Děti synovi berou hračky v herničce. Jak tomu zabránit?

Ahoj. My máme tedy větší holčičku. Ale manžel nerad chodí do heren, na hřiště- když je moc děti, nebo do takového toho zábavního parku. Nedává to. Minule protože malá nechtěla půjčit hračku, tak ji chlapeček uhodil do hlavy. A rodiče nic.
Takže vůbec neporadím. Ale rada si přečtu rady.

@ah1234
ja bych asi sla za mamou ditete at si ho srovna

@zelenaesmolda i to jsem zkoušela. Ale mám jednu nevýhodu. Je mi skoro třicet a nikdo, ale nikdo by mi to neřekl. Někdy mi říkají, ze max 18. 😃 takže když se pak někde rozcilim, tak na mě maminky koukají jako co chci, jako starší sestra 😃

@handulkak
jenze ty nejsi starsi sesta a i kdyby tak co?neni to jejich problem,muzes byt klidne aupair ale porad mas za dite zodpovednost

@handulkak ja mam 24 a vyzeram na 16 :D autorita ziadna, vcera sa do mna obula aj ta pani co to tam ma na starost, ked som zanou isla ze nejake dievcatko do bayenu s gulickami leje dzus.. zacala na mna hacat ze to nie je jej problem

@darinka84
@handulkak ja sama kvoli tomuto tiez do herniciek nerada chodim, ale nikto v rodine ani z kamaratov nema deti, tak sa snazime obcas zajst aby mal interakciu s inymi detmi. Ked je pekne tam zajdeme tu u nas na ihrisku, tam je vzdy max 1-2 deti a velmi slusne byvaju. Na to mame stastie

@ah1234
prostuduj si provozni rad at vis,co presne je zodpovednost provozovatele protoze co kdyby kdyz to vezmu do extremu nejake dite dostalo alergickou reakci protoze ma alergii na dzus,ktery v bazenku neco co delat?nebo si znicilo obleceni?nenech se jen tak odbyt.

Roční dítě nemá šanci se ubránit, minimálně tak do roka a půl až dvou bych ho bránila. Reakce za mě je jasná, u takhle malého dítěte v herničce sedím v jeho blízkosti, takže sebemenší náznak jiného dítěte, že mu něco chce brát, utínám tím, že dítěti řeknu, že teď tu hračku má prostě někdo jiný, ať počká, až si s tím moje dítě přestane hrát nebo ho odkážu jinam, vše v přátelském a milém duchu, ale nereaguji stylem, že je to nevychovaný fracek. Pokud už jsou to takhle velké děti, nevidím důvod, aby na ně nemohl promluvit jiný dospělý. Pokud by s tím měl jeho rodič problém, důrazně bych mu vysvětlila, že takhle fakt ne. A taky vypadám daleko mladší, než jsem, ale jednou jsem tam jako máma, tak věk není podstatný.

@ah1234 dvouleté i tříleté děti tohle dělají, je to přirozené, normální, nechápou pojem moje tvoje. Děti se ale srovnají často samy, pokud si vyloženě neubližují psk bych nezasahovala.

Jinak řešila bych to tak, že bych se to dětem prostě snažila vysvětlit. Teď to má chlapeček, za chvilku si s tím můžeš hrát ty 🙂

Take mám podobného drobka, jsou mu už skoro 2 roky a sotva 10 kg, takže i mladší děti ho klidně odstrči. Vždy jsme ho bránila a snažila jsem se situaci vysvětlit jemu i druhému dítěti. Pokud mi chování nějakého dítěte vadilo, prostě jsem toho svého odnesla a zabavila jinak, v tomhle věku to ještě jde. Nemám potřebu vychovávat cizí děti a jiné rodiče. Ale poslední dobou ho občas i trochu nechám, ať si to vyhovuje sam, není moc prubojny, tak aby se učil i prosadit.

