Jak reagovat, když mému dítěti sebere někdo hračku?

U rocniho ditete byste na hristi, kde je vic deti a hrozi jakakoliv konfrontace mezi nimi, mela byt. Tak male dite samo nic nevyresi, teprve se to musi naucit, a to nejlepe od Vas. Pokud tedy cizi dite vezme Vasemu hracku, Vy to s tim cizim ditetem vykomunikujete. Zastanete se sve dcery (od toho tam jste), vysvetlite, nabidnete mu nahradu (to vetsinou funguje skvele, obzvlast lopaticek je dobre nosit na pisek vic). Tim s deti uci, jak resit konfliktni situace.

A co to nechat na to, dítěti? Oni si to mezi sebou vyřeší nejlépe a nejvíc je to naučí. To, že to za ní maminka bude řešit opravdu není značka ideál. Něco jiného je, když je druhé dítě agresivní a pod, tam je dobré zasáhnout, když nezasáhne maminka dotyčného.
Jinak ano, je potřeba dětem vysvětlit, že nemůžou být otlounkánci, co si nechají vše líbit. A když jim někdo něco vezme, nemají si to nechat líbit, ale nikdy nenabádat k agresivitě.

Zalezi na veku - v 1 roce bych jednomu nebo druhemu diteti nabidla jinou hracku, ve 2 letech bych uz tomu kdo to sebral zkusila domluvit, aby ji vratil. Starsi deti bych zas zkusila pobidnout, at se domluvi na stridani/spolecne hre/vymene. Zalezi taky - je to hracka tveho ditete, druheho ditete nebo erarni? Zaridit se podle toho. Jinak takovych situaci bude milion, hlavne kdyz budes mit deti dve 😄 a co pak kdyz jsi ty prvni i druha matka ze? Snazim se jim hracky nebrat z ruky, nenutit je do neceho, spis vysvetlit, ci to je a proc by to meli napriklad vratit - to je idealni stav. Obcas mam naopak chut vyhodit hracku z okna kdyz se o nic cely den pretahuji. Takze tak 😉

Snažím se do dětských sporů nezasahovat, vyrůstala jsem na vsi a rodiče jsme neměli po ruce, řešili jsme si vše sami. Pokud moje dítě nechce půjčit, navrhnu mu, jestli by to šlo, že mu to zas vrátí, ale neřeším. A když je někdo rychlejší a sebere jemu, tak to prostě je. Někdy jsme situaci probrali spolu později, ale opravdu je lepší nezasahovat, pokud nejde o agresivitu.

@blondynka400 Jenze nechate-li rocni dite neco samo resit, povede to prave k te agresivite. Bouchnout je to nejjednodussi a taky to jedine, co takove mrne umi. Takze za me naopak - u takhle malych ma rodit fungovat jako mediator a ukazat, jak situaci resit. Samozrejme neco jineho je to u starsich deti, ktere uz dobre mluvi.

„Ahoj, víš, tohle je naše hračka a M. si s ní zrovna hrála. Myslíš, že bys jí to mohl vrátit, prosím? Můžeš si půjčit něco jiného, chceš?“
Ještě jsem nepotkala dítě, na které by to nefungovalo.
Konflikty svých dětí neřeším sama od sebe, ale občas dcery přijdou, že chtějí, abych jim to pomohla vyřešit, že řekly, že to chtějí zpátky, ale dotyčný jim hračku nevrátil. Pak mi přijde na místě se jich zastat a pomoci jim, takže to udělám 🙂 Jsou to jejich hračky, když se jich dítě zeptá, vždy bez problémů půjčí, ale brát si je nenechají.

A u ročního jsem to opravdu vždy řešila já, roční dítě si samo opravdu nic nevyřeší.

