Jak moc se věnujete dětem?

Mám tedy jen jedno 23 měsíční. A on roste jak dříví v lese. :D
Už od mimina mi ignoroval moje snahy o společné aktivity.
Takže vrchol úspěšnosti je, že mi asistuje u úklidu. Ale stejně to dopadá tak, že si veme třeba mop a jezdí s tím po bytě a chce to dělat sam. Sám si hraje, mě chce vedle sebe, ale ne abych mu do toho nějak zasahovala. Obcas mi dojde něco ukázat. Ale je to takový to dítě, co posadis ke kostkam a za půl hodinu ho tam najdeš. Takže se mu věnuji tak, že ho nakrmim, dam mu napít, obleknu, přebalim, jdeme ven, na kroužek nebo na bazén. Snažím se o to, aby přežil ve zdraví. Společně se koupeme i spíme a koukame TV.

Věnuji se asi jako ty a přijde mi to až až. Vždyť si vem, naše generace vyrůstala venku u paneláku a u televize. Dřív děti celý den běhaly po návsi, maximálně jim babička povyprávěla pohádku. Většina lidí dítě posadí před televizi, ve 2,5 šoupne do školky a adios. My jim prakticky věnujeme x let života v kuse. Taky mě občas přepadne pocit, jestli bych neměla víc stavět koleje a dělat opičí dráhy, ale pak si říkám proč. Pak se ty děti o sebe fakt neumějí postarat ani minutu, mamí, mamí i když jdeš na záchod a to přece nejde. 🤷‍♀️ Podle mě se kolem téhle generace chodí až moc po špičkách - pak je pro některé málo mít 4 atrakce týdně a deset hodin hraní denně...my jsme tohle měli za celé dětství. 🤷‍♀️ Je super se dětem věnovat, být jim kdykoliv nápomocná, děláš to dobře, ale je úplně v pořádku, že nejsi JEN matka a ty děti to taky musí vidět. Jinak toho začnou zneužívat a neváží si ničeho.

Mám dva kluky - mladšímu budou tři na jaře, starší je předškolák. Jsem s nimi 24/7, jsou to má zlatíčka a velcí mazlové... ale cíleně se jim věnuji "tak málo, jak to jde". To znamená, že ráno je oba vypravím, staršího odvedeme do školky, s mladším se vrátím domů. Pak udělám sobě a mladšímu snídani a sedneme si k obrazovkám: já zkouším pracovat (nebo sedím na Koni, jako teď, že), syn kouká na pohádky (do toho se chodí různě mazlit, kojit a podobně interagovat). Vpodstatě co neudělám dopoledne, už za ten den neudělám. V půl dvanácté musí být oběd, ve dvanáct vyrážíme pro bráchu... než cestou zpět obhlédneme okolní hřiště a jiné zábavy je půl třetí. Takže svačina a mladší jde spát - neusne sám, potřebuje uspat, takže u pohádek končí starší.... a pak už ej skoro večer, večeře...Večer obvykle vyžadují společné hraní (všichni tři dohromady), dokud nenastane čas je vypravit do postele a uspat (ani starší neusne sám).
"Vzdělávací aktivity" s dětma jsou u nás poměrně dané logopedií a ergoterapií - starší to má zhruba 3x 10 min, mladší asi 2 min, ale většinu aktivit dělá se starším. Všechny ostatní aktivity jsou "když si děti řeknou" a jsou to do značné míry jejich výmysly (ano, i do jejich her vpašovávám svá vylepšení, ale už nijak systematicky).
Takže v součtu se jim věnuju podle úhlu pohledu buď celý den, nebo těch půl hodiny... Ponechávám laskavému čtenáři, aby si tu pravdu našel sám 😉 .

Mám to podobné. Dcera skoro 4 roky chodí do školky, mladší skoro dvouletá je se mnou doma. Já pracuji na poloviční úvazek z domu. Každý den se snažím s ní něco nakreslit nebo lepit nálepky, ale jinak většinou asistuje u toho co dělám já, tj vaření, úklid, když pracuju tak si hraje u mě nebo v pokojíčku sama. Sem tam ji pustím Krtka, když opravdu potřebuji klid na práci. Starší večer čtu pohádku a uspavám, ráda hraje karty, tak si s ní každý večer dám pár her. Jinak je to to samé - při vaření mi kraji zeleninu, pomáhá věšet prádlo atp. Bavi ji to. Holky si spolu hrajou nebo i s tatínkem, když se vrátí z práce. Když byla starší dcera sama, tak jsem ji stále něco četla, zpívala, chodily jsme ven na celý odpoledne. Dnes to už tolik nejde. Ale víkendy trávíme spolu, jezdíme na výlety, nebo na chalupu, celé dny jsme většinou venku a trávíme s dětmi o hodně vice času.

Občas si s ní zahraju hru. Nebo ji pomůžu s takovým tím časopisem pro předškoláky. Od mala jsem ji vedla k tomu, aby si uměla hrát sama. Veškerý moje mozkový buňky na dělání zábavy umřeli během rodičáku. To si myslím, že jsem ji naučila a věnovala se jí hodně. Brzy mluvila, znala barvy, říkanky, písničky. Na hraní jako takový já prostě nejsem.

