Jak fungovat s temperamentním dítětem?
Ahoj všem, ráda bych si tu přečetla Vaše postřehy a zkušenosti k naší rodinné situaci.
Mám dva kluky - 2,5 a 6 let. Starší je kliďas, sice pořád kluk, ale vždycky se s ním šlo domluvit. Zato mladší brácha je fakt torpédo a já už nevím jak na něj. Přijde mi, že nefunguje nic. On je prostě kluk se vším všudy, dost temperamentní, ale zároveň i hodně citlivý. Co se ale u nás děje už několik týdnů je, že strašně "šikanuje" staršího bráchu. Věčně se po něm válí, něčím ho mlátí, sedí na něm (klidně si mu sedne na hlavu), skáče po něm, kouše ho. Vím, že se kluci mají moc rádi, není to dělané s nenávistí, ale prostě tomu staršímu bráchovi ubližuje a on se neumí bránit. Mladší je takový ranař, že k němu přijde, povalí ho a pak na něj skočí a starší jen leží a křičí. Já absolutně vůbec nevím jak to tomu mláděti vysvětlit? Starší to zatím nějak bere, ale už začíná být z toho všeho frustrovaný. Je to pořád něco. Přijde ze školky a během prvních 10 vteřin jsou v sobě. Chápu, jsou to kluci, ale tohle mi už nepřijde normální. Navíc si mlaďoch začíná dovolovat i ve skupině cizích, klidně i starších dětí. Co s tím, poradíte?
Ahoj, mam velmi temperamentni deti. A rada je takova, ze tu jeho energii je potreba zpracovat a formovat zadoucim smerem. Takze byt s nim napr. co nejvic venku, kde se vyblbne a unavi na prolezkach, svihani klackem do kopriv, lezeni v lese po kladach atd. U starsich deti pak sport.
Kdyz jsou decka vybite, tak jsou pak jak beranci. No a kdyz nejsou, tak je to des a hruza 😅
Takze doporucuji jit timto smerem - vyuzit te jeho energie ku prospechu, pak to bude mnohem lepsi 🙂
@exbordelar to je cesta kterou jdeme teď, ale moc to nefunguje. Už ho na sport navádíme, ale zatím to úplně efekt nemá. Musíme přidat 😅 zima tomu teď úplně moc nepřeje 😏
Ahoj. Na mě ten popis působí, jako projev náklonnosti a lásky, se kterým si neumí jinak poradit. Píšeš, že to dělá když přijde ze školky. Myslím, že mu bylo po bráchovi smutno a takto mu to vyjadřuje. Pak to děti taky dělávají jako žádost: pojď si hrát. Náš malej to dělá starším někdy taky. Prostě s nimi chce blbnout,tak je začne prudit, válet se po nich a tak. Možná se úplně pletu, ale jak je to o víkendu? Je tam pravidelně taková "akce"? Nedělá to hlavně když si třeba hraje delší dobu bez bráchy?
@hanyzka11 bylo to myšleno když přijde starší ze školy. Ano, tohle si taky myslím, že to neumí dát najevo jinak, tak tím říká “taky jsem, chci si s tebou hrát”, jenže se už opravdu začínám bát, že tomu staršímu něco udělá, fakt nezná míru a kolikrát na něj fakt skočí celou svou vahou. Zase tolik kg rozdílu mezi nimi není 😬 vůbec nevím jak mu to vysvětlit.
O víkendech je to snad ještě horší, o vynahrazování nejde. Když byl starší týden nemocný a nechodil do školy tak jsem je týden od sebe odtrhávala 😖 a když už má teda dost bráchy, tak vyloženě hledá nějakou lumpárnu. Je mi jasné, že musím jeho pozornost zaměřit jiným směrem, ale jak? Na co? U ničeho nevydrží 🤷🏻♀️ a já mu fakt nemůžu hledat zábavu co 5 min (rada tchýně 🙈)
U nas zafungovalo starsimu vysvetlit, ze se muze branit, ze se dokonce musi branit, ze furt nebudu resit "mami uaaa on na me sedi" a starsiho prihlasit na judo. Pro starsiho bylo tezke prejit z takoveho toho "musis na nej opatrne,je to miminko." do "dokud nejde o zdravi, klidne mu to muzu vratit." A pak v tech cca 3- 3,5dostal mladsi trochu rozum, furt se rad rve a provokuje, ale uz se da aspon trochu usmernit a zamestnat.
@malytlustyhroch jenže to mu říkám snad 10x za den 😣 jo, taky mě napadlo že na něco takového přihlásit, ale spíš si myslím že by ho to ani nebavilo 😏
Myho to taky nebavilo, asi jsem zla, vzdycky jsem mu pripomnela, ze tam chodi, aby si dokazal poradit s triletym bratrem... a fakt si celkem rychle osvojil schopnost ho setrast, pripadne zalehnout. Ted uz chodi na jiny sport, ktery ho bavi.
@malytlustyhroch ok, děkuju za tvojí zkušenost 👍🏻
Jsem už strašně unavená z toho, že musím být pořád ve střehu. Je neskutečně rychlý, takže buď škrtí bráchu, nebo montuje televizi, strká něco do záchodu, pouští vodu, takže okamžitě je všude potopa, nebo vymyslí během pár sekund milion jiných věcí. Nemůžu ho spustit z očí ani na chviličku aby něco neprovedl. A když je doma že školy brácha, tak je okamžitě na něm a už ho nějak morduje. Fakt si s ním nevím rady, zároveň musím fungovat i doma, obstarat domácnost, zvířata, nemůžu (a a ni nechci) mu věnovat 100% své pozornosti celý den. To prostě nezvládnu.