@terezuka to podle me zalezi situace od situace. Ja bych se do toho pletla az pokud by nekdo z nich zacal plakat, vztekat se atd. Rocnimu diteti je to casto sumak a spokojene si najde neco jineho na hrani 🤷‍♀️

@janinasm Není to blbost, pro roční dítě je důležité, že je něco jeho. Až když bude mít jistotu, že má nad svými věcmi kontrolu (může se rozhodnout zda dát nebo nedat), tak se pak naučí půjčovat, dělit, .... Takže když půjčit nechce, je to úplně v pořádku, konec konců i my dospělí máme právo nechtít někomu něco půjčit. Samo se ještě neumí ohradit, to musí máma. Já jsem to řekla vždycky jakoby za ně směrem k druhému dítěti vlídně a jemně něco jako "on to teď asi potřebuje víš" a dala jsem tomu druhému dítěti něco jiného na výměnu za to, co sebralo. U nás na písku je vždycky spousta erárních hraček. Ale i kdyby tam nebyly, a byla nějaké extrémní situace, kdy druhé dítě pláče, vzteká se, tak bych postupovala stejně, a řešila své dítě a jeho potřeby, a očekávala, že druhé dítě bude řešit rodič, a vysvětlí, že to není jeho. Ale ještě se mi nikdy nestalo, že by v tomto nastal konflikt.

Moje zkušenost je taková, že většina matek si své děti hlídá a zastaví je, když se snaží někomu něco sebrat. Jenom jednou jsem musela zasahovat, cizi kluk sebral moji dceři hračku z ruky, ta koukala a nevěděla, co dělat. Tak jsem ji řekla, že to neměl dělat, ale že my si najdeme lepší hračku. Pak ji sebral druhou hračku, tak jsem zopakovala to stejné a když se chystal potřetí, chytla jsem tu hračku zároveň s nim a řekla mu, že ji to nemá brát. A kluk se začal se mnou přetahovat a řvát, v tu chvíli naštěstí zasáhl jeho rodič a odvedl ho. Oběma dětem mohly byt tak 2 roky.

@vikinkav Jasne. Reagovala jsem na pripad, jak zakldatelka pise, ze dite bude smutne stat bez hracky. Kdyz si v pohode najde jinou hracku a bude spokojene, neni co resit 🙂

@terezuka toto si fakt nemyslím. Mám dvě děti, vždy jsem to řešila jak jsem popsala a nikdy agresivní nebyly. Naopak. Nechápu ten trend dnešní doby pořád do něčeho zasahovat. Ani roční dítě není "blbé". Neříkám vše nechat, ale když do jde, tak se do toho nemíchat... Tím se naučí prostě nejvíce.

El je taková splachovací, je naučená, že hračky se půjčují a tak. Není z těch, co klade odpor. Jednou jsme byly na hřišti a to jí možná 3-4 už byly. Donesli jsme na písek hračky, byla tam možná o rok mladší holčička, takovej ten typ "po nás potopa" El si hrála, ona k ní přišla a vytrhla ji hračku z ruky, El se na mě podívala a nevěděla co. Doprovod ignor. Tak jsem ji řekla, ať ji řekne, že hračky jsou její a půjčit ji to nechce. Natahovala k ní ruce, holka i doprovod nic. Tak jsem se nasrala, aby doprovod slyšel a nahlas řekla :"musíš holčičce říct, že to jsou tvoje hračky a teď ji to půjčit nechceš" no doprovod se probral, tvářil se urazene, holce to vrátili a šli radši pryč. Víceméně nezasahuji, ale tohle na mě působilo, že děcko mohlo vše a běda, jak nebylo po něm. Jinak si vždycky vcelku s vysvětlením vždycky pomohla sama.

@blondynka400 mám kamarádku která razí stejný přístup-výsledek je že mi k ní vůbec nechodíme.Ostatní se stejně starými dětmi taky ne.Z díťete je arogantní hajzlík ,který si myslí že si může dovolit cokoliv.A ona je pořád přesvědčena o výjimečnosti svého dítěte.

U menších dětí, alespoň u nás na hřišti, jsou vždy rodiče. Nikdy tam nepobíhají nebo si nehrají malinké děti jen tak pozorovaní z povzdálí. Mojí dcerku samozřejmě taky cizí hračky velice zajímají, ale ještě nikdy kvůli tomu nedošlo k hádce nebo sporu. Když má dítě jen jednu hračku nebo se snaží uloupit cizí odrážedlo, tak jí to vysvětlím a snažím se odvést její pozornost jinam. Když si třeba nějaké dítě hraje s bábovičkama a má jich víc a maminka nabídne, že se můžeme přidat, tak obě svým dětem vysvětlujeme, ať se o hračky podělí a můžou si hrát spolu. Ale nikdy se nestalo, že by nám někdo násilím kradl hračky nebo že bych malou nechala se nasáčkovat k někomu, kdo o to evidentně nestojí. Malá je docela svéráz a o hračky se klidně popere, tak když by náhodou někomu ona kradla hračku, stojím hned u ní a zasáhnu stejně tak opačně. Ale děti jsou zvědavé, chtějí se podívat, co za hračky mají ostatní a většinou to tak vnímají i ostatní maminky, tak nám hračku normálně půjčí nebo se o to alespoň snaží a my jim taky.