@malenka3 ja vek vobec neriesim, to tu niekto zmienil a ja som len poznamenala ze tiez vyzeram mladsie :D

@emamaira moj je priebojny voci dospelym, to vidim uz teraz, ale jak je s detmi, tak je zmateny kedze deti moc casto nevida. Preto sa bojim aby si nezvykol ze vsetko za neho riesim, ale mate tu pravdu ze on je este malicky

@ah1234 Tohle je dobrá příprava na to, když bude sourozenec. Do herniček nechodíme ale tyto věci člověk často řeší i na hřišti, pískovišti a doma u sourozenců. Je fajn najít zlatou střední cestu. Nevychovávat sobce, agresora a mamánka, za kterého všechno vyřeší rodiče ale také ne otloukánka, kterému ostatní všechno vezmou. Jednou jsem četla článek který popisoval to, že "dítě má právo věc nepůjčit". U nás s dětmi aplikuji to, že starší může něco půjčit cizím dětem, když chce, třeba vlastní hračky na pískovišti. Pokud nechce nebo se s tím hraje, tak nemusí. Na houpačce se pohoupeme ale když přijde cizí dítě a ječí, že chce okamžitě na houpačku, tak nahlas vysvětlím, že se pohoupeme my a pak pustíme to druhé (tak, aby to slyšelo i to druhé dítě). Tohle aplikuji na sdílené hračky nebo atrakce. Vlastní hračky nebo věci se půjčují pouze, pokud chceme. Nechodím si vyřizovat věci s cizími rodiči, to nemá smysl, nebudu dětem pořád za zadkem a jenom bych jim dělala medvědí službu do života. Jenomže dcera je starší, u ročního dítěte tohle nefunguje, je moc maličké, tohle musíš řešit za něj pokud ti je to proti srsti nebo nechat být. Osobně jsem spíš nechávala být pokud to nehraničilo s fyzickou agresí a pozorovala jsem, jak se moje dítě chovalo. Rozhodně to neznamená, že si pořád nechá všechno líbit. Doma u sourozenců se učíme dělit ale také jsou věci a hračky, které patří pouze jedné nebo druhé. A mohou si s nimi naložit jak uznají za vhodné, pujčit, nepůjčit, schovat. Nejsem zastáncem takové té výchovy, že se musíme dělit se vším a se všema. Jak já bytostně na intru nesnášela, když holky chtěly půjčovat kartáček na zuby, lesk nebo rtěnku, řasenku nebo spodní prádlo. Nebo spolužačky si pořád chtěli cucnout z lahve, kousnout z housky, půjčovat si učebnice a pak je vrátit jako salátové vydání. Takže děti učím, že jsou věci, které se nepůjčují. Třeba starší dcera chodí na sportovní kroužek a lahev s pitím je její, vysvětlila jsem ji, že cizí děti jí z toho pít nemají. Pochopila, důrazně se ohradí a lahev nepůjčí.

@ah1234 U ročního dítěte nic nezkazíš tím, že ho ochráníš a situaci vyřešíš, ono to samo za sebe ještě není schopné vyřešit (až na vyjímky). V tomto věku jsem vždy v herničce seděla poblíž syna a pokud mu některé dítě chtělo něco vytrhnout z ruky, povalit ho nebo mu jinak škodit, tak jsem mu přátelsky, ale důrazně řekla, že teď máme hračku my a pokud si jí chce půjčit, tak za chvilku mu jí můžeme dát. V případě fyzického bezdůvodného napadání (nechápu ale opravdu některé děti jsou takové) jsem dítěti opět klidným, ale důrazným tónem řekla, že v herničce se k sobě chovámě pěkně a toto se nedělá. Možná mám přirozenou autoritu mezi cizími dětmi, ale vždy mě poslechly 😀 Jestli někde mají poblíž rodiče jsem opravdu neřešila. Pokud by to některé mamince vadilo, že jsem promluvila na její dítě, mohla mě oslovit, ale nikdy se to nestalo. Já jsem si ale vždy dávala pozor na to, abych byla na cizí děti sice důrazná, ale zároveň dostatečně vlídná, nemyslím, že by mi objektivně mohl kdokoli cokoli vytknout. Syn (má introvertní povahu) viděl, že v mamince má vždy zastání, a jak rostl, tak se osměloval a už se snažil si konflikty řešit sám. Myslím, že mu to naopak dodalo sebevědomí - věděl, že kdyby situaci nezvládal, tak jsem tam já a pomůžu, a proto se odhodlával víc a víc se za sebe postavit.

