Ahoj holky, jdu si k Vám pro radu a zajímá mě, jestli to měl někdo stejně a třeba se to vrátilo zase do starých kolejí. Syn asi do 5ti měsíců usnul jedině houpáním v náručí, pak se naučil spát sám v postýlce, dali jsme dudlíka, pustili hrací opičku, pohladili a on usínal sám. Trvalo to až doteď, ale najednou před pár dny z ničeho nic po obědě nemohl zabrat, pořád si stoupá v postýlce a brečí a chce, abych mu zpívala. To jsem zkoušela, ale nechce ani ležet, chce abych ho vyndala a dala k nám do postele, kde místo aby si lehnul a já mu zpívala, tak po mě skáče a rajtuje a vlastně jen blbně a o spaní nemůže být ani řeč. Usne nakonec jen v náručí tak, že ho uhoupám v sedě a přendám do postýlky. Bohužel to ale funguje jen večer, na odpolední spánek, který mu evidentně hodně chybí(donedávna spal odpoledne běžně 2,5-3,5h), prostě neusne. Odejde do ložnice, ale opět nechce být v postýlce, nechce ležet vedle mě v naší posteli, jen chce blbnout a zpívat u toho. Dnešní večerní uspávání bylo hrozné, uspával ho přítel, protože já chodím každou středu večer cvičit. Vždy to bylo bez problémů, dnes malej už unavenej mířil do postele, tatínek že mu ještě vyčistí zuby a tím se spustil šílenej hysterickej záchvat, kterej trval asi 20-30 min. Nakonec mu usnul v náručí, ale až po delší době.
Ještě mě napadá, že to přišlo téměř ruku v ruce se začínajícím "obdobím vzdoru", není to ani týden co na vše začal říkat NE, když jdeme ven, vyvádí u nandavání bundy, nechce jít ven a když už se mi ho podaří přesvědčit, tak zase nechce pak domu, vlastně je pořád v opozici, na vše říká ne, i na jídlo začal, vzteká se když přinesu něco co zrovna nechce. Na tohle všechno docela pomáhá jít na něj po dobrém a s chápajícím a vysvětlujícím přístupem, ale z toho spaní jsem špatná. Je lepší ho nechat vzhůru a večer ho už úplně hotového uspat nebo se ho snažit uspat i po obědě, jako chodil doposud? Zajímá mě, jestli některá z Vás nemá podobnou zkušennost a jestli se to spaní pak nějak samo urovnalo nebo jste uspávaly do x let? Děkuji za reakce 🙂
Jako u nas, přesně když mu byly dva roky,zlom.u nas tedy spal sam už od narození... Asi separaracni úzkost nebo jak se to nazývá. Já si k němu chodila legát,počkala az usne a pak se omalinku vytratila ale když se v noci vzbudil a zjistil ze tam nejsem tak bylo zle.nakonec jsem vysoupla manžela z ložnice a spala tam já s Vítkem, to se mi ale stýskalo tak jsme prostě přestěhovali ložnici a dali vedle nas druhou postel a takhle tu už spi skoro rok 😀 a mě, který se nikdy nechtělo do společného spaní děti s rodicema,se to líbí 😊 jo a jinak po 4 měsících co jsem já nebo manžel strávili hodinu uspavanim jsem jednou večer řekla ze bude sikula když bude spát sam a on krásné usnul i beze mě. Bud se me už nabazil a nebo jistota ze se v noci vzbudí a já tam budu?
U nás taky pomohlo, že spala po obědě v mé posteli. Pouštíme CD s písničkami nebo pohádkou a ona ví, že dokud hraje, nevyleze a aspoň odpočívá. Zatím vždycky usnula 🙂 je sice už starší, ale když přes den nespí, je večer hodně náročný pro všechny...
@mrazulkav u nás je problém ten, že on do ložnice jde sám, ale prostě vedle mě v posteli jen blbne a lehnout si nechce.. ☹ jen večer se nechá uhoupat v náručí, ale přes den se mi to ještě nepovedlo, přesto, že je unavený, je najednou u nás v posteli jak z divokých vajec a v postýlce být nechce.
Dvouleťák ještě spánek určitě potřebuje, a i když říká, že spát nechce, podle toho pak druhý půl dne vypadá, podle mě. Mamka by měla vědět, co na její dítě platí. Takže já třebas vím, že toho mýho malýho musím první půl dne prostě utahat, hlava nehlava, jinak by po poledni nespal a pak by to s ním bylo děsný. Takže dopolko hodně chodíme a jsme venku, za každýho počasí, krom nemocí. Až ho dávám po poledni spát, platí na toho mýho teplá polívka, mlíko apod., ale celý oběd nesní, to je už na to příliš unavený. Dám ho do postýlky a ještě si trochu povídáme, chováme apod. A u toho mu hrají už uklidňuj. písničky na spaní. Za chvíli je "mrtvej" 🙂
@misar91 děkuji 🙂 @mrazulkav dnes už to bylo lepší, už si lehnul vedle mě a sice hodinu nemohl spát, ale ležel. Včera to bylo šílený, trvalo to 2h, lítal kolem postele, asi nebyl dostu utahanej, @jani76 to je pravda, když se hodně utahá venku, tak spí pak mnohem líp. A taky jsem zjistila, že odpolední spánek potřebuje, ale nechat spát jen tak hodinu a půl max., pak musíme budit, jinak neni večer unavenej.
Možná to někomu pomůže:
http://nevychova.ontraport.net/c/s/vdv/6tcKD/6/...
Ahoj, já mám doma něco podobného. Mám teda dvojčata - kluky skoro 2,5 roku. Myslím, že u jednoho přišlo období vzdoru, zatímco u druhého ještě ne. První totiž také na vše říká ne, nic mu není dost dobré, chce vždy přesný opak, je netrpělivý, vzteká se. Druhý je pořád klidný, jako byli oba doposud. Pomáhá klid a trpělivé vysvětlování, domlouvání se.
Co se týče spaní...asi do 1,5 roku spali sami v pokojíčku, usínali si sami. Tak to dělají i po obědě. Ale večer hurá k mamince 🙂 Sama si vzpomínám, jaký to byl blažený pocit spát jako dítě u maminky. Když se jim takhle lépe spí, tak jim to dopřávám.
Když ti chlapec po obědě nespí, vydrží to až do večera? Naši kluci totiž, když nespí, usnou pak klidně venku na odrážedlech nebo u jídla opření o zeď. Zní to drsně, ta únava je pak dostihne.
Znám ale i děti, které v 1,5 roce už nespaly celý den! Asi je to různé. U našich kluků vždy pomohlo, když jsem se jich na to ptala. Když jsou odpočinutí, spokojení, můžu se jich ptát, jak by si to představovali, a společně hledáme ideální řešení pro všechny 3. Nebo se taky ptám PROČ jim něco nevyhovuje. Někdy koukám, co je důvodem.
Hodně lidí si myslí, že takové děti jsou ještě malé na to, aby se s nimi dospělý domluvil, ale opak je pravdou.