No zrovna včera, sme s 15 měsíční venku, přijde starší holčička, strčí mi do decka a sebere ji odrazedlo, naštěstí její maminka si to vyřídila sama, holka se omluvila a maminka se cítila taky dost hrozně a omlouvala se.Taksme to presli, ale nastartovana jsem byla..

@blondynka400 co tak vidím z okolí, tak strategii “nech to na dítěti” doporučují jen rodiče aktivních extrovertních dětí, co se nebojí cizích lidí a často umí v nízkém věku hezky mluvit. Pak jsou ale děti, které se stydí, mají strach z cizích lidí, neumí moc mluvit atd. A za tyhle je z mého pohledu nejlepší, když jim rodič ukazuje, co a jak. V opačném případě by se mu návštěva hřiště mohla znechutit, nebo by naopak zkusilo získat svou hračku agresivní cestou. To ale neznamená, že děti z této druhé skupiny potřebují neustále rodiče, aby to za ně řešil. Naopak, naučí se to od nich postupně samo.

Myslím, že záleží na situaci. U ročního dítěte bys měla být na blízku a věci by mu nikdo vytrhávat z ruky neměl, pokud nepůjčí samo. Já většinou zasahuju když se to opakuje, syn je ve 3 a půl letech dobrosrdečnej a nechápe proč když on se o hračky dělí, proč má někdo potřebu mu trhat z ruky věci. Snažím se ho naučit ať se ohradí, ale radši mávne rukou a najde si jinou zábavu 🤷🏻‍♀

Dcera ma tri roky a kdyz si minule chtel chlapecek pujcit jeji lopatku tak jsem to nechala na ni,zeptal se jestli si ji muze pujcit.Tak jsem mu rekla,ze se musi zeptat dcery protoze je to jeji lopatka.Rekla ne tak jsem to respektovala.Kdyby ji ale nekdo vytrhl hracku z ruky tak bych se ohradila a nenechala bych to tak.

My měli domluvené, kterou z hraček na písek půjčovat nemusi, měla.oblibenou lopatku. I tu se nakonec půjčovat naučila. Často dětem stačí říct, on/ona si s tím pohraje, až skončí, můžeš si to půjčit. A často deti fakt potřebuji dokončit to svoje a pak se podělí.

tak to neber jako konflikt. To už budeš dopředu úzkostná. 🙂 Normálně se s tím dítětem domluvíš podle situace a nejlépe bez zbytečných emocí. Podle agresivity dítěte budeš přidávat na důraznosti, většinou si nechají říct už napoprvé na nějaké "nevytrhávej jí to prosím z ruky, Emička bude smutná. Emičko, půjčíme potom chlapečkovi/holčičce lopatku?" Ony ty děcka do určitého věku prostě samy neví, není třeba to nějak hrotit.

nechat řešení čistě na dítěti je možné, až když má řešení situace naučené rodičem, do té doby je to holý nesmysl. dítě sice nemusi reagovat hned agresivně, ale rozhodně by bylo bezradné, plus pripoctete emoci, kterou neumí v tomhle věku zpracovat, je potřeba reakce v techto sociálních situacich nejdříve učit a pak teprve pozorovat jestli nás uz dítě nepotřebuje a zvládá samo, aby z něj nebyl mamanek. muj kluk byl tip co se na ditko co mu neco sebralo ihned vrhnul, mohla bych byt hrda nedal se 😂 no ale! proste jsem musela byt ostrazita a postupne ho ucit, ze takhle ne a jak to delat jinak a lip... stejny je to pokud je dite otloukanek, potrebuje povzbudit a poradit co delat, citit oporu (ne resit za nej) a jednoho dne se pri konfliktu zvladne ozvat samo. je to delsi proces, ale je to vychova, pracuji s detmi v druzine a chovani co spolecensky nefunguje odbouravame jedine takhle, verte nebo ne i u takhle vetsich deti je to na dlouho, takze hlavne trpělivost. no a kdyby jste narazila na hajzlika, kteryho navic rodice neresi, tak tam bych se teda normalne ozvala jako rodic na rodice s prosbou at tedy zasahnou. nejste orezavatko vy ani dcerka 😉

