Ahoj! Mám rok a půl starou veeeelmi zvědavou a neposednou holčičku. Má moc ráda kolektiv, děti, na každou návštěvu se těší, snažím se s ní být maximálně venku,aby si ten kolektiv užila. Ale... vůbec mě neposlouchá. Konkrétně pouze mě. Tetám, babičkám, komukoliv! ochotně splní jakýkoliv pokyn ani nemrkne, sní jídlo, co jí nabídnou, mě v lepším případě ignoruje, v horším dělá scény. Dějí se i tak absurdní situace, že po mém čtvrthodinovém přemlouvání,aby mi něco přinesla, přijde švagrová a na její jedinou žádost o stejnou věc ve vteřině vyhoví. Nedokážu k ní už být ani trpělivá, dohání mě to k zoufalství, nezvládám být vynalézavá v ukecávání, aby došla tam a tam, chytila mě za ruku. ..Nedokážem spolu pořadně fungovat... Máte některá s takovýmto chováním zkušenosti? Díky předem za reakci
@saoirse muze si k Vam dovolit jenom tolik, kolik ji dovolite. Hranice jsou u deti dulezite a premlouvat hold neni vzdy jediny zpusob. Jinak z osobni kzusenosti, deti si k nam rodicum proste dovoluji nejvic a staci zmena prostredi a opet se musi nastavovat ty stejne hranice, ale pokud je hranicim naucite, budou dobre vychovane a i kdyz Vam obcas prijde, ze mate doma pekne zviratka, tak kdyz budou bez Vas, budou se chovat vychovane a desetkrat lip, nez vy budete predpokladat 🙂. Coz si myslim, ze se ve Vasem pripade uz deje, tak jen hold vytrvat a nenechat si kalet na hlavu, jidlo a podobne veci, hold kdyz se nenaji, tak bude hlady no, jidlo je bezna vec ne neco, o cem je treba hodinu diskutovat...
No to vypadá na to, že k tobě nemá absolutně žádný respekt.. Máš ho sama k sobě ty? (tohle myslím tak, jestli víš o sobě, že jsi sebevědomá a třeba charismatická?, nebo spíš myška, která čeká až co jak bude...) Děti hned vycítí i to, jaký postoj máš sama k sobě a pokud ho máš takový "nijaký a laksní" tak s tebou bude mávat o sto čest. Je důležité, aby jsi jí dávala najevo nejen slovy, ale hlavně i řečí těla, že když "ne", tak PROSTĚ NE. Aby ti to šlo vidět na očích, v gestikulaci rukou a taky tím jaký postoj zaujímá tvé tělo. Dítě hned pozná, že tady končí sranda. Pokud ne, prostě na zadek a se stejným postojem - já říkám a šupito presto. Pokud budeš třeba sedět někde skrčená a schoulená a říkat, neděléééj a dones mi prosím to.. tak si z tebe bude dělat akorát čurinu.. pozná to na tobě, co si může dovolit.. Byla jsem totiž na školení p. Jitky Ševčíkové a tam jsem se tohle vše naučila a dozvěděla. Napsala i několik knížek o dětech a výchově.. učila nás i prakticky jak třeba říci: NE a to právě celým tým tělem.. Zkus na sobě začít takhle pracovat, třeba nebude potřeba ani malou plácnout, protože na tobě tu změnu pozná a to bude mluvit za vše 🙂
@akankeo
Dostává na zadek,občas to prostě nejde jinak, jsem na ní v poslední době možná až moc prisna, vycepovala si mě k tomu. Těžko říct, jak jsem na tom se sebevědomím, myslím, že o sobě pochybuji stejně jako průměrná ženská a matka, teď, co dcera tohle vyvádí, určitě o hodně více. Nemyslím si, že by okolí, které poslouchá, působilo autoritativněji než já, zkusím se na to zaměřit. Jde o to, že já se bez její alespoň minimální spolupráce nehnu -nemohu ji nechat hodinu pobíhat v pokakaný plíně, zároveň už ji nemohu všude nosit. Na zadek nepomůže, odejít z místnosti občas pomůže, ale...Jak by bylo skvělý, kdyby se mnou spolupracovala jako s každým jiným člověkem? !Měla bych dny zalité sluncem 🙂(
Zrovna teď jsem byla na jednom workshopu na téma zlobivé děti. Psycholožka nejvíc zdůrazňovala nastavování a dodržování limitů. Jediné, co nevím, pro jak staré děti je toto vhodné, máme doma 7 letého a u toho to funguje dokonale. - př. Když přineseš ze školy smajlíka (dostávají ho za chování), večer si můžeš na chvilku půjčit počítač. Zatím se nám to daří. Důležité nepolevovat. Za mě je nejtěžší být neoblomná a opravdu naše vzájemné dohody dodržovat. A pokud se k tomu spojí konkrétní pochvala, tak by to mohlo fungovat.
