Jak říct pak dceři, že nemá otce?

@klokanka31 To mě taky napadlo, ale zase se bojím, že se mi to vrátí jestli mi rozumíš. Že mluvit o smrti a přitom žije, nevím jak to popsat.. aby se mi nějak karma nevrátila třeba..

To je hrozně těžký, myslim, že se to ani nijak "dobře" říct nedá. Možná, že se prostě rozhodl, že bude žít jinde, a že se s vámi nebude vídat, ale že s ní to nijak nesouvisí, ani za to nijak nemůže. Nelhala bych, nevymýšlela kolem toho nějaké legendy. Spíš aby měla kolem sebe mužský prvek, třeba vedoucího v kroužku, příbuzného, a tak...

@treasurka On dela, ze neexistuje, takže se ani nestane, že by měl zájem, ale zas tohle vysvětlovat malému dítěti?
Až se ho ve škole zeptají třeba kde mas tátu? To si nebude pamatovat

@treasurka Nechci ji ublížit, ona za to proste nemůže aby si pak nemyslela, ze odešel kvůli ni 😔

Chápu, ale zase se mi to zdá šetrnější než říct dítěti že se na něj vlastní otec vykašlal. Můj manžel má otce, ví že na něj kašlal, a není s tím úplně OK. A všem lidem říká radši že je mrtvý...

Chápu, jsem taky jedno z těch dětí. Výhoda je, že dneska už je hodně dětí "bez táty", a učitelky s tím (snad) umějí pracovat. Prostě bych jí říkala pravdu, že s námi nechtěl být, a že ona s tím nemohla nic dělat, že tohle je prostě věc dospělých. A není to žádná katastrofa, jen jedna z verzí normality. Když se jí to takhle podá, tak by to mohla brát jako normální věc, ne nějaké stigma, a tak se taky bránit případným nevhodným dotazům...

Určitě bych neříkala, že je mrtvý, to mi přijde totální úlet. Dítě má právo vědět pravdu a až by jednou zjistila, že jsi ji lhala, jen by se to obrátilo proti tobě. Řekla bych prostě pravdu, že si tatínek s maminkou nerozuměli a tatínek se odstěhoval daleko.

@klokanka31 Já o svým otci říkám pravdu. Že mě nevychovával,nezajímal se, a tak se nestýkáme. Taky to pro mě není lehký, ale co už... A mým dětem, když se ptají na dědečka, říkám, že se k nám nechoval dobře, takže se nevídáme.

@katule1990 A když se zeptá proč teda nechodil aspoň za ní?

Nevymyslela bych zadne prupovidky, je mala, nejakou dobu jeste bude ale nebude hloupa, rict proste pravdu. Tata o vas nema zajem (smeruj to obecne na vas, na rodinu, nikoliv na ni jako jednotlivce aby si to v nejakem pubertalnim veku nebrala osobne, nebo kdyz se s ni rozejde prvni laska aby nehledala chyby jen u sebe) a hlavne ji nestrasit detaily ze zivota, co bylo jak bylo, je zbytecne tu malou hlavinku tim ted zatezovat. Bude na to jeste prostor.

@klokanka31 Tak jí říct, že nechtěl. A pak se s ní bavit o tom, co to s ní dělá. Jestli je smutná, naštvaná, ... Být s ní, aby se mohla vyvztekat, vybrečet, zanadávat, jak je to nespravedlivý, a nakonec to přijmout. Může mít hezký život klidně i bez táty. Ale na to poznání reality úplně bezbolestný řešení není...

Pravdu. A souhlasím s
@jelenice_zavodnice

A "nezabíjej ho". Nelži. Protože jednou by se na tebe dcera za lež zlobila.

@klokanka31 Jak psala @treasurka. Nezlob se, ale říct malýmu dítěti, že jeho táta umřel, když to není pravda, mi přijde fakt odporný.

No nevim, za me otce popravde ma, nejde rict ze nema, ze umrel, .... To by podle me byla fakt dost velka lez a jednou bys to mohla i "odskakat". Jednala bych s ni na rovinu, ale primerene svemu veku, at vi, ze tatinek nekde je, ale ze neni s vami. Vysvetlit ji, ze ma ale kolem sebe spoustu jinych lidi. Byt pripravena a sama nabidnout, kdyz se nekdy v budoucnu bude chtit na cokoliv ohledne taty zeptat .... Vsechno jde vysvetlit i tak, ze z toho ona nebude mit nejake pocity viny (klidne se porad i s nejakym psychologem) ... jo a jak pises dcera ma teprve 2 roky, az bude vetsi muze to byt vsechno jinak a i otec muze najednou zmenit nazor a treba si ten vztah casem nejak vybuduji a treba taky ne, ale rozhodne otce ma. Nelze ji ochranit aby ji to vubec neublizilo, lze jen zmirnit nasledky ale ne za cenu velkych lzi. Byt tu pro ni, aby to vedela ....

