Extrémně vzteklé dítě. Vyroste z toho? Pomůže psycholog?

V tomhle případě bych asi vyhledala psychologa , pomůže i vám ji pochopit a poradí jak s ní jednat. Můj mladší syn mel cca od 2 do 3 let období kdy se vztekal také kvůli všemu. Nam tenkrát nakonec pomohlo mu nastavit zrcadlo. Ale to už jsem byla fakt z něj zoufalá. Tenkrát jsme přišli z venku a jemu nešli sundat boty , začal se neuveritelne vztekat bouchnul sebou o zem kopal kolem sebe a machal rukama a vřestěl. Jak už jsem z něj byla "hotova" tak jsem sebou sekla vedle něj a začala jsem vrestet a kopat kolem sebe jako on. V tu chvíli hned přestal, sednu si koukal na mne a říká prestan. Tak jsem si sedla taky a řekla jsem mu, že se mi nechce , že se mi jeho vztekaní začalo líbit a chci se vztekat taky. A on , že ne. Tak jsem mu řekla, že když se nebude vztekat nebudu se vztekat ani ja. Od té doby mu to stačilo jen připomenout a bylo po vztekacich "manevrech". Ale na každé dítě funguje něco jiného. Jo a hlavně to nedělej před manželem/partnerem ten mi chtel v tu chvíli zavolat "Chocholouška" 🤣🤣.

Ako ja tiez mam doma takmer 4rocnu s ktorou je to niekedy na psychologa vzteka sa, reve, navzajom sa biju s mladsim (2r), ked nieco si vezme do hlavy clovek s nou nepohne 🤦🏼‍♀️ vcera to povysila na vyssi level isla do skolky z auta bez ranajok, s revom na rukach bosa a bez bundy vzdialenost par krokov ale stretli sme asi 2okoloiducich a tiez na nas zazerali, to ze pocas jazdy mi dopredu hodila topanky to radsej komentovat nebudem fakt, ked ju zoberem za ruku niekedy lebo lieta vsade aby ju nezrazilo auto alebo sa nestratila tiez sa chce hodit o zem ale toto vsetko je oproti tvojej je anjel asi blbo to teraz vyznelo ale ja uz by som isla za psychologickou... Mna pri mojej ukludnuje to, ze pri muzovi si to nedovoli ani v skolke len pri mne vymysla 😔

To že si až ubližuje, mi přijde trošku "přes čáru", může to být ještě ok, ale může tam už být opravdu nějaká psychická choroba. Syn teda sebou taky sem-tam třískal, že až "hlava zaduněla", ale to trvalo velmi krátce, pak už si to hlídal. Vyloženě mlátit hlavou do země, to snad nikdy nedělal (a já si to tedy spojuji s poruchami autistického spektra).

Nějaké to vztekání je v tomto věku zcela normální, mě tam opravdu zaráží spíše to, že si tím ubližuje.

@gdpr u nás se to právě nevztahuje jen na mě. S partnerem je to snad ještě horší, což je způsobeno tím, že jak s ní netráví tolik času, tak se kolikrát dostane do situace, kdy spustí spouštěč nějakou banální věcí a pak kouká a nechápe, proč se takhle vztekla. A lehne si stejně tak přede mnou, jako před ním nebo před babičkou.
@merope autista určitě není. Je jinak opravdu moc šikovná, všímavá, vnímavá, kolektiv má ráda a vyhledává ho. Já jsem chvíli přemýšlela nad ADHD/ADD. Ona se není schopná ani v klidu obléct, prostě milion aktivit kolem u toho, často vůbec nevnímá, co jí říkám. To mi přijde, že roční dcera reaguje na povely lépe jak ona. Na ní mluvím a ona úplný ignor. Ale zas jinak není nijak nadprůměrně energická a když jí něco baví, tak se s tím chvíli zabaví. Sice přebíhá, ale není to, že by u ničeho nevydržela. Tak nevím, možná se jen snažím hodit své selhání na nějakou diagnózu...

To, že dítě reaguje na povely, to není úplně přesně vypovídající 🙂. A pokud je těch povelů hodně, tak naopak děti (i chlapi!!) mají sklony zcela vypínat a nereagovat na ně.

Opravdu zkus nějakého psychologa / kvalitního pedagoga / někoho s dobrým vnímáním dětské psychologie - ať se podívá na tebe, na ni, na vaši vzájemnou interakci. Nějaký zakopaný pes tam bude - možná v tom, že jsi moc direktivní a odráží se to v dceřině chování (každé dítě je jiné, skoro čtyřletý syn pořád na cvičení dělá skoro zásadně něco jiného než se má - často o krok pozadu či napřed), možná v tom, že dcera má opravdu nějaký problém. Zvenčí se to pak často vidí líp než zevnitř. Dcera je dle všeho ne zcela standardní "hodná holčička", ale to nemusí znamenat nic špatného, já mám taky hodně divoké dítě, je chytrej, ale je prostě svůj. Taková ta "hodná holčička" bude typicky introvert, pokud máš extrovertní holku, navíc zdravou, tak bude nabitá energií, kterou klidnou činností prostě nevybije. Pokud je cholerik/dominantní (což je prostě vrozený temperament), tak nebude poslouchat příkazy. Nemáme to v povaze, znám to dost dobře - já to mám až tak extrémní, že poté, co mi tu při sledování iprima naskočila asi podesáté reklama na ketodietu "to jsem já, tvá figura vysněná" mám chuť jít si dát hromadu cukroví.