@evulinka27 Takhle jsem si to dřív představovala taky🙂) Pravá osobnost táhne příkladem 😀 Ona nonstop opakující se revolta 24/7 semele kdekoho. Takže jo, na zadek dostane, jsem na ní teď možná až moc přísná (reakce na nadeslou situaci) a trápí mě, že vidím, že s jinými to jde i jinak.
Když syn nespolupracuje snažím se hezký a domluvit, zklidnit se a jeho, když o nepomáhá zarvu a dost nebo něco takového a jdem dělat něco jiného nebo chvilku ignoruju. To zarvani vyleká mě i jeho, síla hlasů dělá divy buď se rozbrečí ještě víc ale po chvilce to přejde a pohoda. Taky bych netrvala na věcech které si myslíme že musíme udělat hned. Tím myslím, že říkám co se bude dít jestse než to udělám, třeba za chvilku pujdem spinkat, řeknu to po chvilkách 3x a po 4 jde sám v klidu. To mi pomáhá snad nejvíc. Říct, co budeme dělat, ještě než to budem dělat.
@saoirse tohle se stává relativně často, že dítě testuje jednu osobu a většinou to bývá maminka 😉
mám s tím osobně zkušenost u mladší dcerky, někdy bylo vidět, že se tím opravdu baví a zkouší co to se mnou udělá 😉
velmi nám pomohly Bachovy esence, od té doby se jim věnuji profesionálně, protože to byla opravdu velká úleva a do zhruba 2,5 let vysvětlování moc nezabíralo, jen sem tam nějaký trik z Respektovat a být respektován.... nejdřív jsme braly Bachovky obě asi dva měsíce a pak už jen dcerka a zlepšení bylo výborné... vzpomínám si jak se po nějaké době braní Bachových esencí jednou nadechla na svoji obvyklou vydupávací scénu, celá rodina si už skoro zakrývala uši,.... a najednou nic a dcerka řekla "ale nebudu křičet, bolela by mě zase hlava"... 😅 opravdu nás to tehdy rozesmálo
Moja ma 1r8m a nemam tento problem, urcite je to aj povahou, ale napr. ja jej davam v mnohych veciach volnost (take, ktore jej neublizuju a mne nevadia), naopak jej mnohe veci jednoducho prikazujem a zakazujem bez nejakych dlhych reci a obkecavania (stoj, cakaj pri dverach, atd}. Tiez ma tendenciu utekat s plnou plienkou - vtedy ju schytim a "vleciem", niekedy so smiechom, niekedy s revom. Po zadku dostava minimalne, dokopy mozno len do 10x aj to len vtedy, ked bola ozaj zla. Najvacsi problem so spravanim ma, ked je unavena - preto sa doobeda vraciame domov uz okolo jedenastej.
