Dcera je ošklivá na tatínka. Co s tím?

@uzivatelkapetra to oni mají, každý týden jezdí spolu na velký nákup a každý čtvrtek plavání. Plus chodí s manželem teď často sama na poštu nebo do zásilkovny.. Ale jakmile jsme doma, tak je to zas, že táta prostě nesmí nic.
Každopádně možná začneme ty jejich pravidelné aktivity více vyzdvihovat a prezentovat jako něco, co maminka nesmí, jak píšeš 🙂

Nevím, kolik dceři je, ale asi bych okamžitě odpověděla, že maminka má ráda tatínka i miminko a rodina k sobě patří. A takové chování maminku bolí a je z toho smutná. Pokud bych měla pocit, že toto sdělení chápe, tak jsem taková palice, že bych neustoupila. A jak bylo psáno, roli tatínka bych se snažila posílit.

@kamino jé, já jsem nenapsala věk, to jsem trdlo. V lednu jí budou 3 roky, takže si myslím, že už spoustu věcí chápe, ale nedbá :(

@1leny je to jenom období.Prejde to.Nikam zvlášť bych to neprožívala a neřešila.

Tohle vetsinou vznika nekde na zacatku vychovy a zpusobu traveni s detmi coby rodice celkove. Je dobre si polozit otazku co bylo predtim? Bylo decko vyhradne a predevsim s tebou?

@tinaprofi no právě, že ne.. Pokud samozřejmě pominu dopoledne, kdy je manžel v práci. Jinak od začátku vždy když manžel přišel z práce, jsme buď byli všichni spolu a podnikali výlety nebo jsem mu ji hodila na krk a šla uklízet ci vařit. Víkendy podnikáme věci vždy dohromady. Navíc má manžel od jejího narození dost často i homeoffice, takže je s námi doma.. 💁🏻‍♀️

A nedělá to proto, že vidí, že se ty věnuješ víc mimču a ona chce taky? Proto od sebe odhání tatínka a chce maminku, brášku dle její slov nemá ráda a podobně? Podle mě to je pouze jen žárlivost 🙂

Věk+žárlivost, přejde to. Klidným hlasem bych opakovala, ze ona nemusi, ale ty tatinka i brasku milujes. Prejde to.

Mam triletku a presne to same. Mama, mama, mama. Tatinka odstrkuje, kdyz uz je vecer a je unavenejsi tak je schopna jit do naprosteho hysteraku, ze tatinka nechce a chce mamimku. Manzela to docela mrzi, protoze - fakt mu dava hodne najevo, ze jeji favorit neni, pritom vi, ze ani jedna ze starsich holek takova nebyla.. A ja nevim co s tim :( Dosli jsme k tomu, ze jsme si to udelali v prvnim roce, kdy jsem pres covid byla s detma prakticky rok na chate a manzel jezdil jen o vikendech + mam podezreni, ze vic vnimala, ze jsme se i vic hadali :(
Ted pomahaji presne ty spolecne aktivity. Zacala jsem vecer jezdit do kancelare, aby byl s detma manzel doma sam a pak je to dobre. Tak snad to takhle spravi. Navic myslim, ze uz to ma spise jako pozu a casem se to srovna.

Syn měl něco podobného kolem 19m, asi půl roku. Když se rozhodl, tak manžel nesměl za nama do pokoje, nic podat nebo udělat. Po různých pokusech jsme se rozhodli, že v některých věcech mu ustoupime, ale v některých zásadně ne. Například že nemá právo určovat ve kterém pokoji manžel bude nebo ne, nebo že když maminka vážně nemůže, tak prostě musí posloužit tatinek. V jiných jsme na něj zase netlačili. U nás nakonec i hodně pomohlo, když se narodila dcerka, že si udělal s tátou pevnější pouto, ale lepšilo se to už předtím.

No a co to udělat tak, že co bude chtít dcera po vás budete opičí a vy to budete všechno chtít po něm, já nevím, třeba budete chtít kávu, tak musí tatínek atd....

Nepřečetla jsem všechny komentáře, tak možná budu opakovat, co už zaznělo. Podle mě to určitě souvisí i s příchodem mimi. Já bych zkusila opakovat, že tatínkovi je líto, co mu říká a že se mu to nelíbí a že on jí má rád a je mu z toho smutno.

My to měli s novým partnerem, kterého dcera nejdřív milovala, ale pak ho začala takhle odmítat. Hodně pomohlo když ji třeba přinesl časopis, tak jsem řekla "podívej, jak Tě má Tomáš rád". (No a když si vymyslela až moc, zlobila jsem se.) Ty nálady byly sem tam pořád, hlavně když přijela od tatínka, ale jen občas. Dlužno podotknout, že to měla někdy i na prarodiče - a sem tam i na mě a všechno musela a směla babička.
Ted je jí 4,5 a občas má tyhle nálady taky, ale už ví, že to je "nemám na Tomáše náladu ale mám ho ráda". (možná tomu pomáhá i to, že když zlobí a já třeba vypěním a křičím, ptá se, jestli ji mám ráda, a já vždycky samozřejmě řeknu ano)

U nás dcera, 3 roky, dělá to samé. Naopak, ale když jí něco zakážu apod., tak říká, že chce tatínka.

U tříletého syna teď vede táta. Tatínek je nejlepší, maminka je na bobek. Prej. Jako trochu mě to štve, ale zas to má svý benefity. Třeba, že spolu chodí plavat a cvičit a já mám víc času na staršího. Věřím, že to jednou přejde.

