Jak komunikovat s 5letou?
Ahoj vsem. Mam skoro 5letou dcerku. Tvrdohlava, vztekla, uminena. Ale taky chystra, bystra, sportovne zalozena. Snazim se jit cestou respektovani se. Vetsinu casu se s ni bez problemu domluvim. Vysvetlim, pozadam a docela to funguje. Ale pak ma dny, obdobi a ja jsem bezradna, nestastna,ze selhavam, ze si nerozumime. Podotykam,ze na dceru jsem zkousela vse mozne. Zprvu samozrejme vychovu rodicu, kdyz nepomohlo xte vysvetleni, dostala sem tam na zadek. Ruzne zakazy cekoholiv se miji ucinkem. Vysvetlovani, zadani, krik, nic nepomaha. Dnes jsem ji rekla,ze potrebuju,abychom vytridili nejake pradlo. Sla se mnou a lehla si na zem pred skrini. Pozadal jsem ji,aby si stoupla. Vysvetlila proc. Po x vyzvach, i dotazu,zda to ted chce delat, na me kouka a nestoupne. Neodpovi na otazku, na vyzvy nereaguje, jen se na me smeje,jak zacinam soptit. Dalsi situace. Lezi na gauci a kope backorama do zdi. Razne ji reknu ne, vysvetlim proc a ona stala pokracuje. Dojdu k ni, a dam ji nohy z gauce. Ona si opet lehne a zacne kopat, znova reknu ne, otocim ji nohy z gauce. Situace se opakuje. Po treti uz dost zvysenym hlasem rikam,proc to delat nebude a ona se mi smeje do obliceje. To jsem uz vyletela jak smyslu zbavena, lehce ji placla pres pusu a odvedla do pokoje. Co mam delat??? Jak na ni reagovat? Vse se snazim vysvetlit. Kdyz jsou tyhle dny, nepomaha rvat, nepomoha zakazat pohadku, sladke, pohadku na dobrou noc. Kdyz o tom mluvime, rekne, ze nevi, proc to dela..
Nejsi těhotná? Děti to vycítí a "brání se".
Přesně můj syn v tom věku. Měl to tedy s námi náročnější, v té době jsme se i stěhovali, nová školka atd., ale přesně takhle reagoval. Teď je mu 6,5 a dá se s nim domluvit skvěle, je fakt strašně hodný a sama nechápu, jak to ještě před rokem a půl mohlo u nás doma vypadat 🙂. Verim, ze i u vás je to nějaké vyvojove období. Ale jak reagovat, to bohužel neporadím, já se v tom sama plácala od snahy o respekt, partnerskou komunikaci, až po naplácání na zadek z nezvládnutých nervů :-/.
Na syna 100% funguje, že ho drapnu za ruku a odvedu do ložnice (nemá svůj pokoj) s tím, že až se zklidní ať se vrátí. Někdy už během cesty tam volá, že se zklidnil, někdy přijde za pár minut a pak si všechno vysvětlíme, proč co a jak.
