Dcera 3 roky neustále řve, vzteká se 😶
Zdravím všechny,
Omlouvám se pokud tu podobná diskuse již byla, případně budu ráda za link. Děkuju
Přestávám si trochu vědět rady s chováním naší dcery a tak hledám rady, inspiraci, zkušenosti.
Naše malá bude mít v říjnu 3roky. Je velmi akční, chytrá, komunikativní a hravá. Období vzdoru je u nás velmi těžké pro obě strany. Dcera je velmi tvrdá palice, hodně vzteklá, uječená a někdy výbušná vůči dětem, když jí něco vezmou. Často slýchám že je to normální, že to přejde, že jí mám dát prostor... Jak já bych ráda tyhle těžké chvilky zvládala. Jenže přijde mi, že je toho moc. Každý den, skoro každou hodinu něco.
Neexistuje jí říct ne. I když se snažím vysvětlit proč něco nesmí tak se bude hádat, opakovat že jo... Což následuje neskutečným řevem a vztekem. A což je u nás už fakt problém. Např Milionkrát za den řeknu že nesmí skákat na posteli. Skáče, směje se.. totální ignor. Už kolikrát spadla a měla úraz. Nenechá si vysvětlit, poradit...a to ani v jiných věcech. Prostě neposlouchá. Takže řev, řev, řev. Řve tak silně že by druhému rupla hlava 😶😶😶. A když takhle řve celý den, kvůli každý blbosti... To je fakt už na palici. Přiznám se že mi sem tam rupnou nervy, manžel začíná už taky startovat a tohle já nechci, fakt ne 😭. Mrzí mě že cokoliv řeknu tak si z toho nic nevezme, že si pomalu všude připadám jak blázen který si neumí uklidnit svoje dítě, že začínám mít pocit, že bude nevychovaná atd atd. Já už opravdu nevím 😭. Nechci aby si všechno vynucovala křikem. Snažím se ho.kolikrat ignorovat, nebo jít do jiné místnosti jenže to nepomůže 😭. Kolikrát si říkám zda to už není na nějakého odborníka. Jen bych ráda řekla, že chápu to, že si prosazuje svoje a zkouší co může. Ale na druhou stranu... snažím se nastavit nějaké hranice, co by měli fungovat (aspoň v rámci jejího bezpečí, aby se naučila co smí a nesmí) a stejně je to každý den stejný. Trávíme každý den chvíle mezi dětmi, mezi přáteli co mají stejně staré děti a vždy ale fakt vždycky jsme to jen my co řeší nějaký problém, konflikt, vztek. Já už fakt nevím jak s ní jednat 😶. Nemáte prosím někdo nějakou radu 😭😭😭
Já asi neporadím nějakou zázračnou formululku (kdyby ji někdo znal, dejte vědět🙂, ale aspon napisu, jak s tim "bojuju" ja. Dcera mi sceny dělá od 18 měsíců (teď bude mít 2). A silene jeci, když ji něco nedovolim nebo třeba i ji jen chci chytit za ruku... A taky mám pocit, že jsme jediní🙂 - teď jsme byli na přeplněném koupališti a fakt tam nebyl nikdo, kdo by tahle ječel co pár minut 🙂. Takže asi hodně maminek má pocit, že jsou jediné... Obecně mám pocit, že u dcery se ty křičící scény zlepšují, když ty hranice po nekolika "pokusech" pochopí. To znamená, ze pokud dělá něco nebezpečného na posteli a vy s tím nesouhlasíte, domluva nefunguje, tak jí prostě zamezím tam být. Ano, párkrát bude ječet, protože se jí to nebude líbit, ale myslím si, že potom to pochopí nebo už ani nebude zkoušet. Jinak z popisu mi přijde, že je to normální tříleté dítě. 🙂 Je potřeba vydržet a hledat ty komunikační cestičky, aby vám v tom oběma bylo dobře. Ale naprosto vás chápu. Manžel mi vždycky říká, ať jí nechám řvát, když se mi neco nelíbí, jenže když jsem s ní celý den a ona řve každých pár minut kvůli něčemu od té doby, co otevře oči, tak potom se někdy snažím už dělat psí kusy, abych tomu řevu prostě zabránila. 🙂.A to jsou dceři teprve 2.🙂
Zázračnou radu nemám, taky bojujeme. Skákání na posteli, sezení na opěradle gauče, kam padá dozadu na zem, věšení se na žebřiny v koupelně, na zdrcadlo,...
Vysvětluju pořád a efekt žádný. Většinou jí z nebezpečných situací odnesu a zavřu do místnosti dveře. Co bude dělat až si sama bude umět otevřít to nevím 😃, snad to do té doby pochopí.
Každý večer před spaním sama "vysvětluje" panence/ plyšákům co jí přes den nedovolím dělat. Když jí slyším přijde mi, že ji celý den buzeruju , ale je vidět, že chápe co a proč nemá dělat. Snad jí to brzo všechno docvakne v dané chvíli kdy to dělá.
ano, přejde to, ale ne samo od sebe a prostor dávat taky ano, ale s jasně danýma hranicema.
začít něčím jednoduchým a na tom trvat, i když je řev, i když je řev nesnesitelnej, trvat na tom, protože jinak jí ty hranice nenastavíš nikdy.
a nebát se toho jejího křiku, vzteku, řvaní
protože to pozná, tvoji nejistotu, strach co zas bude, atd. a bude to zkoušet a bude chtít dosáhnout svým osvědčeným způsobem (řvaním) svého.
mluvit s ní, když je v klidu, jednoduché, pokud možno stejné věty, vysvětlovat, ale takovýto odcházení do vedlejší místnosti, jako - já jako dospělá to úplně chápu, ale dítě se v tom motá a nerozumí tomu. tomu všemu.