@1leny my to máme podobně. Dceři jsou dva a půl. Když ji chce jít uspat manžel - řev. Vím ale, že ji s ním nic nechybí, tak odejdu (není to lehké), ale ona se za chvilku uklidní a užijí si to spolu. Druhé se nám narodí za necelé dva měsíce. Už teď říká, že tohle je její a ne Mimi...ale naštěstí už sama občas řekne, že mu něco půjčí 🙂

Kluk za 9dnu 3 roky to samé. Dnes šoulám rohlíčky a on hulaka že udělal bobek, že už to má, říkám fajn táta zařídí. Řev neee mami ne tati. Muž úplně klidně, nevadí tak počkáme až budeš chtít do ty doby holt budeš sedět na nocniku, samozřejmě že to spolu zvládli. Tím chci říct abys malou v tu chvíli "nezachraňovala" nepodpořila tátu v odchod atd..

Já nevím ale měly to obě děti, nechali jsme to být, snažili se vyhovět, takže to nikdy nedošlo tak daleko, ze nás nemají rádi apod, a jak to přišlo tak odešlo. Teď má syn 4,5 zase všechno tatinek, je to jeho modla, ale je to fajn, jsou parťáci a já mám víc času na dceru. 🙈

Těžké období, ale velmi běžné. Všechny tři deti to v nějaké formě měly. Nejstarší mivala i afekticni stavy, kdy se nemohla nadechnout a omdlevala. Tak nějak intuitivně jsme ji v něčem vyhověli, v něčem ne. Ten nejmladší (dvouletý) také trvá na usínání se mnou, ale když nejsem doma, v pohodě to zvládne s tatou. Netrap se tim, ujišťujte ji oba, ze ji máte moc radi a nijak ji netrestejte.
Doporučuji z vlastní zkušenosti mit za den minimálně jednu aktivitu, která bude jen tvoje a její. Když mimi spi nebo je s tátou, tak spolu tvorte, vařte, hrajte hry, ale ať tě ma jen pro sebe. Super, ze s tátou už takový čas ma.

Máme to teď hodně podobné, dcera 3 roky 4 měsíce, syn skoro 6 měsíců. Táta nesmí taky nic.... Občas ho peskuje i za to že se na ni podívá. U nás je to prostě žárlivost na brášku 🤷🏻‍♀️
Ideálně se chce se mnou mazlit když bráchu prebaluju nebo krmím a to je strašně dotčená že na ní nemám čas. Doufám že je to jen období které brzo přejde....
Třeba dneska byla vyplašená z čerta tak se šla pomazlit i za tátou 💗

Vzhledem k tomu, že máte malé miminko tak to tak asi nebude, ale u nás malá tatínka odmítala, když jsme měli manželskou krizi. Jinými slovy co odmítá maminka, odmítá i dítě. Nebo taky může žárlit. Dřív byla středem pozornosti a teď už je to jinak.

@1leny nám pomohl jen čas. Je to pro ně velká změna. Starší syn má ještě teď někdy den, kdy táta nemůže nic, nejlíp ani na něj nemluvit.. Těžko se to popisuje.. U nasje to stejný, jak ty popisuješ jediný co je jinak, tak že mladšího miluje, pořád by ho tulil, mačkat, chce si sním hrát.. Starší má přes 4 roky, mladší 9 měsíců.. Začátky byli občas peklo na zemi.. Teď už bývají světlejší chvilky.. Klidně napiš do soukromé.. můžeme se podpořit

@1leny ahoj, niekedy sa malé deti takto "upevňujú" vo svojom vzťahu k druhému rodičovi - v tomto prípade k ockovi. Hoci s dcérkou trávi dosť času, možno malá z neho vtedy necíti nadšenie alebo že je pozornosť venovaná len jej. Deti potom nás rodičov skúšajú takýmto spôsobom - budem ocka odmietať a uvidím, či sa mi moje pocity, že so mnou nechce byť potvrdia, alebo nie. V takejto situácii, keď dcéra začne manžela odmietať, treba na to pozerať s nadhľadom a nenechať sa uniesť emociou. Manžel by nemal povedať : tak dobre... Alebo sa uraziť, alebo sa citit dotknutý... Môže skúsiť reagovať napr takto : Ja viem ze ty by si teraz chcela byť s maminkou, ale mne už tak veľmi chýbaš, môžem byť aspoň pri vás? Skratka musí dcérke dokázať opak, že o jej prítomnosť stojí a že je s ňou rad.

@1leny často sa táto situácia deje, keď do rodiny vstúpi bábätko, a staršie dieťa začne pochybovať o svojej dôležitosti v rodine. Preto začnú takto testovať. Keď to ale dospelý pochopí a zachová sa správne, je z toho jednoduchá cesta von

Taky jsme takové období měli. Podotýkám, že se manžel staral vždy co to šlo, trávil se synem čas, ale pak prostě přišla doba, kdy ho syn nechtěl. I když jsme si třeba dávali s manželem pusu, tak nás od sebe odstrkoval a křičel, že je maminka jeho. Přešlo to.
Ale my neměli mimino. Tak těžko říct, jakou to v tom hraje roli.

Jako malá jsem to tak měla a jestli to trvalo půl roku až rok? Pití nachystal táta, podal ho mamce a ta mi 😅