@lobella holčičky jsou nezne, musí se k nim přistupovat jinak. Mají to v sobě. Doporučuji přečíst knížku Pohove rodičovství od Milana Studničky. On je úžasný jak popisuje jak s holčička má i klukama. Vážně!! Meto moc pomohlo...Zkus to a uvidíš, je tam hodně rád návodu jak pracovat s dětmi od malá až pubertu. 🙏🥰
@uzivatelkapetra souhlas s tímto postupem 🙂, taky doma funguje, když už je to přes čáru
@lenerka1 u babicek je jen se mnou, ve skolce maji 15 deti a jsou na ne 3, hodne je nechavaji resit problemy samy a pozoruji z povzdali, kdyz to nedokazou vykomunikovat, pomohou jim, samozrejme jak dojde k fyzickemu nebo slovnimu napadeni,reaguji okamzite,maji prostor se venovat detem individualne,takze by se mely podchytit treba krivdy z konfliktu atd
@queenp
@majaveja take me napadla puberta, proste ma obdobi,kdy je uzasna, pomaha mensi segre,kdyz dela neco spatne,tak ji poucuje,vysvetluje,je nezna a pak ma obdobi,kdy je vsechno spatne, cely den bojujem, protoze na jakkoukoliv vyzvu nereaguje,je agresivni,drza, ve skolce se do konfliktu nedostava, na vyzvy reaguje,obcas se sekne,kdyz se ji neco nelibi,ale funguje dle ucitelek bez problemu
@uzivatelkapetra tohle delam taky,ale bez reakce,okamzite otevre dvere a hulaka ze tam nebude, u nas se k tomu tedy ted pridava, ze uz pres tyden se doma boji,ze tu mame priseru a sezere ji, vsude zavira dvere,nechce byt v mistnosti sama, nechce jit do jine mistnosti sama,pokud tam nejdu s ni
jo, bohužel mám doma taky takovouhle těžkou povahu.
Teď jí je osm a chodíme i na terapie.
Mám často výčitky, protože je neskutečně těžké ustát to v klidu, takže to často v klidu neustojím. Zároveň už jsem asi i rezignovala, prostě to takhle je, řve se u nás atd.. Zároveň se snažím dělat pro to i víc než maximum, viz třeba ty terapie.
Nevím jak to bude u vás, u nás to dost zhoršila i škola. Učení jí nejde. Tak s ní procvičuju, trénuju. Ale to jí strašně vadí, že! Takže teď je "příčinou" skoro denních scén nutnost učit se... V pátek budeme tohle probírat i na terapiích, už odpočítávám hodiny... :-/
Myslím si, že dítě v tomhle věku už potřebuje občas i tu zprávu "fakt se zlobím". A tu fakt lze předat řevem, přiměřeným plácnutím, případně vyhozením z místnosti. ... Samozřejmě by k tomu nemělo docházet několikrát denně.
Zároveň ale pokud tě dítě dostane do stavu "fakt se zlobím", je to obvykle upozornění, že nějaká potřeba dítěte není naplněna: možná je utahané a potřebuje zahnat do postele, možná jen potřebuje pomazlit a chvíli "nasát" blízkost mámy bez nějakého programového obsahu, možná se potřebuej chvíli chlubit tím, co všechno už umí ... Téměř vždy to ale vyžaduje nejdřív ten "výbuch vzteku", nechat uklidnit oba... a pak se naopak na chvíli stáhnout k sobě a víc si sebe vzájemně všímat.
Ono to dítě obvykle fakt neví, co mu chybí, nedokáže si s tím samo poradit, tak prostě "prudí" ... a prudí tak dlouho, až to máma vlastně nějak vyřeší. ... Jenže "pruzení" není ok způsob komunikace, takže myslím, že by nemělo být odměněno přímo. Ale je to běžný mechanismus, jak "volat o pomoc".
@cilkat s tim souhlasim,kdyz to prave takhle nefunguje,premyslim,co delam spatne, co prehlizim,ze to dite me nechce prudit,co za tim chovanim je...zaroven nevim,jak reagovat,aby chapala,ze takhle ne,ze jsem fakt nastvana, a je jedno jestli se nechce oblikat ven, prestat kopat do zdi, prestat zlobit mladsi segru...vzdy kdyz me vytoci, opravdu durazne reknu,co se mi nelibi,kolikrat i jak se citim, mnohdy je v tom bohuzel krik a placnuti na zadek je fakt vyjimecna zalezitost jednou za mesic kdy se necham vyprovokovat, ale i to v?jimecne placnuti nikdy nic nevyresi, nikdy nenastane reakce, aha mama uz je fakt nastvana,prestanu, proste si jede svoje
může být i ADHD, ono je těch možností hodně. A pro člověka, co o tom nic netuší, je těžké poznat, co se děje. Minule moje dcera u psycholožky jen pořád povídala nějaká svoje témata a psycholožka mi najednou začala povídat o poruše pozornosti - a mně to došlo a říkám jí, Já myslela, že porucha pozornosti je že to dítě nedokáže v klidu sedět, a te´d mi dochází, že to nemusí být jen o tom.
