Hysterické scény dcery 5,5 let. Poradíte, prosím? Máte zkušenost?
Ahoj maminky. Mam 5,5 dceru a uz delsi dobu dela silene hystericke sceny. Zaclo to ve skolce asi rok zpet, kdy si stezovala ucitelka a strasne se to hrotilo s psycho poradnou. No a ted cca 6 mesicu nazpet prestala spat po obede a kdyz je tak ta 15 hodina odpo tak ji jakakoliv kravina nastve a zacne hystericka scena, rev, plac, nedavno zacala rvat ze uz s nami nechce zit, at ji nechame venku, dokonce mi i utekla, rve na me ze jsem hnusna matka, nejsem jeji. Nechce jit nikam, trucuje. Kdyz se pak uklidni tak se omlouva, vymlouva, uprimne place a rika, ze to tak nemyslela a ze ji to mrzi. Je dalsi den a jsme v tom znovu. Poradite? Mate nekdo zkusenost?
@placebka Souhlasim s cilkat. Pride mi, ze bude prezizena. Pisete, ze to zacalo ve skolce - muze tam na dceru byt velky tlak, moc podnetu, hluk…. Pak pisete o spanku - pokud je dite nevyspale ci nenajedene, reaguje pro nas prehnane. Syn i jako predskolak ve skolce po obede spal. Kdyz je spat nedali, tak jsem to vecer vzdy poznala - byl drive unaveny a projevovalo se to prave vztekanim a celkove byl dost zrychleny a protivny.
Vekem se to lepsi. Asi bych se snazila, aby si dite po obede odpocalo nebo slo vecer drive spat. Odpoledne bych vynechala krouzky a aby mela dcera jen cas na svoji volnou hru - tedy minimum prikazu, pozadavku,…kolikrat si neuvedomujeme, kolik drobnosti po detech chceme. Navic, pokud je dite “neposlusne”, tak mu vse mnohokrat opakujeme a o to je podrazdenejsi. Je to takovy zacarovany kruh.
Co znamená "strašně hrotilo s psycho poradnou"? Co vám v poradně řekli?
Takhle urputné odmítání "čehokoliv" včetně vlastní mámy mi přijde jako obrana před přetěžováním (prostě stav "nechte mě všichni bejt!"). Sama píšete o souvislosti s ukončením poledního spánku... Jenže mě vlastně přijde zvláštní i to, že by pětileté dítě potřebovalo pravidelný denní spánek...
Začala bych úpravou denního režimu: pokud je to jen trochu možné, nechávat ve školce jen dopoledne, pak už nechat "volno" - žádné kroužky ani řízený program... Ať si dělá věci podle sebe a odpočívá.
Pokud to už teď máte víše popsaným způsobem, hledala bych pomoc u někoho, kdo se zabývá rozvojem dětí: ne nutně neurologa, psychologa nebo jiného "fakt doktora"... Osobně mám lepší zkušenost s ergoterapeutickými centry. Je pravděpodobné, že zjistíte třeba přetrvávání primárních reflexů (řeší neurovývojová terapie), nebo špatné smyslové zpracování (řeší smyslová integrace)... Obojí vede k tomu, že jsou pro děti o dost náročnější úplně běžné činnosti a dítě se prostě vyčerpá mnohem dříve, než jeho vrstevníci.
Samozřejmě můžete zjistit, že si nikdo neví rady a budete muset opravdu ke klinickému psychologovi nebo psychiatrovi. Můžete zjistit, že jde o nějaký hormonální nebo podobně biologický problém... Ale věřím, že to tak nebude.
Držím palce, ať najdete cestu k uklidnění.