Hyperaktivní a vzteklé 14m dítě

Některé děti takové jsou. My máme vzteklouna šíleného a Dr. říkala, že to časem přejde. 🙂 Prý mohou kit taková období do pěti let. Někdy je to dobré, někdy má amoky. 🙂 My už si zvykli, nevsimame si ho a ono ho to přejde. 🙂 Malý to má od roka a půl asi a ted mu budou tři. Jak říkám, má období, kdy je třeba dva měsíce klid a pak zase měsíc se vzteka u všeho. U ničeho taky nevydrží, takže střídame hodně aktivity, ale většinou se zabaví něčím sam... To chce čas. 🙂

no... my máme taky vzteklounku... od tý doby co toho byla motoricky schopná, tak využila každý příležitosti a bouchala hlavou o zem a vztekala se. Holt nátura :D já jsem se ale rozhodla že tentokrát (po předešlých dvou zkušenostech) budu na ní reagovat vždy a pouze pozitivně (i když jí budu chtít usměrnit). To jest mluvila jsem na ní (mluvím) klidně, i když se vzteká tak se usměju, vysvětlím že jí chápu, uklidním... a teď jí jsou dva roky a je zlatá. Vzteklá je furt, ale jak ví, že když má nějakej emocionální problém, tak může přijít za mami (nebo mami přijde), tak to se strašně vyklidnila. Chování co popisuješ je u malýho batolátka celkem normální. Děcka můžou mít silný emoce, který samozřejmě nemůžou umět kontrolovat - takže úloha rodiče je ho tou negativní emocí provést a naučit se jí zvládnout. a musím říct, že jenom neskutečně lituju toho, že jsem tohle nevěděla u prvních dvou. teda respektive jsem to tušila, ale dala jsem na rady typu "to si nesmíš nechat líbit nebo ti to přeroste přes hlavu" apod. tož hlavně pevný nervy a v klidu, je to normální, prostě každej jsme jiná povaha.

jenom tedy - hádám nemáte hyperaktivitu jako diagnozu ?!? ta se diagnostikuje až později, že?

@odula Diagnostikované to nemáme 🙏 vím že se to dá zjistit až později a doufám že nás nějaké adhd mine a že to je jen období a vyroste z něj .. vůbec nevím jak na ni když se vzteká. Částo právě na ní zvýším hlas i když vím, že je to špatně 😥 když ji to pak řekněme v klidu, důrazně a třeba 3x tak přestane .. nejhorší ale je že když se vzteká tak vůbec nevím proč a jak ji tím mám provést .. 🤔

Co nejvíc utahat venku.Za každýho počasí 👍

@bauskka To, co popisuje @odula je fajn a ztotožňuji se s tím, ale bohužel to nefunguje na každé dítko. U nás nezabíralo vůbec NIC, nakonec mi vždy nezbývalo než to prostě akceptovat a nechat výstup proběhnout.
Pokud nedochází k nějakým agresivním výpadům vůči okolí (což u nás docházelo), pak myslím, že regulace není nutná - je to opravdu tak, že malé dítě se s těmito emocemi musí naučit zacházet. Jinak, u nás se to táhlo cca od roka a půl do dceřiných necelých čtyř let, až cca poslední dva měsíce se to začíná zlepšovat. Jakkoliv jsem zastánce empatického přístupu, domnívám se, že dítko by mělo pochopit, že mu ale podobné výstupy nepomohou k dosažení toho, co chce.
K tomu "utahání", které tu padlo - ano, ale velká únava bych řekla, že projevy naopak zhoršuje....v tomto období je opravdu ještě příliš brzy uvažovat o nějaké diagnóze - to chování je součástí normálního vývoje.

@urtica no - já ji z toho zachvátiku netaham. Strašně záleží na situaci. Někdy mě posle do háje někdy vidím ze potřebuje uklidnit a usměrnit . Zásadní je ale ten klid a pozitivní přístup - proste se z těch projevu nenervovat a vědět že je to normální vzhledem k věku. Ten konkrétní přístup stejně musí najít mamina sama. Univerzální postup neexistuje 🙂

@bauskka hele já taky nevím 🙂 ale já si prostě jenom představím jak by v ty situaci bylo mne a co bych potřebovala (kdyby se případně stala tak zásadní věc ze mi někdo sebere kostky když já zrovna potřebuju bořit :D nebo tak něco ) ale jak jsem psala výš - hlavně se tim nenervuj. Ani tím ze je někdy potřeba nechat vyvztekat. To je fakt normální vzhledem k vývoji. 🙂

@urtica já jsem hlídala takové vzteklouny, jejichž maminky tvrdily, že na ně respektující přístup neplatí a světě div se, mě to naráz fungovalo. Ono ale hlavně záleží i na rozpoložení rodiče respektive hlídače, pokud jsem už unavená a snažím se jen aplikovat metodu, pak to nezabere. Takže mě to paradoxně šlo líp u cizích, protože to jsem byla odpočatá a ve střehu. Teď u vlastního se taky občas neudrží a řvu na něj zpátky, ach jo...

@cherris Ony děti taky povětšinou reagují rozdílně na cizí osobu (učitelku, chůvu nebo i babičku, pokud ji nevídají často) a na vlastní rodiče. Moji rodiče taktéž dlouho nechápali, co řešíme, když je dcerka přece taková hodná a tichá a neustále mi vysvětlovali, jak oni to dělají a zvládají, že se jim vůbec nevzteká...no a pak ji jednou hlídali delší dobu - a pochopili 😀.
A je to logické - i dospělý člověk když se rozčílí, tak do oněch míst taky snáz pošle své nejbližší - spíš než třeba klienta v práci...
S tím, že řvaní nic neřeší, souhlasím, na druhou stranu - pokud to není pravidlo a stane se to jednou za čas, tak bych to nebrala tragicky - taky jsme jen lidi.