Jak nejlépe zvládnout přesun dítěte do vlastní postele?
Hezký den, mám dvě děti 4 a půl a 2 roky. Obě se mnou od narození spí v posteli. Bohužel jejich spánek je peklo a už to psychicky ani fyzicky nedávám. Mladší ještě kojím, ale chtěla bych už odstavit. Obě děti jsou na mě hodně fixované a nechci jim způsobit nějaké trauma. Máme pro ně připravené dětské postele, ale vůbec nevím jak přesun udělat, tak aby se to obešlo bez scén, breku atd. Nemám problém k nim jít párkrát v noci když se vzbudí, dál chci večer uspávat ale chci aby spali každý ve svém. Teď se budí x krát za noc, mladší se kojí snad co hodinu, je to fakt peklo. Já spím v šílených pozicích jen abych vyhověla oběma dětem a moje záda a celé tělo trpí. Poraďte jak jim přesun co nejvíce usnadnit, co fungovalo vám ?
@ronja55 když budeš spát s nimi v pokoji tak těžko budou brecet, že chtějí s tebou. Protože s nimi budes. Takže když si pak zvyknou, že jste v jiné místnosti, postupně bych se vytrácela do ložnice a nechávala je. Určitě vyřvat ne. Tj o trauma. Ale domluvit se. Minimálně s tou starší. "Co by ti pomohlo aby si spala ve své postýlce?"
Tak to musis vzit postupne, je jasny, ze to nepujde vsechno najednou. Nejdriv vyres odstav, pak spolecne spani v detskem pokoji - mimochodem nase deti jeste ted chteji usinat s nami a ve spanku je preneseme. Az zvladnou spat ve vlastni posteli, tak se odstehujes do loznice, nejdriv se muzes v pripade potreby vratit za nimi a pak se nauci chodit ony za vami, kdyz budou chtit. My jsme to vlastne s detmi ani nijak neprobirali, probihalo to prirozene.
@jjasmina oni večer spí beze mě, kolem osmé uspím a většinou než jdu spát kolem 11 hodiny tak se vzbudí občas jednou ta mladší nebo spí oba. Od půlnoci to pak začíná a budí se střídavě ten starší i mladší až do rána. Já mám pak pocit že jsem vůbec nespala. Jednou jsem počítala kolikrát se od půlnoci do 6:30 vzbudí a vyšlo mi 8 krát. Je to fakt peklo a už mám neustále bolení hlavy, mžitky před očima, jen co si někde Sednu tak usínám.
@vitezove to si jen myslíš, pro děti je hodně velký rozdíl ve stejném pokoji v jiné posteli a v jedné posteli.
@ronja55 já to mám zase obráceně. Než jdu spát, tak se prcek pořád budí a zbytek noci semenou celkem spí.
Co říká ten starší na vlastní postel? S ním se už domluvíš. Nechala bych je vybrat nějaké pěkné povlečení i třeba polštářek. Dávala bych je tam spát nejdřív na odpolední spánek a pak postupně přejít na noční.
Já souhlasím, že bych nedělala více změn najednou. Nejdříve bych pozvolna odstavila. Syna jsem odstavila bez pláče po druhých narozeninách, nejdříve jsme omezovali noční kojení a až jako poslední (cca 2 měsíce) to uspávací. A pak se všichni tři přesunout do dětského pokoje, nejdříve klidně i tam spát společně, pak zkoušet zmizet a tak... Prostě počítat, že to bude proces na delší dobu, v řádu týdnů až měsíců.
Tady si sednu. Sice mám třetí dítě,a obě starší se mnou taky spaly v posteli,ale už si nějak nepamatuju,jak to bylo,když šly do svých. Mladší šel ve 3 letech,to vím. Postel byla hned u mojí. Žádné problémy si nevybavuji. Ale to už nebyl kojený víc jak rok a půl a už spal třeba i s bráchou u babičky. Nejmladšího jsem odstavila ve 3 letech a přesun do postele teprve plánujeme. Nechtěla jsem to dělat současně, nekojim teprve 3 týdny, a tak dlouho taky usíná " sám" a spí skoro celou noc ( když se vzbudí,stačí jen dát najevo že tam jsme,a zase usne,a je to mnohem méně často než když se kojil).
My jsme pořídili nadrozmernou postel. Mě manžel tvrdí, že dítě se prirozene rozhodne samo spát mezi 6-13 rokem. Batoleci postýlku má taky, i svůj pokoj, ale je to tak, ze ho na tom prebalim, prevliknu .😄
@95newmommy2020 mě nevadí společné spaní. Klidně bych spala s dětma dál, ale už nedávám to jejich buzení. Kdyby spali dobře tak to vůbec neřeším. Doufám v to že když odstavím a budou spát v postýlkách tak se tolik nebudou budit.
