Dvě děti blízko u sebe. Mladší je lekavé, starší uřvané
Dobrý den, ráda bych se podělila o zkušenosti maminky, které také měli děti blízko u sebe. My máme dva kluky. Od sebe 1,5 roku. Mladšímu jsou teď dva měsíce a starší prožívá úžasné období vzdoru. Už jsem zoufalá. Dva měsíce zažíváme hon na uspání mladšího a už jsem vyčerpaná. Ráda bych věděla, zda jste někdo řešili podobnou situaci a jak. Mladší (2 měsíce) je od narození staršně lekavý. Bojí se snad každého mikro zvuku. Starší je zase typický "nebojsa", který se nebojí ničeho, je neskutečně uřvaný, spíš uječený. Řve na plné hlasivky tak, že se lekám já, natož mrňous. Ten celý den nemůže zabrat. Jenom usne a už je vzbuzen. Nosím v nosítku, skáču, houpám u digestoře, vysavače. Ale už to takhle nejde dál a jsem na nervy, nemluvím o zádech a kolenách. Ven nemá smysl chodit. Starší se válí po zemi a mimčo nechce v kořáru vůbec být. Pracně ho hodinu uspávám, pak zařve starší a je konec. Tak to máme celej den. V kočáru se občas stalo, že zatuhnul, ale max na půl hodiny po předchozím půlhodinovém řvu, pak ho vzbudí starší nebo cokoliv venku. K uchu mu i v kočáru dávám do mobilu šum, ale to bych mu tam mohla pustit tak akorát vysavač. Jak se lekne, tak je nevyspanej, chce jíst a uklidnit prsem. Jinak se neuklidní. Pláč hned propuká v histerii, do toho ho přeřvává starší, takže je to na hlavu. Občas si říkám, že se divím, že ještě dejchám a děsím se každého dalšího dne, co zase bude. Po cestě ho musím vytahovat z kočáru, aby se trochu zklidnil, jinak se dusí, nemůže se z toho řvu vůbec nadechnout. Z toho pak mám šoky a jsem už na nervy. Taky strašně přibírá, teď v necelých 2,5 měsících má skoro 7 kg, porodní 3,4 kg. Pořád jenom jí a já nevím, jak to dělat s tím starším, kterému se těžko vysvětluje, že pořád bráchu musím nosit a nebo kojit. Starší pak bojkotuje všechno, od jídla počínaje, přes snahu nějakého zabavení konče. Dělá jenom lumpačiny, lítá, všechno rozbíjí, do všecho mlátí. Už nevím, jak ten den sladit a co dělat. Ale to se spíš nedá asi nic. Spíš mne zajímá, jestli měl někdo takovou kombinaci citlivky a divokého batolete a kdy tohle šílený období pomine ☹ .
Taky jsem to tak měla. Nejlepší to bylo venku, i když to byly nervy. Miminko do nosítka, staršího za ruku. Nejlepší bylo chodit na pískoviště brzy ráno, aspoň nebyly střety s dalšími dětmi a jejich rodiči. A nervy mi zachránila miniškolička pro staršího¨, na 1 - 2 dny v týdnu - to jsem prala, vařila na další dny, pobíhala po nutných pochůzkách.
Den byl v počátku cca:
5:00 kojení mimča
5:30 uložení mimča, snídaně staršího
hraní doma, snídani na stojáka já
7:00 kojení mimča
odchod ven
venku starší svačinu
10:00 příchod domů, kojení mimča
10.30 dodělávka oběda
11:00 oběd starší a já
12:00 starší do postýlky, mladší nakojit
13.40 mimčo nakojit
14:00 staršího vyndat z postýlky, sváča
15:00 odchod ven
17:30 příchod domů, kojení mimča
18:00 večeře starší, já, manžel
19.30 starší jde spát
19. 40 - 22 (23): s přestávkami skoro pořád kojení malého
Plus noční kojení
Bylo to náročné, ale šlo to, absolvovala jsem to 2x 😉
@veruska007 A to Vám ráno miminko vydrželo v nosítku 3 hodky? My stěží vydržíme půl hodky, max 45 minut v nosítku. Po té době už hledá prso a ožužlává triko. Nevím, jak ho uklidnit, když nechce dudel. U staršího toto neznám. Taky chtěl pořád prso, ale pak dundal dudlína a byl klid a venku jsme byly taky po třech hodinkách i dvakrát denně. Jak nenajde prso, začne řev a už letíme domů. To už řve straší, aby ho přehlušil, malej propadá ještě ve větší hysterii. Než dojedeme výtahem domů, tak už je hysterie na všech stranách. Prostě cirkus. Starší začne řvát, kdydž ho napomenu, začne se vztekat, mladší začne ještě víc řvát, já se snažím staršího zkrotit, což se nedaří. Většinou už zařvu "A dooost" a to je konečná. Pak už řvou oba.