Případně jsou na to i různé knížky - já bych doporučila třeba Montessori batole (ač už není batole, ještě by to mohlo pomoci) a pak pro mne byla hodně zajímavá knížka Pozitivní povahové profily - něco maličko jsem teď náhodně našla tady https://www.akademie-cmg.cz/metodicke-materialy... ale je to celá knížka. Koukám, že v tom odkazu rozebírají pouze typ "D", ale je dost možné, že to je přesně tvoje dcera. A mimochodem - mám pocit, že to je dědičné, pokud jsi typ "D" ty i tvoje dcera, je to hodně o tom, jak se naučit spolu vycházet (u nás doma jsme ho v menší či větší míře všichni 3, fakt chuťovka, ale chlap je mixnutý do melancholika, není tak silný extrovert, takže on si více všímá v interakci mne a syna a sem-tam mě krotí a sem-tam rovnou sám povídá, že jako chápe, proč mne syn absolutně neposlouchá).

Dobrý den, mohla bych se zeptat zakladatelky jak jste na tom s holčičkou? Jestli jste přišla na to jak lépe s ní pracovat? Máme doma to hodně podobne.....

@evelliniee pomohl psycholog. 🙂 nejdřív jsme vyhledali středisko výchovné péče, tam nás ve 4 letech přesměrovali na klinického psychologa, ke kterému docházíme 2x ročně. Pomáhá to nám rodičům i jí.

A můžu se zeptat , psycholog vám poradil jak pracovat s těma situaci atd. Nebo má holčička i nějakou diagnózu pokud se můžu zeptat. Děkuji

@evelliniee ano, psycholog nám radil, jak v těch situacích reagovat. V čem jí nechat si poradit samotnou, v čem jí naopak pomoct. Je důležité rozeznat a nepodporovat nežádoucí chování, které je za účelem vynutit si nebo vyhnout se něčemu, co se jí nechce. Třeba oblíbené aktivity všech dětí jako úklid, koupání, čištění zubů 😃, tak tam být velmi důsledný a nepolevit. Ale v situacích, kdy už dítě situace přemůže a nedokáže to ovládat, tam zakročit, fyzicky zabránit ubližování sobě, okolí nebo ničení věcí a pomoct to překonat. A hlavně pak to dítě neodsuzovat, nenadávat, nemlátit. Pokud to dítě situace opravdu nezvládá, takovéhle reakce na scény pak ještě více prohlubují frustraci dětí i rodičů a ke zlepšení to nevede. U nás byla frustrace už každodenní záležitost nás všech. 🙂 A k těm diagnózám, oficiálně se určují diagnózy v předškolním věku jen u těžkých případů. Tam kde to opravdu limituje běžný život nebo je dítě nebezpečné sobě i okolí. U mírných a středních forem se čeká až na fungování ve školním řízeném režimu. Ale klinický psycholog ty diagnózy dávat může oficiálně. Středisko výchovné péče je jen psychologické poradenství.

@evelliniee My byli v PPP, ta dává i "susp" diagnózu (tzn. očekávané) a dávají i papír třeba pro školku, jak s dítětem pracovat. Určitě to, co píše tazatelka je takové univerzálně fungující, ale pokud tam je frustrace a nevíte, co s tím (nebo neumíte ty situace rozlišit), je dobré to konzultovat. Nám třeba v poradně doporučili 2 brožury pro ADHD děti a moc mi to pomohlo s pochopením mnoha věcí kolem. A hlavně opravdu zvláště děti, co by jinak zažívaly spíše frustraci a kritiku je často potřeba hodně podpořit. A mazlit a mazlit a mazlit (když už k sobě dospěláka pustí). U nás je nějaká forma neurodivergence v podstatě u celé rodiny, ale když řeknu "příznaky" syna, tak je to prostě normální pětileté dítě. Problém se projeví až v případě únavy. Ono je potřeba si uvědomit, že i takové to hysterické ječení, když dítě chce čokoládu a matka nedá, nemusí být vynucování křikem, ale dítě to prostě nezvládá, že ji nedostane. Takže obrazně "překročím ječící dítě a počkám, až to zpracuje".

@merope nám říkal psycholog, že je dobré i v těchto situacích jako ta čokoláda, projevit pochopení. Neco ve smyslu - já to chápu, že tě to rozčílilo, je to blbá situace, taky bych nejradši jedla čokoládu od rána do večera, ale bohužel to nejde a řeklo se ne, tak to znamená ne. My zrovna v tomhle bojujeme u babiček, protože doma se nepoleví, u babičky si lehne na zem, děda nepoleví a babička běží a ještě za zády nám všech jí něco nacpe, aby se nevztekala. Jsem jí říkala, že jí tím vlastně nabádá, aby takové scény dělala o to víc. 😑

Jojo, to "pochopení" je taky fajn. Dítě je velmi chytré a rychle pochopí, kdo "povolí" a u koho ne znamená ne. Je dobré babičku naučit, že pokud chce dát, ať dá rovnou - pokud dát nechce, ať nedává, ale nikoli dá po tom vzteku.

Jako bych to psala já. Dcera 3 září 3 roky, a hrozný nervák. Už se teda nemlátí hlavou o nábytek, ale cokoliv jí zakážeme totální hystetie. Furt jen ječí řve, a já jsem na pokraji sil. 🙁 Tolikrát se normálně zeptám Nelli co je? A začne ječet. Když je opravdu v nervu tak nás plácne. Já už jsem přemýšlela taky nad psychologem. Protože člověk se snaží ji pochopit mluvit s ní. Ona ještě do toho moc nemluví tak o to horší se domluvit. Jede ještě tu svoji hatla patla. Ale některé věci umí fakt říct krásně. Ale ten vztek je u nás každý den a už to ani nepočítám.😢