A ještě dodám v reakci na @barchen ohledně práva nepůjčovat vlastní věci, tak s tím souhlasím a také to syna učím. Společné hračky, houpačky atd. jsou pro všechny děti, takže se půjčují, děti se na nich střídají. Ale u jeho vlastních hraček je na něm, jestli chce půjčit nebo nechce.

📌 rada si prectu rady a zkusenosti. Do heren teprve zaciname chodit. Myslenka na pravo nepujcovat je zajimava a docela se mi libi

Kdyz byl male rok, stala jsem ji celou dobu za zadkem (takze treb kafe jsem si tam nedala ani omylem 😕), ale dcery jsou drobne a rocni dite jeste nepotrebuje “zocelovat”. Takze kdyz nekdo zkousel vzit hracku z ruky, zasahla jsem a hracku nevydala, ledaze bylo na dceri videt, ze uz ji stejne prestava bavit. Jak rostla tak jsem to upravovala na to, ze ma ditku rict, ze ji da az si s ni dohraje a zasahovala jsem, az kdyz to druhe dite nerespektovalo. Ted uz je ta velka a nema problem si stat za svym, nehleda v kazde situaci maminku a zaroven hracky pujcuje dost, takze verim, ze jsem ji timhle ochranitelskym zpusobem neposkodila 🙂

Mám sice už staršího chlapečka (2,5 roku), ale taky se mi v tomhle líbila myšlenka myslím z nevychovy, že dítě má právo hračku nepujcit, když si s ní zrovna hraje ono, protože třeba dospělý, když si třeba čte knížku, tak také ji přeci nemusí jen tak někomu v tu chvíli půjčit. Takže když si malý s něčím v hernicce hraje a přijde jiné dítě a chce mu to vzít, tak tomu dítěti reknu, ze ne, ze ted si s tim hraje Honzík a že si to muze půjčit, až si s tím dohraje. Případně pokud je to větší hračka (treba garaz pro auta) a synovi to nevadí, tak si můžou hrát spolu. Když se cizi dítě začne vztekat nebo brečet, prostě tu hračku držím a nechám ji synovi. To at už si pak řeší jeho rodiče, kteří se v tu chvíli většinou rychle objeví 😉

U ročního dítěte bych braní hraček neřešila, v tomhle věku mi přijde, že to berou jako normální interakci. Jen bych dávala pozor, aby malýmu větší dítě neublížilo nějakým strčením nebo bouchnutím a pokud by neco takového hrozilo, prostě bych svoje dítě poodnesla kousek dál. Nebudu vychovávat cizí děti ani jejich rodiče.

Když synovi někdo něco sebral a on si s tím chtěl dal hrát, tak jsem to druhýmu dítěti vzala/nebo nedovolila, aby si to vzal s tím, že syn si chce ještě hrát a dala jsem mu jinou hračku. Většinou to fungovalo. Ale pořád se to dělat nedá.
Teď jsou synovi dva a víceméně ho nechávám, ať si to na hřišti vyřeší děti sami. Ale koukám, aby někomu něco nebral. To mu řeknu, že se musí zeptat.

