Jak motivovat 2,5letou holčičku k opakování slov, učení básniček?

A co třeba vyprávět nějakou jednoduchou pohádku, třeba o Perníkové chaloupce , a potom si ji zkusit povídat společně a ukazovat - to byl jeden chlapeček )ukázat v knížce) a ten se jmenoval - a počkat, jestli dítě řekne. A když ne, tak doplnit a dál - a holčička a ta se jmenovala - a zase čekat. Ony ty děti se časem chytí. A třeba je nechat jenom a ukázaly, jak se otevírají vrátka - ručička se otevře a pěkně se pusou udělá vrrrrz.

A co zkusit zábavné básničky se cvičením http://www.sikovny-cvrcek.cz/rikanky-s-ukazovan...
A pokud je tvrdohlavá..., tak nenutit opakovat, ale říkat a předvádět a ukazovat jí, že je to zábava a že se tím skutečně bavíš - bude se radši chtít přidat
A skutečně neporovnávat - mohla by si připadat jako "neschopná" a mohla by se o to víc stydět a míň snažit (když je to pořád málo dobrý)

Jak už bylo zmíněno, básničky se cvičením jsou dobrá věc, začíná se tím i v různých dětských skupinách a školkách. A co i něco takového zkusit, myslím tu skupinu? Jestli něco v okolí máte, bylo by to fajn - i pro zjištění, že v tom nejsi sama. 😉 Jinak my s dcerou na logopedii chodíme už od 2,5, ale to do nás všichni pořád ryli, že vůbec nemluví. A těch logopedů, co pracují s takhle malými dětmi, je opravdu málo, ovšem určitě se to vyplatí, už jen proto, aby Tě uklidnil/a, že se nic neděje.

Muj starsi v 2,5 letech rikal 5 slov. Porad chtel, abych mu rikala basnicky, ukazoval v knizce a ja rikala, co to je. Ale nikdy po mne nezopakoval ani slovo. Ja to po nem teda ani nechtela, nesnasim takove to “rekni mama” apod. rozmluvil se znicehonic az tesne pred 3. narozeninami.
Mladsi syn o basnicky a knizky nikdy nejevil zajem a od 2 let mluvi ve vetach a slova opakuje sam od sebe.
Kazde dite je proste jine a neni duvod na ne tlacit, kdyz jsou v necem pomalejsi nebo o neco nemaji zajem.

Ahoj, dceři je taky dva a půl. U nás je to tak, že kdykoliv se děti nechtěli nechat oblékat nebo prebalit, tak abych odpoutala pozornost, tak jsem začala zpívat. To zabralo, takže jsem nakonec prozpivala třeba půl dne 😂 😂 A teď dcera už všechno zpívá se mnou a 16ti měsíční syn začíná rozvazovat pomalinku taky 🙂 Ale před cizíma se oba stydí tak, že vypadají, že ani jeden neumí mluvit 😀 Takže asi tak... Opakování je matka moudrosti... Takže opakovat, opakovat... Až do zblbnuti 😀

Však časem se najde něco, v čem je zase šikovnejsi nebo napřed před bratrancem. Každé dítě je jiné... vím, ze se to lehko řekne a těžko vydrží, ale netlacte na ni a vydrzte, mluvit začne.

Se starší dcerou jsme dělali kde co a začala mluvit později, mladší mluví pekne před 2. narozeninami a to se nijak mluvení nevenujeme...

A ještě teda dodám, že je to přesně tak jak tady hodně maminek zmiňuje... Každé dítě je jiné. V rodině máme taky děti takřka stejně staré a jeden umí to a druhý ono. Dcera oproti své sestřenici sice hezky mluví, ale sestřenice je zase dobu bez plínky i na noc. Ale nijak mě to nevrusuje... Já s nikým nezavodím 😀

Ono mi ani tolik nevadí porovnávání, spíš to, že mi z rodiny pomlouvají děti. Při oslavě narozenin jsem se vracela pro věci, které jsem zapomněla a slyším švagrovou a dědu, jak mi pomlouvají dceru. Tchýně mi věčně vyčítá, že dcera nechce opakovat, protože Toníček opakuje. Ale když se ohradím, že Toníček je zase agresivní a surovej, tak je to problém mé dcery, protože ho k tomu vyprovokovala ☹

@sannnya
Dcera není opice, aby opakovala!
Třeba bude větší introvert nebo větší osobnost a nemá za potřebi si získávat dospělé opakováním a čekáním na pochvalu.
Psychologové říkají, že řeč a rychlost v mluveni nesouvis s inteletem.