@elielizabeth Tak vypadá asi idyla. Samozřejmě se ho snažím zapojovat, ale dost dobře to nejde. Když má dobrou náladu, donese mu hračku, dudel, který stejně nedudá nebo plínku. Pořád ho chválím, povzbuzuju, jak je šikovný. On na něj není zlý nebo tak, spíš chce být neustále a všude středem pozornosti. Navíc si věci dělá hodně po svém. Já řeknu A, on udělá B a za rohem, kde ho nikdo neuvidí udělá A+B ve svojí kombinaci. Nestojí o asistenci, pokud si o ni neřekne. Je to taková svéhlavička. Navíc divoká. Kdybych mu dala lahev s mlíkem, tak je schopen ho s tím praštit. Udělá malá, tulí se a z ničeho nic by bylo bác. Je v tomto nevyzpytatelný. I tak se snažím je nechat u sebe a co nejvíce staršího zapojit, ale jde to dost těžko, když ten mladší pořád řve a řve. Už to leze na mozek.
@matiama já kojím v manduce, i za chůze, prostě vždycky, když malá chce. Kojení v manduce zahájila moje nejstarší dcera, kdy se někdy kolem 8. mésíce sama přicucla, až jsem se lekla, ale pak jsem to tak dělala, bylo a je to hodně praktické. Jak se nakojí automaticky usíná a já po chvíli můžu dát do kočárku spát, případně vytáhnout kapuci na manduce a zafixovat hlavu a je klid a mír...
sice nemám děti tak moc u sebe (ale mám ji o něco málo víc 😀 ), ale určitě by pomohla pro staršího nějaká miniškolička. Pro takový prťátka bývá třeba na 2-3 hodiny dopoledne, ale je to ohromná úleva pro rodiče, mimčo se může třeba v klidu vyspat. Taky bych se snažila víc využít manžela, aby po práci šel na chvilku ven se starším prckem s úmyslem ho utahat - odrážedlo, běhání s míčem, hřiště apod. Malej bude aktivně venku, bude s tátou a ty můžeš mazlit mimčo bez výčitek svědomí... Obecně bych se snažila trávit víc času venku, začíná sezóna, vzala bych jídlo pro všechny a šla na celý den ven. Ubude řevu na všech stranách, doma nebude takový binčus. Předpokládám, že máte sourozenecký kočárek, takže máš vyřešené i spaní prvorozeného...
@matiama Buď spal nebo koukal z nosítka... a děti jsou vesměs letní, takže jak začalo jaro, tak už jsem je brala se staršími na písek, tam se dalo i decentně nakojit. Nebo jsem pobíhala mezi houpací pavučinou s miminkem a pískovištěm. První rok, kdy jsem měla doma dvě mrňata, byl v obou případech náročný. Ale byl to jen rok, pak už bylo líp.
@matiama Moc nepotěším a neporadím, u nás se to zatím moc nezlepšilo, starší stále zažívá skvělý regres, začal se počurávat, neuvěřitelně se vzteká, říká, že je miminko, chce nosit, houpat, krmit jídlem... (a to až tak od roka mladšího). Ne vždycky (bohudík), ale dost často. Každopádně důležité je každou chvilku co to jde, věnovat tomu staršímu, do všeho ho zapojovat, u všeho být, strašně mu pořád děkovat, objímat ho, atp. Ale je to i tak na palici, vím to. Pokud to mají děti v sobě (jak citlivost, tak divokost), tak se to asi jen tak nezmění. Venku bych se ale nevyhýbala, tam se dají skvěle děti utahat (no, rodiče taky, ano, vím :D). I to vztekání utahá (vydržet se 2 nebo 3 hodiny vztekat, to už je nějaký výdej energie...). Ideálně někde do lesíku, do přírody, ale hlavně na vzduch (ale těžko říct, záleží jaké máte možnosti). Ale brzy to oceníte, že jsou děti tak blízko sebe, moje děti si hráli už od půl roku mladšího (chvilinku, ale i tak jsem za ty chvilky byla ráda 🙂).
