Drzost u tříletého. Jak to řešíte?

Naše dvouletá dcera reagovala na přítomnost sourozence tak, že mě v návalu hormonů přepadaly myšlenky na sebrání mimča a odchod na hotel (u nás to bylo vyostřené i tím, že se malý narodil jako silný potravinový multialergik a bylo mu věčně zle a byl neodložitelný).
Důležité je si uvědomit, proč to dělá. Nedělá ti naschvály a nesnaží se tě schválně vytáčet - on volá po tvé pozornosti, která díky sourozenci není taková, na jakou byl zvyklý a je pro něj mega těžké to zpracovat. Zapojila bych po návratu z práce do péče o miminko tatínka, abys měla každý den určitý čas plnou pozornost jen pro staršího. Současně pomáhá vyjádřit pochopení nad tím, že je to pro něj těžké, ubezpečit ho, že i pro tebe to je těžké, když by si s tebou chtěl hrát a ty na to nemáš čas a nabídnout mu, zda by ti nechtěl s miminkem pomáhat a při tom si povídat a hrát. A pokud chodí do školky, tak ho třeba pro ty první týdny nechat doma, popř. zkrátit dobu v školce, i to je pro starší sourozence mnohdy těžké, že oni musí do školky a miminko je s mámou doma...

V tomhle věku toho podle mě není schopný. Jen pro něj těžké se srovnat s miminkem.

Mám stejně starého syna a i když nemáme další mimčo, tak je divoký, odmlouvá, provokuje, je drzý. Myslím, že to k tomuhle věku patří. Fyzické tresty za mě nejsou řešení. Snaží se tím získat pozornost. Testuje hranice. Pomáhá fyzická aktivita, aby se mohl někde opravdu vyřádit, často provokuje prostě proto, že se chce třeba honit nebo prostě řádit. Je pravda, že když už jsem večer unavená a on neví, kdy skončit, tak je to náročné. Snažím se mu to vysvětlovat, když to nejde, přijdou výhrůžky a zákazy typu žádné hračky ve vaně, jestli s nimi budeš cákat po celé koupelně apod. Doporučujo co nejvíc zapojit tatínka, ať malého vyřádí.

Díky za odpovědi, synovi věnujeme hodně pozornosti, miminko je zatím opravdu zlaté, jen přebalit, nakrmit a spí. Syn pomáhá. Malou hladí. Má rád. Babičky mu nosí dárky... Ale žárlit musí, to by asi bylo divný kdyby ne. Můj dotaz zněl jak řešíte když třeba na vás vaše dítě vyplazuje jazyk. Domluva, nebo si toho nevšímáte? Zákazy, tresty?

Dobrá otázka.... 🙂 Před pár lety bych ti řekla, že to řeším domluvou, diskuzí a vysvětlováním. Dnes, když jim je 8 a 10 let, ti řeknu jediný - měla jsem je radši řezat 😀

Vyplazni na nej jazyk taky 😀 Ale jako fakt. Je proste psychologicka hra kdo s koho. Ty decka maji neskutecne radary. On to nedela schvalne, ale “neco” ho k tomu nuti. Kdyz to obratis ve vtip, a on uvidi, ze to umis taky vyplazovat jazyk a jeste k tomu udelat nejaky srandovni posklebek, stane se az zazrak. Budete spolu na jedne lodi. Odzkouseno na svych detech. Vim, ze se to lehce rekne a ze kdyz je mama v nervech a emocich, ze to jde tezko, ale fakt to ma ucinek.

Taky na něj vypláznu jazyk, zrovna tohle je drobnost, kterou neřeším. To je jen provokace a na to nejlíp funguje ho taky provokovat. Vypláznout jazyk zpátky, za trest ho zlochtat nebo mu řeknu, že mu to zůstane, když ho bude pořád plazit a pak se mu budou děti smát a udělám parodii, jak bude legračně mluvit s vyplazeným jazykem.