Podotykam, ze ma 5m brata 🙂 a teda o nieco menej pozornosti, o to viac "zodpovednosti a samostatnosti"
Ahojky, samozřejmě každé dítě si projde obdobím vzdoru, ale přijde mi, že Ty to zbytečně vyhrocuješ, takže dcerka má tendenci s Tebou o to více bojovat, kdo z koho. Co tak pozoruju na pískovišti, ty nejpřísnější maminky, co často na děti řvou a nejdou pro facku daleko, nikdy nemají nejvzornější děti, které na slovo poslechnou a jen si v poklidu hrají. Alespoň v tomto věku ne. Možná se tak bojíš, že nebudeš mít respekt a autoritu, že jsi až přehnaně přísná? Asi to nedělá dobře ani jedné z vás, a tak spolu válčíte. Nebo Ty bys měla respekt k šéfovi, který jen řve, napomíná, kontroluje a strhává peníze? A navíc je z něj cítit nejistota? Možná bys navenek předstírala, že jsi vzorný zaměstnanec (to ty děti ještě neumí), ale neříkej, že bys nehodila nohy na stůl a nesáhla s radostí pro noviny, jakmile by ten despota odešel na oběd....
Já jsem na syna nikdy nevztáhla ruku a zařvu, jen když se např. bezhlavě řítí do silnice. Jasně, občas mě taky zkouší, taky má období vzdoru, ale neřekla bych, že spolu takhle válčíme. Osvědčilo se mi opravdu "respektovat a být respektován", i když znám jen ten název a nic načteného o tom nemám. Příklad, jak to děláme u nás (nechci se tím rozhodně nějak chlubit, jen inspirovat).
- Syn nechce jít ven. Zeptám se: "Chtěl bys dělat to a to?" - samozřejmě něco, co má rád, třeba tahat na provázku autíčko. Většinou nadšeně řekne, že jo, a já dodám "tak to si ale musíme vzít kalhoty a jít ven." Někdy se také stane, že řekne ne, pak zkouším ještě další věci "ani to a to?" a když prostě vidím, že zrovna vzdoruje a nebude souhlasit s ničím, řeknu "fajn, jdu teda sama" a začnu se oblékat, obouvat, cinkat klíčit a beru si do ruky jeho autíčko. To se mi ještě nestalo, aby pak neběžel pro kalhoty.
Snažím se vycházet z toho, že je v tom období vzdoru, takže má potřebu se vymezit, mít opačný názor a hlavně dělat všechno sááám. Proto i já často užívám to slůvko "sama, " což jsme zjistili, že funguje opravdu zázračně (já teda půjdu sama, budu se koukat na pohádku sama, když nemáš vyčištěné zoubky, umyju si tátu sama, když se s ním nechceš koupat apod.). A nebo cílit přímo na něj: Nechce se mu domů - zacinkám klíčema "odemkneš si sám?", zlobí v obchodě "vyložíš to na pult sám?" "podržíš mi tuhle kartičku?". A často mu dávám vybrat - třeba ať si ze dvou přesnídávek vybere tu, kterou bude jíst, ze tří triček to, které si vezme na sebe.... Když si nechce přebalit plínu, dám mu na ni sáhnout "podívej se, sáhni, si, jak je mokrá, to by tě studilo".
@mysicka_lb Wow, nejdříve tu dostanu reakci na to, že bych neměla jen jemně přemlouvat a ukecavat, ted zas ze příliš řvu a mlátím a vystupuji autoritativne přes svou veškerou vnitřní nejistotu 😀 Je to ve skutečnosti trošku jinde, řekla bych tak zdravě mezi 🙂) Ona se takhle komplexní situace asi blbě posuzuje anonymně po internetu, co... Vnímám to spíš tak, že jsem aktualne trenažér vymezování se pro dceru, ktera si to vzhledem ke svému temperamentu proziva velice bourlive a hlavně bych si potřebovala udržet nějak požitek z rodičovství a pěknej vzajemnej vztah, když je mi s tak enormní frekvencí útočeno na osobní hranice.
Ráda bych se byla dozvěděla, zda tu někdo zažil podobnė chování od potomka...a jak si v této situaci ulevit...chápu, že kdo nemá až takhle vyhrocenou zkušenost, těžko se dokáže vcítit, panč i já bych si asi jako "amaterskej psycholog" (berte s rezervou) nebýt v tehle situaci neodpustila výchovný a psychologický poučky. Běžný výchovný metody nefungují, jinak bych sem nepsala.
