Dcera neposlouchá a ubližuje ostatním. Jak s ní pracovat?
Dobrý den, jdu si k vám pro radu, protože sama už nevím, jak reagovat.
Mám čerstve dvouletou dceru, která je pomerne sikovna (ano, vím, ze si to o svém dítěti mysli každá matka) - mluví v souvětí, počítá do deseti, rozpoznává barvy, umí treba dvacet písniček, atd. Ale...
Poslední dobou je umanuta, neposloucha, úplně mě ignoruje, když ji po několikáté reknu, ze se třeba s jídlem nehazi, stejně s nim po desate hodí a ještě na mě kouká takovým tím pohledem, kdy přesně vím, co si mysli 🙂 nepomáhá vysvětlování, zvýšení hlasu a i přes ruku ji tedy dam a stejně nic. V detske hernicce dohání všechny děti, všechno je její a je schopna dětem i ublížit (nedávno jednoho chlapečka kousla). Přijde mi, ze jakmile se ji něco nelíbí, tak hned přepne do módu totální hysterie a agresivity. A já nevím, jak se v těchto situacích zachovat.
Nedávno si její sestřenka sedla na zidlicku, kam si zrovna chtěla sednout a tak sestrenku vzala do ,,kravaty” a stahovala ji pryč. Křičela jsem ni, placla ji (vždycky mě to pak hrozne mrzi), pak se ji to vklidu snažila vysvětlit proč se to nedělá, ale samozřejmě dnes siltuace téměř totožná.
Je mi jasný, ze období vzdoru zase přejde, ale jsem nešťastná z toho, jak ubližuje ostatním, a ne, dětem se vyhnout nemůžeme. Mate, prosím, někdo radu, jak s dcerou pracovat? Spousty článku jsem si nasla, ale na ni nějak moc nic nefunguje, není to úplně tabulkový dítě.
Díky moc za každou radu! 🍀
@rosa106 Teda moc doufám, že tohle dceru nepostihne... Občas je taky prevít, ale teda ne v takové míře 🙄.
Napadlo mě, pokud to udělá v herničce, vztekne se, je zla na jiné děti, co jí prostě vzít pryč? Říct jí, teď jsi udělala něco, co jsi neměla, mluvily jsme o tom, jak se máš chovat a protože jsi to nedodržela, musíme odejít? Na návštěvě totéž. Třeba by se pro příště snažila dodržet pravidla, aby si mohla hrát.
@mourovatakocka Jenže ona to bohužel děla i doma. Buď když někdo přijde k nám a nebo se proste vzteka kvůli všemu, i když jsme doma jen my dvě.
@rosa106 Tak když jste doma, aspoň nikomu neublíží. Když mi doma dcera chytne vzteka, obvykle jí řeknu, že jestli chce řvát, ať se jde vyřvat na chodbu, do jiného pokoje, a přijde, až se uklidní. Buď jde, nebo se hned uklidní sama bez vyhnanství. Doma je snazší si vzteklouna nevšímat, já spíš válčím, když jsme někde na ulici nebo v obchoďáku. Někde jsem četla, že na tyhle uvztekané chvilky zabírá pevné objetí, u nás jak kdy. Snad nám tohle období brzo skončí 🍀
@rosa106
ty nechces,aby dcera detem ublizovala ale sama problemy resis krikem a agresi.deti se uci pozorovanim.vidi,ze to dela maminka tak proc by nemohla ona...
Mrkni se na Nevychovu,mohli by ti pomoct.
@mourovatakocka Pevne objeti je dost diskutabilni metoda, v dost pripadech se prokazalo, ze to zpusobilo detem trauma.
Normální období vzdoru, mám za sebou už jedno dítě, teď máme aktuálně dvouletou holčičku. U obou to samé...holt pokud je to prudší povaha, tak je to masivnější.
Netlačit, neřvat, nebít, neřešit silou, ale pochopením situace...jinak to akorát přejde do většího vzdoru.
V zásadních případech trvat si na svém, neustupovat, vysvětlovat že takto ne, případně odejít, přitulit,
Nám moc pomohlo např. když plácně, kousne, tak nekřičet, vysvětlit, že to nesmí, že to druhého bolí, že může mít bebínko, nabídnout řešení - omluvu, malá malá - pokud nechce, tak nenutit a pohladit dítě sama...nemusí to přímo udělat samo, stačí když vidí, jak se situace řeší. Nečekat, že se to nestane znovu, ono to děcko prostě něco udělá a jen zkoumá reakci - rozbrečení druhého, naštvání, atd. Neznamená to, že je zlé nebo divné. Prostě je jen zvědavé a potřebuje tu správnou zpětnou vazbu.
Jinak za nás pevné objetí je totální kravina...způsobilo akorát ještě větší stres.