Nemyslim, ze strategii "nechat to na diteti" praktikuji jenom rodice extrovertnich deti. Muj syn nemluvil do 2let vubec a proste se naucil dorozumivat i jinak. Do toho veku byl spis typ ditete ktere ustoupilo a radeji si vzalo jinou hracku. Ted se to napriklad otocilo a uz si to umi zaridit sam. Ja na hristi zakrocim az vidim, ze synovi nekdo vylozene ublizuje. Jinak se snazim vysvetlit, ze mladsim, obzvlast kdyz placou ma hracku vratit protoze to miminko jeste nechape a neumi se branit, stejne tak u starsich se ho snazim naucit aby se vzdycky zeptal, zda si hracku pujcit muze. Pokud se jedna o erarni hracky ktere chce nekomu vzit to vzdycky zakrocim, ze dokud se s tim jine dite hraje musi pockat. Ale vzdycky situaci nejdriv sleduji a snazim se vydrzet zda si to deti nevyresi mezi sebou sami. Ve skolce maminku za zadkem mit taky nebude....

Pokud se jedna o spolecne nebo erarni hracky, ty se pujcuci, pokud se s nima nehraje. Pokud se hraje, vypujci si to druhe dite pozdeji. Pokud si cizi dite neco nasilim vezme, u maleho ditete zasahuji a hracku na ferovku cizimu diteti vezmu pokud vidim, ze rodic nevidi, nebo dela ze nevidi. Pokud zacne to druhe dite vysilovat a rvat, rodici reknu, ze hracku vytrhlo a vracim zpatky svemu diteti. U starsiho diete (2r a vic) praktikuji obdobne, akorat hracku, klacek atd si ma vzit zpatky kdyz ji chce. To same plati pro houpacky, skluzavky nebo jine atrakce. Kdyz je na houpacce moje dite a jine se ho snazi zhodit, zasahuji a cizimu diteti reknu, ze se houpe moje dite a za chvili mu ji uvolnime. Pokud chytne hysterak (stalo se mi to) a maminka toho ditete nereaguje, nereaguji ani ja a houpu dal. Kdyz jsou to vlastni hracky, ty pujcovat nemusi kdyz nechce, nepresvedcuji aby pujcovalo, maximalne tehdy, kdyz vidim, ze se s tou hrackou nehraje (obvykle odrazedlo, kolobezka nebo nejake zajimave babovky na pisek) a jine dite, ktere dobre zname, si to pujcit chce. Ale osobni hracky jako plysak nebo starsi dcera naramek, klouboucek, trpytiva siltovka nebo tak, to pujcovat nemusi nikomu pokud nechce. Mame tady v okoli jednu maminku, ktera razi cestu, “vem si co chces za jakoukoliv cenu” a je to peklo. Ona si snad mysli, jake sebevedome dite vychovava, ostatni na to maji nazor ve smyslu: “Jezis, jde K (3r) s maminkou, to bude zase revu a nasili”, nekteri to decentne zabali a odejdou. Bere vsem co se da, vyhazuje z houpacek, strka, nasilim bere vsechno nebo se sape na kocarek a snazi se urvat hracky lezecimu miminku. Kdyz natreti na podobne smyslejici dite, ktere se neda nebo si vezme zpatky co mu vzala, zacne se rvat kopat, hazet pisek do oci, do vlasu, bit ho predmety a rodice “obeti” zasahuji. Maminka agresora nechava tak. Nikdo se s tou holcickou hrat nechce, deti ji neberou mezi sebe, kdyz se treba honi nebo hraji na schovku, nechteji se s ni hrat v pisku, no proste nic.
Tolik k tomu, jak to funguje u nas. Jestli je to ten spravny pristup, to nevim ale jevi se jako vhodny, podobne to delaji i ostatni rodice, se kterymi sdilime hriste a celkem to funguje. Deti se vzajemne na sebe tesi, znaji se jmeny, vzajemne se pobizeji k ruznym aktivitam. Pokud je to nove hriste nebo cizi deti, nechavam to byt ale princip podobny. U starsiho ditete nechavam byt a pokud je to nejaka konfliktnejsi situace, tak to probereme pozdeji.