Děcka to vždycky nejvíc zkouší na rodiče. 😉 Hlavní je důslednost, když něco zakážete, trvejte si na tom. Když za něco potrestáte, dcerka musí vědět přesně, za co to bylo...nikdy neustupujte od toho, co jste vymezila (i kdyby se vám to přece jen potom rozleželo v hlavě)... Nejsem sice rodič, ale učím a ze své (byť poměrně krátké) praxe vím, že některé děti rodičům dokáží totálně přerůst přes hlavu... a rodiče jsou pak zoufalí, vůbec nevědí, co si počít, děcko je neposlechne ani po dobrém, ani po zlém...Učím na druhém stupni, čili věk 11-16 let. A v té pubertě je už skutečně pozdě cokoliv měnit. Myslím, že i názor vývojových psychologů je, že ve výchově rozhoduje prvních 10 let života...A víte, co je zajímavé? Že většinou ten přísnější rodič má bezvýhradnou lásku a obdiv svého dítěte, v jeho očích je king a dítě se mu touží ze všech sil zavděčit, kdežto ty hodné maminky a hodní tatínkové, zůstávají někde v pozadí a dítě si s nima, obrazně řečeno, vytírá....všechnu tu lásku, toleranci a péči chápou od tohoto rodiče jako naprostou samozřejmost...Nechci vás, proboha, nijak strašit, zmiňovala jsem ty opravdu extrémní případy. Spíš jsem chtěla naznačit, že přísnost a důslednost (pokud je spravedlivá) vás rozhodně nemůže připravit o lásku vašeho dítěte. Spíš naopak. 😉
Mám 20měsíční dceru a o tom,že by byla poslušná,nemůže být ani řeč :D Nějak to nehrotím,snažím se jí dopřát volnost,netrvat si na nepodstatných věcech,ale jen na těch důležitých,například chování k ostatním dětem,ke zvířatům atd. Nikdy jí nebiju,nelibost dám najevo přísným nebo zvýšeným hlasem. Řešit,že mi 1,5leté dítě na povel něco nepřinese mi připadá dost přehnané a to,že poslouchá víc příbuzné je možná tím,že je vidí méně a těch pokynů od nich dostává minimum 😉
@izz76 @saoirse Souhlasím, dle mě je taky ještě moc malá na nějaké velké poslouchání, zkusila bych se přes to přenést. Mě to u první dcery bylo taky líto, protože jsem chtěla, aby byla dobře vychovaná, ale nyní při třetím už spoustu věcí neřeším, jen se snažím vychovávat podle mého nejlepšího svědomí, že to zatím nefunguje ještě nutně neznamená, že děláš něco špatně. 😉
Ahoj, mám 4 letou princeznu a dělá mi to taky, i když asi ne v takové míře. Nepatřím mezi ty, který se nechaj přemlouvat, NE je prostě NE, ale takovejch smutnejch, uřvanejch a vyvztekanejch scén, který u toho NE proběhnou, je nespočitatelně. Se mnou víc zlobí, tatínek je miláček a prarodiče jí téměř vše dovolí, takže kde jinde by si to vztekání měla vybrat, než u mě 😀 😀 😀
@saoirse malá je hodně malinká, netrestej jí. Úplně nechápu to, že jí dáš na zadek. Ona může reagovat i na tvoje těhotenství, prťátka jsou citlivá a prostě to tak je. Za rok to bude zase jiné, ale ona má nárok ještě na to co popisuješ. Ještě včera to bylo miminko, teprve začíná vnímat svět a řeší úplně jiný věci. Užívá si toho, že může chodit, teprve začíná rozumět slovům a větám. Zkus zjednodušit příkazy, vysvětluj a snaž se mluvit v jednoduchých a prostých větách. Podle mě zkus ubrat i těch situcí, kdy je to nad vaše síly a přestaňte tam chodit. Je to nejhorší na hřišti? Nějakou dobu tam nechoďte. Je nejhorší, když je unavená, choďte někam hned po vyspání. Prostě jednoduše řečeno, zjednodušuj si život a vyhýbej se krizovým situacím a netrvej na věcech, který nejsou důležitý. To se bude hodit i s druhátkem.