@ronja55 Já ti rozumím. Máme sice mega postel, ale malej spi na mě tak nalepenej, ze je mi to nepříjemný. A jdu furt ke kraji. Až spím na 10 Cm a noha na zemi kolikrát. 😃 a bolí mě zada dost. Já doufám, ze se na mě přestane tak lepit. 😄
Tak radu nemám a asi to bude i částečně o povaze děti. Starší cca od 3 let spi ve své postýlce. Teď už ji je teda deset, ale u mladší 6 let se začínám bat, že s námi bude spát do puberty. Postel máme velkou , ale ona potřebuje být na nás nalepena. Když ji spici přeneseme, tak se do hodinky vrátí. Jediné co celkem fungovalo, když měla dětskou postýlku vedle naší velké. Byla níž, takže se k nám neprekulila.
@barmil btw díky připravce mám nastudováno několik knih a byla jsem na přednáškách několika rodičů a psychologů. To vše na téma dětská traumata a jak jim předcházet. Takže si myslím, že o tom, co všechno může způsobit v dítěti trauma a jak tomu zabránit, vím více než většina odpovídajících zde. Máš také podobné odborné znalosti? Když už se tu teda bavíme o tom, že smí odpovídat jen ten, kdo ty znalosti má.
@vitezove na druhou stranu, jsou to teoreticke znalosti. Takze to muze pusobit rekneme provokativne.
@felixfelicis a jak to tak dobře víš? Nikdo odtud s námi snad nebydlí. Tak proč není možné, že jsem řešila s dcerou spaní u nás a potom u ní v pokojíku?
@vitezove Nevim. Pamatuju si te par let zpet z nevychovne skupiny, kde jsi nekomu radila dokonce jak resit sourozenecke konflikty. Nerikam, ze s tebou navrhovanym postupem nesouhlasim - souhlasim. Ale teoretizovat, jak se domluvit s predskolakem...pusobi to zvlastne. Taky neradim rodicum skolaku a vys. No nic, ani nevim, jak jsem se v tehle debate octla, uz se loucim.
@felixfelicis já asi ziju život trochu jinak. Nejsem jen ve své bublině. Mám spoustu zkušenosti z okolí. Mám spoustu kamarádek se spoustou dětí, které řešili někdy ve svém životě různé situace. Já jsem byla dítě, sourozence jsem měla, život jsem vnímala. Hodně se zajímám o spoustu jiných věcí, četla jsem knihy o výchově a psychologii dětí dávno předtím než jsem dítě měla. Asi i než jsem ho vůbec chtěla. Protože mě tyhle věci zajímají. Nejen kolem dětí ale kolem lidi obecně. Pokud k tématu fakt nemám co říct, nepíšu. A stává se to dost často. Přečtu diskuzi a jdu dál. Pokud mám ale pocit, že mohu nějak pomoci radou, zkušenosti, postřehem.. tak napíšu.
@vitezove tak mam doma psychologa a psychiatra a vedoucí střediska výchovné péče pro děti a mládež.. Jestli to stačí.. A mám dvě děti, 12 let a 20mes, kojila jsem a odstavovala a resila postýlky..
A fakt mi přijde úsměvný, že někdo, kdo psal, jak si bere lexauriny a dítěti dává Panadol, aby se vnoci nebudilo, tady radi, jak řešit spani v pokojicku, kdyz ses sama hroutila z toho, že se Ti dcera budi..
Jako školení pro adoptivní rodiče je asi jako přečíst si knížku o porodu, znamená to pak, že je že mě dula, nebo PA a můžu jít rodit ostatní matky? Ne, kdo nezažil, ví prd.
@felixfelicis no jo, jenže když se přidala k nám do skupiny, psala, jak si musí brát lexaurin, protože se hroutí z toho, že dcera nespi a dceři dává Panadol, aby se jí vnoci nebudila.. Takze asi tak.. Od takového člověka jsou rady dost úsměvné.
ja asi budu opacny proud😀 myslim, ze bych se predem moc nestresovala, hlavni je se rozhodnout, jak chces aby deti spali a pak to tak proste udelej... kdyz z tebe vyciti tu nervozitu, jako, ze nejsi ty vnitrne rozhodnuta, ze budou od ted spat sami, tak to nepujde... ps. moje deti spi sami, jedno dokonce i v jinem patre nez je nase loznice... a rozhodne netrpi🙂) hodne uspechu
a v kontextu toho, co se nyni deje a co zazivaji jinde deti, mi prijde trochu usmevne rikat o nasich detech, ze pri presunu do vlastni postylky budou mit trauma, snad i celozivotni...
@ronja55 kamarádce zabralo koupit jim opravdu krásné postýlky, které si vybraly. Pak tam chtěly hodně být. Klidně bych prvních pár noci spala s nimi v pokojicku. Třeba na zemi. A pak je tam uspavala a po usnuti odešla.
Blbé je, jestli se mladší budí na kojení. Tam teda to bude náročnější. Možná bych nejdřív odstavila a pak presouvala.