Dobrý den,
také jste se někdy zamyslela nad tím, co v dnešní znamená být dobrou matkou? Jaké má taková matka názory a jak vychovává své dítě? Já osobně si kladu tyto a podobné otázky ve své diplomové práci. Touto cestou hledám matky, které téma zaujalo a rády by se podělily o své názory. Naše spolupráce by měla podobu ROZHOVORU
Konkrétněji bych ráda našla matky, které zastávají některý z následujících názorů.
1. Děti potřebují jasná pravidla a mantinely. Ve společnosti také existují jasné hranice, co se smí a co už ne.
2. Snažím se vybalancovat, kdy dát dítěti jasné hranice a kdy mu naopak dát prostor pro vlastní průzkum, aby svět objevovalo samo a učilo se z vlastních chyb. Někdy jsou však jasné hranice potřeba.
3. Dítěti nechávám tolik volnosti, kolik potřebuje. Snažím se mu nedávat zákazy, aby mělo možnost se samo učit ze svých chyb.
Podmínky účasti:
1. Jste momentálně na mateřské dovolené
2. Máte 1 narozené dítě
3. Vaše dítě je ve věku 2-3.
Jak se zúčastnit: Kontaktujte mě prosím na emailové adrese mayerovak@seznam.cz. Obratem Vám pošlu více informací a zodpovím Vaše případné dotazy.
S pozdravem
Bc. Karolína Mayerová
Dobrý den, děkuju za reakci. Jsem si vědoma toho, že je problematické kategorizovat výchovu. Mám za to, že do 3. kategorie spadají matky, které zastávají liberální výchovu či Výchovu nevýchovou. Uvidím, zda se mi podaří najít matky, které se názorově liší od středu. Každopádně děkuju za přínosný příspěvek, určitě to ještě zvážím.
@mysicka_lb bohužel jsem se už setkala i s ženami, které bod 3 zrealizovaly a dítě roste jako dříví v lese v domnění, že se může všechno, a pokud někdo jiný dítěti řekne NE, byť třeba z důvodu bezpečnosti dítěte, následuje hysterický záchvat dítěte a následně i matky, co si to dotyčný dovoluje. Takže pak nastávají situace, kdy stojíte s motorovou pilou na stromě a řežete větve 15 cm v průměru, ty padají na zem a dole vidíte svoji neteř (6 let). Slušně jí řeknete, aby si šla hrát jinam, že by na ni mohla větev spadnout a ublížit jí. V tu chvíli tam stojí její matka a ječí na vás, že její holčičce nebude nikdo zakazovat tam být a ona si může chodit, kam chce, ale vy si máte dát pozor, aby na ni nic nespadlo (tak si začnete říkat, jak to asi ovlivníte, větev narostla, kde narostla a padat bude dolů, ne na druhou stranu stromu).
@mysicka_lb jistě někdo namítne, že lze říct, pojd, klíče se pokzsíme dávat do zámku, nebo jiných dírek, zásuvka není bezpečná. Plotna pálí, zkus si hrát na své dětské, u silnice je lepší s mámou, pořádně se spolu rozhlédneme, zkus trampolínu, na skákání je lepší než stůl..vše bez NEgace. Líbí se mi to, ovšem jsem na to příliš zkostnatělá, zkouším to zapojit a někdy je výsledek vidět, někdy je rychlé NE údernější a snažší, pro mne ovšem.
Já si myslím, že hranice jsou samozřejmě potřeba, bez toho to nejde, ale ze je obrovský rozdíl říct dítěti "Ne,to nesmíš " a říct mu "Ne,na plotnu sahat nesmíš, protože je horká, moc by tě to pálilo a bolelo", zkrátka je rozdíl mezi tím něco dítěti vysvětlit, a bezmyšlenkovitě křičet. Např rozdíl říct dítěti "Přestaň " a říct dítěti "Musíš přestat křičet, podívej se, kolik je v autobuse dalších lidí s námi, a oni tvůj křik poslouchat nechtějí ". Moje máma mě vychovávala tím druhým způsobem a neskutečně to oceňuju, protože jsem vždy přesně věděla, proč něco nesmim. A když jsem dostala na zadek, byli to výjimečně a věděla jsem přesně za co. Pamatuju si to do teď. Naopak manžel dostával prý má zadek částo a nevěděl za co, že prý "zlobil ".. Naprosto neefektivní. Takže za mě - hranice ano, vysvětlovat ano!
@vyzkum No tak to přeju hodně štěstí v hodnocení, protože styl výchovy vůbec nevypovídá nic o tom, jestli je matka dobrá nebo špatná. Každé dítě je individuum, na každé dítě platí něco jiného. I na svých dětech to vidím, styl výchovy, který jsem aplikovala na starší dceru, u mladší nezabírá a musím k ní přistupovat jinak.
Kvalita výchovy se ukáže mnohem později. A bohužel, u všech tří přístupů lze z dítěte vychovat spratka, stejně jako kvalitního člověka, vše je o tom zvolit správný přístup pro to konkrétní dítě.
Souhlasím s tím, že styl výchovy nevypovídá o tom, zda je matka dobrá nebo špatná. Cílem výzkumu je zjistit, zda vůbec existuje obecná představa o dobré matce. Případně jak se taková představa liší. V rozhovoru bychom se zaměřily i na důležitost partnera, vzory v mateřství, zda měla vaše matka jinou představu a proč a jiná témata.
@vyzkum moc zajimave a pro me aktualni tema, akorat mam uz 2 deti 🙂 . Vychovavame podle principu vychovy Respektovat a byt respektovan, coz je v podstate stejne jako Nevychova jen trochu jinak podane a zaradila bych se do kat. 2. Nemyslim si, ze by respektujici pristupy byly v kat. 3 a ani Nevychovu bych tam neradila. Prestoze KK casto poukazuje na to, ze se vse ma nechat na detech, tak to tak ve skutecnosti neni, zduraznuje totiz take to, ze je treba najit reseni, ktere vyhovuje vsem - mame i diteti, coz uz je pro dite jiste omezeni a smerovani nebo chcete-li pravidla, svoboda jednoho konci tam kde zacina svoboda druheho... Myslim ze do 3 spadaji maminky, ktere vsechno dovoli /pokud si odmyslim to slovicko snazim, s nim se mi zda, ze ta 3 tolik od 2 odlisna neni/. Kdybyste potrebovala i maminky se 2 detmi /1a3roky/, tak by me to zajimalo 🙂 .
Dobrý den, je to krásné téma, ale dovolím si k tomu podotknout, že názor č. 3 není reálný. Dítěti v tomto věku nelze nic nezakazovat, protože by se pak velmi snadno mohlo stát, že už se ze svých chyb nepoučí☹. Výchova takových prcků, ať je člověk sebebenevolentnější, se sestává i z množství zákazů (nesmíš sám přes silnici, nesmíš skákat po stole, nesmíš strkat ruce na horkou plotnu, nesmíš strkat klíče do zásuvky atd.). Měla byste tedy upřesnit, jaké oblasti se ta výchova má týkat. Jinak Vám méně benevolentní maminky spadnou do kategorie 1., benevolentní do kategorie 2. a z kategorie 3 seženete možná tak někoho, kdo trpí bájnou lhavostí🙂