Naše prvorozená je taky nervák a kolem 2 let dělala super scény, lehala si na zem a kopala kolem sebe. Občas jsem jí udělala zrcadlo, to se divila a nelíbilo se jí to. Byla jsem i na kinezi kvůli jejím záchvatům, to docela asi pomohlo. Ale stále je velmi emocionální a cholerická a já už vím, že je to její povahový rys a časem jsem se s tím naučila pracovat a zvykla si a jak přišly další děti, už mě to tak netočí a občas se i směju. Prostě se naučíš vyhýbat věcem a místům, kde je to nejhorší a ostatní přežiješ... Čas to všechno srovná a děti jsou děti...
@saoirse Co člověk, to názor. Nemůžeš čekat, že když dáš takto popsaný problém na internet, deset lidí z deseti přesně odhalí příčinu toho stavu a všichni se shodnou na jednom řešení, které bude to ono. Já třeba s tím názorem, že jsi málo přísná, měla bys jí dávat víc na zadek a být ráznější, nesouhlasím a vidím to tak, jak jsem popsala. Už jen z toho důvodu, že větší měkkota než já těžko může existovat a syn se mnou takhle necvičí. Nikdo to určitě nemyslel zle a nechtěl Tě urazit. Prostě každý nadhodí ze svého pohledu to nejlepší řešení, ale je na Tobě, aby sis z toho vybrala, co na vaši situaci sedí a co je úplně mimo. Píšu tam všude otazník a "možná". Nekritizuju, opravdu jen nadhazuju, jestli to nemůže být tím, že jsi moc přísná. Z mého pohledu třeba skutečně jsi, ale to nic nemění na tom, že z pohledu dalších dvaceti lidí budeš přísná málo a z pohledu dalších třiceti tak akorát. Důležitý je hlavně pohled Tvé dcery, jestli jsi PRO NI přísná málo, hodně nebo akorát.
@evulina77 Že dostane na zadek je spíše gesto, než že by to jakkoliv bolelo, řekla bych spíš další komunikační prostředek. Odmítání se mi dostává plošně na jakýkoliv způsob jednání, průraznější, ale i něžný. A proto se tu na to ptám, panc když vám nevychází jeden způsob přístupu, zkoušíte logicky jiný, kombinujete. Mistem to není, začíná doma už ráno.
@saoirse otázka je jak k ní přistupuješ. Jsi už od rána napnutá, jak to bude s malou dneska? Je ti s ní nepříjemně? Cítíš se, že jsi zklamaná, že je malá taková? Hodně věcí pramení z určité frustrace a zdánlivé nemožnosti to změnit, nebo ovlivnit. Zkus sama sebe naladit na to, že je to skvělé, že si to užíváš a že malou miluješ apod. a uvidíš, že to bude lepší. Ale úplně tě chápu, s nejstsrší jjsem to taky řešila a trápila se a tohle pomohlo. Ale právě nejstarší mě umí vytočit úplně do běla i teď, máme to takové občas napnutější a už se bojím puberty. Možná je to i tím,že je mi dost podobná. Prostě genetika je sviňa....
@saoirse to by te nemelo trapit, ze s jinymi to jde jinak. Protoze jen na chovani k ostatnim si v dobach revolty overis, ze vychovavas dobre. S detmi tto chce more trpelivosti, ja treba zadnou driv nemela a hold mi nic jineho nezbylo. Jeste bych si naordinovala cas bez deti na nejakou cinnost, kde si mentalne odpocines, zrelaxujes a budes uplne sama. Ono obcas je clovek z toho vzdoru tk napruzeny, ze snadno vleti uz jen kvuliu blbosti a na to je dobre vypadnout z domu, evidentne na malou nejsi sama, tak pujcit dite nekomu dalsimu, coz je mimochodem z me zkusenosti pro nej velmi prospesne a zasit se nekde treba na prochazce, v knihovne proste delat neco u ceho si spolehlive odpocines. Az se mimco narodi, bude nejspis mnohem hur, tak je dobre na to pripravit sebe i dceru, at si to rodicovstvi uzijes. Mam deti podobne od sebe a zatim je to sama puberta, vzdor s par mesicnimi pauzamami a myslim, ze az to mladsi prejde, tk zacne to nase mimco, takze obalit nervy, naucit se byt obcas sdama, abys nervak nebyla ty a uzivat si co pujde, z hranic neustupovat a koukni treba na nevychovu, maji spoustu materialu zadarmo a me to treba dost pomohlo, nekdy se dite zaseklo jenom proto, ze jsem informaci neumela spravne podat. Jinak pozor na odmeny, at ji nenaucis, ze za kazdou obycejnou cinnost muze byt odmena, jinak se z toho zblaznis...
