Jak malým dětem vysvětlit smrt?

Ahoj,
mně se obecně moc nelíbí to, že se umírá, až když je člověk starý, protože...
samozřejmě ve chvíli, kdy má dítě záchvat pláče, je nejdůležitější ho uklidnit, třeba prostou větou, že není sám.
Mám taky čtyřleťáka, poslední dobou, cca půl roku se mě na smrt a to kolem ní ptá. Mně se to nelíbí, ale rozumím tomu, že ho to zajímá, stejně jako ho zajímají další a další věci.

Co se vysvětlování týká, tak podle mě je důležité přihlédnout k věku a tomu uzpůsobit odpověď, takže ne rozvětvené souvětí, jako když bude věřit na nebíčko, pod tím si dítě nic nepředstaví, pokud si o tom nevykládáte od malička, ale i tak... prostě se to pokusit shrnout do nějaké jednoduché věty, která pokud možno bude stejná, i když se zeptá za týden, měsíc, dva a když místo smrti zvířátka, postavičky, použije i třeba smrt tvou, nebo někoho blízkého.
Třeba já, když se mě ptal na pejska, kterého zná z fotek po bytě ( z našich svatebních, měli jsme čivavu, a já ji měla na svatbě místo kytky... : -) v ruce), kde ten pejsek je, tak jsem mu řekla, že umřela, načež... proč, a tak dále, tak odpověď proto, že ji pan doktor špatně léčil, byla na operaci, a potom ještě na jedné, a potom usnula a už se neprobudila. Za to jsem tady schytala kritiku, že dítě nebude chtít usnout, že bude mít strach, že se neprobudí a umře. No... věc pohledu a uchopení, neříkám, že to jak jsem to vysvětlila já je dokonalé a aplikovatelné obecně, záleží taky pochopitelně na celkovém pojetí výchovy, jak se spolu bavíte, jak moc pravdivě, nebo jestli více do příběhů, pohádkových s dobrým koncem... jak dítě vnímá, jak rozumí, jak moc je schopné určitou informaci uchopit a přijmout. I špatné věci se v životě stávají, neříkám že bychom jimi měli děti zahrnovat, ale nějak "šetrně" s ohledem k nim samým, je na ně připravit, aby to pro ně později nebyl větší šok.
Třeba moje krátká pohádka o třech kůzlátkách, které neposlechla maminku, otevřela vlkovi a ten je sežral. Za to jsem zase sklidila kritiku u své máti. Prostě! Rozhodnout se, jak, tu odpověď zformulovat nejlépe do jedné, dvou vět a drž se toho, aby si to mohlo dítě nějak (osahat) a pochopit, přijmout.

@cekypetra bylo mi pět let,když mi umřel táta.Asi nám to mamka i nějak sdělovala,ale na to já si nevzpomínám...asi jsem to vytěsnila,těžko říct.Ale pamatuji si,že jsme ráno měli jít do školky,a zazvonil teledon-pevna linka a já v tu chvíli věděla,že je něco špatně!!!😟Když nás máma místo do školky odvedla k sousedce,úplně se mi to potvrdilo.
Nyní jsem dceři slíbila,že až umřu,tak jí dám nějaké znamení že shora,ale že to určitě nebude v nejbližší budoucnosti,že tu pro ni budu do doby než bude mít svůj život,práci,rodinu...

Tak u nás je to časté téma. Když byly dcerce 2 roky, zemřela mi babička, tedy její prababička. Za babičkou jsem v její poslední dny chodila s dvouletou dcerou každý den do LDNky. Trvalo to asi 3 týdny. Každý den, 2x denně. Dodnes si to pamatuje. Je jí 5 let. Dones ví, že ta babička dělala hají v té speciální nemocnici (občas chodíme kolem), že byla moc stará a nemocná. Ví, že sedí na jenom mráčku v nebíčku a že na nás dává z toho mráčku pozor. Překvapuje mě, jak si to dokáže pořád tak pamatovat, myslela jsem, že to z hlavy vytěsní, ale ne... Ptá se i na naší smrt. Ujišťuji jí v tom, že věřím tomu, že tu s ní budeme s tatínkem ještě hodně dlouho. Ale že může umřít i někdo, kdo není starý ví taky.

