Jak naučit malého, aby šel v noci čůrat bez scén?
Mam otazku, delaji Vam deti (kdyz se vzbudi na nocni curani) hystericke sceny? Syn necele tri roky (od 2,5 let se vzbudi na curani) se sam vzbudi a chce se vycurat, jenomze zacne hrozne plakat a neni schopny poradne ani slezt z postele, natoz si sundat pyzamo a vycurat se. I kdyz jsme u neho a porad dokola mu to opakujeme, tak to proste neudela, je tak rozespaly, ze ani nevi, jak se vyslict a u toho revu preslapuje....kdyz nepovolime a ty kalhoty nesundame a neposadime na nocnik, tak se pocura, protoze uz to takovou dobu nevydrzi. Jak naucit maleho, aby se vzbudil, nedelal sceny a normalne sel na nocnik (ktery uz zvlada bez problemu za vsech okolnosti ve dne sam a ani o tom nevime... Resili jste to nekdo? Dekuji
Tak přesně tohle teď řešíme u dcery - budou jí 4 roky. V září začala chodit do školky. Vše je v pohodě, je tam spokojená, zvládá to, chodí tam ráda, ale v noci začala dělat přesně to, co popisuješ. Vzbudí se na čurání a děsně pláče, někdy se i vzteká. Ráno si to nepamatuje. Ptáme se, proč brečí, neví. Už jsem se se na to ptala psychologa a je to prý normální jev v tomto věku. Takže radu nemám, jen to chce vydržet, snad to časem přejde, ale je to někdy fakt na palici. Nevyspím se vůbec. Držím palce 😉
Moje dcera to dělá. Má skoro 4 roky.
Sama se v noci probudí a začne strašně plakat. Obvykle jenom pláče, fňuká, ale už se mi i stalo, že chytila hrozný amok, začala hystericky ječet, práskla sebou o zem a vztekala se. 😅
Dělá to od 1,5roku.
Řešíme to tak, že to neřešíme. Je to neřešitelná situace. Ona je rozespalá, pořádně o sobě neví. Naštve ji to, že musí vstát z postele v tom polospánku. Jinak to nemá moc smysl no. Večer jí vždycky řeknu, že až bude v noci potřebovat čůrat, tak stačí zavolat a já hned přijdu. Někdy se podaří, že fakt zavolá, ale obvykle mě probudí její pláč.
V noci se jí snažím podporovat, že to spolu zvládneme, že jsme na to dvě, že ji budu držet za ručičku. Pomůžu jí na záchod i s kalhotama, ideálně ji na ten záchod donesu, aby nemusela vstávat a chodit. Posledně se v noci probudila, tak jsem jí řekla, že ji odnesu vyčůrat jako princezneu, kouknem se, jak svítí lampy a pak ji zase jako princeznu odnesu zpátky.
Co funguje jednu noc, to druhou zaručeně nefunguje. 😀
Radu nemám, prostě to neřeší, nevím jak a podle mě nemá smysl do ní něco klavírovat, když je rozespalá a pořádně o sobě neví. Vyčůrá se s řevem a pak zalehne a spí dál. Ale už si i mockrát stalo, že po uložení řvala dál hrozným způsobem.
Moje sestra to kdysi u svýho syna řešila tak, že ho dala řvát do koupelny a nechala ho, ať se tam vyzuří. Říkala, že to nešlo jinak, že oba potřebovali spát a tohle bylo neúnosný. Přestal, ale mě to přijde dost krutý. Takže já dceru podporuju slovně a přežívám. 😅
Ještě pomohlo, když jsem před otěhotněním chodila spát hodně pozdě, tak jsem ji dala v noci čůrat. Prostě jsem ji spící vzala do náruče, spící posadila na záchod, řekla jsem jí, at čůrá, ona se spící vyčůrala a pak jsem ji zase položila. A bylo to bez pláče.