Jak naučit dcerku usínat večer i s otcem?
Ahoj holky, naše holčička večer usne jen se mnou, jakmile ji vezme táta a dává do postýlky, začne hystericky brečet a chce mě, i když já stojím u postýlky a vidí mě, tak řve. Usínáme tak, že ji držim za ruku dokud neusne, zkoušeli jsme jí dávat ruku oba dva, ale stejně se vždy otočila ke mně. Když večer někam jdu, tak s manželem usne jen u TV v sedě a to musí být hodně unavená. Ne, že by mi to vadilo, snad se to srovná věkem, ale také občas někam potřebuju vydechnout, chtěla jsem i pracovat večer, ale není to možné, jak ji to odnaučit?
ty jo... to je brutus. Já mám dvě děti a nikdy jsme neuspávali. Položíme do postýlky, pohladíme, dobrou noc a jdeme pryč. Pohádky čteme během dne a večer před mlíčkem.
Když se malému na chvíli pokazilo spaní (na Silvestra jsme si k malýmu lehli, aby se nebál petard... chybu jsme udělali, další dva týdny odmítal spát bez nás), pomohla mi na netu dostupná knížka Každé dítě se umí naučit spát. Dodržovali jsme, po 4 dnech se naučil zase spát a dokonce i po obědě 😉
nevím a neporadím, tak jen podpořím, měli jsme to taky tak a srovnalo se to samo, ale až tak ve třech letech...občas mě to unavovalo, nemohla jsem nikam, dokud neusnula. Knížka výše zmíněná u nás naprosto propadla, dcera proplakala (no spíš prořvala) mnoho a mnoho nocí, doktorka mi řekla ať to nelámu, že bych jí mohla ublížit, že některé děti prostě usnou v postýlce bez rodičů a spí krásně a jiné ne... a že se to musí vydržet . Takže ted´ u syna to necháváme plynout jak to je a taky usíná se mnou a tátu zatím ani nezkoušíme.
Ahoj, chápu tvoji potřebu být někdy nezávislá a mít svůj prostor. Někdy je to s malým miminem hodně náročné. Spaní je záležitost u každého mimi jiná. U nás to probíhalo takhle: DO 16 měsíců syn usínal výhradně na mém prsu, pak mě to začlo taky štvát. Spával s náma v posteli.Pak jsme přirazili malou postýlku k naší velké, a pak koupili novou cestovní a tu postavili do rohu naší ložnice. Jedno odpoledne jsme zkusili položit do postýlky tátou a pak chodil k němu co 5 minut a uklidňoval ho, nikdy jsme nenechali dojít k zoufalému pláči, vždy to byl jen takový nespokojený řev. Tohle trvao jeden den 30 minut druhý den 15 a pak už spinkal v pohodě beze mně, a od té doby mám po večeři čas na sebe, protože ho tatínek koupe a ukládá do postele a Vik usíná do 5 minut vesele a šťastně, žádné zlomené, odevzdané dítě.Takže zkuste vytrvat, ať chodí uspávat holčičku táta, vyplatí se to, ale nikdy nechoďte přes zoufalý pláč, věřím, že rozeznáš pláč vzteklý a zoufalý.Držím palce!! Spokojená matka znamená spokojené dítě! 🙂)
sestře to tak taky dělala malá.. usínali za ruku..recept na to neznam.. přejde to samo..přeji hodně pevné nervy..je normální že je dítko fixované spíš na tebe,většinu času je přece s tebou...