Dcera říká dětem, že je nesnáší a pak pláče, že nikoho nemá. Jak to řešit?

Ahoj maminky, jdu si k vám trošku vypovídat a třeba mi poradíte jak mám situaci řešit. Mám čtyřletou dceru, je hodně temperamentní velmi často bouchne, vzteká se furt se snaží vydupat svoje. S tím samozřejmě bojujeme. Chodí do školky, funguje tam skvěle. Do školky s ní chodí holčička která je velmi podobná té naší, jen je o level horší. Původně jsem si myslela že se holky spolu budou kamarádit, ale samozřejmě velmi často dochází ke spolu. A ze strany druhé holčičky. Paní učitelka to řešila již s jejími rodiči s námi moc ne protože moje dcera je většinou ta hodnější. Ale samozřejmě mi to dcera říká a i všímám si těch změn. První problém v září bylo plivání. Včera na mě párkrát povidla když jsem jí něco řekla tečka nakonec z něj vypadlo že to dělá ta holčička ve školce. To jsme odbourali. Další věc bylo že jí holčička říká že je děsná, hnusná, že jí nesnáší. Přitom vždycky když se potkáme tak jsou hrozně kamarádský k sobě. Jenomže problém nastává v našem soukromém životě. Vždy když není povůliceři začne na nás řvát že nás nesnáší, že nás nechce a že jí máme nechat být. Jenomže to říká několikrát za den. milionkrát jsem opakovala že se to prostě neříká že to není hezký a že to ubližuje. Evidentně se z toho ale nic nedělá a jede si dál. Jenomže jsem si všimla že s dětmi s kterými trávíme čas po školce už tak tři roky v kuse začínají být terčem těchto slov mé dcery a oni si s ní pak samozřejmě nechtějí hrát. Což já samozřejmě chápu, vysvětluji ale ona se většinou urazí a jde stranou. Dám příklad té své skupině má oblíbenou kamarádku, vždycky byly nejlepší parťačky a všechno dělali spolu. Jenže od doby co dcera chodí do téhle školky a řešíme ty problémy. Vždycky moje dcera jí řekne že jí nesnáší, že jí nechce že jí nemá ráda. Což samozřejmě vedlo k tomu že jsi ta holčička našla v té skupině jinou nejoblíbenější bytost. Každý den když pak jdeme ven dcera volá na tu svojí kamarádku, jenomže ta o ní už přestává jevit zájem. Dcera se pak urazí jde stranou a naříká si že si s ní nikdo nechce hrát a kamarádit se. Pořád dokola opakuji že když se takhle chová k dětem stejně jako to dělá ta holčička ve školce takže pak ty děti prostě jí nebudou mít rádi. Jenomže další den jdeme znova ven a jedeme stejný kolečko. Vůbec nevím jak tady s tím nacházet, a jak to vyřešit. Nejen že mě mrzí že jsi dcera nenechá domluvit, ale mrzí mě i ten pohled že jí začali odstrkovat ty její kamarádi. Samozřejmě ty ostatní děti na hřišti si taky jedou svoje, hádají se, piští, blbnou a strkají do sebe. Jsou to děti. Ale nelíbí se mi to co dělá moje dcera A co říká.