Nejmíň jí ublížíš, když jí hned od začátku budeš říkat pravdu. Upravenou tak, aby to pochopila, aby to bylo neutrální sdělení. Prostě že tatínek odešel. že nemá zájem. Proč? to nevíš. a pomalu bych začla klidně hned, dřív než se zeptá sama. Třeba až někde v knížce/na obrázku narazíte na obrázek rodiny. Ona to pak bude brát jako prostý fakt, že to tak je. Stejně to udělala kamarádka, co má první dítě z kojeňáku. Od malička jí vypráví "pohádku", o tom, že malá má někde svojí maminku, která se o ní nemohla starat, a tak je tady u nich.

ona se v tom narodila, bude to brát tak jak to je. Švagrová má 3 děti se 3 chlapama a taky to ty děti berou jak to je. Nijak bych nehodnotila a nemluvila za něj, jako že s námi nechtěl být apod. Prostě nevim kde je, bydlí jinde.

@katule1990 Mně je hlavně odporný fakt když se rodič vykašle na vlastní dítě...

@klokanka31 Tak to samozřejmě souhlasím, ale už se stalo, nejde s tím nic udělat. Teď jde o to, jak se k tomu jako máma postaví a jak o tom bude mluvit se svojí dcerkou a lhaní podle mě správná cesta určitě není.

@katule1990 Taky nemám ráda lhaní, ale zas aby pravda neublížila...je to hrozně těžký...

Holky asi si to poupravím, až se jednou bude ptát kde je, tak řeknu, že jsme si s tatínkem nerozuměli a tak se naše cesty rozešli a bydlí někde hodně daleko.

Určitě neříkejte že umřel...To řekla teta me sestřenici...A když ji bylo 18 otec za ní přišel měl důkazy že platí...Teď ji je 25let a s tetou se pořad nebaví... Protoze ji ve škole sikanovaly že nemám otce jediná že třídy a všichni věděli kdo byl otcem ...A poslouchala to pořad že otec žije...Ale věřila tetě až to prasklo...Co říct pravdu ? Že otec jen platí a že se jí vzdal jako se vzdal vás.. Pravda někdy bolí ale je to nejlepší co můžete udělat 🙂

Že táta s váma nebydlí/nežije. Kde je teď, nevíš, dlouho s ho neviděla. (A nebo klidně, že žije tam a tam, ale nevídáte se s ním). Prostě bez příkras, bez lží. Nemyslím si, že by se děti dřív než ve škole nějak extrémně zajímaly, kde je a co dělá její táta. Dá se na to odpovědět stejně, jak jí to řekneš. Nevím, nežije s námi. 🤷‍♀️ Proč jí tvrdit, že je mrtvý nebo nějaké popisy vašeho rozchodu, to jí akorát zatíží hlavu. Navíc dnes je úplně běžné, že půlka třídy má rodiče rozvedené, střídavou péči apod., takže nebude za nějaký extrém, co by si na ni ostatní ukazovali.

Kdyby otce neměla, tak je to, že umřel, zcela správné říct.

Ale ona otce má. Jenom se nezajímá (ale platí!! to je taky důležité - mnoho otců ani neplatí). Takže určitě v žádném případě nelhat - a už vůbec ne v něčem takto ošemetném. I dětem, co jsou adoptované, se říká pravda. I děti z umělého oplodnění z dárcovských programů by měly znát, odkud jsou a jak to bylo a je. Vždy je nejlíp říkat pravdu - přiměřenou věku, ale pravdu.

Hlavně svému dítěti nelzi, a rozhodně bych jej rovnou "nepohrbivala" a řekla bych pravdu umirnene k věku 😉

@klokanka31 Pokud by se zeptala, proč nechodí aspoň za ní, asi řekla bych, že má zraněnou duši a nedokáže chodit na návštěvu za ní. Něco ve smyslu, že táta má problém sám se sebou, a proto nedokáže přijít.

Tady tě každá lež dožene. Pokud ti vlastní matka lže, ztratíš v ní důvěru a pak si to dítě může říkat, že ani se nedivím, že mně táta nechce vidět, když máma je taková.

S dětmi bychom měli jednat pravdivě, pokud totéž chceme od nich. Budu se opakovat, mám v péči dvě děti. Jedno (2,5 r) je poněkud mimoň, druhé (5) míň. Hodně dlouho se o ně matka zajímala, jakmile jí ale soud smetl šílené návrhy, přestala se zajímat úplně. Slíbí, že zavolá, přijede.... A pak nic. Dítě, to starší, je smutné, ptá se. Vždycky říkám pravdu, že prostě nevím. Nevím, kde máma je, nevím, proč nepřijela, a neumím s tím nic udělat a chápu, že je dítě smutné. Nemá smysl si cokoli vymýšlet, proč taky...

Hele pravdu. Taky to tak udělám.

Mám dvě děti a ani o jedno nemá tatínek zájem😕