Problem vidim ve tchyni- viz predchazejici koment. Jinak u nas to bylo obracene. Neter o 2m starsi a klsicka cvicena opicka- rada se predvadela, takze uz od roka idpovidala na dotazy jak dela jake zvirr, casem jmeno a adresu. Velmi brzo tez basnicky i pisnicky. Ja nebyla tolik atakovana, ze muj syn to nedela, protoze zijeme v Nemecku a ma tak voc jazyku. A ted? Jsou mu 3 a umi snad 30 basnicek a pisnicek, sam bez pomoci. Nektere cesky, jine slovensky a nemecky! A neter ma fazi bojkotu a nikdo z ni nedostane ani vers!

Ah ty preklepy, pisu jak prase :-/

Problém není to, že tvoje holčička neopakuje slova a učí se básničky. Problém je to, že jsi se nechala natlačit do toho soutěžení a zapomínáš, že bys měla především své dítě brát takové, jaké je. Ať si kdo chce, co chce říká. Ani tvým úkolem ani úkolem tvé dcery není vyrovnat se nějakému Toníčkovi nebo být dokonce lepší než on. Ani být jako Toníček. Vaším úkolem je být co nejlepší v tom, co jste vy. Chápu, že tě to mrzí. Věř mi, znám to, o mojí dceři zase tchyně mluvila jako o retardovaném dítěti, protože v osmi měsících ještě (!!!) nechodila. Bolelo to, ne že ne. Ale pomohlo mi vidět, v čem je tvoje dcera naopak úžasná. Jistě i tvoje holčička vyniká ve spoustě jiných věcí. Soustřeď se na ně, podporuj ji v nich a dovolil jí rozkvést. Vždycky roste to, na co se soustředíme. Pokud se budeš soustředit na to, že nemluví (zatímco Toníček už ano), ničemu nepomůžeš.
V rodině je tohle srovnávání ještě nepříjemnější. Slyšet, jak tvoje rodina pomlouvá tvoje dítě, to je prostě mazec. Ale, jestli ti mohu poradit, nedělej totéž. Chápu, že ses potřebovala bránit, ale napálit jim něco negativního asi není nejlepší cesta. Možná by víc pomohlo, kdybys sebevědomě řekla, že dcera neopakuje jako Toníček, protože není Toníček, ale že jí zase skvěle jde to a to.
A nakonec, i kdyby jí nic nešlo stejně dobře nebo lépe než Toníčkovi – záleží na tom? Budeš ji kvůli tomu milovat méně než Toníčka? Nebo kvůli tomu budeš horší máma než je tvoje švagrová? Ale no tak 🙂 Možná za pár let bude mnohem lepší než on, možná ne, ale bude šťastnější, a možná ani to ne. No a? Máte svůj život, tak ho žijte co nejlépe, bez srovnávání s jinými.
A ještě malá poznámka k tomu mluvení: moje neteř nemluvila ještě ve třech letech. Maximálně pár slov. O dva měsíce později jsme na to krásné, tiché období, s dírou vymluvenou v hlavě vzpomínali 😀

Tchyni poslat do haje,ja pritelovo matku poslala taky at si sahne do svedomi co umi jeji syn...( mestak mamanek) 4 mes se mnou nemluvi a je mi to jedno

@rebe Máš pravdu, asi jí zbytečně chci tlačit do něčeho na co pro ní není čas. Je pravda, že si to možná zbytečně moc beru, ale je to fakt náročné. Mám chuť své dítě za každou cenu bránit a všem ukázat, že to tak není.