Syny učím, aby hračky půjčovali, ale ne za každou cenu. Třeba na pískovišti, když je volná hračka se kterou se nehraje, tak ať ji půjčí, ale hračku kterou drží v ruce a hraje si s ní, tak až se s ní dohraje. Dohlížím na to a určitě své dítě ve štychu nenechávám, když je potřeba řešit nějakou šarvátku, jinému dítěti se to nebojím vysvětlit. Mé dítě se tak učí ode mě.

Já jsem do herniček chodila se synem, když měl rok. Tehdy to bylo cool, buď jsem byli na kroužku nebo v herničce. A druhý důvod proč jsem tam chodili, protože kamošky se rozhodly pro karieru. Prakticky v manželovém týmu byl malý první dítě - banda 12 kluků ho zapíjela jako vlastního🙂.
A co se týká půjčování hraček - doma ho učíme, že pokud nechce půjčit, nemusí. Když přijde někdo na návštěvu, tak by měl půjčit i své hračky. Docela komplikované pro tak malé dítě, protože v jeho věku jsou všechny hračky jeho. A v herničce je situace jiná - hračky jsou pro všechny děti. A naučila jsem ho, ať nabídne jinou hračku než tu ze kterou si hraje. To se naučil brzy a byla jsem mu napomocná až ve chvíli, kdy hračku nechtěl pustit z ruky nebo jiné dítko bilo nebo začal plakat. Jinak jsem do toho nevstupovala a hlavně jsem nezavazela na herní ploše dětí. Já jsem rostla z maminek, které bivakovaly hned vedle dítka a bránily své dítko při každé interakci s cizím - to přece mohly zůstat doma s dítkem. A komické situace nastaly kolem cca 2 roků, kdy jsem ho naučila, že pokud chce jinou hračku, ať poprosí. A absurdní byly reakce rodičů v herničkách, kdy vítezně řekli, my ti hračku nepůjčíme, teď je naše! A ještě se u toho smáli. Tak malý plakal, že přeci poprosil.

@ah1234 ahoj, uplně tě chápu. Nicméně tohle není váhou, ale povahou. Mám taky takovou dceru. Já teda jsem zvyklá (narozdíl od většiny rodičů) být v herničce pořád u dcery nebo si max odskočit usrknout kafe a zase zpět. Když dceři někdo něco bere, normálně tomu dítěti řeknu totéž, co bych řekla své dceři, tedy že si s tím teď hraje a nemůže ji to brát, ať si jde vybrat něco jiného nebo počká až si s tím dohraje dcera. Podotýkám, že dceři je skoro 2,5 roku.

@jupiter2013 Dělám to stejně, hezky formulováno 👍

Boze ako to chapem... ja sa vzdy raz za cas zaprisaham ze uz nikam nebudeme chodit, lebo ja zasnem co niektore decka robia... dcera ma 2 a stvrt roka a neviem si predstavit ze by niekomu zacala brat hracky, alebo niekoho majzla po hlave, co sa nam bohuzial casto deje. Naposledy na smykalke sa nejaky chlapcek smykol hned za nou a schytala nohami do hlavy... okolo sedeli na lavicke maminy a nikto nic... ja uz na to niekedy nemam nervy a ideme radsej prec, nechce sa mi vychovavat cuzdie deti ani dospelych..

Nasa mala zacala byt priebojnejsia cca po 2 roku, uz si tak nenecha skakat po hlave od inych deti, hodne pomohlo ze chodi na dve dopo do skolicky

@barchen
ano,souhlasim.dite ma pravo vec nepujcit.my taky nepujcujeme na pozadani notasy nebo mobily uplne cizim lidem

Nesnasim to tam! Chovadi deti, rodicu je obcas hruza. Spinavy, rozbity hracky... Radsi si pozvu kamosku s ditetem k nam domu, nebo naopak jdem k nekomu na navstevu. deti jsou vekove rozdilne, ale vyhrajou si.

@makronka222 ja to tam tiez nemam rada ale my v v okoli nemame nikoho s detmi :D a v septemri pojde syn do skolky tak musime ho nejako integrovat trochu 🙂