Uffff. Díky za diskuzi. Občas jsem si, při pročítáni koně o sobě myslela, že jsem divnomatka 🙈🤣

Voldi má 5 let. Nikdy jsem se nezapojila do malování, stříhání a vytváření. Tohle si dělá od malička sám. Ale když za mnou přijde, že chce hrát se mnou společenskou hru, střílet z pistole, fotbálek nebo hrát s autodráhou tak to se ráda zapojím. Na hřiště jsme nikdy nechodili. Buď si zajedem na výlet nebo do Zoo a podobně. Ale na hřiště mě nikdo nedostane 🤣 Teď v pěti je soběstačný. Dokáže se o sebe "postarat". Jak píše @prejeta_zaba .Kolem děcek se v dnešní době skáče jak kolem nemohoucích. Ale jak ty děcka mají být samostatný, když mají pořád matku za prdelí? 🤷‍♀️ Moje máma si se mnou snad v životě nehrála. Až když jsem byla velká, hráli jsme karty nebo pexeso. Sourozence už jsem měla dospělý. Závěr: Pohraju si s ním ráda, ale abych u něho trávila většinu času, to fakt ne.

U nas je to v podstatě stejné. Na jednu stranu mam pocit, ze se jim nevenuju vůbec, na druhou stranu mam pocit, ze neustale, protože at delam cokoliv, neustale je rovnam, odpovidam na miliony otazek, plnim potreby, chvalim vytvory z lega/papiru apod. Na přání zpivam/pouštím pisnicky.... prostě pořád něco, ale ze bych si k nim cíleně sedla a hrala si, to prostě moc neni kdy. Nekdy mam taky malé výčitky, ale na druhou stranu jsem přesvědčena, ze tem detem da mnohem vic, kdyz je necham samostatně pracovat a aktivity si vymyslet, nez kdybych jim neustale delala program. Moje úplně skvela babicka mi porad rika, jak je uzasny, jak se holkam venuju. Ze oni to meli tak, ze do tri let bylo dite mimino a nebylo potreba se mu venovat a od tří let uz to bylo dite a muselo pomahat v hospodářství. Kdyz melo cas si hrat, bylo rádo, ze nema nic na praci a muze si hrat, takze ho ani nenapadlo za dospelym jit s nejakym pozadavkem 😀. A mamka i dva strejdove jsou zdraví, inteligentní a samostatní lide. Takze očividně to, ze si s nimi babicka nehrala nebylo nijak na škodu. Pro me skvělý příklad 😉

Mě to hraní si s detma děsně nebaví, ani tvoření, zpívání nic. Se mnou si taky žádný z rodičů nehrál, ale byli jsme vždy spolu a delali věci spolu (byla zahrada, takže práce na ni) a ja to mám s detma (2 a 5 let) stejně. Cíleně si s nemá nehraju. Dopis je starší ve školce, tak s mladší uklizime, vaříme. KdZ ji to nebaví, jde si sama hrát s panenkami. Občas přijde, ze si chce číst, tak to se snažím vždy vyhovět, ale někdy proste řeknu ne a raději piju kavu a jsem na mobilu (hrozná matka, ze?). Po obědě jdeme pro staršího, před skolkou je velké hřiště, tak tam jsme hodinu, obě děti se tam vyřadí a jdeme domu. Tam pustím pohádky a odpo pak jdeme na hodinu zase ven. Někdy na procházku někdy na hřiště. KdZ dojdeme domu a starší chce, občas zahrajeme nějakou hru, ale déle jak 15 Min to nedavam 🤣 večer před spaním jim čtu pohádky. Víkendy jezdíme na výlety a to se jim společne s manželem věnujeme o něco více, ale přes týden se většinou zabavi sami.

@ajkada jinak s tím pomahanim na statku a hraním si, hehe, to stejně vykládá vždycky můj tata, ze byl vždycky rad, kdyz mu jeho mama nedala žádnou práci (a ze to bylo minimálně)- když měl volno, tak ho prý ani nenapadlo zajít za mámou, ze se nudi, protože mu bylo jasné, ze by ho zase zaprahla. Ze se vždycky snažil zmizet z dosahu, aby si někde tajně mohl hrát 🤣

Hodne to ted v sobe resim.Uprimne receno starsimu synovi (cerstve 5 let) jsem se jak blbec venovala od malicka temer nepretrzite, mela jsem pocit, ze ho musim porad bavit a vymyslet aktivity-nyni sklizim ovoce=neni schopen se nicim zabavit, hracky ho nebavi, pokud si nikdo nehraje s nim..Ve skolce si s detmi hraje hezky.Ted mam k nemu dvojcata rok a pul a snazim se neopakovat ty stejne chyby.Detem se celkove venujeme maximalne, vikendy vylety, hodne chodime ven, prochazky, hriste, s holkama chodim na cviceni jako se synem v jejich veku, kazdou volnou chvili jsou vsichni s nami, asistence u vseho, co delame..Ale uprimne receno to "hrani" doma mne uz prilis nebavi, zvlast ne ty klucici hry, ty, co bych si zahrala rada-nejake stolni hry, zase nebavi jeho.Takze max chvilku jeho hasice, piraty..a dost.Nabizim, ze mu neco prectu, zahraju si s nim pexeso-nechce, tak smula.Ale jde mi na nervy, ze syn se opravdu sam neni schopen zabavit, nechci to resit televizi, samozrejme obcas kouka..Holky jsou pro zmenu divosky, u nejakych skladani kostek a podobne vubec nevydrzi, jen litaji, kramari a delaji spolu blbosti..🙂Tam jsem rada, ze je uhlidam, abych minimalizovala mnozstvi zraneni.