Zdravim maminky, asi je to predcasne, ale prvni skolni den me na tuhle myslenku privedl 🙂 Mam 17 mesicniho syna, silne na me fixovaneho, vzhledem k tomu, ze uz se chci pristi zari vratit do prace, bude maly muset do skolky nebo jesli. Zkouseli jsme uz jesle, ale byla to katastrofa, rval tak, ze z toho byl 3 dny vyrizeny, proto jsme to odsunuli. No a ted resim, jak ho za ten rok co nejlepe pripravit, protoze dele uz s nim doma zustat nemohu...Uvazuju, ze zacnu postylkou, je zvykly spat s nama, je nekdo, komu se to dite pivedlo naucit i v tomhle veku, dneska jsem ho tam na chvili dala, nechtelz ni vylezt, ale ani po hodine neusnul. Jinak, myslite, ze co nejvice davat na hlidani, chodit na krouzky? Omlouvam se za delku a za pripadne rady dekuji 🙂
@misule55 ahoj, je velký rozdíl 17ti měsíční dítě a dítě 2,5 leté dítě.. Ten rozdíl je neporovnatelný.. Určitě, co se vzhledu týká, i emoční zralosti atd. Já bych si mrňouse užívala, a nesnažila se ho "zocelovat" už teď. Já jsem dávala dceru do školky v jejích 30 měsících. Na začátku to byla katastrofa, nechtěla si hrát s dětma, nechtěla jít po obědě spinkat, brečela, až slintala, místo toho jít do postýlky, stála před "ložnicí" ve školce a brečela, že čeká na maminku. Učitelky mi doporučovaly nechávat jí tam i na spaní (asi ať si nezvyká, že si to brekem vynutí, teď zpětně bych to řešila jinak, než jí tam nechávat nešťastnou).. Pak onemocněla, každý měsíc na 2 týdny, takže na 2 týdny chodila do školky.. Pak byly vánoční prázdniny, nový rok. A nástupem po novém roce, jako když utne. Byla to hodná, usměvavá holčička, jako byla i doma. Až teď vím, že až po tom novém roce byla prostě zralá na to chodit do školky. Spíš, aby ode mě cítila podporu, jsem jí nechávala ve školce na pospas učitelkám, které tam měly i ostatní děti, takže když si s naší neporadily, nechaly jí tam stát a trucovat před "ložnicí". Ani nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby utekla ze třídy, někam ven ze školky, tohle tam v tu dobu neměly zabezpečené, protože bylo kolem poledne otevřeno, když si rodiče chodily pro děti po obědě... Jestli ho chceš nechávat spát samotného v pokojíčku, zkoušela bych to pozvolna.. Je teda pravda, že na to musíš být připravená hlavně ty, dítě z tebe musí cítit jistotu, že to takkhle je, jinak to nebude, a je to takhle v pořádku.. Nechávala bych ho tam na spánek po obědě. Zavést rituál (objetí, pusinka + krátká pohádka, cokoliv, co mu bude dávat jistotu), a pak odejít.. A on si usne.. Tohle fixování na osoby jde s věkem, moje dcera je teď hodně fixovaná na tatínka, i když se o ní staráme oba společně (víc času s ní trávím já..).. Ale vím, že jak to přišlo, zase to odezní 🙂
Ja to prave vubec nechci lamat, jen me desi predstava, ze tam bude vrestet jak pavian a vrati mi ho zpatky, s tim ze neni pripraveny, bohuzel to nebudeme mit, jak resit 😥Ja jsem prave strasny mekous a dite u nas zaim vel, nejak citim, ze uz by to chelo zmenu 😀
A jeste, kdyz uz jsme u toho, jak byste to resily? dat dite do jesli a za rok do skolky? Neni to moc narocne? Zvykne si a pak zase jinam? Nebo se rovnou pokusit vecpat ho do skolky, kde se mu zase nebudou tolik venovat...pokud to samozrejme nebude nejaka soukroma
já bych minimálně půl roku počkala, za tu dobu dozraje, bude úplně jiný, na jaře pomalu zkoušela třeba miniškoličky na 2h, pak déle.