potom ho uz bojkotovala. Na naruc se naucila az kolem 4 mesice, kdy se ji hodne rozjel atopicky ekzem, pak prisli zuby a uz to bylo. Jinak to praktikuju jak rikas, do postele ji polozim ne zcela tuhou, kolikrat otevre oci a hned zavre, nebo zacne pobrekavat, tak jenom pohladim a jeste trochu spivam a ona vytuhne. Ale takhle to uz je min pul roku
@cucinkam a nezabrala by tma? Mám dvojčatá, necelý rok a pol. Žiadne vyplakanie u nás teda nevedieme, proste nás ešte k zaspávaniu potrebujú a my im to doprajeme. Cez deň spia v kočári vonku, som rada, že sú tú hoďku-dve na vzduchu. No a večer si s nimi š manželom ľahneme do našej postele, dostanú mlieko, každá sa k jednému z rodičov pritúli, zhasneme svetlo a väčšinou sa za 15 minút spí (až na výnimky). Cez leto, keď bolo dlho svetlo, to bolo horšie - blbli spolu, robili na seba opičky a to uspávanie trvalo dlhšie. Keď tuho zaspia, presunieme ich do postieľok, ale nadránom sa k nám jedna, alebo obe vracajú do postele.
@cucinkam Jestli je to takto pro Tebe ok, tak bych to tak nechala a neměnila. Možná až bude těžší, tak to bude i pro ni nepříjemné, že Ti bude "vypadávat" z náruče a pak třeba zjistí, že je lepší si na spaní lehnout 🙂 U nás se to změnilo, když jsme začali číst na spaní pohádky, protože držet dítě i knížku nešlo. Takže dítě muselo ležet a knížka zabrala místo v náručí 🙂
Chápu, že je to frustrující, už chceš mít klid... když se dítě naučí na nějaký způsob uspávání, těžko se přeučuje a čím je starší, tím to jde pomaleji, aspoň mi připadá. A že bys ji měla v náručí přímo na posteli?? A postupně měnila polohu, tak abyste po čase obě ležely? všechno chce postupně pomaloučku, jestli nechceš vyřvávací metodu. U nás to bylo tak, že jsem nesměla odejít z pokoje než usnula. Trvalo to téměř až do tří let. jenže to jí usínala třeba hodinu, koukala jestli tam jsem, stoupala si, smála se atd. já se zlobila a občas křičela, dávala jí ruku na uklidnění, hladila.. Pak jsem někde četla příspěvek od maminky, která postupně zvětšovala vzdálenost od postýlky, po týdnu už seděla u dveří a za další týden na chodbě za otevřenýma dveřima a nakonec už byla v obyváku. Tak jsme to zkusili a šlo to. Za dveřmi jsme jí vždycky řekla pohádku, ona kontrolovala, jestli tam jsem. Pak jsme začali říkat pohádku přes chůvičku (máme obousměrnou) z obyváku. Teď je to tak, že se pomazlím, dám pusu a odcházím do obyváku. Ale dveře musí mít otevřené. Ale celý proces trvalo aspoň měsíc. A sama v pokoji usíná do minut!!!
Takže konkrétní rada ode mě: nech ji v náručí a seď na kraji postele, až si zvykne sedni si na postel opřená o peřinu a tu postupně (během dvou týdnů) snižuj až budeš skoro ležet a pak byste mohly usínat vedle sebe. Kup nějakého velkého plyšáka, který bude v posteli s vámi (zase rada od jiné maminky), nejdřív kdekoli v posteli a až si na něho zvykne, tak aby byl mezi vámi. Až si zvykne i na to, tak bych zkusila usínání jen s plyšákem a hlazení nebo držení za ruku. A potom asi tak jak jsem to měla já. Vždycky je důležité dělat změny malé a aby si na ně zvykla. Bude to trvat dlouho, ale půjdete. Sama si třeba příjdeš na nějaký fígl.