Uplne Vam rozumim a dokazu si presne predstavit, co prozivate. My mame deti stejne od sebe, ale byl to tedy masakr. U nas ten problem tedy hlavne spocival v tom, ze mladsi nekdy po sestinedeli zacal delat hrozne problemy u kojeni...no, zkratka to s nim neslo delst jinak, nez ze jsem ho musela kojit je v polospanku a v naprostem klidu, jen aby se najedl...starsi tedy byl takovy klidnejsi, ale jakmile videl, ze se potrebuji venovat jen malemu, tak byl problem...manzel prijozdel domu v osm vecer...kdyz se mladsi konecne prisal, nebo se zrovna kojil, musel zrovna starsi na nocnik ( v te dobe se odnaucoval od plenek ), takze bylo po kojeni a mladsi rval hlady, dokud zase neusnul a neprobudil se ( snahy o jiny zpusob nakrmeni tu ani rozepixovat nebudu ). No, zkratka na palici a ja se klepala kazdy rano, co manzel odjel do prace, co bhde(hlidani tipu babicky, teticky bohuzel neexistovalo a to plati i doposud)☹ kazdopadne, nebojte, prejde to! Malej mi tedy taky nechtel byt v kocare, coz jsem neznala, ale zase vydrzel v manduce venku treba tri hodiny
Ale to jsem vzdy musela vytipovat, kdy zhruba se vzbudi, byt pobliz baraku, abychom stihli dojit domu a ja ho mohla jeste napul probuzeleho nakojit!!! Malemu jsem pustil mezitim pohadku na telefonu, ale u toho taky jeste nevydrzel, takze prisel za nami, zacal skakat po gauci, kde jsem kojila, a bylo po jidle. Mladsi rev a vse nanovo...!des! Mladsiho jsme tedy taky uspavali asi do tri mesicu nosenim, houpanim, lehkym natrasanim...az uz jsem to proste nevydzela, jednoho dne rekla: "a dost!", soupla jsem ho do postylky, at si usne sam a bylo mi uz uplne jedno, jestli starsiho vzbudi, nebo ne...a ejhle, on si asi do peti minut usnul. Sice chvilku s placem, ale sam se uklidnil a spal...takze nebojte, ono nebude tak zle. Starsi, az se bude umet na dyl zabavit, tak to taky bude o necem jinem😉drzim palce, at to zvladnete!
Mám děti necelý rok a půl od sebe a první rok to byl dost záhul, ale asi ne tak strašné jako tady čtu, protože na 100% fungoval manžel a hlavně prarodiče. Měla jsem štěstí i v tom, že starší spala až do 3 let v kočárku, takže když jsem vyrazila ven tak jsem měla od obou na 2 až 3 hodiny klid 😀
Jen vás třeba můžu uklidnit tím, že to bude jen lepší a lepší. Ted už jen neustále řvu: Nehádejte se, neperte se,.... ale jinak se mají moc rádi, podle učitelek ve školce je jejich láska až nezvyklá a ani u dvojčat to žádná z nich ještě nezažila.
Ráda bych i vám dala vědět o zítřejším webináři z Nevýchovy. Webinář je zdarma nenechte si jej ujít.
Téma webináře je ,,Jak správně a bez infarktu reagovat, když neuplyne den, aby vaše dítě něco neprovedlo,,
http://kouzelnavychova.cz/webinar-zdarma-jak-sp...
@verdos ano to je to večerní vysílání, které má být vždy zpřístupněno až do půlnoci a není. Chápu, že může být výpadek ale aby to bylo každý měsíc to už se mi taky nelíbí, proto jsem začala každý měsíc živé vysílání sledovat a dělám z alespoň shrnutí. Pokud se chcete podívat mrkněte na stránky odkaz je u příspěvku od Klarka298 🙂 😉
Maminky ráda bych vás pozvala na dnešní živé vysílání Nevýchovy. Více info tady 🙂 http://6b.cz/XSR
@matiama Ještě nemám dvě děti, ale můj syn je stejný raubíř jako tvůj starší, takže si úplně dokážu představit, co teď prožíváš. Jestli se chce mladší pořád kojit (to chtěl můj syn taky), radím kojit přímo v nosítku, tak ti tam vydrží dlouho. Oblíkla jsem si vždycky triko s hodně velkým nebo volným výstřihem, mikinu jsem si dala rozepínací až na nosítko a kojila jsem při nošení, většina lidí si ani ničeho nevšimla.