Kdo ví, třeba by i dětský psycholog pomohl se v tom všem vyznat.
@jahodi jsou veci co me znepokojuji, jako ma sve misto na schodech,kde se musi obout a jinde to neudela, na vsem co je jeji ji hrozne zalezi,predstava,ze venku ztrati sponku je proste sileny rev,jak kdyby prisla o nohu, neni zvykla byt beze me krom skolky,babicky nemaji zajem si ji brat a i kdyz je na ne zvykla dost,beze me u nich nebude,boji se,ze se nevratim!nikdy jsem ji nikde nenechala,kdyz jsme.nekde,kde je vic lidi ma uplne paniku,ze se nam ztrati mladsi dcera,ktera je uplny opak a neboji se nikdy nikde🙈 ale zase je bystra,ve 2 letech mluvila ve vetach,ted scita do 10,uci se psat,od 3 jezdi na kole sama, od 4 brusli,ma silne ruce,umi splhat po tyci,ruckovat,shybuje,hodne ctem knizky a hodne ma svuj svet,kdy si povida pribehy s lego panacky a hodne si sama vyhraje
@lobella Syn je podobný a diagnostikovali mu Aspergerův syndrom,který spadá do poruch autistického spektra. Ve 4 letech znal všechny značky aut, četl po cestě do školky SPZ na autech, nemá rád neočekávané a je úzkostlivý.... Kdyby se ti něco nepozdávalo,časem bych řešila návštěvu psychologa ať mrkne, v čem je zakopaný pes, diagnóza to být může a taky nemusí. Sama jsem už u syna tušila,která bije a papír jsem nepotřebovala,ale hodilo se to do školy, aby syna chápali, proč se chová,tak jak se chová a že mu stačí jen větší trpělivost a víc ho ve škole zaměstnají.
Mam doma velice podobny kousek 😁 Neni to porad, to ne, jen miva tyhlety priserny obdobi, ktere treba trvaji tyden dva, pak odezni a treba za tri mesice znovu. Nesmim na ni v nicem tlacit, jinak se postavi na zadni a jeci a dela vsechno, jen ne to co ma. A mi samozrejme taky tecou nervy. ALE mam vypozorovane, ze to ma bud z nudy nebo naopak z premiry podnetu a pozadavku. Takze mi na to hodne zabira bud ubrat, nebo naopak ji necim jinym zabavit. Vykaslat se na pradlo a pojd, jdeme vyrabet neco z papiru. Ono kdyz se to dostane uz do vyhrocene situace, tak to pradlo stejne neudelas, ve vzduchu je dusno a vsichni jsou z toho nestastni. A kdyz se zmeni uplne cinnost, nebo se vypadne ven, tak se najednou vse dostane do rovnovahy a ten den paradoxne udelas nejen pradlo, ale i vyskladas mycku a umyjes koupelnu. Tak to funguje u nas. Ted zrovna mame to pohodove obdobi, takze vse je sluncem zalite 😂
@exbordelar prave ze to jsou obdobi,neni to porad,diky cemuz jsem vyloucila nejake ADHD apod...
@exbordelar ale u nas bohuzel nepomaha zmenit aktivitu, proste jede v tom rezimu porad,dokud se nejaky rano neprobudi a je zase pohodova
Děti se učí nápodobou, nemůže to být třeba tím, že podvědomě sleduje vaši reakci a tím se učí, jak reagovat, když někdo dělá něco, co nechci, a nepřestává ani po upozornění? Třeba se může do podobných situaci dostávat ve školce nebo u babičky a hledá si mechanismus, jak reagovat.