Ahoj,
nevím, jestli tohle téma zrovna patří do skupiny "náročných situací", ale prostě bych potřebovala poradit. Cca 3 týdny zpátky jsme procházeli lesem a tam se "rojili" mravenci. Byla jimi pokrytá skoro celá cesta a malá začala strašně plašit. Přenesla jsem ji a snažila se vysvětlit, že není čeho se bát, že jsou to naši kamarádi, nechtějí nám ublížit a že se starají, aby byl v lese pořádek. Ale zřejmě od té doby má malá strach z jakéhokoli hmyzu - moucha, mravenec, ploštice, brouček, dokonce i octomilka nebo taková ta pidi muška, co vylétne z květníku. Snažím se vysvětlovat, ale nic nepomáhá - na odrážedle, když potkáme mravence, pak odmítá dát nožky dolů a jen volá, že se bojí. Když je to doma, tak se utíká schovat. Ráda bych to nějak zvrátila, protože nás čeká dovolená, kde budeme túrovat v přírodě a předpokládám, že tam na něco narazíme. Chtěla bych ji na to nějak víc připravit.. Nemáte někdo zkušenost? Díky🙂
@1leny Dcera měla jeden čas strach ze šneků, nechtěla na odrazedle jezdit po cestě kde byli. Obcházela je obloukem, fnukala, bála se jich, ale placnu po pár měsících se to spravilo už vzala i ulitu do ruky a teď po roce se jich vůbec nebojí. Dala bych tomu čas a třeba se to za chvíli zlepší.
@nikoulinka Já to mám stejně - nesnáším můry, lítací brouky, vosy, včely, sršně, chrousty... Prostě lítače. Jen kvůli malé se snažím dělat jako že o nic nejde a že mi to vlastně nevadí. Takže to trochu chápu, ale opravdu mi zaráží třeba ty maličkaté mušky z kytek nebo to, že někde zahlédne mravence lezoucího na úplně opačnou stranu a hned začne panikařit a utíkat :( Napadlo mě pustit jí nějakou pohádku o mravenečkovi, ale nevím, jestli by si to s tím skutečným mravencem spojila a pouštět jí dokument o mravencích, to bych to asi spíš zhoršila😅😅😅
@1leny já ji furt dokola vysvětlovala, že šneci jsou pomalý (ona si totiž myslela, že ji chytají, chtějí ji kousnout), že nemají zuby, jedí lupinky, trávu... Tak ji to asi po čase došlo, že mám pravdu a bylo to fajn, docela jsem byla ráda, že strach ze šneků přešel 😂tak snad to dceru taky brzy pustí aby jste si užili dovolenou 😀
Já ji rozumím. Já mám zase brutální strach a fobii z klíšťat 😁 Nechala bych to být, až k tomu dozraje, sama se přestane bat. Můžeš vysvětlit ale nenutit do ničeho, k tomu dozraje
A co na to jít obráceně - sdílet s dcerou i tvůj strach a ukázat ji, že je to normální, když se člověk bojí a že je důležité, jak se k tomu postaví.
Ona nepotřebuje logické vysvětlování, že o nic nejde. Ona potřebuje ujištění, že chápeš její strach a že tu jsi pro ni, že se má o koho opřít. Když ji budeš logicky vysvětlovat, proč se vlastně nemá bát, tak jdeš proti ní.
Vždyť to musí být pro tu malou hlavičku strašně náročné, pokud si teď uvědomila, že existuje tak mnoho malých zvířátek a že jsou vlastně všude kolem nás. Zkus se jí zeptat, co by jí pomohlo - někomu třeba pomůže, když se může v klidu na nějaký hmyz podívat v bezpečí - když je ten hmyz v nějaké nádobě třeba a je tam jenom jeden; jinému zase pomůže když se může dozvědět víc z kreslené knížky.
Hlavně ji nevysvětluj, že se nemá bát, protože strach je strach a je jedno, jestli se dospělý nebo dítě bojí tmy, pavouků nebo mravenců.
@1leny moje má teďka taky takové období. Je jí 2,5 a vyvádí i kvůli muškám. Párkrát se mi dokonce vzbudila s brekem, že jí po posteli lezou pavouci. Nebo se zasekla v tunelu na průlezce kvůli mravenci. 🤦 Zatím to nechávám, snažím se jí třeba ty hezčí hmyzáky ukazovat, aby viděla, že nic nedělají a vysvětlovat. Nic víc s tím asi stejně člověk nenadělá 🤷 Ale třeba červené brouky celkem bere na milost, tak si zkuste taky najít nějakou příjemnou barvu brouků. 😄 Minule jsme sledovali Ruměnice a ty jí zajímali, ale na ruku je vzít se bála, tak jsme si o nich jen povídali. 🙂
S tím člověk asi moc nenadělá.Moje dnes 27 letá dcera se loni vdávala,v srpnu,venku.Už od mala se bojí bzučícího hmyzu,ale fakt hodně.samozřejmě během obřadu přilétla vosa a lítala okolo ní.A já,"né,vosa".No dala to,ale měla centimetrovou husinu,a srdce prý ji tlouklo jako zběsilé
Omlouvám se za příspěvek,poradit neumím,
Nase Baruska se taky hodne boji, jsou ji uz 4 roky. Pomahaji nam ruzne knizky o hmyzu a broucich. Povidat si o nich, ukazovat. I pohadky (Vcelka Maja, Zivot brouka). Ted jsme spolu vyrobily i hmyzi hotel a ochotne pomahala.