uvedu ještě příklad s mladší dcerou - měla teda jiný problém, ale stejný princip řešení. Od miminka si zvykla na pevné zavinutí. Pak už jinak neusla, rukama máchala, vyhazovala dudlíka, brečela, mnula očka.. už měla 8 měsíců a žádná změna. Tak jsem ji začala svazovat do pleny a dávala ji do spacího pytle. usínala dýl ale nebrečela. pak jsem zašila otvory na ruky v pytly a dávala spát bez zavinutí. pak otevřela jeden otvor a nakonec druhý. celé to trvalo 2 měsíce!!!!😖 ale UŽ spí volně 🙂
mě neusne malá dřív jak po desáté večer, takže to máš ještě zlaté. Včera nespala přes den vůbec a stejně neusnula dřív. Sice ji to bralo kolem šesté, ale tak brzo spát, to by bylo na houby.
Moc jsem nepročítala ostatní příspěvky, tak nevím, jestli to už někdo neradil, ale co si zkusit lehnout s ní? Dcera byla tak do dvaceti měsíců zvyklá usínat při kojení, pak se odstavila a zavedli jsme nový způsob uspávání - lehneme si spolu do postele, dcera mě obvykle obejme kolem krku a tak za chvíli usne. Někdy je to chvilka, jindy to trvá dlouho, ale je na ní vidět, že mě potřebuje mít blízko, aby usnula. Držet za ruku jí nestačí. Když usne, tak se prostě odplížím pryč 🙂
To spaní je taky asi problém snad všude.
Mám 2 děti a taky nad tím pořád přemýšlím...chlapec už je velkej,takže,tam už je po problému.Teď řeším spaní u dcerky.
Syn krásně spal,už od půl roku celou noc.Všechno super.Jen byl první manžel pryč,takže jsme spavali spolu.Čímž jsem si samozřejmě způsobila,že dlouho spaval s námi.
K dceři jsem tak benevolentní nebyla.Spavala sama,je fakt,že jsem vydržela i nějaký pláč a bez jakýchkoliv problémů tedusne usne sama (2 roky).Troubí si tam a zvatla,sem tam i kňučí,ale usne.Je to velmi živé dítko,takže když ji ukladam ke spánku,ja sama jsem za chvíli mrtvá.
Na rozdíl od syna ale ve stejném věku vyžaduje víc fyzického kontaktu,je mazlivejsi a tulivejsi.Mám právě strach,že jsem se jí stranila zase moc.
Možná je to j
Safra...dokončím
Možná je to jen můj pocit,nevím.
V posteli se mnou prostě nespí,neusinala ani v náručí,žádné houpani nebo kolebani.I když byla menší,proste vytuhla sama.
Na jednu stranu fajn pro mě,na druhou mám strach,že jsem tím podpořila akorát nějakou úzkost,že nechce být sama...prostě zkrátka to spaní u dětí pro mě celkem alchymie...☹
@cucinkam Podle me je trochu blby, ze uz nespi v “ohradce”. Vsechny moje deti diky ni umely usnout samy driv, nez dostaly normalni postel. Rozumej - rev byl obcas taky, ale vedela jsem, ze se jim tam nemuze nic stat, ze pri blbnuti nekam nepolezou a tak. Takze jsem je vzdycky pochovala, posmudlala, stejnymi slovy a pusou na celo poprala dobrou noc a polozila do postylky. Zezacatku se jim to samozrejme nelibilo, takze jsme se s muzem stridali a vraceli, aby prcci vedely, ze nas maji porad, ale vzdycky jen pohladit, uklidnit a zase pryc. Den ode dne to bylo snazsi, krasne si zvykly a treba nejmladsi (10m) se pri unave uz tak dva mesice do postylky vyslovene tesi. 🙂
Podotykam, ze tohle je scenar tak od 5.-6. mesice zivota, do te doby jsem vzdycky nosila a dyndala a nachodila kilometry. 🙂