Zdravím po dlouhé době a všem děkuji za příspěvky k tématu. Musím říct, že druhé dítě mě opradu přesvědčilo, že každé dítě je unikát. Malý nakonec proplakal do pátého měsíce. Nemohl spát a chtěl pořád jíst, protože měl skrytý reflux. Pálila ho žáha, takže po každém jídle se mu to mlíko zase vrátilo a pořád chtěl jíst a jak mu bylo blbě, tak byl neklidný, do toho řvící starší a nemohl zabrat, takže to byl takový bludný kruh. Po tom 5tém měsíci se to začalo hodně lepšit. Přestal se tak často dusit a od 6.tého měsíce je to fakt zlaté mimino, pan úžasňák, pohodář, kterého nerozháže ani zmítající se starší sourozenec. Takže tak. Nikdy bych toto nikomu nepřála zažít, prvních 5 měsíců byl opravdu horor, myslela jsem, že umřu.
To evik19: kojení v nosítku jsem zkoušela, jenže protože to měl s tím sáním fakt blbý, tak to dost dobře nešlo, musela jsem ho kojit úplně v klidu a dávat pozor, aby mu nezaskočilo, protože se u toho pořád dusil. K tomu refluxu jsem měla ještě hodně silný spouštěcí reflex, takže chudákovi to mlíko stříkalo do krku, do toho se mu vracelo, takže se s tím nedokázal poprat. No kojit jsme vydrželi do teď. S příkrmy se to hodně zlepšilo.
@matiama tak to je dobře a věřím, že to bylo neskutečně dlouhých 5 měsíců. Měla jsem velmi náročné první dítko, každý den jsem nenáviděla a počítala minuty, kdy se den zkrátí. Když mi někdo po šestinedělí (neskutečně dlouhém) řekl neboj, ve 3 měsících se to zlepší, chtěla jsem vraždit, bylo to strašně daleko. No a ted čekám druhého kluka, budou od sebe 21 měsíců, takže mě to čeká znova a 100x horší... zase budu počítat minuty, hodiny, dny ... až se jednou dočkám 🙂
@dankakotrbova A třeba to zase nebude tak hrozné, uvidíte. To nejde naplánovat 😉 . Mně už se to teď radí, my už jsme opravdu úplně super sehraní. Pokud opomenu záchvaty vzteku staršího dvouleťáka, tak je to fakt super. Záhul, honička, to ano, ale já když si vzpomenu na ten začátek, tak je oproti tomu zlatý asi všechno. Na druhou stranu mě hrozně hřeje myšlenka, že budou kousek od sebe a budou k sobě mít blízko. Když ho starší hladí nebo se snaží houpat v kořárku, když zapláče, když mu donese hračku, je to něco tak úžasného a dojemnýho, že to snad ani není možné .... No není to pořád, abych tu až tak nechválila, z toho je schopen po něm tu hračku zase švihnout, protože si najednu uvědomí, že mu ji vlastně dát nechce, ale je to prostě super. Já sama sourozence nemám a toto vidět je prostě nádhera. Toto mě hrozně utěšuje a hřeje. Takže se těště na miminko, uvidíte, třeba to nebude zase tak zlé. Každé mimčo je úplně jiné. Nejde dobředu očekávat nic.
Na to se taky těším. V prvním těhu jsem byla vystresovaná a malý děsný, ted jsem totálně v klidu, mouchy sežerte mě, tak doufám, že se to odrazí i na mimču 😀 ...
Zvládly do jiné, i ve větším počtu dětí, zvládnu to přece taky, no ne? 😉
@matiama Já jsem díky bohu takové problémy neměla, naopak jsme si děti tak blízko sebe užívali jak my, tak děti. Chci se zeptat, jestli by třeba nepomohlo staršího k miminku nějak zapojit, jestli se necítí odstrčený... My jsme třeba zvažovali dát dcerku spát do pokojíčku a nakonec jsme pořídili druhou větší postýlku, do které šla ona a nové miminko do menší postýlky a oba jsou v ložnici. Hned od prvních chvilek jsem ji dovolila okolo miminka vše, co jen chtěla s podmínkou, že bude opatrná. Odstříkávala jsem jí i mlíko do lahve, aby mohla malého nakrmit sama. A za vše jsem ji chválila, že ona je tak moc šikovná a to miminko jen leží, kaká a blinká... 😀 Byla na sebe moc pyšná a když viděla, že malý plakal, tak jsem ji třeba řekla, že ho moc bolelo bříško a teď mu pomůže, když se chvilinku vyspinká, takže budeme šeptat a jestli bude miminko spinkat, tak budu celou dobu jen s ní. Ale dcerka byla takové zvláštní miminko/dítě, my až teď s malým zažíváme co to je mít mimino 😀 Třeba by vašeho syna ale také něco zaujalo. Držím palce