Nejhorsi jsou ale porad pavouci a letajici.
V pokojiku ma site v oknech, aby se citila v bezpeci.
Ja se naopak pred ni snazim skryvat fobii z pavouku, je to boj, ale nechci ji to predat.
Drzim pesti, leto uz se blizi.
V 6 letech má paniku z much, včel, vos, komárů, pavouků a vlastně tak nějak ze všech breberek. Už jsem si zvykla😂
@1leny kolem druhého roku se maly taky bál hmyzu. Spis teda létajícího - mouchy atd. Kamarádky maly to mel stejně ve stejném věku. Ted mu jsou 3 a tohle jaro je to úplně v pohodě 🙂 ono to přejde, myslím, že to je prostě jen takové obdobi u dětí🙂
Můj 27 měsíční to má taky, ale to má po mě. Já mám fobii jako prase. Utíkáˇ, hysterčím, a on to asi okoukal. No mě to tak úplně nevadí, je to lepší než aby mi ty potvory nosil. Co s tím to nevím, snad jen to respektovat.
@westie Líbí se mi nápad zeptat se jí, co by jí pomohlo. A myšlenka s malým mravenečkem nebo jiným broučkem ve sklenici, je taky fajn🙂 Děkuju.
Já jí právě moc nechci ukazovat, jak její máma šílí a panikaří, když do bytu vlítne můra. Já sama se za to stydím, vím, že ten můj strach nemá reálný základ a tak nechci, aby malá si myslela, že je v pořádku skoro vběhnout pod auto, když na ni letí chroust. Právě kvůli ní, manželovi a hlavně sobě se snažím s tím něco dělat a i sama sobě vysvětlovat, že není třeba se bát. Ale chápu jak to myslíš, zkusím to nějak vymyslet🙂
Děkuji všem za zkušenosti a dáme jí tedy prostě čas a prostor a když bude zájem, tak se podíváme i na nějaké knížky, pohádky, budeme si vyprávět a třeba budeme venku hledat hezké broučky🙂 Motýlci se jí zatím líbí, tak možná začneme na nich🙂
Moje dcera se boji vcelicek a kopriv, pritom se jich jeste nikdy nedotkla. Já jsem se driv snazila rikat, ze neni ceho se bat a dalsi podobny nesmysly, ktere cloveku, co ma z neceho strach, vubec nepomuzou.
Jednou me dcera nachytala u myho revu z malyho (mensiho) pavouka. Mam z nich fobii. A zeptala se me, jestli se jich ma bat taky, kdyz ja u toho jecim.
Tohle me otevrelo oci. Rikam, ze ona se jich bat nemusi, ze to je jen moje mura. Pavouci jsou fajn, ale ja je blizko sebe nemusim. Stejne jako ona vcelky. A ze to treba jednou prejde. Ze lidi maji strach z ruznych veci, ktere jsou pro ostatni nepochopitelne.
Takze jeji strach akceptuju, davam si ale pozor, abych o vcelickach mluvila jen dobre. A uz mi nedela problem na otazku ve skolce, z ceho ma vase dite strach, v klidu napsat, vcely a koprivy.
Asi úplně neodpovim na tvou otázku, ale úplně v popisu tvé dcery, vidím sebe 😂 Už od dětství jsem měla "záchvaty" i z blbé mušky. Dodnes si pamatuji situace, kdy jsem jako malá dělala mamce scény. Třeba i na koupališti, protože jsme seděli na dece, a šel po ní mravenec. Já dokázala v tu chvíli pištět, běhat a Machát rukama kolem sebe. Svým způsobem mi to zůstalo dodnes. Jen už u toho tolik nepištim 😂 Už mám nějakou "soudnost" a připadala bych si jak blb, kdyby na mě někdo koukal zrovna 😅 nevím proč, ale nedělá mi dobře zkrátka žádný hmyz. Máme zahradu, kde hmyz samozřejmě je. Pokud je to mravenec, nebo nějaký malý brouček, snažím se jej jen co nejrychleji zklepat někam pryč. Nebo se otočím, a čekám, až někam zaleze tak, ať nevím, kde je... Jakmile je to ale včela/masarka/vážka... Prostě cokoliv většího, utíkám na opačný konec 🤦😅