Pomohlo nechat chvilku vyvztekat, klidně vysvětlovat a mluvit a po chvilce se zeptat, zda chce jít ke mně.
A pro uklidnění jsou to naprosto normální dětské reakce, prostě zkouší takto i reakce od ostatních a tím se učí. Výborná je knížka Zkoušeli jsme všechno - detailní návody na tyto situace, v období až do 5 let dítěte.
U takto malých dětí mi mimochodem přijde Nevýchova docela mimo.
Trpelivost a laskavost, alfa a omega.
Naše dcera, 2,5, měla docela vzpurné léto. To by tak věkově sedělo. Někdy dostala na zadek, někdy jsem křičela, ale osobně když křičím, jsem pak... Nepřiměřená v trestání a všechno mi přijde špatně. Samozřejmě domlouvání a vysvětlování, ale bylo to jako do dubu.
Nejvíc se mi osvědčilo ignorovat, separovat. Takže byla odeslána do nějaké bezpečného pokoje a směla se vrátit, až se uklidní. I ona potřebuje ventilovat své pocity. Chci jí poskytnout prostor, ale zase nechci, aby si myslela, že tento způsob podporuji.
Řekla bych, že půl rok už přináší změny. Začala chodit dvakrát týdně do jesliček a tamní tety potvrzují, že dřív neurvale dětem brala hračky a nyní se ptá, zda může.
Doma taky někdy dělá totální bordel, neslyší vůbec "ne". A někdy všechno naskočí na své místo a perfektně spolupracuje.
Pro mě je nejdůležitější, že si začíná tu a tam uvědomovat, že takhle ne. A že někdy začíná nabírat do vzteku, ale začne tedy vysvětlovat, co jako potřebovala. A když vidím, že je přístupná domluvě, je to opravdu jednodušší.
Já nejsem vůbec zásadně proti jedné na zadek, ale z dlouhodobého hlediska to žádný výsledek nepřinese.
Rozhodně je důležitá důslednost. Jsou pravidla, přes která se nejede, jsou věci, které dovolím. Dcera je také odmalinka velmi komunikativní a vyloženě vyjednává. :D Takže ano, jsou věci, kde jí ustoupím, protože ve výsledku jde o prd, ale pro ni je to důležité.
Co mě jako učitelku dokáže vnitřně vytočit, jak mám dojem, že jo, tohle už dcera chápe, a pak se vše zopakuje a já znovu připomínám stará pravidla a napomínám, jako kdyby se to nestalo už 100x. :D Teď, co jsem navíc v jiném stavu, mám nějak méně trpělivosti, sklenka vína mi pomoci nepomůže, takže chodím ujídat cukroví, abych ty situace zvládala. :D
@krupka3 Jak to tak čtu, názory různých rádoby odborníků, způsobuje trauma všechno 🤔
@mourovatakocka Proto jsou asi ordinace psychologu preplnene na mesice dopredu, ze?
@mourovatakocka PS radoby odbornik jsi tady leda ty. Ja ctu a sdilim nazory skutecnych odborniku.
@krupka3 Nevím, v čem jsem si zasloužila takovou ataku, ale jestli je ti líp, jsem ráda. Na netu je milion rád od "odborníků", všichni mají titul z psychologie a obvykle jsou rady proti sobě. Co je jeden týden super, druhý týden je na stejné téma alarmující článek, jak je všechno špatně. Já jsem normální člověk a obvykle se snažím řídit vlastními rozumem a instinktem, protože kdybych měla sjíždět všechny články a knížky odborníků, neutřu dceři ani zadek po nočníku, protože prostě nemám čas. A podle nějakého článku bych beztak utírala zadek špatně. A jestli jsou nebo nejsou plné ordinace, to nevím, naštěstí jsem zatím neměla potřebu nikam chodit.
Krásné a klidné Vánoce plné radosti a tolerance 🙂
@olga_ Mohla bych poprosit o jedno nebo dvě fota z knihy? Zajímalo by mě, jak je kniha psaná. Klidně do SZ. Děkuji. 🙂
Souhlasim. Mame haldy odborniku a presto si stale nevime rady s detmi 😀 z vlastni zkusenosti vim,ze i ze zdraveho ditete lze udelat "velmi zajimavy pripad" a co lze vysvetlit na jednom.sezeni,se rozpitvava do nekonecna, jen aby meli z poj penize....
No,autorko,hodne stesti....
Zakladatelko, radim ti...... Vyprdni se na vsechny rady odborniku a i rady jinde..... Ty ti dite neporodili, ty jsi matka. Navic na kazde dite plati neco jineho, to musis vypozorovat. Nejhorsi je ptat se nekde na to jak dite vychovavam a jestli dobre nebo spatne. To budes kolikrat sejmuta za to, ze sis dovolila se na neho krive podivat.
@rosa106 Některé rady a přístup z Nevýchovy mi přijde zajímavý, zkus mrknout