@kamimnichov Tak přesně tak to u nás vypadá, akorát já jsem bohužel blízko a mám to na talíři ☹ Úplně se modlím, aby se něco stalo a přestalo to. Dokonce se už snažím nevyhledávat aktivně společnost rodiny i když vždy jsem byla iniciátorem právě já. Na jednu stranu mě to hrozně štve, že to tak je, ale na druhou stranu mě hrozně mrzí, že kvůli jejich kritice to změní naše vztahy

@sannnya U nás to bylo asi takhle: od osmého měsíce jsem poslouchala, kdy konečně začne chodit. To, že sama jí, umí se sama svléknout a velmi pěkně mluví, nikoho nezajímalo. Pak v 15 měsících "konečně" začala chodit. Když jsem to tchyni řekla a očekávala nadšení, zeptala se - a už chodí na nočník? Tehdy mi došlo, že tohle nikdy neskončí, nikdy nebude dost dobrá, tedy tak dobrá jako děti, které vychovávala nejlepší matka na světě, naše babička.
Ty víš,jak to, a ostatní to buď vidí také, nebo ať si trhnou. Není potřeba, aby svou dceru za každou cenu chránila a ostatním něco dokazovala. Je potřeba, abys stála za ní a podporovala ji. Tady totiž nejde o vaše okolí, ale o vás.

Moc děkuju! Až je mi ze sebe do pláče, máte pravdu! Kašlu na ně

Osobne si myslím že ve 2,5 by už mluvit mohla..cas na to ma..zalezi ale jak s ni doma komunikujes..ja mluvila celý dny,komentovala jseem vse co delam,prohlizely jsme knizky,zpivaly..jinak na tonicka se vykasli,urcite zase neumí něco co tvoje dcera jo,jinak deti nejsou cviceny opice v zoo, to má tendenci hodně lidi zkoušet ty male a ptát se jich na blbosti

@lucyp13 Nemám problém, že by nemluvila vůbec, spíš úplně sabotuje jakýkoliv učení básniček a písniček, není prostě ochotná zopakovat ani slovo-po nikom. Je pravda, že spíš hodně kreslíme, něco vytváříme a asi sama od sebe jí vedu spíš výtvarnicky, než že bych jí nějak moc zpívala. Omílala jsem jí jednu básničku pořád dokola a doufala, že se chytne, ale nedostanu z ní nic. Nevím, možná je to mnou, fakt nevím ☹

Jak tu píšou i ostatní - každé dítě je jiné, každému jde něco jiného a každé jinak spolupracuje. Moje dcera stará dva a čtvrt roku třeba mluví krásně, básničky jí jdou skvěle, je schopná popsat třeba i kratší děj atd., ale vše, když chce sama. Pokud někdo přijde a řekne "pověz básničku" apod., neřekne ani slovo, maximálně oznámí, že ne. Prostě není cvičená opička. No a jak je nadaná na mluvení, tak třeba zaostává v samostatnosti. Takže zatímco většina stejně starých dětí v okolí už chodí na nočník a usíná sama v postýlce a já nevím co ještě, dcera má stále plínu, stále vyžaduje na uspávání maminku (v nouzi vezme zavděk tatínkem) apod. Stále od někoho slyšíme, jak jsme si ji rozmazlili... A máváme nad tím rukou. Dělali jsme vše tak, jak jsme to cítili a jak to bylo pro dceru nejlepší. Ale tak jasně, že mě to někdy zlobí, třeba když mi to vyčte mamka, která by momentálně chtěla, aby u nich dcera byla už přes noc, a ono to moc nejde, a já to zas nechci lámat přes koleno. Ale prostě se snažím tolik si to nebrat a dělat věci dál tak, jak to je pro dceru nejlepší 🙂

@sannnya Prď na to, nám se pořádně rozkecává až teď ke 3.roku, navíc až půjde do školky, tak to půjde samo, postupně. U čtení nám pomáhalo, když jsme dělali úmyslně chyby, třeba i u básniček apod, tím jsme zjistili, že si to pamatuje, protože nás opravila. Dokonalé aktivní mluvení není potřeba, důležité je se jasně dorozumět, rozumět a chápat.

@sannnya Děti jsou báječné. Neustále nám přinášejí příležitost povyrůst. Myslím, že tohle má být lekce pro tebe, aby ses naučila být spokojená se svou rodinou a sama se sebou bez ohledu na to, co si myslí a říkají ostatní.

@sannnya Nestresuj se,dítě neni cvičená opice,až bude chtít říct básničku,tak jí řekne... Moje dcery v tomto věku taky žádnou básničku neuměly, o inteligenci to rozhodně nic nevypovídá,což můžu objektivně zhodnoti,protože starší dceru už mám v prvním ročníku na vš. Taky kdysi byla srovnávána se stejně starou holčičkou z rodiny,která ve dvou letech uměla celou abecedu,počítala,recitovala básně,ta moje řekla sotva pár slov... V předškolním věku se pak rozdíl mezi nimi srovna,pak ji moje dcera předčila ve všem,škola,sport. V současné době tu chytrou příbuznou čeka třetí opakování maturity... Buď ráda,že máš zdravou holčičku,raduj se z ní a pomluvy rodiny neřeš,jen chudák může kritizovat malinké dítě.