@saoirse Máš pro srovnání kolem sebe nějaké jiné děti v tomto věku? Zrovna včera jsem byla s kamarádkama a našima holčička 18-20měsíců venku a neposlouchala ani jedna,přatahovaly se o lopatky,házely na sebe písek,utíkaly... Podle mě máš přehnané nároky,věkem se chování bude zlepšovat,s některýma dětma bývá nějaká domluva až kolem třetího roku,holt musíme vydržet 😉 🙂
@mysicka_lb Děkuju za reakci. Právě proto jsem predevsim psala, že bych si ráda přečetla zkušenosti lidí, co něco podobného zazili (tedy dítě se jim chovalo podobne) , protoze to těžko posoudi člověk, ktery má dítě úplně jiné nátury a Navíc mě ani nezná. Z úvodu, co jsem napsal vyplynulo, že své dítě vlastně jen hodiny submisivne premlouvam - i napsala jsem, že si nemyslím, že působím méně autoritativne než okolí a pod tíhou techto extrémních situaci dam občas diteti i na zadek - hned je reakce, že jsem opacnej extrém 😀 pochopitelne je realita o tolik barvitejsi a plastictejsi! Ale to bychom se musely znát, abyste si o tom mohla udělat obrázek. Takže vážně -fakt to nejde
@saoirse Je v období vzdoru, může se to projevovat různě. Určitě se to změní, předpokládám, že toto chování registruješ hlavně v poslední době a ne od samotného začátku, pokud je tomu tak, nebála bych se a věřila, že to přejde. 🙂
já mám 18 měsíční dceru a od té doby co jsem přestala extrémně zvyšovat hlas...začala mě poslouchat a respektovat...dávám důraz na slovo NE a když jdeme kolem něčeho co opravdu nesmí, jako házet písek lidem do schránek :D, tak se zeptá MAMI NE? a já řeknu NE a jdeme dál...když neposlechne ani na dobré slovo a vlídný přístup, tak řeknu že budu počítat do tří a když na číslo 3 nepřijde, dostane přes zadek...někdy přiběhne, někdy a někdy NE a pak jí plácnu přes zadeček...ne nějak silně, jen aby věděla že neposlechla a proto jsem reagovala....jsou ale dny, kdy to opravdu na mě zkouší a je to tedy jen doma, jako mami pohádku, mami tohle a támhle...venku mě poslouchá téměř na slova, doma mi ta autorita pokulhává, ale je to tím, že i já ráda mám ráda takovou free pohodu a ona to vidí a chce to taky, ale už jsme si našly cestu, jak to řešit bez vztekání apod...čím víc jsem jí začala respektovat tím více ona respektuje mě...samozřejmě chválou nešetříme, když je šikovnáda na požádání přijde, přinese apod...u nás tedy nejvíce poslouchá mě...ale na rovinu, taky máme dny kdy se jen vzteká, řve apod....drž se a zkus se zamyslet nad svým postojem k sobě, buď silná a sebevědomá, ona to ucítí a bude tě více respektovat, hodně se mazlete, tulte, chvalte, milujte se...půjde to, uvidíš🙂
To je normální, děti vždycky nejvíc zlobí maminku, u nás babičky nechápou že Kuba umí taky zlobit🙂