Ahoj. Jakobych to psala já..3 roky, tvrdohlavá, neústupná... kéž by byla univerzální rada 🫣
@lucyll88 a jak to zvládáte vy?
U nás je to stejné, svéhlavý, neústupný, řev kvůli každé kravině...
Osobne mi reci typu "to je obdobi, to prejde" zvedaj chlupy na 0rdeli. To, ze se to rika uz 70 let neznamena, ze je to pravda 🤷♀️
taky muze mit podrazdenou nervovou soustavu nebo byt neurodivergentni, nezpracovane trauma, cokoli...
Muzes zkusit ergoterapeuta nebo kraniosakralku a treba bude jako beranek 🙂
Dvojka vína" po šichtě".. Ne, vážně..je to někdy peklo. Ale, abych nebyla jen pesimistická, tak s nástupem do dětské skupinky v lednu jsem zaznamenala pokrok a postupně se to zlepšuje. Ale jsou dny, kdy chci skočit z okna..bohužel, máme nízký bungalov a hrozí max odřeniny ze špatného dopadu..
My kvůli tomu nakonec vyhledali dětského psychologa, tak nějak jsme se na tom oba shodli, když mladší byl rok a starší 3 roky. Jak píšeš, starší vůbec nezájem, ignor, scény úplně, ale úplně všude, já s ní jednu dobu ani nikam nechodila, pomalu ani na zahradu kvůli sousedům. 🙈 Vysvětlovat, zakazovat, připravovat předem, prosit, dát na zadek, uplácet, všechno marný. Kdežto mladší stačilo říct tytyty a max se chvilku vztekla nebo jsme odlákali pozornost jinam a bylo po vztekání. Tak jsme si říkali, kde je chyba a jestli je v pořádku vůbec ... A psycholožka nám hodně pomohla. Ne že by nás zbavila scén, to bohužel ne 😀, ale nejvíc to ulevilo mě. Nasměrovala nás, vysvětlila a hlavně jsem si konečně přestala připadat jako nejhorší rodič, který selhal naprosto na všech frontách (okolí to dost často naznačovalo). Tak nějak se nám teďka lépe přežívá a pomalu se na tom snažíme pracovat. 🙂
Taky máme doma takovýho malýho satana. Navíc 8měsíční mimčo, takže si spíš říkám, že plno scén je kvůli tomu, že žárlí. Spíš by mě zajímalo, jak to dáváte vy matky psychicky? Já teda začínám dost vybuchovat, nechci to, ale jsem po celým dni dost unavená a pak mě totálně vytočí, když už je zalezlá v posteli a 10krát k ní musím jít, protože chce dělat bobek, pak čůrat, pak chce napít, vysmrkat nos a pak se to opakuje. Takže po hodině jsem šílená, protože pokud nesplním její přání, tak je řev a budí mi malou. Nikdy to nedělala, to je trend posledního měsíce. Taky mám ještě večer plno práce, takže mě ty její výmysly totálně točí i přesto, že chci reagovat v klidu. V září jde do školky, takže doufám, že se to zlepší, že si budeme vzácnější a všechno bude lepší. Máte taky takovou zkušenost, že se školkou věci změnily?
Ahoj. U nás to není takové jak píšeš,ale někdy na zbláznění, občas si přijdu, že jen křičím do větru. Celkem zabírá taktika něco za něco a když už je to neúprosné začnu ignorovat ( přetrpím řev) a pak přijde sám se zeptat, popovídat a dá se s ním "mluvit" Někdy musím použít větu - chceš na zadek - sebrat se a jít k němu a v tom otočí, že nechce a bude hodný. Ale jak píšu,není to tak časté 🙈
@87pavlina u nás ne. Syn je svůj. Tvrdohlavý, umanuty, samostatný, pořád něco vymýšlí a chce pomáhat nebo dělat věci sám.. a řve. Má za sebou první rok ve školce, je mu 4,5. V září bude mít komplet novou sestavu ( učitelky, asistentka), tak uvidíme co bude. Tento rok jsme si teda užili.
Já mám teda děti tři, nejvíc únavný je ten nejmladší. A to nejstarší má Adhd. I přes malý věkový rozdíl prvních dvou si nepamatuju,že by to bylo takové.
@87pavlina u nás taky ne. Když starší šla do školky, měla mladší 3/4 roku a na školku jsem čekala jako na vysvobození, ale k mojí smůle to bylo ještě mnohem horší 😀 Já jsem se učitelky ptala, jak se chová ve školce a ta mi řekla, že nedělá nic neobvyklého, no jenže ona se jakoby ve školce před dětmi a před cizími drží a pak to doma rozjede o to víc. 🙄 Totéž dělá třeba u babiček. Když je u nich přes noc, je to milius a nejhodnější dítě a po návratu od nich jsem už po hodině s ní zralá na to, si dát antidepresiva a zapít je vodkou. 😆
Nevýchova má příští úterý na toto téma webinář.