Já bych na ni moc netlačila. Porovnávání je obecný nešvar. Malá do dvou skoro nemluvila, ukazovala a měla pár slov a pak šla do školičky na dva dny v týdnu, protože potřebovala kontakt s dětmi, je dost společenská a pak začala mluvit tak, že teď ve 3 má takovou vyřídilku, že až takové hlášky, že si řikam zda už začala puberta. Kamrádky malá o měsíc starší naopak komunikuje málo, ale zase zvládá jiné věci co moje prostě dělat nebude. Domluví se prostě když chce, jinak nemá potřebu. Každé dítě je individuální, něco mu jde lépe, něco hůř, něco dřív a něco později. Pokud nechce, prostě jí víc nerozmluvíš. Zkoušela bych si sní říkat jednoduchá říkadla, písničky, něco co ji bude bavit a třeba se chytne, ale nelámala bych to přes koleno. Mě zase předhazovali z okolí jak jsem matka co zanedbává dítě, protože ve dvou měla pleny, proč se nám tak zbrzdilo odplenkování je na dlouhé vysvětlování. Nevěnuju se dost malé, že ji neučim na nočník a bude ještě v 15 na plenách a čůrat do kalhot. Rostla jsem tři metry vysoko. Pro malou tohle byla dost stresová oblast. Zastávala jsem se jí jak jen to šlo, klidně jsem štěkla i na svojí mámu. Sama nejlépe poznám jaký postup na moje dítě platí. 2,5 zvládla plenku jen na spaní po obědě a na noc, pak jen na noc, a té jsme se zbavili až teď ve 3 a třech měsících, ale naprosto bez nátlaku, jen jsme chválili, když byla ráno suchá a pak si sama řekla jendou večer, že už plenku nechce, že je velká holka. Sama bez stresování, že teď musí, protože ostatní už taky nemají atd. Ať uděláš cokoli, tak se vždy v okolí najde nějaký rejpal, protože něco děláš jinak než by dělal on nebo to děláš moc brzy nebo pozdě.

Ahoj, nedej na ostatní, můj syn má necelé tři roky a začíná mluvit až teď a ješte mu neni všechno rozumnět, no ale mluví jen díky tomu, že chodí od září do školky. Četla jsem mu pohádky doma, zpívala a nemluvil a teď je to den ode dne lepší. Buď prostě v klidu, ona mluvit začne. 🙂 A jak říkám, nic si z okolí nedělej, opravdu, ať si trhnou nohou. Ale chápu tě, taky jsem byla z okolí vystresovaná, když jsem dlouho kojila, že to je prý dlouho,nebo zrovna že nemluví, když dítě švagrové už mluví.. a dneska zná malej písmenka a čísla a rozpovídává se bez nátlaku. Čím víc na něj budeš tlačit, nebude chtít. Jsou věci, jako třeba učení na nočník, které můžeme hodně ovlivnit, ale mluvení bych nechala na dítěti a vývoji. Když má někdo kecy, už to ani neposloucham nebo odseknu. Ještě budou čučet, jak máš chytrý dítě. 🙂

Já bych jednoduše nevyhledávala ony příbuzné. Jinak dál na dceru hodně mluvit, zpívat, povídat jí pohádky a vše komentovat. A nestresovat se/ji 🙂 Přeji pevné nervy.

Já jen jestli můžu doporučit - zkus kvalitní rybí olej. Náš skoro dvou a půl letý syn také nemluvil. Je teda dost akční, celý den pusu nezavřel, ale srozumitelného minimum, ani tím jestli opravdu říká máme jsem si vlastně nebyla dlouho jistá. Za 14dní užívání (jasně, může to být i náhoda) se najednou začal rozkecávat, teď bereme dva měsíce a spojuje, skloňuje....... Každé dítě je jiné, navíc já nejsem zrovna ukecená, ale hodně čteme a zpíváme. Musí se ale nechat to, že pokud dítě mluví a vy najednou máte tu zpětnou vazbu, fungování s dítětem v tolika oblastech najednou nabere úplně jiné obrátky. Na pomluvy kašli!