@cekypetra s tímhle přijde v tomto věku snad každé dítě 🙂 okolo toho 4. roku začínají více chápat a samozřejmě je pro jejich hlavičky smrt něco nepředstavitelného. Existují knížky pro nejmenší děti, kterou si spolu můžete přečíst, je to tam hezky vysvětleno.
Jinak, my jsme tedy věřící, takže s dětmi mluvíme asi trochu jinak než někdo, kdo víru nepraktikuje, ale asi bych mu řekla přesně to co ty, vysvětlila jsi mu to moc hezky 🍀

Když se děti začaly ptát, řekly jsme jim, že je na nich, čemu chtějí věřit, někdo věří, že když umře, jde do nebe a tam je všecko krásné a všichni se tam jednou opět potkají, jiný věří, že když umře, tak se zase časem znovu narodí a někdo věří, že když umře, tak už nic není. Vybraly si nebe, ptaly se, čemu věříme my. A protože každý věříme něčemu jinému, tak se ptaly proč. Vysvětlili jsme jim, že se to nedá dokázat,cze nikdo mrtvý nám to říct nemůže a je tedy jejich volba, co se jim líbí. Dneska je jim 6 a 7 a smrt je stále zajímá, ale také to berou dobře...někdy se koukají na nebe a vybírají mraky a kdo tam je, takže na malém máme králíčka, na velkých jsou staří lidé, které neznáme...nicméně stále se ptají, kdo umře první a berou to podle věku, i když vědí, že se může stát nehoda a mohou umřít i třeba děti nebo miminka...myslím, že jim hodně pomáhá to, že si mohly vybrat to, co je pro ně přijatelné

Taky jsme si tím prošli. Malý někdy sám v postýlce plakal, že nechce umřít. Bylo to hrozný ale vysvětlila jsem mu že on ještě dlouho bude žít a že my taky když budeme zdravý., no a tak jsem to otočila k dobrému. A prostě ho to prošlo a teď o tom nemluví.

Možná by vám mohly pomoci publikace Slon u tabule nebo Když dinosaurům někdo umře.

@cekypetra s dětmi od malinka chodím na hřbitov zapalovat jednomu i druhýmu dědovi svíčky(to se nelíbí tchýni,ale to její věc).Otázky o smrti jsem měla od starší dcerky,když se ptala,říkala jsem,že taky jednou umřu,ale to už bude velká,bude mít svoje děti,že se rozhodně teď nechystam umřít. Tohle téma mi nečiní problém.je to jako v přírodě,někdo musí umřít,aby se jiný narodil,že kdyby nikdo neumíral,tak bysme se na zemi už nevešli,bylo by lidí moc, zvířat taky

Jsme věřící, tak to máme možná trochu jednodušší, protože dětem říkáme to, čemu věříme, tedy že život po smrti tak úplně nekončí.
Popisujeme jim to jako věc, která prostě patří k životu, která nás každého čeká.
Co ale nedělám a nikdy dělat nebudu, neslibuju jim, že umřu za dlouho. Kdybych umřela zítra, tak budou k tomu všemu ještě zrazené, protože jsem jim přece slíbila, že neumřu. Od začátku jim tak říkáme, že nikdo nevíme, kdy to bude, vědí i to, že může umřít i dítě. Říkáme jim, že se to nestává často, ale že nikdo nevíme, kdy umřeme, takže se musíme pořád snažit žít hezky, být spolu a být na sebe hodní.
Existuje spousta knížek, které dětem smrt přibližují, to je podle mě dobrá cesta, jak jim to jednoduše a na příběhu vysvětlit.

@madbetka Co ale nedělám a nikdy dělat nebudu, neslibuju jim, že umřu za dlouho. Kdybych umřela zítra, tak budou k tomu všemu ještě zrazené, protože jsem jim přece slíbila, že neumřu...Na tom neco bude

@zelenaesmolda Nemám to ze své hlavy, je to doporučení dětského psychologa, které jsem kdysi někde četla. A souhlasím s ním.

@madbetka
to urcite,je to zajimavy pohled na vec